Schröder a Gazprom vyhrají mistrovství světa

obrazek
22.5.2014 09:04
V přívalu zpráv z Ukrajiny téměř zapadlo, že ruský plynový gigant Gazprom podepsal s rakouskou plynovou a naftovou OMV (největší průmyslový podnik v zemi) dohodu o výstavbě jižní větve (South stream) plynovodů pro zásobování EU, která je doplňkem již zprovozněné severní větve (Nord stream, pod Baltickým mořem) a dovršila závislost EU na zásobování ruským zemním plynem (tentokrát z ložisek v Rusku, Azerbajdžánu a Kazachstánu). Uprostřed konfliktu Západu s novým Ruskem a uprostřed řečí o snižování závislosti EU na ruských dodávkách to zní jako paradox. Zřejmě definitivně tím padají plány na vybudování evropského plynovodu Nabucco, který měl snížit závislost na Gazpromu a zásobování ruským plynem.. Gazprom opět vyhrává a to v situaci, kdy politiku podstatně ovlivňují geopolitické myšlenky multipolárního světa. Útěchou mohou být slova známého historika: “Kdyby Evropa před sto lety měla struktury dnešní EU, nedošlo by k 1. světové válce.“ (Christopher Clark, Náměsíčníci).

Co nezapadlo je, že uprostřed konfrontace s novým Ruskem slavil narozeniny Gerhard Schröder (70), německý exkancléř a předseda dozorčí rady dceřiné firmy Gazpromu (Nord stream AG). A jakoby to nestačilo - v dobách konfrontace slavil paradoxně i v Petrohradu a navíc na náklady Gazpromu. Ještě zrána Schröderova velkého dne se kancléřka Merkelová nechala slyšet, že má obavy, aby tam neslavil také „krystalicky čistý demokrat“, protože mezi oběma muži vládnou přátelské vztahy. V onu chvíli ještě nemohla tušit, že na cestě do Petrohradu se již nalézá i „její“ mluvčí, tedy zahraničně-politický mluvčí klubu CDU/CSU Philipp Missfelder a oslav se účastní i Henning Voscherau, exstarosta Hamburku, a zástupci německého průmyslu.

Skrytá kamera před zadním vchodem petrohradského hotelu ukázala na zlomek vteřiny oslavence a hned na to auto, které zakrylo dvě třetiny obrazu, ale ve zbývající třetině se vznesla hlava velkého hosta a nastalo „objímání s Putinem“. Martin Schulz, špičkový kandidát do voleb prezidenta Evropské komise, posléze naznačil, že Schröder získal Putina pro pomoc při osvobození rukojmí OBSE. Pravdou je též, že mnozí Němci touží po pokojném urovnání konfliktu. V průzkumu zhruba 37% Putinovi rozumí a zhruba 61% souhlasí s USA.

Ano, na počátku velkého přátelství byla situace jiná, ale teď ani New York Times nemůže jinak a lakonicky poznamená, že: „...někteří prominentní Evropané se rozhodli ignorovat brutální metody Putinovy politiky.“ Jak je vidět, západní politika vůči novému Rusku není jednotná, ale v ostrém duchu běží její značná část - jakoby ani neexistovala ochrana investic (v německém případě 23 miliard euro a 6200 firem na ruském trhu). Ale Putin se do hry o Ukrajinu vložil způsobem, který opravdu aktualizuje myšlenku Milana Kundery o Rusku, které nepatří do Evropy. A na tom nemohou nic změnit ani všechny ty slabiny americké politiky, zvláště zřejmý nedostatek personálu, který se dokáže vyjadřovat spisovným jazykem.

Putinova pozice ve hře o Ukrajinu je neskonale horší. Transformace státní ekonomiky se nezdařila a země rozkládající se mezi Polskem a Japonskem přispívá k růstu světové ekonomiky zase jen tak tak anebo vůbec ne (momentálně stojí před recesí). A žije napůl z prodeje surovin. Nově má výkonnost ekonomiky zvýšit myšlenka, že by oligarchové neměli tolik krást (Putin) - distancoval se vlastně A. Babiš od oligarchického systému? Jenže všichni jsou z tak jednoduchých poměrů jako Julia Timošenková, která říká, že v mládí musela každou kopejku otočit dvakrát a na Ukrajině se krade tak, že se i Putinovi dělá špatně. Na chvíli mu snad pomůže vlastenecká nostalgie (jako u americké tzv. Tea party), které sice zabírá u veteránů druhé světové války, ale již ne u mládeže, která si sotva nechá potřetí vyprat mozky. Ani ideologií profesora Dugina z Lomonosovy university, který chce spasit Rusko (pomocí diktatury, kultu osobnosti, Dostojevského, eurasijského velkoprostoru a rozkladu EU). Pohybuje se v blízkosti Putina, který bojuje proti fašismu na Ukrajině a zase ztrácí na evropské politicko-kulturní příslušnosti.

Ve hře o Ukrajinu všechny tyto slabiny Američané využít nemohou, protože sami nemají rozvojové programy sahající nad kritéria Světové banky a tady geopolitika nestačí.. Ale to je všeobecně známo a všichni z New York Times to už dávno vědí.Vzniká tím otázka, kdo vlastně ve hře o Ukrajinu vyhraje? Zřejmě to bude tak, že ukrajinskou krizi vytlačí z obrazovek a tím z politiky Jižní Sudán, kde se již na obzoru začíná objevovat krize většího formátu. V případě že se tak včas nestane, Ukrajinu zcela jistě vykopne z obrazovek fotbalový šampionát v Brazílii. Krize v Ukrajině by pak skončila slavnostním výkopem, který se plánuje na 12.června -a Schröder a Gazprom by se tak stali nepsanými vítězi mistrovství světa.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.