Stane se Austrálie republikou?

klokan
20.12.2016 01:01
Australští republikáni letos znovu oprášili myšlenku rozchodu s britskou korunou. Naposledy se referendum o této otázce konalo v roce 1999 a tehdy zvítězili zastánci monarchie. Současný premiér Malcolm Turnbull tvrdí, že mezitím vyrostla nová generace, která má právo se k budoucímu směřování země vyslovit. Byl to právě liberál Turnbull, který usiloval o vyhlášení republiky již před sedmnácti lety.

V plebiscitu uskutečněném 6. listopadu 1999 Australané odpovídali na otázku: „Má se Austrálie stát republikou v čele s prezidentem voleným parlamentem?“ 54,9 % se vyslovilo proti, zatímco 45,1 % pro. Průzkumy sice naznačovaly, že větší část veřejného mínění favorizuje republiku, avšak v samotném hlasování vyhráli monarchisté, mimo jiné kvůli neshodám republikánů ohledně způsobu volby prezidenta. Podle tehdejšího návrhu měla být hlava státu volena oběma komorami parlamentu, přestože část republikánů preferovala přímou volbu.

Austrálie získala roku 1901 nezávislost jako konstituční monarchie pod vládou britského panovníka. Monarchu zastupuje generální guvernér vybraný australskou vládou. Stejný systém vlády je např. i v Kanadě nebo na Novém Zélandu. Jedná se o relikty koloniální éry, nebo se obyvatelům těchto zemí pod britskou korunou žije dobře a není třeba nic měnit? Kořeny australského republikanismu sahají do koloniální éry, nicméně po většinu dvacátého století si monarchie udržovala značnou popularitu. Po skončení studené války na počátku devadesátých let došlo k oživení republikánské myšlenky, která se stala jedním z hlavních politických témat. V současnosti vyhlášení republiky podporuje asi 81 ze 150 poslanců a 40 ze 76 senátorů. Na platformě republiky se shodují předsedové dvou nejsilnějších stran v zemi – vládních liberálů i opozičních labouristů.

Australská společnost je ohledně názoru na formu státního zřízení rozdělena do několika proudů. Tradiční monarchisté se vyznačují romantickým, sentimentálním přilnutím k britské koruně a identifikací s osobou královny Alžběty II. a její rodiny. Většinou se jedná o starší generaci žijící na venkově. Pragmatičtí monarchisté akcentují konstituční monarchii jako stabilní demokratický systém, který garantuje nepolitická figura generálního guvernéra. Nedůvěřují australským politikům, obávají se nestability či dokonce diktatury.

Republikáni-minimalisté chtějí sice odstranit monarchii, ale pokud možno zachovat maximum ze současného systému ve formě parlamentní republiky. Progresivní republikáni oproti tomu preferují přímou volbu hlavy státu. Radikální republikáni, tvořící nejméně početnou skupinu, prosazují zavedení prezidentského nebo poloprezidentského systému po vzoru USA resp. Francie. V každé společnosti jsou pochopitelně i nerozhodnutí či nevyhranění voliči, kteří nepovažují otázku státního zřízení za důležitou. Právě tento volatilní elektorát může hrát roli jazýčku na vahách, obzvláště s ohledem na povinnou volební účast. Pro úplnost dodejme, že pro secesi od Spojeného království je v referendu třeba nejen nadpoloviční většina hlasů v celé zemi, ale i v jednotlivých svazových státech.

Skoncovat s relikty kolonialismu se letos neúspěšně pokusili i na Novém Zélandu, kde se konalo referendum o nové státní vlajce. Cílem jeho iniciátorů bylo odstranit z levého horního rohu britský Union Jack a nahradit ho domorodým kapradinovým listem. Zvítězili však zastánci současné vlajky v poměru 57 ku 43 %. Bude jistě zajímavé sledovat, jestli se v příštím roce podaří zastáncům rozchodu Canberry s Londýnem vyvolat nové referendum, ale k jejich úspěchu jsem spíše skeptický.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.