Zasedá ÚV KSČ

Čína je teď v historicky zvláštní situaci. Její společenský a hospodářský model nepochybně uspěl. Kdybych měl popsat stav na trati, bývali jsme hodně vpředu, ale teď jim ani nedýcháme na záda.

Statistiky o ústupu chudoby ve světě těží hlavně z čínských čísel, kde se během dvacetiletí odpoutala ode dna téměř miliarda osob. Koronavirus byl v Číně téměř vymýcen, objevuje se jen někdy a maximálně v desítkách případů. V řadě technologií budoucnosti, jako jsou umělá inteligence nebo telekomunikace nejvyšší generace, má Čína jasný předstih před zbytkem světa. Růst čínského exportu byl v uplynulých dvou měsících mezi 25 a 30 procenty, a tu už má za sebou třináct měsíců dvouciferných přírůstků. Nezbrzdila jej ani nová hospodářská strategie dvojího oběhu (DCS), kdy export už není hlavní prioritou a větší role patří domácímu trhu a zvyšování životní úrovně domácího obyvatelstva.

Fakticky jsme svědky „velkého skoku“, o kterém se Maovi jen snilo. Uvedený výraz znovu pronikl do oficiálních sdělení. „Čínský národ se vzdálil velkým skokem od někdejší stagnace a stává se bohatým, aby byl silným,“ konstatuje politbyro strany a považuje to za doklad toho, že „velká renesance čínského národa je nesena nezvratným historickým procesem.“ Citát nabídly Financial Times, odkud jsem jej přeložil nejspíš stejně kostrbatě, jako byl předtím přeložen do angličtiny. Ale tak nějak to bude.

V Číně stále vládne KSČ a nezdá se, že ku neprospěchu hospodářství i lidu. Pokud je koncentrovaná moc namířena správným směrem, umožní rychlejší a efektivnější výsledek než osahávání budoucnosti tržní silou, umocněnou karlovarskou losovačkou. Jinou věcí je, když se ukáže, že koncentrovaná moc zamířila špatným směrem, pak to dopadne hodně špatně, jak to známe i z Evropy. Před tím „hodně špatně“ se chráníme trochou demokracie, zatímco Číňané to svěřují meritokracii, jak se to dělávalo už za mandarínů.

Meritokracie znamená, umíš, postup k těžším zkouškám. V ČLR to bylo po Maovi doladěno věkovým a funkčním limitem, dokdy a jak dlouho je možné držet funkci. Teď však byly ty zkoušky trochu divočejší, a tak podle všeho střídání nahoře končí. Současný čínský prezident Si Ťin-pching už jedno funkční období přesluhuje a množí se náznaky, že přidá další.

Zasedání ústředního výboru Komunistické strany Číny právě projednává výjimečný historický dokument, jaký byl předtím předložen jen dvakrát. Poprvé jej připravil Mao Ce-tung v roce 1945 po vítězném nástupu strany na konci 2. světové války. Roku 1981, po smrti Mao Ce-tunga, zahájil touto formou Teng Siao-pching reformní tažení k tržnímu modelu socialistické Číny. Na současném zasedání ÚV KSČ je teď probírána třetí taková „historická rezoluce“. Jejím úkolem je přisadit Si Ťin-pchinga do této trojice a nabídnout politickou směrnici na desetiletí dopředu. (Mimochodem, ono „pching“ ve jméně Si Ťin-pchinga je stejné jako u Teng Siao-pchinga a znamená jablko).

Oněch těžších zkoušek teď dějiny poskytují Číně skutečně dostatek. Je to jako vždycky, nejen drtivý neúspěch, i drtivý úspěch ohrožuje. Z čínského partnera se stal v lepším případě čínský soupeř a v tom horším čínský nepřítel. Je to stejně nebezpečný proces, jako když se ruské hranice připlížily k hranicím NATO. Obklopili jsme se nepřáteli, se kterými je boj za mír stále nákladnější. Svobodu a lidská práva leckdy nezachrání ani kobercové bombardování. Nelze tolerovat, že za demokracii jsou označovány i takové volby, ve kterých nevyhrajeme my. Tady nelze couvnout. Americké letadlové lodě musí hájit národní bezpečnost USA okázalými plavbami Jihočínským mořem, aspoň do doby, než se tam začnou bát.

Globalizace praská ve švech, doslova, jak ukázal Suezský průplav, kde jedna nadměrná loď ucpala na dlouhé měsíce průchod podstatné části světové produkce. Boj s klimatickou krizí přináší pro změnu krizi energetickou. Světový růst je závislý na zásobách nerostů, které kupodivu nerostou, dokonce hlásí vyčerpání. Do toho koronavirus, zapletený do zpráv o výzkumu amerického Národního zdravotního ústavu NIH v čínském Wu-chanu. Nemělo to být pro člověka nebezpečné, proto byla opatření pro izolaci kultur méně přísná, tvrdí bývalý náměstek ředitele NIH Lawrence Tabak.

https://nypost.com/2021/11/04/letter-confirms-wuhan-lab-virus-study-was-funded-by-taxpayers/

Nechci být v kůži těch, kdo si to má přebrat. Nicméně expertní pohled na současnou Čínu existuje i na evropské úrovni. Třeba organizace MERICS, která provádí výzkum Číny ve spolupráci s dalšími evropskými partnery, vidí nyní následující strategický obraz proměn Říše středu:  

Čínské vedení hledá rovnováhu mezi bezpečností a zbylou globální integrací. Snaha o zajištěné (hedžované) zapojení do světové ekonomiky nepolevuje, nezbytná je však menší závislost na klíčových vnějších vstupech. Roste význam domácího trhu, globální řetězce přidané hodnoty musí končit doma a více využity musí být i domácí finance. Čínská strategie duálního oběhu (DCS) nevyznívá pro zahraniční společnosti špatně, i když si ji tak obvykle interpretují. Nabízí rozšířený přístup k trhu v oblastech, které nejsou považovány za citlivé nebo ve kterých přináší nové příležitosti čínský zájem o přenesení hodnotového řetězce na vlastní území.

Musíme však počítat s čínskou ochranou trhu tam, kde jsou domácí společnosti globálně konkurenceschopné, jako třeba v zařízeních pro telekomunikace. Pokračuje zájem o zahraniční technologie, kde je to možné, například v chemickém průmyslu. Nové příležitosti pro zahraniční investice vznikají v automobilovém sektoru, který není citlivý z hlediska národní nezávislosti. Zahraniční technologie lze dovážet tam, kde jsou nezbytné, jako třeba součásti letadel. Větší přístup k zahraničním finančním službám může zahrnovat také prosazování jüanu v zahraničí.

Globální ekonomická integrace Číny tak připomíná ekonomickou pevnost, která posiluje opevnění, ale garantuje přístup zahraničním společnostem. Ty však budou spíše součástí čínského domácího trhu než integrovaného globálního trhu.

https://merics.org/en/report/course-correction-chinas-shifting-approach-economic-globalization

Myslím, že jsou to teze poučné nejen pro obleženou pevnost.

Jak to bude tohle všechno pojato ve třetí „rezoluci“ ÚV KSČ, to teprve uvidíme, ale vnitřní stranický jazyk má trochu jiné funkce než odtažitá analýza. Dáme-li však na to, co říká pro oficiální Global Times profesor Wu Sin-wen (Wu Xinwen) z šanghajské Fudan University, řeší se „rozpor mezi nevyváženým a neodpovídajícím rozvojem a rostoucí touhou lidí po lepším životě, když z vnějšku Čína čelí stále většímu tlaku ze Západu, zejména z USA“.

Do hry vstupují i nové události. Protiváhou hospodářské války s USA, která zatím příliš nepolevuje, je spuštění funkčního asijského Regionálního ekonomického partnerství. Je to zóna volného obchodu a spousta dalších integračních opatření za účasti Číny, Japonska, Jižní Koreje a zemí ASEAN. Původně šlo o Obamův americký projekt Transpacifického partnerství (bez Číny, či spíše proti Číně), ze kterého však Trump vystoupil. ČLR pak byla asijskými partnery přizvána místo USA.

Přestože v minulých měsících rozčeřila hladinu podivná aliance AUKUS, která je pláštíkem pro australský podíl na výrobě amerických jaderných ponorek proti Číně, asi to nebude tak horké, protože australský parlament ratifikoval dohodu o přistoupení ke zmíněnému hospodářskému partnerství. Celý spolek i s Čínou tak může od příštího roku fungovat naplno.