Syrský novinář exkluzivně pro Vaši věc I.: „Velká očekávání od arabského jara nebyla reálná“

obrazek
3.10.2012 09:49
Syrský novinář Karim Saad poskytl serveru Vaše věc exkluzivní rozhovor, ve kterém odpovídal na otázky nejen o aktuální situaci ve své zemi, ale hovořil i o dalších aktuálních tématech, jako je hrozící válka Izraele proti Íránu. Rovněž zhodnotil práci českých médií a postoje českého ministerstva zahraničních věcí.

Vaše věc: Jak s odstupem času hodnotíte tzv. arabské jaro?

K.S.: Velká očekávání od tzv. arabského jara nebyla reálná. Mnoho západních politiků i novinářů se mylně domnívalo, že to, co se děje v arabském světě, je podobné tomu, co se stalo ve východní Evropě v roce 1989. Kulturní úroveň arabských společností je však na jiné úrovni než evropská. Životní, ekonomické a sociální podmínky jsou jiné. Náboženství tu hraje velkou roli, nikoliv však roli progresivní. Struktura těchto společností je založena na kmenech a na náboženské identifikaci. Politická kultura je na nižší úrovni, proto se nedá o ni opřít k realizaci nutných změn a reforem sametovým způsobem.

Je zřejmé, že některé protesty proběhly spontánně, bohužel však bez konkrétních progresivních myšlenek a někdy i bez vůdce. Islámské síly ale těžily nejvíce z toho, že jsou lépe organizované, a proto se přeměnilo arabské jaro na „islámskou zimu“. Je jasné, že absence demokracie a nedodržení lidských práv a především shromáždění sociálních a ekonomických problémů vedlo k protestům. Co však následovalo, dále vyvolává spíše obavy než naděje. Arabské jaro prý vypadá jako rytíř bez hlavy, strašidelný, který se pohybuje z jednoho státu do druhého na palubě katarského letadla, a proto za sebou zanechává jen chaos. Takto ho trefně popsal známý tuniský novinář Gasan Bin Jdou, který opustil katarskou satelitní stanici Al-Džazíra kvůli její neobjektivitě.

Vaše věc: Existuje cesta ke stabilizaci a obnovení normálního života v Sýrii? Lidé už musí být morálně velmi vyčerpaní.

K.S.: Máte pravdu. Lidé v Sýrii jsou po 18ti měsících násilí a tvrdých sankcí evropských a západních států vyčerpaní. Mlčící většina v Sýrii se domnívá, že nastal čas ukončení této nezměrné tragické situace a že jediná cesta k vyřešení krize vede přes politický dialog.

Pro každého rozumně uvažujícího člověka je jasné, že ani jedna strana není vítězem. Režim nebyl schopen ukončit protesty, které posléze přerostly v nepřehledné ozbrojené výpady. V současné době se mluví o 253 ozbrojených skupinách, aktivních na syrském území. Mezi nimi nechybí stoupenci Al-Káidy i dalších salafistických skupin podporovaní Katarem a Saúdskou Arábií. A ani tyto složky, i přes zahraniční finanční a vojenskou podporu, nebyly schopny svrhnout režim.

Syrská vláda mnohokrát vyzvala a vyzývá opozici k zahájení politického dialogu. Bohužel, představitelé opozice ve většině toto odmítají a kladou nesplnitelné podmínky. Celá situace je ještě k tomu zkomplikována nejednotností a rozštěpeností opozice a existencí ozbrojených skupin, které nemají nic společného se syrskými lidmi, ale slouží cizím zájmům.

Vaše věc: Jaké podpoře obyvatel se v současnosti těší prezident Asad a syrská vláda?

K.S.: Nejsou k dispozici spolehlivé výzkumy o podpoře prezidenta Asada. Je jasné, že syrská společnost je rozdělena. Podle mého, mlčící většina v Sýrii nahlíží v současné době na prezidenta jako na záruku stability a jednoty státu. Proč? Politický systém je prezidentský. Prezident má rozsáhlé pravomoci a je nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Proto výzvy k jeho odstoupení nejsou zodpovědné. Vedlo by to k chaosu, nikoliv k vyřešení krize v Sýrii. V současné době je nutné zastavit krveprolití a zahájit politický dialog, ve kterém je možné se zabývat všemi otázkami, včetně pokračování prezidenta do konce jeho mandátu, tedy do roku 2014 anebo dohodnout předčasné prezidentské volby. Součástí diskuze by mělo být přijetí politických a ústavních změn, které by zabránily vzniku politického a bezpečnostního vakua.

Vaše věc: Boje v Aleppu probíhají už dlouho a konec stále v nedohlednu. Je všeobecně známé, že obyvatelé města většinově podporují prezidenta. Na čí straně je v současnosti vojenská převaha? Je reálné dobytí města tzv. povstalci?

K.S.: Převahu má jednoznačně syrská armáda. Je to jedna z nejsilnějších armád v oblasti. Dokázala v posledních osmnácti měsících pevnou jednotu přesto, že došlo k mnoha dezercím a k zabití stovek armádních vojáků a důstojníků.

Podle místních, znalých poměrů, vše, co nyní probíhá ve zbytku Sýrie z hlediska vojenského, se nerovná tomu, co se děje v Aleppu. Jde o skutečnou válku, které se účastní velké ozbrojené skupiny. Mezi nimi jsou žoldáci ze zahraničí, používající nejmodernější technologie v dorozumívání se a získávající průběžně zpravodajské informace od cizích zpravodajských služeb. Domnívám se, že přesto nemají šanci zvítězit v Aleppu, protože nemají podporu obyvatel tohoto města.

Vaše věc: Domníváte se, že v případě porážky tzv. rebelů bude možné zemi pod vedením prezidenta Asada stabilizovat? Nenastane „irákizace“ Sýrie v podobě častých lokálních teroristických útoků?

K.S.: Domnívám se, že Sýrie není ohrožena „irákizací“ po skončení nynější ozbrojené vzpoury zejména v případě, že by zůstala syrská armáda jednotná. Vzhledem k tomu, že jsou nesčetné ozbrojené skupiny, nacházející se v různých oblastech Sýrie a velké množství zbraní mezi civilisty, nedá se vyloučit opakování teroristických útoků na různé cíle, jak se to děje momentálně v Iráku. Tyto útoky však neohrožují režim jako celek.

Vaše věc: Co by znamenalo pro obyčejné Syřany vítězství tzv. rebelů?

K.S.: Tato varianta, podle mě, je těžko realizovatelná. Avšak v případě, že by se tak stalo, dopady by byly velice nebezpečné zejména na menšiny žijící v Sýrii a na sekulární syrský stát, který byl budován několika generacemi. Dopady by byly také obrovské na stabilitu v oblasti Blízkého východu. Syrská krize nemá jen vnitřní rozměr, nýbrž má regionální a mezinárodní dimenzi, a proto je velice komplikovaná. Jakékoliv řešení bez místní, regionální a mezinárodní shody by bylo velice nebezpečné.

Vaše věc: Jaká je role Izraele? Je pro něj výhodnější, aby v Sýrii vládl na straně jedné spojenec Íránu, ale předvídatelný sekulární režim, nebo si přeje vítězství tzv. rebelů a faktický vznik islamistického režimu ve svém sousedství?

K.S.: Podle různých prohlášení izraelských představitelů si Izraelci přejí pád prezidenta Bašára Asada, protože Sýrie tvoří jednu z hlavních sil odporu v oblasti. Některé informace dokonce mluví o tom, že Izrael posílá zbraně do Sýrie přes Turecko, což dokazuje jeho přání se podílet na pádu režimu. Opoziční síly jsou podporovány americkou stranou a z různých velkých západních států, proto v případě vítězství nebudou moci zaujmout odmítavá stanoviska vůči Izraeli.

Druhou část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek
Osobně nechápu, proč by se právě Státu Izralel hodila občanská válka v Sýrii. Pan novinář je prostě Arab a tak za všechno, suchem počínaje, mohou Židé, že ano? Já jsem přesvědčen, že nepokoje v Sýrii se hodí například Turecku. Turecký parlament totiž neudělil vládě svolení pro vojenské zásahy v zahraničí AŽ NYNÍ! Učinil tak již před 5 (pěti) roky, prosím pěkně!!! A to, aby mohl trestat Kurdy na území Iráku. V celém tom humbuku se to jaksi nepublikovalo. Ono se to moc neví, ale také na území Sýrie žije 2,5 milionů Kurdů. Umím si představit, že pokud by došlo ke konfliktu, tak by Turci zopakovali svoji (s velkým prominutím, ale mírněji nazvat to nejde) skoro sto let starou SVIŇÁRNU, jako tomu bylo v Arménii. V tom konfliktu by se to, podobně jako v 1.světové válce, jaksi ztratilo... Arabské jaro je hodně hloupý termín. Arabové ani netuší, co to je demokracie. Ale ze satelitů vidí, že žít se dá lépe. A vláda diktatury ve VŠECH arabských státech musí najít viníka, vedle USA je to Stát Izrael a tzv. Západ. Východiskem je džihád, vláda pevné ruky. Bohužel na to doplatí naše děti, vnuci a pravnuci. Francouzi, Britové etc. už to začínají tušit. Nic s tím pochopitelně nedělají. Dámskou módou budou také burky. Končím tim, co není IN: bohužel...