Projev Jiřího Paroubka k jednání o nedůvěře vlády Petra Nečase

obrazek
18.7.2012 18:33
Poslanci dnes na mimořádné schůzi jednají o nedůvěře koaličního kabinetu Petra Nečase. Důvodem svolání schůze byly události z posledních dní, kdy měl ministr financí Miroslav Kalousek volat vyšetřovali nákupu letounů CASA a poté i samotnému policejnímu prezidentovi, aby ovlivnil vyšetřování kauzy své stranické kolegyně, kterou poslanci na jedné z posledních schůzí vydali do rukou spravedlnosti, Vlasty Parkanové. Předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek ve svém projevu shrnul neúspěchy koaliční vlády v oblasti ekonomiky a hospodaření státu, což je podle něj hlavním důvodem, proč by měl vládní kabinet okamžitě skončit. "Vláda byla a je od počátku špatně personálně vybavena. Většina jejích členů nemá ani potřebnou manažerskou praxi ve státní správě, není považována za celostátně uznávané odborníky ve svém oboru," řekl Jiří Paroubek směrem k ministrům.

Projev Jiřího Paroubka k jednání o nedůvěře vlády Petra Nečase – 18. července 2012

Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády,

ve svém improvizovaném úvodu bych chtěl učinit několik poznámek. Především bych chtěl říci, že hlasování o důvěře nebo o nedůvěře, v tomto případě platí to druhé, v zahraničí se tomu říká confidence vote, je jedním z nejdůležitějších dnů v životě každé vlády. Ze zkušenosti víme, že tato hlasování, tato politická představení, sledují naši spoluobčané v řádech desítek tisíc, možná spíše sto tisíc lidí. Z členů vlády jsou v tuhle chvíli tady přítomni tři, to je řekněme pětina. To je jasné pohrdání Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že je potřeba, aby to lidé věděli. A hlavně tady chybí ty klíčové osobnosti vlády - předseda vlády, ministr financí, ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády. To chci připomenout úvodem.

Chci také reagovat několika poznámkami na vystoupení pana premiéra i některých dalších vystupujících. Nebudu hovořit o těch věcech, o kterých hovořili už mí předřečníci.

Pan premiér tady hovořil o děsivých schodcích v letech 2005 a 2006, kdy byl hospodářský růst 6 a 7 %. No, určitě to říkal s jistou závistí, protože takového hospodářského růstu skutečně jeho vláda s touto hospodářskou politikou nikdy nedosáhla. Já jsem byl tehdy českým premiérem. Tehdy rostla reálná mzda, reálné důchody. A pokud jde o ten schodek, o kterém hovořil jako o hrůzném příkladu nehospodaření vlády, tak v roce 2005 činil 56 mld. korun, z toho 46 mld. korun byly rozpočtové rezervy, které použily v následujících letech pravicové vlády, a 20 mld. korun byly rezervy resp. peníze, které řešily ten problém, který tady zanechaly pravicové vlády z 90. let. Kdyby tyto rezervy, které se v těch dobrých časech mají vytvářet, nebyly vytvořeny, tak by rozpočet skončil v černých a ne v červených číslech.

Jak to bylo v roce 2006? A budu hovořit o relativních číslech. Byly to, pokud jde o podíl schodku k hrubému domácímu produktu, 2,4 %. To je pro tuto vládu sen! Nedosažitelný sen. V roce 2007, a to byl poslední rozpočet, který připravila ještě vláda pod mým vedením, tak ten skončil 0,7 %. Opakuji 0,7 %. Takže, pane premiére, až příště vám někdo bude dělat vaše projevy, zkuste vyměnit toho člověka. Já jsem také vyměnil toho člověka, dělám si je teď sám a jsem spokojen.

Hovořil tady pan premiér také o panu Přibylovi. To je démon, to je fantom, který byl šéfem Úřadu vlády a něco provedl na jaře roku 2006. Pan poslanec Bublan na to více méně velmi dobře reagoval. Chtěl bych říci, že pan Přibyl byl šéfem úřadu asi čtyři týdny, pokud si na to dobře pamatuji, za premiéra Grosse, a celkem neslavně odešel. A pak byl už soukromou osobou. On si mohl žvanit, co chtěl, s kým chtěl. Jestli to bylo s panem Brychem nebo jak se ten pán jmenoval, byla jeho věc.

Pokud jde o míru nezaměstnanosti. Já tady nechci dělat nějaký seminář o tom, jakým způsobem se vyvíjela nezaměstnanost. Ale ten samý argument, jako použil pan premiér o míře nezaměstnanosti, která je jedna z nejnižších v Evropské unii, jsme v těch letech 2005 a 2006 používali my! Ona totiž byla nižší, než byl průměr Evropské unie. Ale ten hlavní problém nezaměstnanosti v naší zemi přece není jenom v těch 8 procentech, ale on je v té dlouhodobé nezaměstnanosti a v regionech a mikroregionech, kde ta nezaměstnanost neklesá a kde dosahuje velmi vysokých čísel. A když k té nezaměstnanosti, která je evidována, přičtete ještě ty tři čtyři procenta, které jsou neevidované, tak se dostáváte na úplně jiná čísla.

Je potřeba si nenalhávat věci. Pokud jde o pana místopředsedu vlády Schwarzenberga. Je to milý pán. Já musím říct, že jeho pracovní metoda mě fascinuje. Domnívám se, že tu a tam si pospat, není tedy na škodu věci, ale neměl by tak činit při rozhovorech pro seriózní magazíny, jako je časopis Týdeník Ekonom. Měla by to být povinná četba pro všechny lidi, kteří profesionálně dělají politiku, přečíst si poslední rozhovor pana místopředsedy vlády Schwarzenberga, kdy hovoří o provizích v politice jako o běžné pracovní metodě! To je pro mě osobně zcela nepřijatelné! Prosím, kdo jste to nečetl, tak si to přečtěte. Kdyby to bylo v jiné zemi, kde není tak servilní tisk k vládě jako u nás, tak by to byl skandál monumentálních rozměrů, kdy pan místopředseda vlády považuje desetiprocentní provize za přijatelné. Něco, co se smí.

Pokud jde o Řecko, myslím, že to pan předseda Filip řekl velmi dobře. Já bych jenom udal krátké reálie. V létě 2009, kdy končila myslím šestiletá vláda konzervativní Nové demokracie, bylo Řecko trop, bylo na bankrot. Vládu v říjnu 2009 převzali řečtí socialisté, kteří vůbec netušili, do čeho jdou, i když by ten stát měli dobře znát, ale stát, který je prakticky oběma nohama v bankrotu, se těžko zachraňuje. Takže i tady ten, kdo připravoval projev panu premiérovi, já bych se nebál to nazvat, se dopustil určité eskamotáže.

Dámy a pánové, teď bych přešel ke své připravené části projevu. Především bych chtěl říci, že minulý pátek vygradovalo představení v Poslanecké sněmovně až do absurdního divadla. A nejenom tam, ale také na bezpečnostním výboru, a dneska jsem měl pocit, že to divadlo ještě pokračuje. Mám na mysli mj. poněkud opožděné vyjádření policejního prezidenta o tom, že se s ním ministr financí telefonicky spojil v souvislosti s kauzou CASA a vykonával nátlak, který policejní prezident vlastně nechápal jako nátlak, a také vyjádření ministra vnitra, že policejní prezident mu již v červnu řekl, že skončí v září ve své funkci. Jakkoliv si nepřeji pokračování této vlády, a tedy ani tohoto ministra financí, nechci svou argumentaci spojit s podivným sporem ministra financí a policejního prezidenta, resp. ministra vnitra a policejního prezidenta. Pro blaho země by bylo nejlepší, kdyby odešli všichni tři tito funkcionáři a byla nahrazena celá administrativa. Buď má policejní prezident pro svá tvrzení důkazy, anebo by měl mlčet. A stejně tak ministr vnitra. Jedná se o tvrzení proti tvrzení. Nevím, proč bych tato tvrzení měl rozplétat a dávat na dojmy své či kohokoliv jiného. Není totiž vyloučeno, že zítra nebo za týden se situace vyvine ještě úplně jinak a hlavní aktéři si vzpomenou na něco jiného.

Je to tedy možná dobrá záminka pro vyvolání vládní krize, ale ne nejlepší důvod, alespoň ne pro mne. Jiná věc jsou ovšem letouny CASA. Celá kauza je velmi závažným důvodem pro hlasování o nedůvěře. Zdá se, že tady má policie opravdu ostře nabito a morální a politická odpovědnost členů někdejší Topolánky vlády, nejde přede vůbec jen o poslankyni a bývalou ministryni obrany Parkanovou, je mimo jakoukoliv pochybnost. A jádro Topolánkovy vláda: pánové Nečas, Schwarzenberg, Vondra, Kalousek a donedávna ještě Pospíšil, přešlo do klíčových pozic v Nečově vládě. Pokud se prokáže, že byl předražen nákup problematických letounů o 658 mil. Kč, bude to děsivý příběh zneužití veřejných prostředků.

A k užitným vlastnostem letounu CASA. Nechci radit, ale když se koupí letadla, měla by alespoň létat. Že bychom se mohli letounů zbavit prodejem, tak to nevypadá, jedině snad, že bychom je prodali Albánii do Muzea moderního umění. uvidíme, co v průběhu času všechno ještě vyplave na povrch jako olej nad vodu. Při boji zájmových skupin v určitých částech policie a státního aparátu to tak nepochybně dopadne. Znechucení obyčejných policistů dostoupilo vrcholu. Útoky na policii jsou nechutné. O těch bych ovšem odpreparoval útoky na plukovníka Lessyho, který začal hrát vyšší nežli policejní hru. Jako ze seriálu o sicilské Cosa Nostře byla pro mě zpráva, kterou jsem vyslechl včera. Jak se zdá, klíčový svědek kauzy CASA je obviněn z mravnostního deliktu. (Ze sálu: už není!) Jakou cenu má svědectví potenciálního zločince, sexuálního maniaka, že? Tahle slova jsem psal samozřejmě ve chvíli, kdy jsem předpokládal, jak to dopadne, že se po čase zjistí, a ono se to zjistilo vlastně během několika hodin, že je to všechno jinak, že policie činila na svědka nátlak.

Při vší hrůze kauza CASA dokresluje způsob vládnutí především v době Topolánovy vlády. Nemusela by tedy mnoho svědčit o dnešku. Bohužel svědčí také o tom, že Nečasova vláda byla a je jen pokračováním Topolánkovy vlády trochu jinými prostředky. Nečasova vláda vznikla jako vláda boje proti korupci, vláda práva, boje proti rozpočtovému deficitu. Dnes po pouhých dvou letech její existence nikdo z členů vlády, ani z početných spřátelených novinářů už nemá odvahu tyto smělé charakteristiky připomínat. Prostě mluvit o této Nečasově vládě jako o vládě práva, boje proti korupci a deficitu je dokonalý učebnicový příklad oxymóronu, protimluvu.

Představme si ideální situaci, že dnes Nečasova vláda skončí. Bude proto dobré připomenout její počátky. Před dvěma lety přijal český tisk vznik této vlády s jásotem přímo frenetickým a fanfárami nadmíru hlučnými. Co následovalo, to by mělo poučit všechny obyčejné lidi, aby se příště nenechali před volbami opít rohlíkem, tedy názorem tzv. celebrit s mnohonásobně vyššími příjmy a jinými osobními zájmy, nežli jsou ty, jaké má průměrný zaměstnanec či důchodce nebo matka samoživitelka. Vlajkovou lodí předvolební prolhanosti byl klip oblbni dědka a bábu, a tím méně aby lidé poslouchali rady velmi dobře placených novinářů. Ti jsou pochopitelně zarytými odpůrci progresivního zdanění. Před volbami zejména Johnovy Věci veřejné - a já si to nemůžu odpustit, protože pan předseda tady velmi sebevědomě hovořil, a myslím, že se sebevědomím, které mu nepřísluší - Johnovy Věci veřejné, o Vítovi Bártovi neměl běžný volič tušení, měly plná ústa boje proti korupci a dinosaurů. Dnes a včera Radek John tuto osvědčenou terminologii oprašuje. Co předvedly Věci veřejné za necelé dva roky pobytu ve vysoké české politice, to by nedokázal předvídat žádný pokleslý román. Hlavní figury této podivné strany jako kdyby vypadly z nějakého dekadentního románu Matěje Čapka Choda. Dnes se tváří, jako by ve vládě vlastně nikdy ani nebyly, jakoby to nebyl jejich lídr, který dovedl českou policii na hranici rozpočtového a personálního kolapsu, úplného rozkladu! Připomeňme si, že rozpočet Ministerstva vnitra poklesl o 8,3 mld. korun. To je odpovědnost Radka Johna a jeho strany, že zmizelo několik tisíc policistů z Policie ČR, kdy dojezdové intervaly, když se něco stane, se prodloužily právě proto, že někdo neuměl spravovat tento resort, neměl tu správnou odbornost! Jejich podíl na decimaci české policie a hasičského záchranného sboru nesmí být zapomenut.

Stává se naprosto běžným zvykem v české politice, že volební programy stran slouží vesměs jen k oblafnutí voličů, a zcela bezskrupulózně to předvedly v posledních dvou letech vládní strany. Vládní strany vesměs slibovaly něco úplně jiného nežli to, co nyní dělají! Sami voliči si musí říci, zda je to pro ně to pravé ořechové, zda je to ten správný model v jejich zájmu pro budoucnost, a vyhodnotit si, které strany a kteří politici v tom zejména vynikli. Nečasova vláda klesla v těchto dnech morálně až na dno. Hlubší sešup nežli na samé dno Mariánského příkopu už snad ani nejde! Ale to jsem si říkal v souvislosti s touto vládou už několikrát předtím a zase mě ta vláda překvapila, co všechno je možné v politice přežít! Krize vlády stíhá krizi, ostuda ostudu a pravicová vláda se propadla do strašidelného marastu. Prostě je to jednoduché: česká pravice neumí vládnout! Vlastně jaká je Nečasova vláda? Začala ve lži. Prý republiku zachraňuje před řeckým osudem a končí, pokud dnes skončí, zamotána do lží. Prý vláda boje proti rozpočtovému deficitu. Tento ministr financí - teď nepřítomný tady za mnou v lavici - dokázal zvýšit od roku 2007 vládní dluh o 700 miliard korun! Z 950 miliard na konci roku 2006 na 1650 miliard k 31. 5. 2012! A ještě k tomu dokázal zkonzumovat dalších 156 miliard korun rozpočtových rezerv, které mu v rozpočtu zanechala vláda v roce 2006, tedy vláda pod mým vedením. Jak daleko je odsud Řecko? Dělí nás od osudu Řecka ještě další dva nebo dokonce čtyři roky této vlády? Pak je pro nás Řecko skoro jistotou. A nebude to tentokrát strašení řeckým scénářem, ale jeho realita, naplnění.

Podobnou pohromu jako ve státním rozpočtu znamenala vláda i v mnoha jiných a dalších oblastech života české společnosti. Její zfušované a mičurinské reformy, resp. tak zvané reformy její předchůdkyně Topolánkovy vlády, vedené s jistě skvělým záměrem, jak jinak, zajistit vynikající hospodářský růst a rozpočtové schodky blížící se limitně nule, se nějak nepovedly. Silně se nepovedly.

Zažíváme v tomto roce dokonce hospodářský pokles. O tom pan premiér skromně nehovořil. Ekonomičtí beletristé v médiích nejprve blábolili v dubnu, když to vyšlo najevo, o tom, jak to Český statistický úřad špatně v prvním čtvrtletí tohohle roku spočítal. Teď pro jistotu mlčí. Vláda doškrtala a je na konci své invence. Bylo by dobré, kdyby sama vyhodnotila svou kolosální neschopnost a ukončila své trápení. Ulevilo by se všem.

Připomeňme, co ukazuje nahlédnutí do statistik Českého statistického úřadu. To jsou tvrdá čísla. V roce 2011 byl hrubý domácí produkt v běžných cenách o 40 miliard korun, tedy o 1 % nižší, nežli hrubý domácí produkt v roce 2008. To znamená s promítnutím inflace by to bylo velmi střízlivě o nějakých 5 až 6 % nižší. Nižší výkon ekonomiky. A v roce 2011 byl výběr daní o 10 miliard korun nižší, nežli byl výběr daní v roce 2007. A v prvním pololetí tohohle roku tento smutný trend pokračuje. Je to úplný debakl hospodářské politiky pravice. Ještě nikdy nikdo z vládních činitelů na tato hrůzná fakta, která tady ve sněmovně opakuji již počtvrté, nereagoval.

Kdyby se vláda chovala trochu sebezáchovně, začala by alespoň mluvit o prorůstových opatření. Tedy alespoň mluvit. Podívali by se za hranice do Německa, do Francie nebo do Polska a na Slovensko a nechali by se inspirovat. No upřímně, pokud by chtěli něco změnit, ta změna by začala přinášet výsledky až v době existence příští české vlády. Chápu, to Nečasovu vládu už tak nezajímá. A tak nějak čeká, že to přijde samo.

V rozpočtových příjmech státu každoročně stále chybí těch 80 až 90 miliard korun, kterých se pravicová vláda zbavila daňovou reformou uplatněnou v roce 2008. Když jsem v září 2006 končil jako předseda vlády, byla snížená sazba DPH na úrovni 5 %. Teď je 14 % a od 1. ledna příštího roku se zvýší na 15 %. Růst drahoty, oběti, jež lidé přinesli v posledních dvou letech na oltář vlasti, nezalátaly díry ve státních financích. Jsou tedy zbytečné.

Vláda odmítla uvažovat o vyšším zdanění firem oligopolního charakteru. Opustila praxi zdanění dividend a nepřipustila myšlenku zavedení daně z finančních transakcí. Jaký je výsledek? Desítky miliard korun zbytečně odplývají z naší země, aniž cokoli státu přinášejí. Nedávno jsem si přečetl chimérické úvahy o tom, z vládních kruhů, samozřejmě, jak se staneme významným finančním centrem Evropy. A proto prý nebude žádné zdanění finančních transakcí. To jsou bludy, nad kterými je možné se jen pousmát. Finanční kapitál, pokud vůbec bude hledat vedle již zavedených míst - Londýna nebo Švýcarska nebo Frankfurtu - nový přístav pro své obchody, nechce nepředvídatelné změny zákonů ani daní, jak to vidíme poslední léta u nás.

Vláda nedokáže zorganizovat ani efektivní čerpání evropských peněz v rychle končící finanční perspektivě. Varoval jsem již před časem, že vláda nebude schopna dohodnout s Evropskou komisí obnovené čerpání evropských peněz k 1. 7. Bohužel měl jsem pravdu. Je to smutné. Bruselští úředníci odletěli do jižních krajin a my můžeme jen sčítat ztráty. Bude nedočerpáno 200 či 300 miliard korun? Tak zní otázka těchto dní.

Na novou finanční perspektivu evropských fondů na léta 2014 až 2020 jde už vláda jinak. Řeklo by se od lesa. Svou evropskou politikou, ve které vláda svými postoji nenechá nepoučené největší evropské hráče, může opravdu očekávat, že získá jen zlomek té současné finanční perspektivy, která činí 30 miliard EUR. Bude to, pokud to bude 6 až 8 miliard EUR, to už vláda opravdu zvládne vyčerpat. Každá, i úplně neschopná vláda. Prozíravější vláda nežli ta Nečasova však bude plakat.

A co Evropské komisi na čerpání peněz u nás vadí? Korupční prostředí, podivné projekty, neprůhlednost čerpání. Evropští úředníci ale toto vše již zažili v minulosti. Asi je není tak jednoduché oblafnout. Vláda se ani nepokouší zorganizovat krizový režim čerpání. Prostě si vůbec nechce připustit vážnost celého problému.

Prý za to může příliš mnoho českých operačních programů, kterých je 24, z toho 8 regionálních. V Německu jich je ale jen v bývalé NDR 18 na 16 miliard EUR. Na jihu Itálie 28 programů. Zkrátka když se to umí, chce se a nekrade se, je to legrace, šlape to samo. Zdá se, že výhrady Bruselu k systému čerpání evropských peněz jsou ještě hlubší, nežli se zdálo. Asi nejsem sám, kdo má tyto informace, které ve svých důsledcích budou znamenat, že k čerpání peněz evropských fondů hned tak nedojde. Možná by nás pan premiér mohl informovat, zda na toto téma jednal i s předsedou Evropské komise při své poslední návštěvě Bruselu, a co mu pan předseda Barroso řekl v téhle souvislosti.

Máme ministra vnitra, který už mezitím odešel, takže mu opět nevěnuji svou knihu o českém Watergate, o Kubiceho zprávě, za nímž se jako pomníky politického fanatismu tyčí pseudokauzy biolíh, Budišov, Věra Jourová, zničené osudy nevinných lidí a tzv. Kubiceho zpráva.

Pan ministr vnitra se minulý týden sám pochválil, že vlastně u ústavního soudu vyhrál všechny své spory v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou. Tím bych se nechlubil, pane ministře. To byl pro vás burský oříšek. Všichni víme, jak to bylo. Ostatně ústavní soud, který měsíc před jejich konáním zrušil v září 2009 mimořádné volby, aby zabránil jasnému vítězství levice, má z ostudy kabát.

A nebo soudce, který v prvním stupni posílá na 3 roky do vězení našeho kolegu poslance, který oznámí korupci, ale korupčníka poslal domů přesně s takovým trestem, aby jej politicky sice znemožnil, ale reálně neublížil. Určitě to ale nebylo politické zadání. Vůbec ne. Tomu by přece nikdo nevěřil.

A tento soudce je ještě veřejně pochválen předsedou Nejvyššího správního soudu a samozřejmě významnou částí médií. To je jen malá ukázka toho, kam až se dostala česká justice za této vlády. Ne banánové republiky, jak tady bylo mylně řečeno, tam by si nikdo nic podobného dnes nedovolil, ale můžeme směle hledat své vzory v Kyrgyzstánu či v Zimbabwe. Jen těžko se mi ve světě hledaly vhodné příklady.

Půdu Nečasovu kabinetu ovšem nakypřila již Topolánkova vláda. 92 % našich občanů si myslí, že nejvážnějším společenským problémem země je korupce. Uvidíme, zda policie a státní zastupitelství dokáží nasadit ultramoderní techniku a desítky motivovaných policistů a návladních, tak jako tomu bylo v kauze Davida Ratha, také v kauzách Promopro, CASA a dalších a dalších, o kterých jsme tady dneska slyšeli, nebudu je opakovat. Na Ministerstvu obrany, zdá se, by se dalo jít do nedávné i dávnější minulosti téměř najisto ve velké části proběhlých výběrových řízení.

Veřejní zaměstnanci a důchodci jsou v době Nečasovy vlády obšťastňováni rozpočtovými škrty nejvíce. Nemohou se totiž bránit. To je to kouzlo, se kterým vláda zcela chladně kalkuluje.

Také na lidi s těžkým zdravotním postižením si tato vláda posvítila. Ve stovkách či tisících případů šly zdravotní pojišťovny cestou Drábkova lourdského zázraku - tito lidé úředně ozdrávli. Co na tom, že je to v realitě jinak, oni se ocitli díky tomu, že ztratili finanční příspěvky na základě rozhodnutí posudkových komisí často v neřešitelných existenčních problémech.

A co zdravotnictví? Vláda neústupně kráčí cestou posilování finanční spoluúčasti pacientů. Senioři a rodiny s dětmi to pociťují velmi silně. Tento privatizační apetit vládě nechybí. Hledá se cesta, jak zašantročit čtyři velké české nemocnice. Na Homolce skončil pod tlakem ředitel za rok 2011 nejlépe vyhodnocené nemocnice v zemi - Dr. Dbalý - ve své funkci. Zdá se, že doktor Dbalý skončil jen proto, že nemocnice se ne a ne propadnout do červených čísel, tedy do ztráty, a kvalitou svých služeb se dostala na úroveň předních evropských nemocnic. Takovou nemocnici pak není možné tak snadno privatizovat. A ten apetit ji privatizovat tady je již dvě desítky let.

Vláda byla a je od počátku špatně personálně vybavena. Změny ve vládě, s výjimkou Ministerstva školství, byly snad ještě horší. Většina členů vlády nemá ani potřebnou vynikající manažerskou praxi, či význačnou praxi ve státní správě. Ministři nejsou považováni za celostátně uznávané odborníky ve svém oboru - až na výjimky. Nemůže tedy být úspěšná vláda, protože úspěšní nebudou ani jednotliví ministři. To je logické.

Vláda v současné době obhajuje dva velice kontroverzní zákony. Pokud by dnes padla, tyto zákony by nebyly již prosazeny - mám na mysli církevní restituce a změny daňových zákonů v roce 2013. Ten první zákon znamená de facto úhradu reparací českým národem katolické církvi po příštích třicet let. Ten druhý zákon znamená další citelný útok na životní úroveň lidí dalším růstem z titulu DPH, zrušením příspěvků na bydlení atd.

A úplně na závěr mi dovolte, abych se nevěnoval raitingu, protože politiku přeci neděláme pro raitingové agentury - alespoň jsem tomu já vždycky věřil, že to tak není, že bychom dělali pro raitingové agentury, ale pro lidi.

Dovolte mi, malou exkurzi do spotřebního koše základních druhů potravin u nás a v Německu. Včera jsme provedli nákup ve dvou samoobsluhách, supermarketech stejné firmy, nebudu ji tedy jmenovat, v Ústí nad Labem a v Drážďanech. Jaký byl výsledek? - Nákup byl proveden, musím říci, že ne v plné šíři spotřebního koše, tedy asi v těch 45 položkách, ale v 19 položkách základního spotřebního koše. U nás ten nákup byl za 799,- Kč, 799 korun. Nákup v Německu v přepočtu z eur byl za 570 korun. Tedy rozdíl téměř 230 korun.

Německé zboží, které dnes dopoledne viděli novináři tady v Poslanecké sněmovně - bylo tedy ve dvou košících, v jednom německé, v jednom české - tak to německé zboží bylo o 229 korun levnější.

A jaké jsou německé a české platy a důchody? Průměrná mzda v roce 2011 v České republice činila 24.319 Kč, v Německu 84 tisíce v přepočtu z eur. Průměrný důchod činil u nás deset a půl tisíce korun, v Německu 24.790 Kč, opět v přepočtu z eur.

Proč je takový rozdíl cen mezi českými a německými supermarkety? Obávám se, že kdybychom udělali ten nákup v těch 45 položkách, tak by ten rozdíl byl ještě větší. Myslím, že tato vláda by spíše než tomu, co píší raitingové agentury, které mohou ovšem ten svůj nález změnit během několika týdnů, měla věnovat pozornost kvalitě tržního prostředí, konkurenci na trhu - zda jsou dodržována všechna pravidla.

Ale také jedna nepopiratelná věc, která vyplývá z té hospodářské a zejména daňové politiky vlády. Jestliže před několika lety tady byla úroveň DPH 5 %, dneska je 14 %, tak je zřejmé, že i toto je velmi výrazný důvod. To navyšování DPH slušně řečeno není fér vůči lidem, milá vládo. Už to je důvod, aby tato vláda skončila.

Řešením by byly nové volby, nebo, chcete-li, jak říkají Američané, nové rozdání sázek.

Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Kateřino, možná to bylo proto, že jednání o vyslovení nedůvěry vládě je jediným možným jednáním sněmovny, kde se neschvaluje pořad jednání a koalice to nemůže tedy zablokovat tak, jak například zablokovala jednání o vzniku vyšetřovací komise ...

Alexandr Bronec

Propracovaný, věcný a nejlepší včerejší projev.Sobotkův projev je nicneříkající opakovaný projev a je už dost únavný.Myslím ,že včera ing.Paroubek získal pro svou stranu hodně voličů.

klokan

   Opoziční poslankyně a poslanci včera ve svých projevech dostatečně poukázali na naprostou odióznost současné trojkoaliční vládnoucí garnitury. Tato však válcovacím způsobem v roce 2013 stejně bude připravovat podmínky k likvidaci neprivilegovaných občanů. Tito by se měli stát pány svých osudů a důrazně vystoupit proti demokracii devastujícím pravicovým fanatikům, kteří se opět předvedli ve své nahotě.

amiourful

Já nechápu, proč se opozice nedohodla a nevedla jednání o vyslovení nedůvěry kalouskovi, na což měla nádherně přihráno a vedla jednání o nedůvěře vládě, na což její solipsismy nejsou proti jejich solipsismům k ničemu.  Trpúělivostí a nasezenímlze hodně získat, aloe proboha je nutné se lépe koordinovat a vést velmi soustředěné akce.

novotny

Skvělý projev!