Prof. Oskar Krejčí: Rusko, volby a informační bezpečnost

obrazek
2.3.2012 14:41
Návrat Vladimíra Putina je přirozeně hodnocen především podle toho, co se v uplynulých letech stalo. Pozoruhodné je ale i to, co se nestalo. Nestalo se - ač to mnozí experti s jistotou předvídali - že by se během funkčního období prezident Dmitrij Medveděv rozkmotřil se svým premiérem. Kolik bylo předpovědí, že se Medveděvovi ve funkci hlavy státu zalíbí tak, že se bude chtít v Kremlu udržet za každou cenu – což především znamená, za cenu odstranění Putina… Taková je prý lidská povaha.

Pravda, dějiny znají mnoho příkladů duumvirátů, kdy ten, kdo byl vyzdvižen, zlikvidoval toho, kdo jej vyzvedl. V povědomí lidí je i obraz triumvirátů, které skončily válkami a absolutní mocí jednoho. V Rusku se navíc mnozí cíleně snažili vytvořit atmosféru, v níž by to byl Medveděv, kdo zablokuje návrat dlouhodobě démonizovaného Putina. Tato propaganda nevyrůstala z lásky k Medveděvovi - prezident opravdu mohl zkomplikovat Putinovi cestu k třetímu prezidentství.

Nestalo se. Někteří informovanější ovšem upozorňovali, že mezi prezidentskou a premiérskou kanceláří je velká rivalita. Taková je úřednická povaha. Pravděpodobně i tato skutečnost přispěla k tomu, že Putinova kandidatura byla oznámena už koncem listopadu, aby se neštěpily síly v předvečer voleb do dumy. Podstatné je ale něco jiného: znovu se potvrdilo, že v Rusku vládne stmelený tým, kde nespornou autoritu Putina doprovází společná představa o potřebách, slabostech a síle země.

Už podruhé byli všichni překvapeni oznámením prezidentské kandidatury za tento tým. Minule se do poslední chvíle diskutovalo, zda prezidentským kandidátem po Putinovi bude Sergej Ivanov, Dmitrij Medveděv nebo někdo další. Dokud se v prosinci 2007 neobjevilo Putinovo prohlášení o podpoře Medvěděvovi kandidatury, nikdo netušil, jaké rozhodnutí uvnitř onoho týmu padlo.

Jaký to je kontrast ve srovnání se situací v době vlády Borise Jelcina! Tehdy se z kanceláří vyneslo i to, co se nestalo – nemluvě o tom, že na mnohých kremelských rozhodnutích se podíleli i „přátelé Ruska“ v zahraničí.

Je možné uvádět mnoho čísel, které ukáží, co se po příchodu Putina před 12 lety podařilo a co ne. Je tu například jeden údaj, který ukazuje změnu sociálního klimatu v nejširším slova smyslu: průměrná délka života poprvé v Rusku přesáhla 70 let; po rozpadu Sovětského svazu se propadla u mužů pod 58 let. Rusko už nepředstavuje onu „černou díru“, o které psal Zbigniew Brzezinski v knize Velká šachovnice. Rusko dosáhlo loni růst HDP + 4,1% - který ze států G8 má dnes takový růst? Jestliže se dnes Evropská unie utápí ve veřejném dluhu ve výši téměř 90% HDP a dluh USA překročil 100% HDP, ruský dluh činí necelých 9% HDP. To vše se odráží v růstu důvěry podnikatelů, kteří nejsou závislí na informacích z českých veřejnoprávních masmédií: meziroční růst zahraničních investic v Rusku dosáhl loni + 33,3%.

A to je jedna ze zásadních proměn Ruska: po příchodu Putina tato zem postupně obnovuje informační svrchovanost. Přestává být závislé na západních mediálních agenturách a expertech. Ti v dobách jelcinovského rozkladu získali téměř úplný monopol na interpretace dokonce i vnitropolitických událostí v Rusku.

S příchodem Putina se zvýšila informační bezpečnost Ruska, což zásadně komplikuje ovládání demokratických procesů ze zahraničí. To však je základ suverénního politického rozhodování. A elementární předpoklad toho, že ten, kdo v prezidentských volbách zvítězí, dokáže toto vítězství i uhájit. Neboť na východ od starých států Evropské unie musí každý volební vítěz ještě obstát pod ostrými útoky. Tyto výpady nebývají vždy motivovány láskou k lidským právům. Až příliš často jsou vedeny těmi, kdo své sobecké zájmy a nenaplněné ambice dokáží schovat za faktické či uměle vyvolané nejasnosti kolem hlasování, které jsou tak časté v prostoru od Krupky na Teplicku až po Floridu.

 

Poznámka portálu Vaše věc k textu: Náš portál bude téma prezidentských voleb sledovat a v neděli bude svým čtenářům přinášet kontinuální zprávy - komentovat situaci budou například autoři Jiří Paroubek, Zbyněk Fiala, Stanislav Kliment nebo Ondřej Kosina.

oskar-krejci
Český politolog, univerzitní profesor a autor přibližně dvaceti pěti knih a více než tisícovky nejrůznějších studií a článků. Byl jedním z autorů programového prohlášení přechodné federální vlády národního porozumění a hlavním redaktorem programového prohlášení federální vlády Mariána Čalfy vzešlé z voleb roku 1990.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Paní Valouchová, díky za to konkretizované doplnění. Lépe to snad ani nejde, než z osobního poznání. Vždy jsou spokojení a nespokojení (pro pana Dubu, doufám, potěšující sdělení), ale z obdobných zdrojů mám jednoznačně potvrzující fakta o podstatně lepší situaci pro "obyčejné" lidi. Otázkou je jak to vypadá mimo velká centra..... Chce to čas a toho si je mocenská skupina kolem V. Putina a D. Medveděva zjevně a jednoznačně vědomá....  Zdravím.

zizulinda

Děkuji za Váš příspěvek a zajímavý názor. Chtěla bych také říct jednu skutečnost. Včera jsem měla diskusi na stejné téma s rodilým Rusem a bylo mi potvrzeno, že lidé se nyní mají nejlépe než kdykoliv předtím. Samozřejmě není spokojenost 100% u všech, ale u většiny.Nejhůře vzpomínají na období s Jelcinem.

Vladimír Štingl

Dobrý večer, stačí jen číst a porovnávat. Jsem zvědav, co budou psát "odborníci" a blekotat na ČT1 po drtivém vítězství V. Putina? Díky za info. Zdravím

antoninsebek

Pane profesore, svého času jsem ocenil Váš příspěvek na tomto webu, kde jste objektivně zhodnotil situaci v Rusku.  Jsem rád, že jste v tom pokračoval i nyní. A jak se ukazuje, měl jste dobrý odhad.

Myslím, že ve zkratce mohu diskutujícím objasnit přístup Rusů k volbám takto: 1/Rusové jsou rádi, že mají po dlouhé době na nejvyšších funkcích (na svoje poměry) mladé lidi. Po Chruščovovi s Brežněvem  nastala serie státních pohřbů. Na Michaila Sergejeviče a na Borise Nikolajeviče Jelcina nevzpomínají Rusové v dobrém. První podle nich rozbil SSSR a druhý proslul leda skandály.  

2/Rusové se také poučili ze situace na Ukrajině. V těchto východních zemích potřebujete na cestu k moci plno dobrých známých. A těm se musíte "odměnit". A jestlitě se často tyto garnitury mění, potom se přednostně zabývají korupcí než koncepcí.  

3/Rusové si uvědomují, že jsou vlastně kontinent - jsou rozlohou největší zemí světa. A chtějí sehrávat důstojnou roli. Všechny ty reformy jdou pochopitelně pomalu a s velkými problémy.

4/Něco, čemu by se mohlo říkat důstojná opozice, rozhodně není na pořadu dne. A že různé a nejrůznější zprávy z Ruska hovoří o opaku? V Rusku je daleko více bulváru než u nás. Takže řadu informací z tamních medií je třeba brát s notnou rezervou.

Ruský prezident je lidem volen hlavně proto, že má nesmírné pravomoce. To je v příkrém kontrastu s naší maličkou republikou, zvící maximálně tři ruských gubernií. Takže právě v době recese vynaložíme přes miliardu korun na zvolení kladeče věnců. Politici si dali tu práci, aby mu nadále ořezali i další kompetence z toho mála,  které měl. Nadále přetrvává údajná pojistka demokracie, kterou Senát (jak se ukázalo za poslední vládní krize) nebyl, není a nemůže být. Pokud by chtěl někdo ušetřit tři a půl miliardy ročně, stačí škrtnout pár vět v zákoně. Byl by to však první rybník, který by si kapři vypustili sami. Proto tato položka (byť je nabíledni) v seznamu jistého chemika chybí. Tak se moc na ten Východ neofrňujme.