Španělské střízlivění z pravicového opojení

obrazek
30.3.2012 13:00
Španělé loni v listopadu dali v předčasných parlamentních volbách silnou důvěru pravicové Lidové straně, která disponuje nadpoloviční většinou v kortesech. Konzervativní kabinet Mariana Rajoye po necelých čtyřech měsících vlády čelil 29. března celodenní generální stávce státních zaměstnanců. Španělé vystřízlivěli velice brzy. Co si od pravice vlastně slibovali, když nyní protestují více než před rokem, kdy byla u moci levice?

Lidovci již před volbami avizovali drastické škrty a nepopulární opatření. Neoliberální reforma zákoníku práce z jejich dílny velmi připomíná Drábkovy experimenty – snadnější propouštění ze zaměstnání, nižší odstupné, nižší platy a vyšachování odborů z kolektivního vyjednávání. Reforma, jejíž prioritou je boj s nezaměstnaností přesahující 23 %, však podle odborů povede k dalšímu nárůstu počtu lidí bez práce. Kromě snadnějšího propouštění totiž nijak nezaručuje tvorbu nových pracovních míst. Taková ekonomická opatření nemají v historii země obdoby. Odboroví předáci Fernández Toxo a Cándido Méndez klasifikovali vládní opatření jako akt demolice právního státu, sloužící pouze prospěchu zaměstnavatelů. Rajoyův kabinet oznámil, že v žádném případě nehodlá pod nátlakem ustoupit. Premiér dělá pouze to, co mu přikázali v Bruselu. V případě Španělska požaduje EU ještě tvrdší škrty než v Řecku, Irsku a Portugalsku. Finanční trhy čekají, jestli Rajoy splní jejich zadání. Přitom všude, kde se vlády snaží proškrtat do blahobytu, dochází pouze k ekonomické stagnaci a prohloubení recese. Mnozí zaměstnanci vnímají současné dění jako třídní boj, který je nyní nejvyhrocenější za poslední desetiletí.

Na rozdíl od Čechů, kteří se omezí na nadávání v hospodě u piva, Španělé den před avizovaným schválením reforem v hojném počtu vyšli do ulic. Masové demonstrace a stávky jsou ostatně součástí jejich moderní historie. V éře druhé republiky byly téměř na denním pořádku, což umocňoval i fakt, že na levici ve třicátých letech dominovali anarchosyndikalisté. Do čtvrteční generální stávky, kterou vyhlásily dvě největší odborové centrály – socialistický Všeobecný svaz pracujících (UGT) a komunistické Dělnické komise (CC.OO.) – se zapojilo více než 80 % státních zaměstnanců. Došlo k výraznému omezení městské hromadné dopravy, zastavení autobusů, vlaků a letadel, zavřely se továrny, doly, přístavy, obchody a školy. Stávkové hlídky útočily na stávkokaze a na mnoha místech se odehrály násilné potyčky. K zaměstnancům se připojili i tzv. „rozhořčení“, součást globálního hnutí Occupy, kteří před necelým rokem zahájili masové protesty napříč Španělskem. Generální stávku podpořily i opoziční strany.

Rychlou ztrátu důvěry španělské společnosti v pravicový kabinet potvrdily i regionální volby v Andalusii a Asturii, které se konaly 25. března. Přes prognózy, které přisuzovaly Lidové straně absolutní většinu v andaluském parlamentu, bude na jihu Španělska pokračovat dosavadní levicová vláda. Konzervativci sice se 40,7 % a 50 mandáty těsně zvítězili, ale spojenectví socialistů (39,5 % a 47 křesel) s postkomunisty (11,3 % a 12 mandátů) zaručí pohodlnou většinu v 109členném regionálním sněmu. Asturie byla za druhé republiky levicovou hornickou baštou, kde v říjnu 1934 vypuklo ozbrojené povstání proti ústřední pravicové vládě. I v letošních volbách zde zvítězili socialisté s 32 % hlasů, následovaní středo-pravicovým Asturským fórem s 24,8 %, jež vzniklo teprve v lednu 2011 pod vedením bývalého lidoveckého politika Cascose. Lidová strana skončila až na třetím místě s 21,5 % hlasů, avšak koalice s Asturským fórem garantuje těsnou většinu jednoho hlasu v 45členném regionálním parlamentu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Kosino, příjemný podvečer. Nevím, zda je to moje domněnka, ale téměř identický vývoj z hlediska politických stran je i v Řecku, na Islandu a dá se předpokládat i v Portugalsku atd. Zatím nikde nevznikla silná strana, ať již na základě občanských iniciativ, nebo politických. Levice je víceméně rozmělněná do drobných stran a koncentrování politické/občanské síly je minimální. Jedinou výjimkou, kterou registruji je Smer (ale na Slovensku se nikdo další na levici velice dlouho neetabluje..... a to je též značný problém),  protože nikde není levicová strana s takovým počtem voličů... Nejvíce mě to překvapuje v Řecku a Španělsko, to je identické.... Nedohoda ambiciozních vůdců, nebo úmysl, nebo prostě náhoda.... Normální mi to nepřipadá. Při provázanosti Evropy, nemá bez změny "ideologie" Bruselu ala dluhová krize, fiskální odpovědnost apod.,  prakticky žádný stát na podstatnou změnu "kurzu" z cíleného odbourání přívlastku "sociální" ve spojení s "tržním" kapitalismem.... Jde o likvidaci sociálního rozměru ekonomiky ve všech  postsocialistických státech a výrazné omezení u "starých" členů EU, samozřejmě s výjimkou "jihu", který je "na cestě do Řecka....".

A to co se odehrává u nás, se prakticky neliší, než probíhá "okolo"..... Apolitičnost "hnutí", nevím, dle mého názoru to je mimo realitu doby, v čemž s Vámi jednoznačně souhlasím. Bohužel, "provařenost" levicových stran, ať skutečná nebo neustále přiživovaná, je velikým problémem......

Váš blog je opět koncentrát nedostatkových info a myslím, že i velice aktuální. Ale to už u Vás beru jako samozřejmost. Takže díky a zdravím Vás.

kosina

Pane Dubo, zmínil jsem to hned v prvním odstavci: "Co si od pravice vlastně slibovali, když nyní protestují více než před rokem, kdy byla u moci levice?" Obě španělské státostrany PSOE a PP dělají podobnou politiku, proto mi přijde zvláštní, že Španělé nevolili jiné, menší strany. Také je chybou, že Hnutí rozhořčených (15-M) se od počátku deklarovalo jako apolitické, čímž se samo vyloučilo z možnosti politiku ovlivnit. Tak mohutné protesty, jaké Španělsko loni zažilo, mohly vyústit ve vznik nové politické strany, která by nabídla alternativu dvěma velkým zkompromitovaným stranám. 

Pane Štingle, také Vás zdravím a díky za přízeň. 

 

Vladimír Štingl

Dobrý den, pane Kosino, i s vědomím poznámky pana Duby, zdravím, jde o informaci k "rozložení sil" v rámci "boje s bojem fiskální revoluce" v rámci krachujících evropských ekonomik... Nejvíce zarážející je to, že "sdělení" ve slovech pana Duby má odpostatnění - ono za současného stavu z této situace není de facto úniku. Když si znovu procházím rozložení "politických sil", tak lze dovodit, že stav pro vers. proti na ulici je 1 : 1. A není mi to příliš jasné, když se "podívám" do "své" (španělské) kapsy řadového občana, šanci na zaměstnání o 100% horší než u nás a o "perspektivě" mladých... to vyvolává skutečný strach...

Ani se nedivím, že pan Duba vycestovává na dlouhodobý odbočinek do "teplých" krajů Chorvatska. Má na to a je mu přáno... Zdravím.

heriot

Naivita nejen Španělů. Zvolí si pravici, která přivedla zemi ke krachu, aby ty problémy řešila tím samým způsobem a pak se diví...

Jak dlouho tohle ještě bude trvat.