Revoluční cíle francouzského předsednictví

Fiala Zbyněk
6.1.2022 08:41
Plány prezidenta Macrona pro nadcházející předsednictví Francie v EU jsou poznamenány výjimečnou příležitostí k zásadním změnám po pandemické krizi i kampaní k dubnovým prezidentským volbám.

Současné francouzské předsednictví EU a nadcházející české nabídne pěknou ukázku evropských protikladů. To francouzské bude revoluční, to české kontrarevoluční. Francie usiluje o větší strategickou autonomii Evropy, posilování federativních principů a efektivnější naplňování klimatických cílů. Česko dává přednost ponížené banánové závislosti na USA, nacionalistickému hájení výsad národních států a co největšímu rozředění klimatických akcí. Hlavně aby nesly peníze, ale nic z toho nebylo. Jenže Francie táhne bílými a má výhodu prvního tahu. Proto její plán obsahuje záměr, jak na různých summitech klíčové prvky trvaleji zakotvit.

Konkrétní český plán předsednictví pochopitelně neznáme. Není jasné ani to, zda se v Praze odehraje nějaké vrcholné jednání, což údajně závisí na tom, zda jsou na to vyčleněny dostatečné peníze z rozpočtu. Svoji roli však může hrát i to, že pokud by se nějaké takové setkání uskutečnilo, většina našich ministrů musí počkat, až co o tom vyjde v novinách, protože se s partnery nedomluví. Na druhou stranu, to by mohla být naše tajná zbraň. Kdyby se nám něco z toho, co nám Francouzi zkusí vnutit, opravdu nelíbilo, můžeme uspořádat podpůrnou konferenci s dvouhodinovým úvodním projevem v češtině, plným vtipných domácích obratů, ve kterých se tlumočníci utopí. Ideu netřeba zabít, stačí rozžvanit.

Francouzský plán prezentoval už 9. prosince prezident Emmanuel Macron na tiskovce v Elysejském paláci a lze to vnímat jako ostrý start kampaně k dubnovým prezidentským volbám. Žádný z komentátorů na to nezapomene upozornit, přestože ani ve Francii není evropská agenda tou nejsnazší cestou k zisku politických bodů. Důležitější může být bod zvratu po dlouhém období pandemického ochromení. V takových situacích jsou zásadnější změny dostupnější.

Stejně tak by nám nemělo uniknout, že prezident Macron pojal francouzské předsednictví jako příležitost vrátit Francii její ztracenou vůdčí roli, zvlášť když tou dobou německá vláda teprve vznikala. Nicméně v klíčovém federalistickém záměru má podporu Německa. Mluvil o tom v souvislosti s Konferencí o budoucnosti Evropy, která začala za německého předsednictví a nyní dobíhá ke svému květnovému cíli. Tato konference může vyústit v návrhy na změny evropských smluv. „Nová koalice v Německu si vytkla takovou ambici,“ řekl na zmíněné pařížské tiskovce prezident Macron.

Komentáře shrnující záměry francouzského předsednictví se většinou soustřeďovaly na záměr posílit ochranu evropských hranic a na společnou obrannou politiku. Jsou významné, ale nejsou nejdůležitější. Pokud jde o bezpečnost v schengenském prostoru, o hranice a migranty, měl by se tomu věnovat nový politický orgán, podobný tomu, jaký má eurozóna v radě ministrů financí. Také tady by příslušní ministři (hlavně tedy schengenské zóny) měli vytvořit radu, která by byla schopna přijímat závazná rozhodnutí a koordinovat případné společné zásahy členských států v mimořádných situacích.

Pro obranu bude přijat „strategický kompas“, jehož obsah nabídne Evropská komise před zvláštním summitem EU věnovaným bezpečnosti 10 a 11. března ve Francii. Také na tomto „strategickém kompasu“ zahájilo práce už německé předsednictví. Jde o to posunout se dál za společný fond obrany nebo Evropskou intervenční inciativu tvořící nepatrný základ společných sil. Macron klade důraz na využití evropského zbrojního průmyslu, společná vojenská cvičení nebo společné organizace pro nové oblasti konfliktů na moři, ve vesmíru a v kybernetickém prostoru. Jedná se o obranu EU, proto není omezena na členy NATO. Nicméně závěry březnového summitu k evropské bezpečnosti ve Francii by měly být projednány na červnovém summitu NATO v Bruselu.

Za závažnější bych označil hospodářské inciativy, které se vyjadřují konkrétněji ke snižování technologické závislosti EU a znovu vytahují myšlenku evropských šampionů, tedy společných podniků ve špičkové oblasti, pravděpodobně s výraznou veřejnou podporou. Je tam ukryt konflikt se stávající soutěžní politikou, ale ta zase byla v konfliktu s konkurenceschopností EU. Mimochodem, jeden z takových projektů z minulosti, Airbus jako přímý konkurent Boeingu, potvrdil, že jde o správnou cestu.

Zmíněný zvláštní březnový summit ve Francii by měl projednat také vizi Evropy 2030. Cílem je vytvoření silných integrovaných průmyslových sektorů v oblasti vodíku, baterií, kosmické techniky, polovodičů, cloudových internetových služeb, zdraví, kultury a kreativních oborů. „Dělat to jen na státní úrovni nestačí,“ konstatuje prezident Macron a zdůrazňuje, že pokud chceme konkurovat Spojeným státům nebo Číně, kde v mnoha případech zaostáváme, musíme jednat jako Evropané a investovat jako Evropané, včetně vybudování nových sektorů od základu. Ve hře je skutečná technologická suverenita Evropy.

Na zmíněném strategickém summitu by proto měl být dokončena také série plánů evropských investic a nových průmyslových aliancí. To bude něco stát. Nová rozpočtová pravidla by proto měla podle prezidenta Macrona preferovat nové investice do uvedených silných a inovativních průmyslových sektorů. V zásadě stojíme před transformačními úkoly v oblasti klimatu, digitalizace, zdraví, kultury a strategických cílů. Ta není dosažitelná, pokud se vrátíme k rozpočtovým pravidlům z počátku 90. let, je přesvědčen prezident Macron. Je nezbytné začít pracovat také na novém finančním rámci, který zahrnuje maximální účast soukromého kapitálu, a dokončit utváření bankovní unie a unie kapitálových trhů.

Nový evropský růstový model je třeba propojit s klimatickými ambicemi EU. Jejich dosažení neznamená vyrábět nebo spotřebovávat méně, ale inovovat, transformovat naše politiky, nastavovat správnou regulaci a investice pro energetické úspory, nasadit elektřinu v nejrůznějších možných užitích a tuto elektřinu mít dekarbonizovanou. Dekarbonizace energetiky proto musí být součástí naší růstové agendy. Aby to nebylo na úkor evropské konkurenceschopnosti, je třeba zavést na hranicích uhlíkový přizpůsobovací mechanismus („uhlíkové clo“).

Celou obchodní politiku je třeba koordinovat s politikami klimatu a biodiverzity. Obchodní smlouvy musí obsahovat „zrcadlovou klausuli“, požadující od druhé strany stejné povinnosti, jaké platí v EU. V boji proti odlesňování je pak třeba zakázat dovoz sóji, hovězího masa, palmového oleje, dřeva, kakaa a kávy ze zemí, kde jejich produkce přispívá k odlesňování.

Další velké téma představují peníze pro inovace a obecně vznik evropského inovačního prostředí. Prezident Macron tvrdí, že Francie už podobnou praxi vyzkoušela (fond Tibi) a může ji nabídnout k převzetí na evropské úrovni. Předpokládá vznik evropských finančních fondů na podporu startupů a nejinovativnějších digitálních aktérů. Patří k tomu také mobilizace institucionálních investorů, ale bez zdrojů z anglicky mluvících a asijských zemí.

Nic není ztraceno soudí prezident Macron. Z deseti největších světových společností podle tržní kapitalizace je osm digitálních, ale ještě před 25 lety žádná z nich neexistovala. K rozhýbání potřebujeme skutečně integrovaný evropský digitální trh a odstranění národních bariér. Podmínky by měl upravit Zákon o digitálních trzích (DMA), který nedovolí přeměnu digitálních gigantů v monopoly pohrdající právem, a Zákon o digitálních službách (DSA), který bude definovat jejich odpovědnost k obsahu. V tom se EU ujímá pionýrské role.

Zmíním ještě francouzský důraz na sociální rovnost. Pokud Evropa nedokáže dostatečně chránit ty nejzranitelnější a vytvoří prostor pro sociální dumping a trh s bezprávím, nebude mít co nabídnout ani středním vrstvám, ani pracující třídě. Lidé, kteří se budou v takovém systému cítit jako poražení, dojdou k závěru, že jej musí odmítnout a že na to mají právo, definuje rámec této oblasti francouzský prezident. A také zde využívá příležitosti něco pro to udělat, například prosadit evropskou minimální mzdu. Nemá jít o společný průměr, ale o podnět k nastavení důstojné minimální mzdy ve všech členských zemích.

S čím pak naváže Česko, to jsem opravdu zvědav.

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.