Zbyněk Fiala: Daň prostá hodnoty

obrazek
5.9.2012 10:20
Zvýšit, nebo nezvýšit? To je, oč tu neběží. V oficiální zprávě ministerstva financí s názvem Pokladní plnění státního rozpočtu ČR za leden až srpen 2012 najdete hlouběji v textu tabulku Meziroční srovnání celostátního inkasa daní. Vyčteme z ní, že na konci srpna roku 2010 bylo vybráno DPH za 177,04 miliardy korun a na konci srpna roku 2012 za 177,50 miliardy korun.

Najděte dva rozdíly!

Rozdíly mezi DPH 2010 a DPH 2012 samozřejmě jsou. Tím prvním je zvýšení sazeb, dokonce o 40 procent (z 10 na 14 procent), které mezitím proběhlo. A ten druhý zjistíme jen v tom případě, že jsme výnos neopatrně nezaokrouhlili na celé miliardy.

Pozorný čtenář si všimne, že uvádíme jiné číslo než u příjmů státního rozpočtu. Inu, jde o sdílenou daň, a z té jde třetina krajům a obcím. Do státního rozpočtu tedy jde o třetinu míň. Což je vám celkem jedno nad účtem za rohlíky, máslo a tři lahvová piva. Důležité je, že vy to zaplatíte, někdo to odvede, a celkem se vybere určitá částka.

Nicméně z údajů ministerstva financí zjišťujeme, že z vybrané částky se nedá poznat, jestli DPH zvýšili, nebo nezvýšili. Loni se dokonce vybralo ještě o něco víc než letos. Lidé prostě nejsou blbé. Někdo znovu vypustí na zahrádku slepice, jiný přejde z piva na vodu z trubky, další si zajede koupit salám na druhou stranu hranice, kde je lepší a levnější. Víc jim prostě nedáme. Tak o co je spor? Jakou to může mít souvislost se splácením dluhů?

Správně – žádnou. Tvrzení, že bez zvýšení DPH vláda nebude schopna snižovat státní zadluženost, je Kalouskův žert jako bonus na konec. Aspoň v tomto ohledu je vláda profesionální a důsledně se drží zlatého pravidla, že státní dluhy se zásadně neplatí. Klín se vytlouká ještě větším klínem. Obavou, že vláda nebude schopna snižovat dluh, lze proto strašit nejvýš děti v mateřské školce, ale ve sněmovně nad tím zívnul dokonce i Kalouskův předseda a kníže Schwarzenberg.

Co tedy říci úvaze, že bez Kalouskova balíčku ztrácí Nečasova vláda smysl? Pozor, to je chyták! Snadno se řekne, že nemá smysl tak jako tak. Jenže právě v době sestavování rozpočtu je význam Kalouskova balíčku mimořádný, protože není důležité, co rozpočtově odpovědná vláda vykáže na konci rozpočtového období, ale pro co si dovede vytvořit prostor na začátku.

Dejme tomu, že momentálně víme, jaké muší hovínko zvýšení DPH skutečně vytvořila, ale když se loni vkládala do hry, vypadalo to jinak. To neměla přispět muška jenom zlatá, ale přímo stádo mamutů. Nemělo jít o zvýšení výnosu o pár šupů, které by finanční chemik dokázal klidně uhradit ze svého, ale o 15,5 procenta loňského vývaru, čili o desítky miliard korun. Takto zduřelý návrh státního rozpočtu umožnil vládě otevřít duši a vyjít vstříc přání nejrůznějších důležitých osob, které si potřebují cucnout z veřejných zakázek. Návrh většího rozpočtu umožňuje větší velkorysost. A pomáhá také zastřít díru, která se rozevře ve státní kase po spuštění penzijní reformy a církevní rozdávačky.

Když pak dojde za pár měsíců na lámání chleba, jsou už velké kšefty doma. A nastane chvíle, kterou státníci milují. Představte si tu rozkoš předstoupit před lid se seriózně vyvěšenou tváří a nabídnout krev, pot a slzy. Vzít na sebe to břímě nepopulárních rozhodnutí, protože zodpovědnost s vámi cloumá jak půl dne nevenčený bernardýn. To je ta chvíle, kdy nevinné dítko sáhne do klobouku, někoho vylosuje, a pak se to sebere učitelům, invalidům, matkám, důchodcům, prostě tomu, na koho to zrovna padlo.

Ve skutečnosti je těch obraných víc. I když má zvýšení DPH nulový přínos pro rozpočty, její význam pro ekonomiku a finance je nenulový. Vybere se stejně, ale za menší množství dražšího zboží. Ořeže se tedy souhrnná poptávka, což je pro ekonomiku pajdající příkopem stejná služba, jako když jí místo svezení přejedete válcem. Výraz „dražší“ pak poukazuje na růst inflace. Při stagnující nebo klesající ekonomice inflace ukusuje z mezd, takže z boží se prodá ještě méně, protože reálné mzdy klesají.

Avšak co když rozpočtově odpovědná vláda vidí inflaci z té lepší stránky? Inflace přece zvýhodňuje současné příjmy na úkor dluhů. Příjmy rostou, ale dluhy zůstávají stejné, a tak se snáz platí, píše se v učebnicích.

Jenže naše příjmy nerostou, jak jsme si všimli, jen ty ceny. Ceny nerostou přehřátím poptávky, ale přehřátím vlády. Proti novým dluhům nevznikají žádné nové zdroje. Nominální HDP je na tom hůř než DPH, je teď pod úrovní dokonce roku 2008. A k hospodářskému růstu se nelze proškrtit.

Ledaže by se vláda škrtila navzájem, jak právě činí. Na zobecnění tohoto jevu je však zatím příliš brzy. Pokud to však má být zvýšení DPH, co by přivodilo tento proces, nějaká hodnota v té dani přecejen bude…

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.