Události dneška nejsou, ke škodě nás všech, náhodné

obrazek
25.4.2012 08:45
Cíleně jsou bořeny a prolamovány normy, které mají být základním fundamentem Havlem poptávaného společenského cíle, ve kterém pravda a láska budou mít navrch před lží a nenávistí. V žádném případě k tomuto jevu nedochází proto, že ti dole přestali naslouchat těm nahoře. Je tomu právě naopak. Společnosti evidentně chybí pozitivní vzory a hlásných trub, které by před touto situací společnost varovaly, je bohužel čím dál tím méně. I některá média vyklízejí pozice, které by měly zůstat pevnou součástí demokracie. Pryč jsou doby, kdy "nejsme jako oni" bylo vstupenkou do slušné novinářské společnosti. Připouštím, že si někdo může myslet že přeháním. Přesto mám pocit, že se i dnes některá média dokáží chovat vůči tomu, kdo je politicky nepohodlný stejně, jako v dobách k nepřátelům režimu nekompromisního Rudého Práva.

Nekritizuji rozdílnost politických postojů redakcí a redaktorů, ale účelové popírání faktu, že černá je černá, a že jedna a jedna se rovná dvěma, ať správný výsledek řekne kdokoliv. Tím chci říct, že i levicový redaktor musí, pokud je v tom dobrém slova smyslu "profík", odsoudit lež, natož násilí spáchané na pravicovém politikovi a naopak. Bohužel, čestných "profíků" je v médiích čím dál tím méně a tak se nezřídka stává, že si novinář, vědom si svého velmocenského postavení, s politikem XYZ vyřizuje osobní ůčty. K tomu mu nahrává naše právní prostředí, které soudcům dovoluje uznat veřejně činným osobám právo na omluvu či finanční satisfakci ne podle jednoho metru, ale podle toho, jak uznají za vhodné. Výsledkem je, že populární herec za to, že byl pomlouván, vysoudí miliony, bezvýznamný řidič jde za pomlouvání politiků sedět a manželka nepohodlného politika musí, hlavně když je na cizí účet nějaká legrace, snášet sexuálně orientované ponižující karikatury. A to jenom proto, že si nějaký kreslíř, následně i soud myslí, že k vůli "umělecké" svobodě karikaturisty a vydavatele může o svůj díl svobody, jenom proto že je ženou politika, přijít.

Nedávno byl například předseda NS-LEV 21 J. Paroubek fyzicky napaden. I když respektuji, že každému nemusí jeho politické přesvědčení a politický styl sedět, přesto nerozumím tomu, proč média a jindy solidární politici mlčeli. Stalo se tak snad proto, že útočník nebyl identifikován a naše jedním metrem měřící média nevynáší unáhlené soudy? Jak se takřka v tu samou dobu mohlo stát, že za útočníky v Břeclavi, kteří vážně zranili patnáctiletého chlapce, byli v redakčních článcích označeni Rómové? Vím, řekl jim to napadený chlapec, ale zatím to nebylo relevantně dokázáno. Proto se nestačím divit, že ani redaktoři, kterých si jinak vážím, nevarují své čtenáře, že protesty občanů proti Rómům budou probíhat za absence relevantních důkazů a že je to pro ně, potažmo demokracii, nepřijatelné. Copak se v minulosti mnohokrát neprokázala účelovost podobných obvinění? Copak napadení chlapce nemohlo být například pomstou jeho krajanů, kteří se mohli domnívat, že je u soudu při překladu jeho matka poškodila? Copak pověst Ukrajinců, zvlášť dlužníkům z řad podnikatelů, nenahání strach? Samozřejmě, pouze k lepšímu pochopení mého textu takto spekuluji, aby bylo vidět, jak ničím nepodložená spekulace může kohokoliv znevěrohodnit a poškodit. Já opravdu nevím jak to doopravdy bylo, ale jedno vím jistě. Osud chlapce by byl většině jeho dnešních zastánců lhostejný, když by nebyl napaden těmi "správnými" lidmi. Je snad díky podobnému principu (nebyl napaden ten správný politik) médiím a politikům lhostejný i útok na J. Paroubka?

Když vidím ve sdělovacích prostředcích narůstající nerespektování principu jednoho metru, tak mám vážné obavy, aby v budoucnu nenastala situace, kdy se redaktor cílenými a nikdy neprokázanými spekulacemi vyřádí na politikovi, ten následně jeho chování tvrdě odsoudí a redaktor to pojme jako útok na svoji čest a soud politika, který jen recipročně "na hrubý pytel přišije hrubou záplatu", potrestá. Například redaktor Práva Jiří Ovčáček podal v loňském červenci žalobu na Jiřího Paroubka. Nelíbilo se mu, že se Jiří Paroubek veřejně ohradil proti jeho tvrzením a spekulacím. Redaktor Ovčáček se cítí dotčen. Prý mu byla snížena jeho důvěryhodnost a dobrá pověst jak mezi příbuznými, tak kolegy v médiích. Na soudní žalobu má samozřejmě právo. Přesto se ptám: Kde se v něm vzala chuť domáhat se soudně cti, když kromě "jedna paní povídala" ničím jiným než nepodloženými spekulativními otázkami mohl jako první snižovat důvěryhodnost Paroubka u svých spolustraníků, voličů a rodinných příslušníků? Copak své spekulativní otázky nemohou někteří redaktoři pokládat proto, že předem ví, že si lidé vzpomenou na lidové "moudro", že na každém šprochu je pravdy trochu? Copak aktivní redaktor v jednom z nejčtenějších deníků, kterým Právo bezesporu je, není veřejnou osobou, která podle předešlých soudních rozhodnutích musí snášet větší míru kritiky? Vždyť především média masová - tisk, rozhlas, televize - jsou mnohdy označována jako "čtvrtá" velmoc po moci zákonodárné, výkonné a soudní. Pochybuje snad někdo, že jejich společenská moc je mimořádně obrovská? Pochybuje snad někdo o tom, že i ony ji mohou zneužít? Bohužel, díky tomu co v minulosti některá dokázala, aktuálně dokazují a nepochybně i v budoucnu dokáží, já rozhodně ne. Těm slušným se za svoji kritiku omlouvám i když jediným jejím cílem je, aby jiná než slušná média neexistovala. Proto jí v zájmu ušlechtilého cíle někdo vyslovit musel.

stvan
Není důležité co si o sobě myslím já, ale co si o mně myslí druzí.
Klíčová slova: média

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.