Putin s Erdoganem ukázali Bidenovi a Macronovi svou sílu

karabach mapa
11.11.2020 11:11
Čeští novináři poté, co jim spadla brada uzavřené dohody o ukončení bojových operací na Náhorním Karabachu podepsané ruským prezidentem Vladimírem Putinem, arménským premiérem Nikolou Pašinjanem a ázerbajdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem, hledali způsob, jak obejít či snížit na minimum význam jejího uzavření. Některá média dokonce vypustila jméno Vladimíra Putina coby účastníka. Přece člověk, který chtěl zavraždit bojovníka za osvobození ruského lidu z diktatury Putina (pozor, tak nějak se i vyjadřuje Biden), nemůže cokoliv pozitivního prosadit. A když nemohli jinak, začali zdůrazňovat, že vítězem je Turecko a Putin je zatlačen se sféry svého vlivu.

Kupodivu vůbec nebyl zmíněn   fakt, že Putin s Erdoganem úplně vyšachovali jako důležité hráče  dva další členy tříčlenné  Minské skupiny OBSE, tj.USA a Francii, která se měla uspořádání věnovat.

Medvědí službu věci poskytli někteří europoslanci, kteří vytvářeli zcela mylný dojem, že snad Náhorní Karabach natrvalo může být – a promiňte mi ten výraz – okupováno Arménií…

Jen pro trochu reality z Wikipédie vybírám z drahně stará pravidla tzv. Minské skupiny, jež je   jedním z orgánů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, které snad povedou alespoň trochu k realistickému vnímání situace,  a která vytvořila i tzv. Madridské principy.

Tzv. Madridské principy z roku 2007 (později došlo k jejich aktualizaci v roce 2009) obsahovaly celkem 6 základních pravidel. Byly jimi:

  1. navrácení okupovaných teritorií Ázerbájdžánu
  2. garance bezpečnosti pro neuznanou Náhorně-karabašskou republiku
  3. koridor spojující Arménské území s Náhorním Karabachem
  4. referendum v oblasti NK určující jeho status
  5. návrat všech uprchlíků a vnitřně vysídlených osob na původní místo bydliště
  6. implementace peacekeepingových operací

Aniž bych rozebíral tyto body, je nepochybné, že přijatá dohoda, kterou Rusko předkládalo arménskému premiérovi už delší dobu, opakuji delší dobu a kterou arménský premiér odmítal podepsat, a v tom má Putin zcela pravdu“ dobrým základem na delší dobu k pokojnějšímu uspořádání. A dokonce bych řekl v rámci daných možností a právních limitů tím nejlepším, co mohlo vzniknout. A jestliže prakticky okamžitě nastoupilo téměř 2 000 ruských mírotvorců k ochraně území, je to skvělá zpráva.

Druhá věc je, zda dohoda neposílila Turecko, jak škodolibě upozorňují odpůrci Putina.

 Samozřejmě že posílila, protože posílit z logiky věcí musela, neboť podle mezinárodního práva prostě Ázerbájdžán na toto území měl právo.

Nuže třetí otázkou je, zda dohoda neoslabila Rusko.

No zopakujme si pro naše rusofobické analytiky. Zcela vyšachovány byly USA a Francie. Ty utrpěly velké fiasko. Že ovšem Turecko fakticky posiluje v celém širším regiónu je zřejmě a neděje  se to proti vůli Ruska, ale s jeho plným vědomím.

Zatímco Západ fakticky vojensky vyklidil pole na Blízkém východě v uplynulých pěti letech, Rusko společně s Tureckem  opanovalo Blízký východ a přes některé střety představují zajímavou symbiózu mezi hlavním nepřítelem NATO – Ruskem a členem NATO a stále formálním kandidátem na členství v EU Tureckem. Společně s ekonomickým hegemonem světa. Čínou tak tento trojlístek tvoří protiváhu západního světa. Ovšem jeho chybou.

Západ svou politickou tupostí, například sankcemi za údajný pokus o vraždu Navalného od sebe Rusko odradil a Rusko se musí spolehnout na jiná řešení a jiné spojence, byť by si jistě přálo se Západem spolupracovat.

Zároveň nelze nevidět, že nejen Vladimír Putin, Si Ťin-pching , ale i Erdogan jsou předmětem tvrdé kritiky nového „kandidáta“. I možná proto tito pánové na rozdíl od většiny západních politiků  odmítli zatím uznat prezidenství Joe Bidena, podobně jako EU před nedávnem neuznala prezidenství Alexandra Lukašenka.

I proto možná náhodou, ale možná i úmyslně Putin zavelel k tomu, aby dohoda byla uzavřena. A vtažení Turecka do procesu, jako podporovatele Ázerbájdžánu může být elegantní připomínkou Bidenovi, že ne USA, ale Rusko může mít v některých oblastech hlavní slovo, kde ho USA měly. A pokud jde o Macrona,  Putin zradu neodpouští.

A Arménie? Řeknu to natvrdo. Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tvrdá politická porážka   Nikoly Pašinjana, onoho odpůrce Putina z jeho revoluční barevné rétoriky by Putina jistě jen potěšila. Mimochodem spravedlivě. Dohoda mohla být za mnohem menších ztrát jistě výhodněji uzavřena ihned po počátku bojů. Za chyby se platí a je jeho hrubou chybou, že nechal dohnat věci do tohoto stavu.

Asi tak..

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

JiB

Naprosto přesné, pane Vyvadile,

chybí už jen zmínka o tom, jak tímto manévrem Rusko navíc ještě výrazně posílilo svou vojenskou přítomnost v jeho zájmové oblasti Zakavkazska a to bez jediného výstřelu, bez jediného šrámu na své prestiži a se souhlasem a na žádost zúčastněných stran…

Což se dnes sice nemusí jevit jako významné, ale z vojenskostrategického hlediska si Rusko velmi polepšilo.

Aneb zářná ukázka umění využití impulzů a energie soupeře ve svůj vlastní prospěch.

Tipuji, že toto ponížení západní stratégové nepřekousnou a budou se o to více snažit Rusům zatopit. Tipuji zas nějaký skandál s nějakou otravou Plutoniem či Novičokem...

Ostatně ona včerejší porucha na nově zprovozněné a Rusy postavené Běloruské elektrárně asi nebude zas taková náhoda, že.

Dona

Napadá ma otázka : Čo majú s Náhorným Karabachom Spojené štáty a Macron spoločné ?  Predsa konflikt je výsostným problémom Arménie, Azerbajdžanu a Ruska. V podstate ani Turecka by sa to nemalo týkať, napriek tomu, že susedí s Arméniou. Jasné, museli ho vziať do úvahy, pretože vyzbrojuje Azerbajdžan a nahlas sa ku konfliktu prihlásilo svojou podporou jednej strany.

Spojené štáty sú vrchný veliteľ a majiteľ NATO. Ako partner Turecka má záujem buď na vyvolaní vojny v tejto oblasti, ktorá by v konečnom dôsledku mohla viesť proti RF, resp. Rusko priamo napadnúť. NATO nepremešká ani jednu príležitosť dostať sa na územie Ruska. Aj takto možno zdôvodniť účasť, alebo neúčasť USA na rokovaní o mieri.

Pri pohľade na mapu konfliktnej oblasti, niet sa čo čudovať permanentnému napätiu medzi Arméniou a Azerbajdžanom. Ak zostane status quo v usporiadaní územia štátov, konflikt sa opäť obnoví. Ideálne by bolo zjednotenie územia každého štátu s tým, že budú zaručené práva jednotlivých enkláv : Arménov v Azerbajdžane a naopak.

Škoda, že aj Arméni  podľahli fatamorgáne a tým zradili jediného spoľahlivého partnera.

Vyčkajme s jasotom. Biden nám ukáže dokedy bude mier trvať.