Vzkaz do světa: Přitroublí karikaturisté a úplatkáři mají v ČR zelenou

obrazek
16.4.2012 19:03
Posledních pár dní stálo opravdu za to. Čeští občané se například dozvěděli, že dávat úplatky se „vyplatí“ víc, než nahlásit jejich přijetí a dnešní rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Petry Paroubkové a jejího sporu s časopisem Reflex pak ukázalo, že osobnostní práva těhotné ženy nestojí naší justici ani za zlámanou grešli. Takový je stav českého soudnictví, které se spíše než čím jiným řídí jakousi třídní spravedlností. Kreslíři tykadel politikům jsou u nás trestáni vězením, korupčníci ve vládě, kteří takto „kreslí“ občanům nikoliv tykadla, ale přímo parohy, si mohou vesele pískat...

Není to přitom tak dávno, kdy podobný spor, jaký vedla s Reflexem Petra Paroubková, vedl devět let i exministr Karel Březina. Tehdy však soudy všech instancí, tedy Městský, Vrchní a poté i Nejvyšší soud, potvrdily, že se vydavatel časopisu musí omluvit, protože Březinova karikatura byla více než za hranou. „Je zajímavé, že soudy v mém případě rozhodují naprosto opačně, než rozhodovaly v případě soudního sporu ministra Březiny, který s Reflexem vedl obdobný spor,“ říká Petra Paroubková a dodává, že soudkyně v případě její žaloby na jedné straně připustila, že šlo o vulgární karikatury, ale na druhé straně žalobu zamítla s odůvodněním, že z hlediska objektivního nedošlo k zásahu do jejích osobnostních práv. „S tímto odůvodněním pochopitelně nesouhlasím a proti rozhodnutí se odvolám k Ústavnímu soudu ČR. Bude-li to nezbytné, tak spor povedu až k Evropskému soudu pro lidská práva. Čas v této záležitosti nehraje žádnou roli. A české soudnictví bude mít o další ostudu postaráno,“ nastínila své plány Petra Paroubková. „Připomínám, že autor komiksu Štěpán Mareš v dané době velmi dobře věděl, že mé těhotenství bylo rizikové, a proto si mohl lehce domyslet, že jeho neomalený osobní útok mne hluboce zraní. Žaloba na ochranu osobnosti má jediný cíl: uhájit čest mou i čest dcery Margarity,“ dodává Petra Paroubková ve své reakci na překvapující verdikt soudu.

Jak to tak vypadá, v české justici zavládla nová doba. Občané slyšte: Klidně uplácejte, vyváznete s podmínkou, ale když úplatek dostanete, tak to raději nikomu včetně policie neříkejte, jinak půjdete za katr. A hlavně nemalujte politikům na plakátech tykadla, ač si o nich myslíte, co chcete. Nikdy nevíte, zda u soudu nenarazíte na manželku některého z nich, která by to mohla brát osobně. A v neposlední řadě zapomeňte na sousloví osobnostní práva. Ty u nás totiž mají jen ti „vyvolení“, jinými slovy ti, kteří uplácejí, lžou a bezostyšně rozkrádají peníze nás všech.

Z toho by se snad pozvracel i sám Zelený Raoul, pokud by však jeho autorovi nechyběly dva důležité vitamíny – I a Q...


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pavlovsky

Vážená paní Paroubková, mám také zkušenosti s naší justicí, takže můj komentář k redakčnímu článku bych nazval " Už se soudit nebudu" 
Když jsem odcházel do důchodu (1.4. 2003) obdržel jsem jako odměnu "krácení" motivační složky, podotýkám, že to bylo prvně za dobu mé pracovní kariéry. Měl jsem uzavřenou manažerskou smlouvu s předem stanovenou motivační složkou za její splnění. Úkoly jsem splnil, takže jsem předpokládal její vyplacení...omyl, tehdejší ředitel, dnes ještě význačnější státní činitel mi ji prostě nevyplatil...důvod, bylo to po skončení 1. čtvrtletí, takže případné neoprávněné vyplacení by prý ze mne těžko pak páčil. To byla zástěrka skutečný důvod byl jiný, ale to nechci tady rozebírat. Přesto po dalším, mnou vynuceném jednání tvrdil, že mi to doplatí...jednalo se o cca 30 tisíc, že není důvod to nadále zadržovat. Pak mi telefonoval, že okolí s tím nesouhlasí, tak mi vyplatí jen polovinu (to svědčí o jeho profesní síle).
Byl jsem v odborech, ty doporučily žalovat společnost, leč právní zastoupení mi nedaly (nyní už v odborech nejsem). Vyjadřovali se k tomu Souček, Středula i Štěch. Pan Středula se zviditelňoval ve stávce Auto Škoda, p.Štěch si moji stížnost se zájmem přečetl Soudil jsem se sám, všechny argumenty jsem si musel opatřovat, ale neměl jsem přístup do společnosti (tam jsem měl přístup po téměř 40 letech práce zakázán), tak jsem využíval argumentů, co dala žalovaná. Nakonec spis měl téměř 300 stránek, odvolal jsem se ke krajskému soudu, tam jsem neuspěl, moje důkazy nebyly přijaty, takže následovala žaloba na obvnovu řízení, tam jsem zjistil, že úkoly nebyly vydány podle platné směrnice pro rok 2003, která byla vydána až po mém odchodu do důchodu, se zpětnou platností od 1.ledna 2003, ale podle staré směrnice, kde podmínky a mechanismus hodnocení motivační složky byl úpně jiný. Dle soudů je to úplně jedno...dle mne, kdo chce psa bít...ten si hůl najde. Zajímavý byl postoj krajského soudu v prvním kole, kde mi bylo řečeno, že se mohu dovolat, ale pak dovolání nebylo možné, neb se jednalo o částku menší, než stanovuje dovolací mechanismus. Tak jsem podal Návrh na obnovu řízení, z důvodů, že prvoinstanční soud v závěrečném stání v prvním kole rozhodoval v jiném složení při vynesení rozsudku, než probíhala první dvě stání. Rozhovory senátorek: taky ses to dozvěděla...až teď...odpověď před chvílí.
Novému senátu stačilo cca 10 minut, aby pochopil co se v cca 8 hodinovém stání projednávalo, aby pochopil způsob vedení výkazů v kontrolingové sekci SAPu. Navíc, existuje judikát, kde i když se změní jeden senátor...je soud vadně obsazený, soudům to však nevadí... nemáme precedenční soudnictví. Takže následovala stížnost k Ústavnímu soudu, no zachoval se podobně jako v případě zrušení loňských voleb do parlamentu, ovšem s opačným znaménkem.
Jeho výrok "..jestliže soudy 1. stupně a odvolací zmíněnou otázku posoudily odlišně od stěžovatele...jde o právní závěr ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodováncí činnosti je ingerence US nepřípustná. Rozhodnutí soudů, ať již v původním řízení, jenž bylo ukončeno pravomocnými rozsudky...tak i v řízení o žalobě na obnovu řízení, a žalobě pro zmatečnost byla vždy řádně odůvodněna...a svá právní posouzení přiměřeným způsobem odůvodnily..."
Jestli zdůvodnění, že je vlastně jedno podle které platné či neplatné směrnice je odměna vyplacena...pak je to přiměřené.
Závěr: bývalá ministrně Kovářová v jednom rozhovoru řekla, k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Kdybych to byl věděl...tak bych tam nechodil (Knoflíková válka).
Poznámka: omlouvám se za délku příspěvku...spis má 300strán