Unde malum?

Předkladatelé projektového záměru Unde malum (podle latinského Odkud zlo) tento svůj záměr představili formou prezentace a zúčastněným byl k dispozici na webových stránkách MŠMT několikastránkový materiál – anotace projektového záměru. Prezentace projektu se coby podporovatelé zúčastnily takové kapacity, jako politolog Zdeněk Zbořil nebo socioložka Jiřina Šiklová. Přítomná byla také sestra spisovatele Arnošta Lustiga Hana Hnátová, která přežila holocaust. Po prezentaci měla přijít na řadu diskuse. Dle pozvánky (a rovněž podle pravidel IPN) se mělo jednat o konstruktivní příspěvky, které měly přispět coby připomínky ke zkvalitnění projektu. Jaké však bylo mé zděšení, když přišel na řadu první diskusní příspěvek. A další a další. Místo konstruktivních připomínek zaznívala prakticky jen nemístná kritika související s naprostým nepochopením smyslu tohoto veřejného projednávání. Mnozí diskutující zřejmě vůbec nepochopili, že jde pouze o projektový záměr a nikoliv již hotový projekt.

Abych upřesnil, co jsem se z prezentace projektu Unde malum od jeho předkladatelů dozvěděl – jedná se o výzkumný projekt, který má ambici shromáždit co nejvíce informací o „zlu“ v podobě genocidy a rasově motivovaného vyvražďování. Ať už jde o holocaust, rwandskou genocidu v polovině devadesátých let minulého století nebo například vyvraždění 1,2 milionů Arménů na počátku 20. století v Turecku. Tedy události, které by si lidstvo podle mého názoru mělo pamatovat. Projekt je postaven na třech aktivitách – výzkumu, archiv/dokumentaci a výchovně vzdělávací programy včetně učebnice určené pro školy.

Troufám si říct, že diskuse paradoxně ukázala ty nejhorší vlastnosti lidí, tedy zlo v každém z nás ve formě závisti, žárlivosti nebo dokonce nenávisti vůči něčemu, s čím přišel někdo jako první. Zazněla i řada zajímavých příspěvků, které bych od lidí, z jejichž úst zazněly, rozhodně nečekal. Zástupkyně jedné z Romských institucí například tvrdila, že „proč by naše děti mělo zajímat nějaké vyvražďování Arménů“. Další účastník pak tvrdil, že celý projekt bude nikoliv zlo potírat, ale naopak podporovat, což mu přítomný Zdeněk Zbořil s nadhledem jeho vlastním okamžitě vyvrátil. Další příspěvky byly zpravidla jen o penězích. Někteří tvrdili, že se jedná o „kšeft“ a jako argument uvedli, že si předkladatelé projektu nechali zaregistrovat název „archeologie zla“ coby duševní vlastnictví. Paradoxně to zaznělo od člověka, jehož „bohulibá“ činnost, pod kterou veřejně vystupuje, je rovněž zaregistrována na akciovou společnost. Zřejmě zafungovalo ono „podle sebe soudím tebe“…

Já osobně jsem se chtěl autorů zeptat, jak si představují praktickou stránku projektu. Tedy vytváření učebnic a audiovizuálních děl. Poté, co jsem ale byl nucen si vyslechnut nenávistné diskusní příspěvky ostatních mě však k jakýmkoliv dotazům dokonale přešla chuť. Nechtěl jsem o celé věci ani psát, nicméně poté, co se například na portálu Česká pozice objevil zcela zavádějící článek o celém projektu a jeho veřejném projednávání, jsem se rozhodl, že své dojmy sepíšu také. Z mého pohledu byla diskuse velmi poučná - přesvědčil jsem se tam na vlastní kůži, že zlo je v mnohých z nás a jakýkoliv projekt, který chce s tímto neduhem člověka bojovat, má smysl…

P.S.: Ač by se mohlo zdát, že úvodní obrázek k tomuto textu znázorňuje některého ze „zlem posedlých“ diskutujících, jedná se o známý záběr z filmu Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973, WB).