V Rakousku vstoupil v platnost protikuřácký zákon

zákaz kouření
4.11.2019 09:30
Od půlnoci 1. listopadu po letitém úsilí vstoupil v Rakousku pro domácí gastronomii zákaz kouření bez jakýchkoli výjimek. Marně vynalézaví hostinští doufali, že se najde skulinka, která by umožnila, aby v jejich provozovnách protikuřácký zákon bylo možné obejít.

Oproti některým jiným zemím však zákon takové obcházení radikálně omezuje a nelze k tomu použít výjimky např. „uzavřených společností“. Navíc, že zákon odstartoval na pomezí podzimu a zimy, nikoliv tedy jak se původně předpokládalo, na rozhraní jara s létem. Kuřákům zůstane jediná možnost kouření tam, kde mimo restaurační místnosti jsou zastřešené zahrádky.

Rakousko tak patří v rámci Evropské unie k nejpřísnějším zemím, kde na příklad v Německu a také v Irsku, které patřilo mezi pionýry prosazování zákazu kouření je možné tak učinit za předpokladu, že jde o oslavu uzavřené společnosti. Nelze ani využít oblíbený způsob používaný v nečlenské zemi EU Švýcarsku, kde lokály určené pro kouření vyhlásily za uzavřenou společnost a kluby, které umožňují získat tzv. štamgasty.

Navíc v Rakousku je zakázáno kouřit i ve veřejných nehostinských místnostech, kde by byly přítomny děti a mladiství, nebo se zde konzumovaly jakákoliv jídla nebo nápoje. Ani na shromáždění občanských společností s cílem protikuřácký zákon obejít s tím, že jde o kuřácké kluby, které by musely být policejně rozpuštěny, jak oznámil právník spolkového ministerstva zdravotnictví Franz Pietsch.

Kouřit bude možné pouze k tomu určených prostorách hotelů a v prodejnách kuřiva, ale za předpokladu, že zde nebudou k dispozici jídla a nápoje a bez přítomností dětí a mladistvých . Pokus vyhlásit takové místnosti za hotelové nelze, pokud nebudou jeho součástí. Zakázané jsou též Shishabary kde se kouří vodní dýmky. Stále sice existuje námitka Asociace provozovatelů barů u ústavního dvora, která tvrdí, že k nim nepřichází nikdo za jiným účelem než kouřit vodní dýmku.

Podobnou žádost zařízení „Noční gastronomie“ osvobodit od zákazu kouření byl však dvorem odmítnut z možného zdravotního poškození jejich sousedů. Zákaz se vztahuje i na odpařování elektronických cigaret v uzavřených prostorách.

Kuřákům tak zůstává jediná možnost kouřit u gastronomických zařízení pouze ve volném prostoru, kde jejich provozovatelé zřizují vytápěné sedačky a zářiče tepla. Hospodářská komora vydala však varování, že tato snaha může být napadena překročením stavebních povolení a nočního hluku.

Dodržováním všech protikuřáckých předpisů podle ministerstva zdravotnictví bude sledováno příslušnými kontrolními orgány podle potravinářského a spotřebitelského zákona jakož i inspekcí práce.

Nedodržování by přišlo provozovatelům zařízení velmi draho. První pokuta by přišla na 800 Euro, další pak může dosáhnout až 10 tisíc. Příslušná vídeňská sociálně demokratická radní Ulli Sima oznámila, že její příslušný odbor pohostinství nepočítá s žádnou přechodnou dobou a bude od samého počátku „tvrdě“ protikuřácký zákon prosazovat.

Vytvoření nekuřáckých zón bylo požadováno již před čtvrt stoletím na základě lidového hlasování. Bez úspěchu pak po léta byla snaha najít různá praktická řešení i s pomocí tzv. berlínského a španělského vzoru. Teprve v dubnu 2015 velká koalice sociálních demokratů a lidovců představila zákon na generální zákaz kouření, který měl vstoupit v platnost 1. května 2018. Dva roky se v rámci přestavovaly příslušná gastronomická zařízení a provozovatelé kvůli tomu měli sníženy daně.

K tomu však nedošlo poté, co v rámci výsledků parlamentních voleb v roce 2017 byla uzavřena nová koalice lidovců s populistickými Svobodnými, kteří prosadili odvolání zákona. Záminkou bylo, že budou postiženi provozovatelé gastronomických zařízení snížením tržeb. Ve skutečnosti jim především šlo o to získat na svou stranu širokou kuřáckou obec.

Po květnovém pádu černo-modré koalice a ustavení přechodné vlády parlament hladce prosadil protikuřácký zákon, který ještě před ustavením nové, zřejmě Kurzovy, vlády vstoupil v platnost.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.