Ve středu bude konec světa

Nastane v souvislosti se situací v USA opravdu konec světa?
29.7.2011 13:15
Jestli Spojeným státům opravdu budou ve středu chybět peníze na splátky státních dluhopisů či výplaty penzí starobních důchodců, nastane situace stejně nepřehledná jako temná místnost za zavřenými dveřmi. Bude to konec světa? Začátek konce dolaru v roli bezpečného přístavu? Vypukne nová finanční a hospodářská krize? Přinutí to Ameriku, aby začala šetřit i na armádě a stáhla se mnohem rychleji z Iráku a Afghánistánu? Navrátí se k izolacionismu? Bude to strategická výhoda pro eurozónu, která svou krizi právě víceméně vyřešila?

Ve středu, mužná už tuhle, možná až za týden obrátí ministerstvo financí USA kapsy naruby a názorně ukáže, že tam nic není. Staré moudro říká, že předpovědi jsou vždycky ošidné, zvlášť když se jedná o budoucnost, ale pro blížící se konec světa světových financí, jak je známe, zatím svědčí zpravodajství z amerického Kongresu, které se čte jak z deníčku sebevraha. Podle ministerstva financí nebudou mít USA na další platby už tuto středu, zatímco podle nezávislého odhadu Bipartisan Policy Center a finančníků z Wall Street je to zatím dobré, přijde to až za týden, protože mezitím se ještě něco na daních vybere. Republikáni by rádi udrželi napjatou situaci až do prezidentských voleb v příštím roce, protože spekulují na hněv lidu, který se snese na toho nejviditelnějšího, prezidenta Baracka Obamu.

Průzkumy veřejného mínění však ukazují, že to je dost riskantní sázka, protože preference Republikánů už jsou o hodně níž než Demokratů, a Obama, který se pokouší prosadit kompromisní návrh vycházející ze společného základu a sahající až do konce roku 2012, už začal znovu v očích voličů trochu stoupat.

Vládní dluh Spojených států nyní činí 14,3 bilionu dolarů, zatímco ještě po skončení druhé světové války byl v miliardách, dnes bychom řekli bezvýznamný. Nicméně donedávna bezezbytku platila okřídlená teze feldkuráta Katze - to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou. Dokonce právě ministerstvu financí USA půjčovali nejraději, protože Treasuries nebo krátce T-bills byly nejbezpečnější a nejlikvidnější cenné papíry světa.

Platilo to nejen pro domácí veřejnost, jejíž peníze financovaly vládní dluh USA prostřednictvím penzijních fondů, pojišťoven, bankovních vkladů i lokálních a státních daní (protože tyto peníze okamžitě nastoupily zhodnocovací kolečko přes tuto bezpečnou investici, tak je kryto 3,6 bilionu dolarů tohoto dluhu). Ze zahraničních investorů zejména Čína sem ukládala své dlouhodobé přebytky obchodní bilance s USA, takže dnes už drží 8 procent vládního dluhu USA (1,2 bilionu dolarů).

Japonsko nemá o moc méně (0,9 bilionu). Obě dálněvýchodní země tak mají polovinu celkového zahraničního podílu. Vedle toho centrální banka Fed přijímá T-bils jako kolaterál, což je standardní nástroj měnové politiky, a teď i v rámci třetího kola kvantitativního uvolňování měnové politiky QE-3, které má povzbudit poptávku tím, čemu se někdy říká „peníze z helikoptéry“. A do vládních dluhopisů pochopitelně investují i různé federální fondy, systém sociálního pojištění a podobně.

Zatím to všechno fungovalo, a možná bude fungovat i dál. Ale možná ne. První mráček na obzoru už dostal podobu sníženého výhledu státního dluhu USA, se kterým přišla ratingová agentura Standard & Poor´s. V podstatě to znamená, že v tuto chvíli je německý nebo švýcarský dluh bezpečnější. Až to praskne, půjde rating dolů natvrdo.

Co to znamená, lze nejlépe vysvětlit na nejběžnějším obchodu, který se s T-bills odehrává. Jsou to obchody typu repurchase option, zkráceně repo. Proti T-bills se splatností půl roku nebo pět let si půjčím krátkodobou hotovost, třeba jen na den. Prakticky to proběhne tak, že dluhopis prodám s právem koupit jej zpět. Tímto obchodem si uchovám dlouhodobý výnos, a přitom disponuji i hotovostí, která mne vyjde mnohem levněji. Není to krásné?

Cena dluhopisu se pochopitelně může v mezidobí změnit, proto prodám (dám do zástavy, vyjde to nastejno) o něco víc dluhopisů, než dostanu hotovosti. T-bills byly populární, protože nesly nejmenší riziko poklesu ceny, takže rezerva pro případný „sestřih“ ceny (haircut) byla jen dvě procenta. Stačilo tedy sehnat vlastní hotovost na dvě procenta z uvažovaného repo obchodu a na zbylých 100 procent jsem si mohl prostřednictvím repa půjčit.
Páka jedna ku padesáti. Pokud se vše daří a cena T-bill neklesá nebo roste, z vlastního kapitálu mám padesátkrát výnos rozdílu mezi náklady repa a kombinovaného úrokového a kapitálového výnosu T-bills.

Snížení výhledu a očekávané snížení ratingu T-bills tyto poměry změní. To může změnit i mnohé další. Nižší rating znamená vyšší požadovaný úrok. U repo obchodů to může znamenat potřebu nabídnout tři papíry navíc u obchodu se stovkou, protože cena stávajícího dluhopisu klesne, aby dorovnala hodnotu, kterou má nový dluhopis s vyšším úrokem. Už vyhlídka tohoto jevu spustí vlnu prodejů s pokusem zachovat maximum ze stávající ceny a taky krýt ztráty z obchodů uzavřených v minulosti.

Ale prodeje – jak už to s takovými bývá – tlačí cenu dolů, takže se sejde tržní výnos (stejný úrok za míň peněz) a nominální zvýšení úrokového výnosu (na dluhopisu je vytištěn vyšší úrok do splatnosti).
Úrokový výnos T-bills je považován za základní, to znamená, že to začne zvedat celou úrokovou hladinu v zemi. Nezdraží se tedy jen státní dluh, ale všechno.
Pokud však bude státní dluhopis USA zbaven panenství bezrizikovosti, už nebude tou nejžádanější partií. To se může dotknout i dolarových aktiv obecně. A tím se naruší i celkový rámec americké ekonomiky, který je postaven na dlouhodobě expanzívním financování, které by v menší zemi a s menší poptávkou zahraničních investorů dávno vedlo k inflaci. Deflačního bubáka, který straší Fed dnes, tak vystřídá bubák inflace.
Toho mají centrální banky raději, bojuje se s ním snáz, ale nemá ho rád nikdo jiný, protože tento boj je strašně drahý. Má podobu zvyšování úroků a utahování šroubů dostupnosti peněz. Jeho výsledky lze vykazovat i pomocí rostoucí nezaměstnanosti.

Pozoruhodné je, že ve stejnou dobu, kdy se ve Washingtonu přikládá pod dluhové inferno, americká agentura strategických analýz Stratfor označila krizi eurozóny za uzavřenou. Změna spočívá v tom, že náklady této krize se rostoucí měrou přesouvají z daňových poplatníků na investory. Už jsme psali o „dobrovolném“ přijetí části ztráty z řeckého dluhu, který investoři dohodli formou výměny starých dluhopisů za nové, tedy dluhopisy s delší splatností a mírně nižším úročením. Ale to není všechno.

Po posledním summitu eurozóny se podle tohoto výkladu změnil nástroj krizové pomoci ESFS ze systému garancí členských vlád („facility“) v nezávislou banku pod německým vedením. Tato banka může kupovat dluhopisy z trhu a k smrti tak vyděsit spekulanty, kteří sázeli na propad cen. Může úvěrovat i země s vyhlídkou ohrožení. Může kupovat čerstvě emitované státní dluhopisy, které nikdo nechce, a nahradit tak Evropskou centrální banku. Může se financovat z trhu za úrokové sazby nejsilnějších hráčů eurozóny, především Německa. A Německo prý bude prostřednictvím tohoto systému udržovat v eurozóně disciplínu.

Je možné, že lstivý Stratfor chce v kritickém okamžiku nikoliv pochválit EU, ale vyděsit domácí publikum, aby si uvědomilo, o co se hraje, když se nemůže dohodnout, kde škrtat a kde naopak vybrat. Je pozoruhodné, jak značná je mezi Demokraty a Republikány shoda v oblasti škrtů, ke zděšení demokratické levice. Jsou tu však i rozdíly, a ty byly zatím nepřekonatelné. Hlavní rozdíl je v tom, že Republikáni chtějí krizi přiživovat až do voleb v příštím roce, a taky v tom, že odmítají akceptovat dva zdroje, které jsou nasnadě – zrušení daňových úlev z éry G. W. Bushe a vyšší zdanění osob s nejvyššími příjmy.

A pak je tu ještě jedna položka v rozsahu jednoho bilionu dolarů, kterou vytáhl z rukávu Barack Obama. Je jí co nejrychlejší ukončení války v Iráku a Afghánistánu. Snížení zbrojních výdajů, které také astronomicky narostly za prezidentování George Bushe mladšího. Vabank Republikánů se tak nemusí vyplatit – jsou to zájmy, které vnikly za jejich vlády, co může být urychleně postiženo. A je tu riziko, že za nimi půjdou i vyšší náklady zbytečného rizika.

Barvitý zápas před koncem světa tak může mít docela pozitivní vyústění. Potvrdí, že státní dluhy lze zvyšovat do nekonečna. Ale také, že ještě horší než samotný dluh je dluh jako záminka, jako falešný terč na politické střelnici.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, Obama, rozpočet, USA

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Abych uklidnil pana Fialu and his melody boys, přetiskuji jednu ze současných zpráv:

 

"Vyjednávači republikánů a demokratů dospěli podle americké televize ABC k předběžné dohodě o zvýšení limitu zadlužení Spojených států. Jak ale upozorňují politici, existují stále otázky, které je třeba dořešit. Zemi hrozí, že pokud by se strop pro zadlužení nezvýšil do 2. srpna, neměla by peníze na splácení svých závazků.

Dluhový strop by se měl podle předběžné dohody zvýšit ze současných 14,29 bilionu o 2,4 bilionu dolarů. Tato částka zajistí, že se současná krize nebude opakovat před prezidentskými volbami na podzim 2012, v nichž bude prezident Barack Obama usilovat o znovuzvolení."

Už je jasné, vo co šlo?

skodovka_1

Pane Fiala,    jak to vidím já, ono k tomu bankrotu dojde !!! A potažmo v každé zemi. Srovnejte USA a ČSR kolik se živí adminisrativy a za co se utrácí. Podívejte kolik má USA bezpečnostních agentur atd. , ale i kolik platí i soukromých. Podívejte se, co se děje u nás. Na co máme tolik úředníků. policistů a městských atd. To můžeme zvyšovat daně ze všeho a na všechno a nebude to nikam stačit. Na jedné straně zvýšíme daně a na druhé neuděláme jedinou úsporu. Na co máme tolik krajů ? Jenom kolik nás stálo vybudování po roce 89 celnic a dnes jsou potichu zbourány a nebo to jsou domy hrůzy. Proč se nemohou domluvit dvě ministerstva o složení prostředků na zaměstnání lidí na údržbu zeleně kolem silnic, propustků, vyklučení břehů potoků atd. Proč naši pomazaní úředníci v tomto případě dávají dvakrát ??? 

Daňový poplatník neuživí stát na toý ještě administrativu EU a jejich nesmyslné dotazy na otázku Šumavy. Jsem obyčejný sedlák, ale dřevo jednou vyrostlo a přišel čas sklizně a zpracování. Proč ekologickým aktivistům nevadí sluneční elektrárny na kvalitní orné půdě nebo sklady pro distribuci nepotřebného nebo prošl=ho zboží z EU. Pro mě má být les zelený a ne hnědý. 

Ono nakonec bude muset USA buď zahájit další válku nebo znárodnit bankovnictví a zlikvidovat spekulativní kapitál včetně anonymních akcií. A omezit výdaje!!!! Dnes si můžeme říci, že čím více peněz v několika rukou je ona globalizace a ta nevyřeší problém jedné rozkopané ulice po výměně kanalizace a jejího povrchu. Kolik vydrží asfaltový povrch a nebo dlažební kostka. Jeden rozdíl jízda po kostkách je hlučná.

antoninsebek

Chápu, že autor musí vymyslet zajímavý titulek, nic proti tomu.

Dovolte mi prosím i v letním období začít citátem. Tentokrát z díla Bohumila Hrabala. Můžete jej používat i v jiných podobných situacích také:"Už jsem toho viděl v životě hodně. Převrácenej komediantskej vůz, "zvracet" koně v barvách francouzské trikolory, ale .. (doplňte dle potřeby) ... tohle jsem ještě neviděl. A také už neuvidím."

Abych to zkrátil: bankrot USA neuvidíme, alespoň ne v historicky blízké budoucnosti. To není věštění, stačí se jen podívat na burzy. Autor jistě ví, že prezidentská super-silná moc v USA umožňuje zavést 90-ti denní opatření. Ale ani k tomu nedojde. Opozice by si tím u obyvatelstva hodně ublížila, a to nechce. Chce hodně podusit prezidenta-slibotechnu.

Svoje chápání vývoje příšerné zadluženosti USA jsem již na tomto webu stručně popsal (každý Amík bude mít domek, hypotékové sub-produkty, půjčování z ČÍNY atd.) Ale nesmějte se jim. Každý máme něco. Američani bungalovy, my zase solární elektrárny a řepková pole. Každý na něco dojede. Bohužel.  

 

adamicek

Osobně si myslím, že důvěra investorů do Amerických dluhopisů už je narušena a nepodaří se ji obnovit v dohledné době. Progrese růstu je obrovská nejen v relativním vyjádření ale hlavně absolutních číslech 1 bilion dolarů na rok je částka se, kterou by ČR vystačila na několik roků.

Problém USA jsou blížící se volby nového prezidenta, které republikáni zneužívají ke své kampani, místo aby zvolili konstruktivní a průchodné řešení, tak blokují extrémisticky dohodu, což se v USA za posledních 50 let nikdy nestalo aby se nebyli schopni dohodnout na jakékoliv reformě a zákonech, protože to bylo v zájmu USA a všechny vlády na zadluženosti měly svůj podíl. Patová situace je o to horší, že se týká obrovského množstsví lidí a je to hazard na okraji propasti a sociální krize se blíží. K dohodě nejspíš nedojde, ale prezident má možnosti jak se vyhnout krizové situaci a celý problém na čas odložit.