Udržitelnost na větvi, kterou si řežeme?

Fiala Zbyněk
16.12.2015 19:32
Jak jdou dohromady cíle udržitelného rozvoje ze zářijové konference OSN v New Yorku, nabízející plody hospodářského růstu i nejchudším zemím, a klimatické cíle z prosincové Paříže, vyžadující hospodářská omezení, aby tyto země uchránila před zničujícím oteplováním? Začít asi musíme tím, že udržitelnost neznamená držet se do poslední chvíle větve, kterou si řežeme pod sebou.

V Praze se schází Fórum pro udržitelný rozvoj, což je kódové označení pro rutinní setkání, za kterým by se však měla rýsovat budoucí zastřešující dlouhodobá strategie, teď do roku 2030. Vodítkem mohou být Cíle udržitelného rozvoje, které byly přijaty v září na vrcholné konferenci OSN v New Yorku a mají univerzální platnost, neslouží jen pro pomoc těm nejchudším, jako byly nepříliš úspěšné Cíle milénia.

Za hříčkou označení však čekejme seriózní zamyšlení nad tím, co nás čeká a jak se na to připravit. A tady musím zklamat. Výtah z návrhu dokumentu, který vzala na vědomí Rada vlády pro udržitelný rozvoj, vypadá spíš jako krotké ohlédnutí dozadu. Je signálem toho, že Česko teď není opravdovým strategiím nakloněno, přestože ho čekají drásavé ekonomické, sociální a environmentální problémy, podobné těm, které signalizuje krach hornictví a dalších tradičních oborů na severní Moravě. Zprávy ze světa elektroniky automatizace zase hlásí, že práce bude mizet opravdovým úprkem, pokud se včas nepřesuneme do nových poměrů. Velkou odezvu v rozhodovacích centrech to však nemá.

V říjnu jsem vyslechl podobnou debatu v Budapešti, kde po národním kole následovalo ještě kolo mezinárodní, na kterém zazněly hlavní prezentace v angličtině. Připravila to nevládní organizace CEEweb for Biodiversity, zastřešující středoevropské zelené nevládky (já tam byl za Altzernativuz Zdola), spolu s Evropskou úřadovnou pro životní prostředí EEB, prezidentskou kanceláří (!) a místními organizaci pro ochranu klimatu a přírody.

http://www.ceeweb.org/event/conference-on-delivering-the-sustainable-development-goals-in-a-changing-climate/

Když sem si pak dohledával hlavní účastníky na webu, potvrdilo mi to úvodní dojem, že maďarská věda je v tomto ohledu otevřenější než naše a je žádána v nejrůznějších mezinárodních týmech a na konferencích. O jejím dopadu na domácí politiku teď nemluvím.

Nabízím hlavní sdělení z konference.

Csaba Körösi, ředitel oddělení environmentální udržitelnosti v úřadě prezidenta republiky, patří k osobnostem, které se účastní tvorby evropských strategií. Jeho prezentaci jsem doplnil několika vysvětlujícími poznámkami, ale kdo to chce mít chemicky čisté, najde to v odkaze nahoře.

Körosi zasadil problém do „velkého obrazu“. Musíme reagovat hned na několik výzev prudce se měnícího světa. Vedle ohrožení životního prostředí to jsou hospodářské, finanční a sociální problémy s globálním dopadem, pro které bychom potřebovali účinné mezinárodní instituce a jejich vládnutí.

V podobné situaci byl svět po skončení druhé světové války, kdy vzniklo OSN, Mezinárodní měnový fond či Světová banka a byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv jako základní kodex pro ochranu všech lidí před mocenskou zvůlí.

Stanou se nyní takovou kotvou Cíle udržitelného rozvoje, které byly přijaty na vrcholné konferenci OSN, která se konala v září v New Yorku?

Sousloví „udržitelný rozvoj“ se snaží vyjádřit rozdíl proti kořistnickému podnikání, ve kterém je hospodářský růst vykoupen degradací životního prostředí. Jedna forma této degradace, znečištění atmosféry, které způsobuje klimatické změny a nejvíc ohrožuje právě ty nejchudší země v teplém pásmu, byla oslovena další vrcholnou konferenci COP21 v Paříži.

Avšak klíčový klimatický cíl, udržení růstu globálních teplot co možná pod 2 stupni Celsia, vyžaduje zásadní omezení užití fosilních paliv, a tedy i určitých hospodářských aktivit. Jak tedy jdou dohromady cíle udržitelného rozvoje ze zářijové konference OSN v New Yorku, nabízející plody hospodářského růstu i nejchudším zemím, a klimatické cíle z Paříže, které vyžadují drastická hospodářská omezení, aby uchránila zejména nejchudší země teplého pásma před zničujícím oteplováním? To byla klíčová otázka budapešťské konference.

Tři hlediska

Environmentální udržitelnost je podmínka, ale samozřejmě nestačí, musíme sledovat i hospodářské a sociální hledisko. Někde je to relativně jednoduché. Třeba 5. cíl udržitelného rozvoje, kterým je genderová rovnost, vyžaduje často jen opatření v sociální oblasti, případně ještě ekonomické (funkční a platovou rovnost). Zato 8. cíl, sledující hospodářský růst a zaměstnanost, je plný konfliktů s cíli sociálními (růst versus narůstání nerovnosti) a environmentálními (růst versus omezené zdroje planety, vliv na klima). Musí tedy být plný kompromisů. Je otázka, jestli se s nimi vždy počítá.

(Moje poznámka: Za klíčové problémy bývá označována potravinová soběstačnost, nezákonné toky peněz a nastartování zeleného růstu. Jednostrannosti se vyhneme přijetím principu „neškodit“. Například podpora zemědělskému rozvoji chudé země by měla zvednout příjmy rolníků a nabídnout lepší výživu, nikoliv rolníky vyhnat z půdy dravými vývozci zemědělských komodit.

Škodit se také dá i na dálku. Příjmy rolníků v rozvojových zemích jsou negativně zasaženy nákazou snižování cen v důsledku zemědělských dotací ve vyspělých zemích. To ukazuje, jak ošidná je představa, že chudým zemím nejlépe pomůžeme tím, že jejich zemědělskou produkci volně pustíme na trhy EU nebo USA. Víc by jim pomohlo, kdyby se napřed zrušily evropské a americké zemědělské dotace. A v nejcitlivějších zemích musí trhy zůstat nějaký čas chráněné.)

Jak Körösi upozornil, cíle udržitelného rozvoje obsahují i akce na podporu klimatu (13. cíl, byť bez konkretizace), ale to zasahuje do dalších deseti cílů z celkových 17.

A v tomto souboji klima zatím prohrává. Dobrovolné klimatické cíle, které si jednotlivé účastnické země před Paříží navrhly samy, by znamenaly více než dvojnásobné zvýšení globální teploty proti tomu, co tam začala požadovat „ambiciózní koalice“.

Čas tlačí a hlásí se finanční krizí, válečnými konflikty a masovou migrací. Fosilní investice ztrácejí hodnotu, největší nárůst půjde do solárních a větrných zdrojů, uvedl Körösi.

V neprospěch

Cíle udržitelného rozvoje a jejich vztah k přírodě a stávajícímu společenskému systému detailně rozebral Iván Gulay, ředitel Ekologické ústavu pro udržitelný rozvoj. Jeho vystoupení byla suchá profesořina, která však mířila přesně do černého. Neviděl jsem nikoho, kdo by dokázal tak zásadní obsah sdělit tak málo slovy.

Nejprve popsal cíle udržitelného rozvoje, které jsou v neprospěch přírody.

Cíl 1 – vymýtit chudobu

G: Chudoba je důsledkem existujícího systému, postaveném na penězích, zisku, konkurenci a nedostatečnému přístupu ke zdrojům produkce. Avšak dostatečný přístup ke zdrojům produkce by znamenal zvýšení tlaku na přírodní zdroje.

Cíl 2 – vymýtit hlad

G: Nelze nabízet více a lepších potravin dokud trvá populační růst a pokračuje zhoršování přírodního prostředí a drancování zdrojů.

Cíl 7 – dostatek energie

G: Smyslem výroby energie je její užití. Jsou tu tedy dva problémy – z jakých zdrojů to bude a jakým účelům má energie sloužit. Jsme už za hranicí odolnosti přírody a spotřebováváme polovinu produkce světového metabolického systému: snížili jsme přírodní ekosystémy na polovinu. Energii používáme hlavně ke stálému zvětšování struktur, na války a podobně.

Cíl 8 – práce pro všechny

G: Plná zaměstnanost znamená další výrobu a výzvy ke zvyšování spotřeby, jejímž důsledkem je rostoucí poptávka po zdrojích.

Cíl 10 – snížení nerovnosti

G: Chudé země by tedy měly být bohatší. Nebo se chtějí bohaté země stát chudšími?

Cíl 11 – udržitelná města

G: I to vyžaduje přírodní zdroje

Ve prospěch

Jsou tu však i cíle udržitelného rozvoje, které by mohly působit ve prospěch přírody.

Cíl 4 – kvalitní vzdělání

Vzdělání může přispět ke vzniku lepší společnosti, ale současné vzdělávání přispívá k existujícím problémům. Chce to méně znalostí a více moudrosti.

Cíl 13 – klimatická akce

Adaptace na klimatické změny vede k lepšímu využití zdrojů (podobně i cíl 12 – udržitelná spotřeba a cíl 15 – ochrana suchozemských ekosystémů). Některá technická řešení však jen přesouvají environmentální zátěž, jako třeba použití biomasy.

Cíl 12 – udržitelná spotřeba

G: Mohlo by to být ve prospěch přírody, pokud to znamená nepřekročit limity udržitelného zatížení. Pak bychom ale potřebovali významné snížení užití primárních zdrojů. K tomu je třeba stanovit nepřekročitelné limity povoleného užití.

Co s tím?

Optimální by bylo, kdybychom dokázali propojit zlepšování stavu prostředí, vymýcení chudoby a posílení hospodářského růstu. Ale jak? Gyulaiovy teze:

Současný systém tomu moc nenapomáhá. Hospodářský růst se opírá o konkurenční výhodu umožňující maximalizaci zisku. Tato konkurenční výhoda nejčastěji vychází ze snižování nákladů. Efektivnější využití pracovní síly pak znamená nižší zaměstnanost, takže za méně mzdových prostředků dostaneme lepší a početnější produkty. Kapitál je lákán daňovými výjimkami a úlevami, přírodní zdroje jsou poskytovány za nízkou cenu. Jen skromné výdaje zamíří do sociální oblasti, zatímco negativní externality se přesouvají na bedra společnosti v podobě sociálních a environmentálních nákladů.

V takovémto systému jdou investoři jen do zemí, kde jsou laciné přírodní a pracovní zdroje, nízké daně, skromné environmentální standardy a kde je stát stále připraven pomáhat korporacím. Sociální náklady takového systému přestavuje vykořisťování a nízké mzdy. Environmentální náklady mají podobu čerpání zdrojů a znečišťování. Při globálním pohybu zboží dochází i ke globálním přesunům těchto sociálních a environmentální problémů do dalších zemí. Země, které nejsou „konkurenceschopné“, nemohou tvořit pracovní příležitosti.

Problém je v systému. Chceme udržitelný růst, ale vysoké environmentální standardy jsou překážkou pro konkurenceschopnost země. Chceme inkluzívní růst, ale efektivnost pracovní síly, která je nezbytná pro konkurenceschopnost země, znamená vyšší nezaměstnanost. Chceme vyšší efektivnost, ale to znamená stále zvětšovat struktury s rostoucím tlakem na prostředí. Chceme chytrý, udržitelný a inkluzívní růst, ale z „konkurenceschopné“ ekonomiky plyne nižší daňový příjem a méně zdrojů na vzdělávání a sociální začleňování. Chceme znalostní společnost, ale pomíjíme moudrost a etiku při užití znalostí.

Cíle udržitelného rozvoje tak nemíří na příčiny současného stavu. Jsou postaveny na špatných hodnotových vzorcích – životní úroveň přehlušuje všechny ostatní hodnoty. Existující instituce a struktury posilují špatnou hodnotovou strukturu. Špatně jsou chápány jak rozvoj, tak kvalita života. Řešení jsou založená na tomto špatném chápání – hospodářský rozvoj je cíl, příroda a lidé jsou zdroje. Špatný je makroekonomický model, který nevidí růst mimo rostoucí spotřebu. Směřuje to k neomezené spotřebě zdrojů.

Žádoucí cíle

Musíme změnit hodnoty, aby zahrnuly i morálku, etiku, důvěru, vzájemné pochopení, lásku, zdraví, přátelství. Svět by měl být méně technický a více duchovní. Ke změně hodnot napřed potřebujeme změnit instituce. Musíme změnit chápaní toho, co považujeme za rozvoj nebo kvalitu života. Musíme změnit existující makroekonomický model. A přírodní zdroje musí být chráněny nepřekročitelnými limity užití, uzavřel za dlouhého potlesku Iván Gyulai.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.