Zbyněk Fiala: Co přineslo fórum alternativ

14.2.2011 13:04
Více než sto zástupců občanských iniciativ z celé republiky jednalo v sobotu 12. února v Praze na Velkém fóru ekonomických a společenských alternativ. Uvažují o vytvoření společné platformy pro prosazování sdílených idejí. Cílem je oslovení široké veřejnosti a vstup do politiky. Další setkání s konkrétnější náplní může proběhnout v dubnu, tentokrát mimo Prahu, informovala ekonomka Ilona Švihlíková z Alternativy zdola (AZ).

Setkání, které připravily skupiny AZ a Reforma společnosti, bylo prvním pokusem o zahájení spolupráce mezi velkým množstvím roztříštěných iniciativ. Zástupci nezávislých spolků, organizací a sdružení nejprve představili své alternativní pohledy na situaci v ekonomice, politice a společnosti, a pak zahájili práci v odborných pracovních skupinách. Setkání, které končilo vpodvečer, moderoval Martin Brabec z Masarykovy demokratické akademie.

V ekologické skupině, kterou vedl Milan Smrž z Eurosolar, zazněla úvaha o dani z neobnovitelných vstupů a o takovém pojetí zemědělských dotací, kde by bylo kritériem udržení vody v krajině. Politicko-mediální skupina považuje za základní úkol uhlídat svobodu internetu a vytváření místních sítí, jako je Prague Watch, které vtáhnou lidi do děje a přispívají k větší politické gramotnosti. Sociální skupina, kterou vedl Tomáš Vokoun z Akčního spolku nezaměstnaných, doporučila vyhledávání pozitivních příkladů a jejich prezentaci na webu, aby bylo vidět, že má smysl něco dělat. Výsledky práce ekonomické skupiny prezentovala Květa Lauterbachová z iniciativy Křesťané za spravedlivý hospodářský řád. Ukázala na potřebu připravit ucelený „program obnovy“ pro Českou republiku, který by měl výraznou etickou složku a ve kterém „peníze musí sloužit, nikoliv vládnout“.

Podívejme se na zúčastněné alternativní iniciativy podrobněji. Byla to první příležitost, kdy mohly prezentovat své cíle a metody ostatním jinak než na internetové stránce.

„Chceme změnu, ale při roztříštěnosti je to obtížné,“ konstatovala Ilona Šviholíková při zahájení. Od setkání očekává víc než pouhé seznámení s tím, co dělají druzí. Budeme také hledat průsečíky, shody v tématech, priority. Čím začít? Především musíme klást ty správné otázky a nedovolit odpovědným osobám, aby se vyhýbaly odpovědi. Nesešly se tu jen skupiny z hlavního města, jsou zastoupeny i další regiony - Plzeň, Jižní Čechy, Pardubice, Brno, Ostrava, Olomouc. Principy jednání budou tolerance a respektování suverenity účastnických organizací, ale to se nevylučuje s kritickým přístupem. Klíčová bude schopnost podpořit i vzájemnou akci. „Změnu za nás, občanskou společnost, nikdo neudělá.“

Následovala vystoupení jednotlivých skupin. Uvádím mluvčí v pořadí, jak vystupovali.

Milan Mikš, Reforma společnosti: Cílem je hledání alternativ a nových vztahů ve společnosti, růst růstu se vyčerpal. Promýšlení potřebných změn se týká celé společnosti, také volebního systému, školství. Ideovým východiskem této skupiny je návrh ekonomické a společenské reformy Jiřího Schlimbacha.

I stručný výklad ukázal, že řada postulátů vyznívá velmi radikálně. Peníze mají sloužit jen jako platidlo, bez další funkce, která je v běžném systému podstatná – funkce uchování hodnoty. Jen platební nástroj, ne majetek. Systém je bezúročný, peníze nejsou ani nástrojem pro vytváření zisku. Navěšeny jsou ještě další vlastnosti – úhrada pouze bezhotovostní, zásoba peněz je udržována na konstantní úrovni a stará se o ni státní monobanka.

Schlimbachův koncept obsahuje právo na práci a dostačující minimální mzdu, ale spíše jde o právo na minimální příjem. Je však zřejmé, že tyto úvahy o minimálním příjmu nenavazují na myšlenku belgického filozofa Phillipa van Parijse o všeobecném základním příjmu, kterou do českého prostředí uvedli Martin Brabec a Marek Hrubec. Také další prvky reformy, které se staví proti neustálému růstu a zdůrazňují základní význam fyzické ekonomiky a vyloučení individuálního vlastnictví fyzických zdrojů, jsou budovány víc intuitivně než s nějakým hlubším teoretickým zázemím.

Platí to i pro zásahy do společenského systému, kde na obvyklý požadavek decentralizace a přímé demokracie navazují „průběžné volby“, jakési neustálé ověřování legitimity volených zástupců formou internetového průzkumu. Celkově tedy tento návrh reformy vyznívá hlavně jako zrcadlo nespokojenosti běžného občana a teprve hledá odpovědi na reprezentativní soubor naléhavých otázek. Se stejným pocitem končila i odpolední debata v ekonomické sekci, kde se Schlimbachovi lidé pokoušeli dominovat.

Ilona Švihlíková, AZ: Nelze spoléhat na politické strany, musíme pomáhat aktivitám zdola, od občana, síťování. Nesmíme se také utápět se v abstraktních teoriích, smyslem je vyhledávat příležitosti k praktické pomoci těm, kdo se o něco pokoušejí. Jádrem těchto aktivit je spolupráce, soběstačnost, solidarita, participace, rozvíjení sociální a ekologické inteligence. Participace (účastenství) má mnoho forem, počínaje přímou demokracií a referendy. Patří sem také participativní rozpočet (občané hlasují o prioritách i konkrétních projektech, omezuje to korupci) nebo zaměstnanecká participace (zejména družstevnictví). Je to organická součást demokratické společnosti. S tím souvisí decentralizace, nejen politická, také ekonomická, energetická, dále spolupráce v komunitní oblasti, lokální soběstačnost, solidarita. Alternativy mohou vznikat i v rámci současného systému. Zahraniční příklady ukazují, že je možné postupovat jinak - třeba participativní rozpočet v Jižní Americe (a bude se zkoušet i na Slovensku). Do rejstříku těchto úvah patří také lokální měny či různé modely ekologického a sociálního bydlení.

Květa Lauterbachová, Křesťané za spravedlivý hospodářský řád: Mluvčí je ekonomka s finanční specializací, ochází z Jižních Čech. Působila ve sdružení žen KDU-ČSL. Podnikla tam pokus o ženský lobbing (spolu se Švihlíkovou). Byl to i pokus o vyproštění ekonomické reformy ze zajetí neoliberálních schémat. Lauterbachová často pobývá v Rakousku a přenáší odtud inspiraci. Ukazuje, že české názory mají obrovské zpoždění. V Rakousku vznikala křesťanská sdružení za spravedlivý hospodářský řád už v 50. letech minulého století. V Česku vládne obrovská politická a ekonomická negramotnost, církve jsou nejednotné a nefungují, „táhnou za sebou káru omylů a předsudků“, ale optimismus průkopnice je bezbřehý - je třeba „házet hrách na stěnu tak dlouho, až tam jedno zrno zůstane“. Pokud jde o občanské iniciativy, je stoupenkyní sjednocování. Názory se prolínají, je však potřeba lépe definovat klíčové myšlenky a naučit se je používat jako politickou sílu.

Také tato iniciativa vnímá úrok jako hřích, čímž je v rozporu se stávajícím postojem církve. „Jsem babičkou pěti vnoučat a vidím, jak vstupují do společnosti, kde malá skupina je živa z úroků a ostatní to budou platit.“

Pavel Beneš, Občané proti hluku a emisím, a sdružení Podněty: Nezapře profesi bývalého kybernetika. Podněty (na stejnojmenném webu) jsou databází občanských doporučení a návrhů pro potřeby místní samosprávy, která je budována na principech všeobecného přístupu. Je tříditelná a – pozoruhodné - cenzurovaná z hlediska etiky.

Sdružení Občané proti hluku vystupuje proti zvyšování hlukových limitů a změnám stavebního zákona a buduje síťovou spolupráci s dalšími skupinami obdobného zaměření.

Pavel Beneš uplatnil svoji odbornost i v pokusu o výklad příčin krize. Patřil k poměrně silnému křídlu účastníků, které poukazuje na krizi morálky. Nenasytnost vyvolává potřebu neustálých přírůstků. Vzniká kladná zpětná vazba mezi neuspokojitelnou nenasytností a stále větší produkcí, a jako každá kladná zpětná vazba je nestabilní – přetížený systém se rozkmitá a směřuje ke kolapsu. Prožíváme věk energie, bohužel předčasně, lidstvu se dostalo do rukou něco, na co není duchovně připraveno. Větší regulatorní funkci by svěřil negativní zpětné vazbě kolem lidských práv, při uplatnění principu, že kdo tato práva poruší, musí se zříci i svého podílu na těchto právech. Negativní zpětná vazba stabilizuje.

Michal Hauser, Socialistický kruh (SOK): Náplní je rozvíjení levicové teorie – je socialismus možný aspoň teoreticky? Důležité je vymanit ono slovo ze starého kontextu. SOK pravidelně publikuje. Hauser připomněl z posledních prací sborník Sociální stát a kapitalismus, kde rozebírá, že sociální stát není jediným modelem pro levici. Další studie se věnují soukromému vlastnictví – ve světě jsou různé teorie, ale u nás platí jen vulgární neoliberální dogma. Proto je potřeba vytvářet kulturně-teoretickou půdu pro politiku.

Václav Exner, Centrum strategických a teoretických studií: Centrum je volně spojeno s KSČM a je zde návaznost i na SOK. Má sedm tematicky zaměřených týmů, věnuje se výzkumu a rozvoji metodologie marxismu a osvětě na téma socialismu 21. století. Také Exner vidí příčiny krize v morálce, ale nelze to posuzovat jen v hranicích ČR. Podílí se na hledání alternativních přístupů i v rámci AZ, ale poukazuje na to, že iniciativa nemůže být jen zdola. Na vývoji se podílejí všechny složky společnosti, i politické strany, byť zaostávají. Je nezbytné využít také různé územní úrovně a propojovat je. Účastenství a iniciativa jsou důležité i samy o sobě jako součást naplnění lidského života.Veřejná centra informací a služeb (využití IT) je myšlenka převzatá od Reformy společnosti. Společenských zdrojů je dost, je třeba je rozmnožovat podnikavostí, ale bez vykořisťování.

Pavel Vogeltanz, Centrum ekologické a globální výchovy: Přišel s teorií ucpání trhu práce, protože má za to, že čím více je inovací, tím méně zůstává pracovních příležitostí. To vyvolává boj za pracovní místa za každou cenu, i na úkor rodiny a životního prostředí, případně i vlastních morálních kvalit. Nekontrolovaný nárůst umělé zaměstnanosti tak zvyšuje ekologické, sociální, zdravotní náklady. Hledáme řešení, které by přesunulo činnosti z oblasti umělé přezaměstnanosti do té produktivní a omezilo destruktivní strategie. Klíčem je schopnost podělit se, spolupracovat.

Ladislav Štítkovec, Spravedlivé obecné referendum: Má vizi lepšího politického systému na principech přímé demokracie. Prosadit je mají petice za všelidové hlasování. Občané potřebují možnost korigovat rozhodování svých zástupců v parlamentu, které je málo demokratické. Vzorem švýcarský model. Teď je třeba vytvořit síť buněk, které to budou propagovat. Chceme doplnit zastupitelský systém systémem referend na všech úrovních, od obce až po celostátní.

Zdeněk Sokol, Sklenářka: Vila Sklenářka je praktickým pokusem o soběstačnou komunitu. Studnice letitých zkušeností.

Tomáš Vokoun, Akční spolek nezaměstnaných: Spolek vznikl v srpnu 2010, protože roste počet dlouhodobě nezaměstnaných. Mezitím byly ustaveny i pobočky v 6 městech. Cílem spolku nezaměstnaných je jeho samozničení, poznamenal Vokoun věcně (odstranění nezaměstnanosti). Nabízená řešení jsou podobná francouzské škole - růst produktivity snižuje potřebu práce, řešením je proto zkrátit pracovní dobu na 35 hodin, neprodlužovat odchod do důchodu, nerušit 9. třídy základních škol a zřídit pracovní soudy, které by zasvěceněji zasahovali proti faulům na pracovním trhu. Spolek sní o založení družstevního podniku, kde by se zaměstnali sami.

Miloš Jahoda, Trojčlennost v sociálním organismu (TSO): Rozpracovává ideje rakouského filozofa Rudolfa Steinera – jsou tři sféry: politika, kultura, ekonomika, které je třeba uvést do souladu. Patří ke skupinám radikálnějším, ale také obtížně zařaditelným. Všudypřítomnou podřízenost trhu označuje za formu totality. Nastal čas na hodně radikální změnu, ale chybí společná platforma. Politické strany neumožňují shodu na potřebné změně. Smysl pravolevého dělení nechápe: „Levice říká, že bude chodit jen po levé noze, pravice chce naopak chodit jen po pravé.“ Také TSO patří do okruhu skupin, které hájí názor, že peníze nejsou zboží a nelze jim tedy připsat cenu (úrok). Státní dluh považuje za podvod a největší zločin všech dob. Poukazuje na zvůli státní moci, vydírání základními potřebami a přírodními zdroji.

Petr Havlíček, Pozitivní svět: Když vystoupí tento starosta obce Vítěves, člen Sdružení samospráv a Sdružení starostů, je zřejmé, že máme před sebou přírodní politický talent. Daří se mu hesla: Říkejte jen pravdu, a změníte svět! Nelhat, nekrást, nepodvádět, neubližovat a neškodit! Zkouší chytlavé triky: Vytáhl veřejnou žalobu na stát, která shrnuje všechny problémy a má vytvořit společenskou objednávku na změnu. Na to, že to předkládají stoupenci „pozitivního světa“, byl výčet oněch negativ opravdu dlouhý: na čelném místě státní dluh 1,4 bilionu korun s úroky, dále neúměrné státní výdaje, chybějící podpora výrobní sféry, tisk nekrytých peněz, špatná vymahatelnost práva, špatná ochrana životního prostředí, korupce, lichvářské banky, nefunkční policie, zničený tradiční průmysl a spousta dalšího. Žaloba má být podána do konce měsíce.

Miloš Cach, Defenestrace 2012: Defenestrovat chtějí ne politiky, ale politický systém, zmírnil v úvodu dojem z názvu mluvčí, který o sobě řekl, že je vyučený potrubář, okradený podnikatel a šéf firmy, která zkrachovala. To byl impulz, který jej dovedl k veřejné činnosti. Říká, že politická reprezentace jsou podvodníci, jak ukázal případ fotovoltaiky, za jejímž předražením vidí slíbené peníze stranám a straníkům. Hodně se věnoval veřejným zakázkám, protože jsou obsazené několika velkými firmami, které je pak samy ani nemusejí realizovat a zadávají práce subdodavatelům, ovšem za podstatně nižší ceny. Upozornil na metodu vnitrostátního offsetu, kdy se veřejné zakázky zadávají elektronicky a jsou nekorumpovatelné, ale vláda to prý nechce. Cílem Defenestrace je vytvořit jednotné občanské hnutí pro vznik konkurenčního systému a vyhrát s tím volby.

Václav Vorel, Občanská sounáležitost: Stavař, středoškolák, nestraník, který se věnoval znalostnímu managementu, zjistil, že „nelhat a nekrást se nedá realizovat, systém nelze reformovat, prodal firmu a jde do toho“. Věnuje se pomoci občanům i firmám, restrukturalizaci ohrožených. To by se dalo dělat i ve velkém, kdyby vznikl transformační holding, který umožnil malým podnikům vymanit se ze sítí dosavadních vazeb. Obecné řešení: zřeknutí se boje, síťování podnikavých a přemýšlivých lidí. Myšlenku je třeba přesunout do parlamentu. Největší síla leží v občanské společnosti.

Jiří Šteg, ProAlt: Inciativa se vymezuje proti „bláznivě nekompetentní vládě“ kritikou priorit a šířením argumentace. Jedním z hlavních současných nebezpečí je reforma důchodů, která „není tunel, ale metro“. Další pokusy o privatizaci veřejných služeb představují zdravotní reforma, která probíhá latentně, erozivně, pod povrchem, a reforma školství, která bude působit dlouhodobě. Reforma státu se zužuje na oblast korupce. Základní teze: Ekonomika musí sloužit společnosti, ne společnost ekonomice. ProAlt rozpracovává svá témata v sedmi pracovních skupinách. Nejbližší velkou akcí bude demonstrace proti vládě 5. března v Praze na Náměstí republiky.

Jan Černý, Masarykova demokratická akademie: Byla založena T. G. Masarykem a Josefem Steinerem – ku vzdělávání dělnictva – a od začátku byla blízká sociální demokracii. Organizuje veřejné semináře i školení pro politiky, vydává knihy. Demokracie je cesta k soužití v různosti, k ujasnění odlišnosti, ale pohyb musí jít zespodu, ne shora. Společnost je však ovládána spíše mediokracií, která znemožňuje demokratickou rozpravu. Změna je možná i v rámci parlamentní demokracie.

Vít Jedlička, Reformy.cz, šíří buletin Laissez-faire: Odvážný výsadek libertariána, stoupence Petra Macha. Spíš než obsah vystoupení zaujala tato metoda politické práce.

Alexandr Ač, Resilience: Iniciativa, která poukazuje na existenci ropného zlomu, krize je ekonomická, energetická i ekologická. Výraz „resilience“ označuje snahu o vytváření ekonomik, které jsou odolné vůči těmto šokům, ustojí je díky kombinaci zásadních změn především na lokální úrovní – organické zemědělství, energetická soběstačnost, lokální multiplikace peněz, družstevnictví, síťování, výchova k opuštění konzumerismu. Na Západě toto hnutí zakotvilo v mnoha městech „na přechodu“ – „transition towns“.

Štěpán Steiger, Iniciativa za společenskou změnu: Provozuje rozesílač pro informace a vytváří instruktážní texty pro občanské akce. Rozvíjí spolupráci s jinými občanskými organizacemi. Vyvrcholení krize se blíží, občanské iniciativy by měly být připraveny. Úzká spolupráce - bez hierarchizace a zastřešování - je jednou z hlavních podmínek úspěchu. Velké fórum by se mělo scházet se pravidelně a vytvořit konkrétní nárys společného postupu.

Eliška Svobodová, Sociální trojčlennost: Další skupina Steinerových anthroposofistů. Velký společenský problém spatřuje v tom, že se ztrácí duchovní rozměr života. Pod tím si však nelze představovat jenom staré formy náboženského života. V Evropě také nelze žít bez vyřešení sociální otázky, to ukázala už francouzská revoluce. Proto je nezbytné stát se sociálními v každé chvíli, i ve firmě, v podnikání.

Petr Rohel, Levicový klub Ostrava: Ostrava je ničena minulými sociálními reformami, nezaměstnaností a nejhorším vzduchem v EU. Skupina se hlásí k nové levici – nemarxistické. Čerpá z Williama Robinsona: Teorie globálního kapitalismu, Ilony Švihlíkové: Globalizace a krize, a z prací exilového historika Jana Tesaře, věnovaných odkazu TGM. Pořádají veřejné akce, demonstrace, debaty. Vycházejí z Robinsonovy teze „globalizace zdola“, globalizace odporu. Je v tom i návaznost na rakouské a řecké vysokoškolské hnutí, spojení do Francie. Činnost je pozoruhodně košatá a zahrnuje i umělecký program. Vodítkem je práce Herberta Marcuseho: Jednorozměrný člověk.

Jan Májíček, Ne základnám: Rekapituloval úspěch boje proti radaru. Kdo chce něco prosadit, musí být v ulicích vidět. Je potřeba aktivismu, který zapojí veřejnost. A taky lobbing, ovlivňování poslanců. Šanci má jednotná spolupráce – ta vzniká až společnou praxí na společném projektu, ale k tomu napřed potřebujeme vizi. Teď je příznivá situace k zahraniční spolupráci (proti nové doktríně NATO) i doma – akce lékařů připravila pravici o značnou část elektorátu.

Míša Pixová, PragueWatch: Tvorba kritické mapy Prahy, město je rozvíjeno bezkoncepčně, vznikají nevratné škody. Na této mapě jsou vyneseny sporné body, kterých se týká nějaké správní rozhodnutí vzbuzující podezření z korupčního jednání. Organizace usiluje o zpřístupnění informací o stavebních zásazích, chce je přenést z úředních desek na web PW. Chce také vytvořit lidovou školu urbanizmu, která lidi naučí poznávat svá práva. Podniká společné procházky do míst chystaných staveb. Nabízí svou mapu i dalším iniciativám, které řeší nějaké místní kauzy.

XXX

Tím byly prezentace účastníků Velkého fóra ekonomických a sociálních alternativ vyčerpány. Pokud jsem je nezachytil přesně, lze to doladit příště. Celkový dojem – i když šlo o dosud největší takové společné shromáždění, zdaleka nepřivedlo všechny. Nemohl se zúčastnit třeba Trast pro ekonomiku a společnost kolem Nadi Johanisové, ale před několika týdny pořádal na typické alternativní téma „peníze jinak“ velice dobře obsazený „samoobslužný seminář“ (open space).

Část účastníků vyjádřila spíše touhu po změně, ale větší část měla své postupy promyšlené a může připravit reálnou alternativu. Očima pozorovatele - nejbližším úkolem bude propojit a zkoordinovat ty, kdo jsou schopni spolupráce.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

lexx01
Opravdu zajímavé a poučné, kolik "inženýrů lidských duší" zná přesný návod, jak se dá ostatním přikázat žít lépe...!