Stanislav Kliment: Gruzie po Saakašvilim? Skončil teror, ale…

obrazek
12.1.2014 11:33
Konec vlády gruzínského autoritářského prezidenta – část demokratické opozice o něm mluvila dokonce jako o tyranovi – Michaila Saakašviliho, vyvolal naděje jak přímo v Gruzii, ale i u přátel této země. Vždyť prakticky dvacet let chaosu provázeného ozbrojenými boji a chamtivost politiků by dovedly úspěšně vést ke dnu jiné země než postsovětskou Gruzii. Po více než roce vlády Gruzínského snu vedeného miliardářem Bidzinou Ivanišvilim, donedávna také gruzínským premiérem, je však třeba být opět s rozpaky na pozoru. Gruzínský sen, nemyšleno současnou stranu Ivanišviliho, byl totiž za poslední dvě desetiletí již několikrát zrazen.

Nový režim začal stíhat některé exponenty minulého režimu, kteří se měli dopustit při výkonu funkcí zneužití pravomocí a porušování lidských práv. Prognózy znalců gruzínských poměrů soudí, že po ex-premiérovi Vano Merabišvilim zřejmě přijde na řadu Michail Saakašvili – toho času ovšem v zahraničí – a jeho přední stoupenci.

Tady se naskýtá určitá paralela s bývalou ukrajinskou premiérkou Julií Tymošenkovou, se kterou se ostatně Saakašvili velmi přátelil. Podle některých dokonce nejen přátelil. Ze Západu již zaznívají varování, ačkoli porušování lidských práv za Saakašviliho vlády bylo provázeno mlčením. Některé kruhy na Západě však mohou mít objektivní zájem na ochránění Saakašviliho před vyšetřováním a soudním procesem. Mohla by se totiž vynořit nepříjemná fakta o podpoře autoritářského prezidenta, ale zejména o pozadí útoku na Jižní Osetii v roce 2008.

Jistě, potrestat za spáchané zločiny a porušování práva je správné a žádoucí. Jde ovšem o to, aby snaha o nápravu věcí veřejných v Gruzii nebyla cestou, kde pozornost a odpovědnost bude svedena na odstaveného prezidenta a jeho okolí a špatnosti a špinavosti budou pokračovat - jen pod vlajkou jiného uskupení.

Nejen Amnesty International upozorňuje na růst negativních projevů náboženské nesnášenlivosti, nacionalistických a xenofobních postojů gruzínské veřejnosti. Ochránce lidských práv znepokojuje porušování náboženských práv muslimů či občanských práv arménské a ázerbájdžánské menšiny, nemluvě o dosud nevyřešeném problému návratu Meschetinců deportovaných za Stalina na svá území, ačkoli to bylo slíbeno při vstupu Gruzie do Rady Evropy.

Místo řešení reálných problémů však i postsaakašvilovská Gruzie pokračuje v nerozumném kurzu poučování jiných, například v otázce čerkeského konfliktu. Parlament v Tbilisi sice přijímá rezoluci o genocidě Čerkesů, ale zapomíná na politiku násilné gruzinizace Abcházie, kterou prováděli významní místní rodáci Josif Vissarionovič Džugašvili, známý jako Stalin, a Lavrentij Berija.

Příznačné potom je, že ani nový režim Gruzínského snu se zatím neomluvil ostatním národům bývalého Sovětského svazu a ani jiným stalinským režimem porobeným národům sovětského bloku za Stalinem spáchané zločiny. V souvislosti se snahou Gruzie vstoupit do NATO by možná nebylo od věci takovou omluvu od Tbilisi požadovat. Rizika spojená s připojením Gruzie do evropských politických (Evropská unie) a vojenských (NATO) struktur jsou tak velká, zejména v souvislosti s gruzínskými územními spory s Abcházií a Jižní Osetií, že by to měl být minimální přátelský požadavek.

stanislav-kliment
Výkonný redaktor dnes již neexistujícího časopisu Trend
Klíčová slova: Gruzie, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Hovořím z osobních zkušeností při návštěvě této krásné země a z rozhovorů s tamními občany:

1/Ti, co se trochu CHTĚJÍ vyznat v historii, tak potvrdí, že křesťanské země Gruzie a Arménie by v tom muslimském prostoru nevydržely bez pomoci Ruska.

2/Za éry Sovětského svazu byla Gruzie výrazně dotována z centrálních zdrojů. Po rozpadu SSSR pracují desetitisíce Gruzínců v Rusku. Zemi ovládají nejrůznější slibovatelé s nulovým plněním svých proklamací. Od Gruzie se proto postupně odštěpují tři části, z nich ta okolo Gagry je prostě nádherná.

3/Prezident "Sakošili" se "vyznamenal" ostřelováním obytných domů na vlastního území - Jižní Osetie. Také pomocí zbraní dodaných bez placení z České republiky (sovětské raketomety z dob Varšavské smlouvy ...)

4/Jsem rád, že naivkové (Poláci, euro-bombarďáci a také náš Hajnej) opustili myšlenku, že by se tam umístil radar, případně že by Gruzie byla přijata do NATO.  

schlimbach

... ZA STALINEM SPÁCHANÉ ZLOČINY ... evidentně jsou vám nedostupny informace, které byly již dávno uvolněny po odtajnění ... kult osobnosti Stalina v jejíich světle nemusí být až tak křišťálově jasný, jak nás učili ve škole. Možná by stačilo pro začátek najít si informace o VŘSR v roce 1917, kdo ji platitl, kdo organizoval, kdo stál v čele všech změn, kdo budoval gulagy atd.  ... osob ruské či gruzínské národnosti tam moc nenajdete a jako obyčejně vždy - vše může být zase jinak -(