Skončeme stále více nesmyslnou expedici v Afghánistánu

obrazek
16.1.2012 09:30
Poslední oznámení Pentagonu, že USA mění svou dosavadní vojenskou doktrínu, odborníky nepřekvapilo. Byli si již dlouho vědomi, že ta předcházející neodpovídala realistickým možnostem ekonomické a vojenské síly USA. Byla přijata na počátku tohoto století v době politického nástupu neokonzervativců do vedení USA a příchodu George Bushe juniora do Bílého domu. Rusko se tehdy ještě nevzpamatovalo ze slabostí Jelcinova prezidentství, Čína byla do velké míry stále ještě obr na hliněných nohou, mnozí američtí politici proto očekávali, že slabost ruského státu bude dále pokračovat a prohlubovat se.

Politický guru amerických demokratů a bývalý poradce prezidenta Cartera Zbigniew Brzezinski dokonce napsal, že ruský stát se postupně rozloží na vlastní evropskou část, na sibiřskou pod kontrolou USA a na dálněvýchodní, kde bude hrát prim Japonsko. Do jisté míry byla tehdejší americká vojenská doktrína realistickým obrazem situace. Předpokládala americké vítězství ve velké světové válce a schopnost USA zvítězit současně ve dvou menších válkách regionálního významu. Dnes USA velkou válku vylučují, protože by byla pro všechny zúčastněné sebevražedná a chtějí mít pouze takové vojenské síly, které budou schopné zvítězit v jedné regionální válce.

Ukázalo se, že předcházející odhady nevycházely ze skutečné reality světové situace. Letecké bombardování a raketové útoky USA a jejich spojenců bez mandátu OSN na tehdejší Jugoslávii, špatně vyzbrojenou, bez spojenců a s váhavým Jelcinovým Ruskem v pozadí nakonec přineslo Washingtonu a jeho spojencům v NATO politické vítězství. Rozbilo tehdejší Jugoslávii, odstranilo Miloševiče i jeho spojence a dalo v Kosovu politickou moc lidem, které ještě krátce před tím americký státní departement označoval za „za protisrbské teroristy spojené s kosovskou narkomafií“.

Ovšem kosovské vítězství USA bylo poslední svého druhu. Když se Clintonův

nástupce George Bush jr., jako nový republikánský prezident, pustil do války s Irákem, jako důvod uváděl „vlastnictví zbraní hromadného ničení“ a „jejich nebezpečí pro mír“ a dále „diktaturu Saddáma Husajna. Obrovské americké vojenské mašinerii s přispěním „koalice ochotných“ se sice podařilo zničit Husajnovu armádu a rozbít jeho administrativní a policejní systém, ale zbraně hromadného ničení se vůbec nenašly. Byly americkou lží. Nakonec byl chycen samotný Saddám Husajn i jeho nejbližší spolupracovníci a na scénu nastoupily šibenice. Ovšem likvidace Saddámovy diktatury nebyla laciná věc. Obyvatelstvo Iráku stála na milion jejich životů, atentáty se v této zemi stále opakují t a Irák má stále daleko k modernímu demokratickému státu, jak to kdysi sliboval prezident Bush. Ovšem přístup k irácké ropě se pro USA uvolnil.

A pak přišel Afghánistán. Tento svým charakterem retrográdní, islamistický a veskrze středověký útvar ovládaný fundamentalistickým Tálibánem byl vskutku cvičištěm teroristů al-Kajdy a dalších podobných muslimských organizací. Dlužno podotknout, že jak Tálibán, ale i al-Kajda byly velkým dílem původně vytvořeny americkou CIA. Washington také zde doufal ve vojenské řešení, jež mělo vést k politickým změnám. V Kábulu byl instalován jako prezident Hamid Kárzájí. Do jeho pestrého životopisu - v počátku byl příklad stoupencem Tálibánu - patří i to, že pracoval pro americkou ropnou společnost. Kárzájí dostal veškerou podporu Washingtonu, včetně mohutné finanční podpory.

Spojenci USA z NATO převzali větší či menší kontrolu mnoha územních celků této země a zahájili vedle boje s protivládními silami rekonstrukci země. Do této činnosti se zapojily i naše vojenské a civilní týmy. Ovšem i zde se ukázalo, že tu není dostatek vojsk na plnou bezpečnostní kontrolu země, že ve většině oblastí nadále vládnou náčelníci ozbrojených skupin, jež živí obnovená produkce drog. A důstojníci USA a NATO museli konstatovat, že rozsah afghánského území kontrolovaného islamistickými skupinami a jejich ozbrojenými oddíly je nyní větší než před lety. Je proto jenom logické, že Washington a další země začaly mluvit o stažení svých vojenských sil. V Afghánistánu ostatně nevyhráli britští vojáci Jejího veličenstva ani sovětské armády.

Na bezvýchodnost situace amerických a spojeneckých vojáků ukazují i projevy naprosté demoralizace, které se průběžně objevují. Naposledy to byl případ příslušníků americké námořní pěchoty, jejíž příslušníci močili na zabité povstalce. Loni se zase jiní vojáci radostně fotografovali s mrtvolami zabitých civilistů. Dostatečně jsou známé také skandální fotografie německých vojáků s ostatky mrtvých. Je velmi pravděpodobné, že případy, které se dostaly na veřejnost, jsou jen částí deklasace mezinárodního sboru.

Otázka odchodu z Afghánistánu se bezprostředně týká i nás. Dnes máme v této zemi několik set vojáků a ti nás stojí ročně miliardy korun. Ovšem k tomu je nutno připočítat i specifickou výzbroj pro tuto expediční výpravu, která stojí další miliony. A jakými vedlejšími jevy je vše provázeno, to se dovídáme v důsledku všech afér s jejím nákupem. V zásadě dáváme do Afghánistánu miliardy s absolutně nulovým výsledkem. Navíc je vše spojeno s jednostrannou orientací armády pouze na expediční účely, což ostatně naprosto oprávněně kritizuje i prezident republiky.

Při zdravém posouzení afghánské situace, možností České republiky, jejích potřeb a zájmů je zcela zřejmé, že pro ukončení expedičního působení v Afghánistánu bylo včera pozdě. Nemá žádného smyslu protahování pobytu českých armádních sil v této zemi. Mimo jiné samozřejmě také proto, že vyhazovat oknem peníze za současné krize a utahování opasků obyčejným lidem je přinejmenším nezodpovědné a spíše hloupé. Solidaritu České republiky s USA a spojenci v NATO je přece možné dokazovat jiným a méně nákladným způsobem.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Já měl 2 afghánské spolužáky na VŠ - oba vyslalo nějaké ministerstvo, aby si zvýšili kvalifikaci - učili se v době před anexí SSSR i v její době. Tehdy byl Kábul nádherné zelené a kvetoucí město ...

Josef Biczak

Děkuji za informace, které jsou pravdě (vzácně!) nejbližší.  Je tam vše! Čtěte a uvažujte! Plný souhlas s autorem článku!

antoninsebek

Souhlasím s článkem, to znamená i s výzvou, která tvoří jeho název. Loni byla internetová diskuse na podobné téma a já jsem se zeptal, ve které zemi jsou největší odběratelé drog z této země. A zda to nejsou čirou náhodou Spojené státy severoamerické. Bylo mi zodpovězeno, že k tomu se nemůže vyjádřit, tak jsem mu poděkoval za výstižnou odpověď.

Ale, pokud by to bylo možné, rád bych od autora získal informaci  typu:

Jaké byly důvody, který vedl Brežněva a jeho soudruhy k tomu, že tam SSSR podnikl onu "osvobozovací operaci". Museli přece vědět, co se tam už 700 let děje...

Případně jeho názor. Mne tato problematika hodně zajímá, protože znám člověka, který byl v Kábulu (za éry sovětské pomoci) pracovně takřka rok a jeho vyprávění bylo zajímavé a určeno jenom mně...