Střípky z cest

Jiri-Paroubek-1403-02
5.8.2019 13:46
Minulý týden jsem se rozhodl zajet do lázní v Piešťanech. A to alespoň na víkend, abych využil zdejší termální vody a léčivého bahna, které blahodárně působí na neduhy pohybového ústrojí.

Většinou jezdím na takovéto cesty autem, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Cesta po dálnici D1 mezi Prahou a Brnem je tak "zarubaná", že se mi nechtělo riskovat zdraví nebo dokonce život. A kromě obvyklých omezení jsem také očekával na dálnici velký nápor s ohledem na víkendové mistrovství světa motocyklů v Brně, kam většinou přichází až dvěstě tisíc diváků. A samozřejmě rozhodující část těchto diváků přijíždí do Brna svým automobilem nebo motocyklem a velká část z nich právě po dálnici. Nechtěl jsem tedy riskovat cestu v nekončících kolonách aut a vyrazil jsem do Piešťan vlakem.

Vzhledem k tomu, že zas až tak často vlakem nejezdím, můžu sdělit některé své objektivní postřehy k fungování drah. Pražské hlavní nádraží ještě připomíná velká nádraží, která můžete natrefit i v jiných, západoevropských městech. Elektronické tabule s jasným označením, informace, které můžete na požádání dostat od pracovníků nádraží, eskalátory, které vás vlastně dovezou až k vlaku. Můžete tedy jet i s poměrně těžkým kufrem a pak už i dáma v letech třeba natrefí na někoho, kdo jí pomůže dostat se přes několik schůdků u vlakového vagonu i s těžkým kufrem do vlaku.

Horší je to s tím, jak se dozvědět, ve kterém vagoně vlastně sedíte. Dostanete jízdenku, kde je uvedeno číslo vagonu i číslo vašeho místa, kde budete sedět, ale teď nevíte, kam se máte vrtnout. Jestli na konec vlaku anebo na začátek. Na slovenských stanicích je to ještě horší. V Ostravě, při jiné souvislosti mých jiných cest, jsem viděl na tabuli na nástupišti alespoň grafy uspořádání vagonů u jednotlivých vlakových spojů. Mohl jsem tedy přímo na nástupišti jít tím směrem, kde bude ten „můj“ vagon. Jestli uprostřed nebo vzadu či vepředu. To na slovenských nádražích naprosto chybí. A tak jsem v Piešťanech běžel s těžkým kufrem (naštěstí na kolečkách) z jednoho konce vlaku na druhý, abych našel svůj vagon první třídy, který překvapivě nebyl za lokomotivou, ale až na konci vlaku.

V Púchově při přestupování stejný problém. Kromě toho, elektronická tabule s odjezdy navazujícího vlaku byla umístěna až v podchodu, tam jsem musel snést svůj nelehký kufr. Dříve narozené dámy a paní nemohou tedy na cesty vlakem jezdit s těžkým kufrem. Musí jezdit pokud možno bez zavazadel a musí počítat s tím, že si trošku při běhu ke spravnému vagonu rozhýbají artrózu. Při cestě do Piešťan jsem měl podobný zážitek na hlavní železniční stanici v Bratislavě, jak teď Slováci říkají hlavnímu nádraží, kde jsem zjistil, po zmateném pobíhání v podchodu, kam jsem i s tím svým kufrem sestoupil, že vlak jedoucí do Košic je asi ten, který pojede přes Piešťany. Žádná informační služba neexistuje.

Cizinci, kteří cestují vlakem to mají opravdu těžké, ba bezvýchodné. Já se na Slovensku sice neberu jako cizinec, ale nebylo to jednoduché a asi to není jednoduché ani pro Slováky. Na českých nádražích je to prakticky stejné, jak jsem to zažil v Bratislavě, v Piešťanech a v Púchově. Prostě české a slovenské dráhy mají stejný problém. Ještě tak, kdyby jezdili sami pro sebe a ne pro zákazníky.

Na druhé straně musím říci, že jídlo ve vlaku při cestě tam i zpátky bylo dobré, chutné a protože si vybírám jen zdravá jídla, tak i zdravé. A mohu konstatovat, že i lidé se snahou jíst, když ne dietně, tak alespoň lehce, se ve vlaku mohou najíst. Lehké zpoždění, které dva spoje ze čtyř, se kterými jsem jel, měly, nebylo nic dramatického. Bohužel, ale tak, jak jsem viděl třeba fungování železničních spojů v Rakousku a v Německu, tak musím konstatovat, že ta kvalita českých a slovenských vlaků stále zaostává. Je to škoda.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

JiB

Pane Paroubku,

od těch dob, co u nás na Moravě ve Studené soutěsce občas indiáni vytrhávají koleje, ech pardon, odkládají na kolejiště tělesa mostů a parkují zde kamiony, se vozy první třídy standardně řadí až na konec soupravy a nikoli hned za lokomotivu. Neboť při případném železničním neštěstí má pak lépe platící klientela větší šanci vyváznout bez újmy na zdraví, než kdyby byla na začátku soupravy. Na lodích bývaly také nejnižší třídy hluboko v podpalubí, zatímco první třída byla v blízkosti záchranných člunů… Proto bych se nad tím moc nepozastavoval.