Tři otázky pro prof. Oskara Krejčího o povolebním Rusku

obrazek
7.3.2012 10:17
Ruské prezidentské volby skončily bez překvapení, když již v prvním kole se stal jejich vítězem dosavadní předseda vlády Vladimir Putin. Gratulovat si tak mohou nejen v jeho štábu, ale také v nezávislém Centru Levady, které ve svém posledním průzkumu před volbami Putinovi předpovědělo vítězství v prvním kole a zisk 63 až 66 procent hlasů. Prakticky krachem skončilo tažení určité části opozice, která po volbách do Státní dumy rozpoutala vlnu protestů. Dost možná ale ani ona nevěřila v úspěch protestů. Vždyť na přelomu roku, kdy bylo třeba udržovat mezi lidmi „revoluční“ nadšení a vůli k činu, odjel Boris Němcov – jeden z opozičních lídrů – vybírat si byt do Izraele nový byt.

Nakonec je poměrně zajímavým výsledkem série protivládních demonstrací – soustředěných ovšem do Moskvy a maximálně Petrohradu, kde se scházely tisíce lidí, zatímco jiné regiony protesty prakticky ignorovaly – růst preferencí V. Putina a rozhodnutí již v prvním kole, což ještě před půl rokem nebylo vůbec jisté.

Proč skončily opoziční akce právě zcela opačným důsledkem, nejen neoslabily, ale naopak posílily volební preference Putina? Zeptali jsme se politologa prof. Oskara Krejčího a přidali i otázku, jak hodnotí pondělní moskevský povolební opoziční protest, na kterém se sešlo necelých dvacet tisíc lidí.

Prof. Oskar Krejčí: Během celé předvolební kampaně Putinovy volební preference narůstaly. Příčin bylo víc, ovšem nehynoucí zásluhu na tomto růstu měl i fakt, že mnozí západní novináři a četní západní politici manifestace proti volbám do Dumy podpořili. Arogantní, povýšenecké mentorování uráželo. Někdy i posilovalo pocit ohrožení: tento západní přístup bez věcné analýzy a bez snahy pochopit situaci se v podvědomí mnohých spojoval s informacemi o rozšiřování NATO na východ, zbrojení, pohrdání ruskými zájmy na Balkáně či Středním východě a podobně. Výsledkem tohoto slepého podporování manifestantů ze zahraničí bylo jejich rozštěpení na vlastenecké versus prozápadní síly a větší stmelení voličů kolem Putina. Je tomu tak i po volbách. Z demokratické opozice – tedy té, která hledá alternativu k Putinovi prostřednictvím voleb – pouze kandidát komunistů Genadij Zjuganov odmítl přijmout výsledky. Michajl Prochorov, Vladimir Žirinovskij a Sergej Mironov se s Putinem už po volbách sešli. Podporu mnohých západních politiků a medií má ovšem radikální opozice, která chce Putina svrhnout eskalováním pouličních protestů. Tato radikální opozice, která – jako mnozí na Západě – bez rozhodnutí soudu ví, jaká byla narušení volebního zákona, je ale vnitřně názorově pestřejší a nejednotnější, než si mnozí dokáží představit.

Z čeho podle vašeho soudu pramení taková míra nespokojenosti některých západních politiků z návratu V. Putina do funkce ruského prezidenta? Nemyslím si, že by to byla zrovna starost o ruskou demokracii, vždyť B. Jelcina bez mrknutí oka nechali rozstřílet parlament. Jak je možné, že kritizujeme Putina za třísky a na druhou stranu nevidíme kůly a podporujeme autoritářského prezidenta Gruzie Saakašviliho - gruzínská demokratická opozice o něm mluví jako o tyranovi-, který plní vězení nevinnými lidmi?

Prof. Oskar Krejčí: Základní změna, kterou přinesl Putin, a to i oproti Jevgenii Primakovovi, je snaha opřít obnovu Ruska o kontrolu strategických podniků. Těžko si představit, že by se mohlo Rusko vzpamatovat z rozkladu, kdyby zisky z ropy a plynu mizely na účtech západních firem a u oligarchů. Čili – u mnoha západních politiků a propagandistů vychází hodnocení situace v Rusku ze syndromu, který je směsicí zklamání nad ztrátou obrovských zisků a neradostného pohledu na Rusko, které se vzpamatovává.

Některé západní sdělovací prostředky píší, že z voleb V. Putin vyšel oslaben. Na první pohled při zisku 64 procent se to nějak nezdá. Není takové hodnocení jen mediálním zakrýváním neúspěchu pokusu o barevnou revoluci? Podobné jako konstatování, že alespoň v Moskvě Putin dostal něco pod 50 procent? Je to tedy spíš otázka, jak se díváte na roli médií – a můžeme zůstat jenom u českých - okolo ruských prezidentských voleb?

Prof. Oskar Krejčí: Určité oslabení tu je. Letos Putin získal 45,6 miliónů hlasů, zatímco v roce 2004 to bylo 49,6 miliónů. Byl to pokles ze zisku 71,3 % na 63,6 % odevzdaných platných hlasů. Ovšem je to snížení popularity, které by chtěl mít snad každý politik, který je u moci více než deset let. Mimochodem – je menší, než jsem očekával já. Je to však též informace, že nejméně ze všech politiků v Rusku si volební machinace přál právě Putin: vítězství mu předvídaly všechny seriózní agentury a každá neregulérnost znamenala skvrnu na obrazu vítězství. Proto nápad osadit volební místnosti kamerami pochází od Putinova štábu. Však také si málokdo troufne z neregulérností obviňovat Putina přímo, média jsou ovšem plná náznaků. Česká televize opět ukázala, že hranice ideologického primitivismu lze při tvořivém přístupu posovat k závratným výšinám. Naskládat volební diskusní panel ze dvou odpůrců Putina, to je další hrdinské veřejnoprávní vítězství nenávistných rusofóbních předsudků nad hledáním pravdy, porozumění a spolupráce.

Pro Vaši věc se prof. Oskara Krajčího ptal Stanislav Kliment

stanislav-kliment
Výkonný redaktor dnes již neexistujícího časopisu Trend

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Nebyl jsem a nejsem agent V.V.Putina. Jsem však s dlouholetými přáteli z Ruska v kontaktu. To není problém v době internetu a např. Skype.

Podle jejich informací bylo v uplynulém období hodně peněz investováno do zemědělství a rozvoje vesnice, které po nástupu Jelcina ještě více utrpěly. To by mohlo vysvětlovat, že více bodů nabral staronový prezident v takovýchto oblastech. A přiškrtil centrální penězovody, kdy 80 procent mohutného peněz šlo přes Moskvu. Když si uvědomíte, že se tam alespoň na 14 dnů (či více...) pozdrží, tak ta opatření "moskvičům" nejsou zrovna po chuti. Už babička B.N. říkala, že není na světě člověk ten ...