Zbyněk Fiala: DGB - Nový Marshallův plán aneb Ať platí bohatí (3)

obrazek
27.5.2013 11:36
Nový "Marshallův plán" pro Evropu, který by měl být financován i z mimořádného odvodu z velkých majetků, jak to navrhuje německá odborová konfederace DGB, představuje rámcový návrh. Němci v něm podrobně popisují dodatečné evropské investice podle svých představ, ale předpokládají, že v každé další zemi se tyto záměry přizpůsobí podle místních podmínek, spolu s příspěvkem k celoevropským projektům. Pražská konference, na které svůj návrh prezentovali, je součástí snahy o nalezení spojenců v jednotlivých členských zemích EU, přirozeně nejprve na straně odborů. Výklad dokončíme výčtem záměrů v oblasti sociálních služeb, vzdělání, bydlení a životního prostředí.

(Předchozí část textu naleznete ZDE.)

Veřejné výdaje na sociální služby v Evropě se musí výrazně navýšit, zdůrazňuje německá odborová konfederace DGB a trvá na tom, že sociální stát v Evropě nemá být oklešťován, ale posilován. Proto v další části svého návrhu počítá s dotacemi z Evropského fondu budoucnosti, financovaného obligacemi New Deal a daně z finančních transakcí, také na investice členských zemí na modernizaci a sanaci nemocnic, na investice do péče o seniory či sociální práce a práce s mladými. Považuje přitom za vhodné, aby to byla veřejná zařízení.

Jak už jsme uvedli, investiční dotace by schvaloval Evropský parlament, případně evropští poslanci z těch zemí, které by se do tohoto „Marshallova plánu“ zapojily.

Delší věk je výhoda

Za pozornost přitom stojí argument, že jsou to právě demografické změny, co význam sociální státu zvyšuje. Proč? Prodloužení aktivního věku přeci není překážkou, ale naopak doplněním produktivního potenciálu Evropy – pokud se ovšem pro to vytvoří podmínky. Investice do služeb také znamenají podporu hospodářského růstu, se kterým není spojeno větší čerpání omezeních přírodních zdrojů.

Doporučuje zaměřit tímto směrem i výzkum. Inovace ve službách často bývají motorem technologických inovací. Tím se projevuje nutnost užšího propojení vývoje technologií s vývojem služeb. „Hlavním těžištěm udržitelné investiční politiky jsou oblasti zdravotnictví, služeb zohledňujících demografické změny (péče, ale i služby vyhovující potřebám seniorů), školství (zejména školky, školy, univerzity), kreativního hospodářství, veřejné osobní dopravy/mobility, ekologických služeb a finančních služeb. Jejich kvalita pro spotřebitele se musí znatelně zvýšit, například cestou silnější podpory výzkumu.“

Celkové výdaje z Evropského fondu budoucnosti na investice do veřejných služeb by měly činit 20 miliard eur ročně.

Zvýšit úroveň vzdělanosti

Návrh DGB poukazuje na obrovskou nezaměstnanost mladých v Některých částech Evropy a považuje ji za největší zlo v aktuální krizi. Pokud chceme zachovat Evropě perspektivu, potřebujeme zvýšit úroveň vzdělanosti ve střednědobém výhledu. Ne, že by takový záměr nebyl obsažen i v jiných programech. Najdeme ho například v oficiální Strategii pro Evropu 2020, jenže ta je zcela absurdně potlačena realitou úsporných opatření. Škrtům v investicích do vzdělání je proto třeba učinit přítrž.

V Německu funguje duální systém vzdělávání, ve kterém hrají velkou roli nejen školy v rezortu ministerstva školství, ale také podnikové učňovské a střední odborné školy svěřené Hospodářským komorám. DGB doporučuje zvážit tuto zkušenost, v úzké součinnosti se sociálními partnery. Lze to financovat ze stávajících programů EU.

Nezaměstnanost mladých mohou okamžitě zmírnit minimálně roční rekvalifikační kurzy, než dojde k oživení na pracovním trhu. Také to lze financovat z rozpočtů EU a národních rozpočtů. Dále je potřeba zásadní rozvoj a zlepšení celodenní péče o děti. „Ve střednědobém horizontu by měly všechny země EU usilovat o dosažení úrovně veřejných výdajů na vzdělávání minimálně 7 procent HDP.“

Samotný Evropský fond budoucnosti by dotoval veřejné programy zlepšování a rozšiřování vzdělávacího systému 30 miliardami eur ročně. Důležité je větší využití evropských zkušeností a snazší vzájemné uznávání kvalifikace. Výměnný program pro pedagogy lze organizovat za peníze EU.

Bydlení pro všechny etapy života

Evropa vykazuje ze všech světadílů nejnižší podíl mladých a nejvyšší podíl starých lidí, upozorňují němečtí odboráři. Podíl osob nad 65 let naroste do roku 2050 na 29 procent. Vyžádá si to masivní investice do měst a obcí, veřejné infrastruktury, bydlení a systémů sociálního zabezpečení. Chybějí byty přiměřené věku občanů, bezbariérové úpravy budov nebo městské a dálkové dopravy. Jen v Německu se musí do roku 2020 přebudovat nebo přestavět 800 tisíc bytů pro potřeby domácí péče o seniory.

Vytváření podmínek pro to, aby staří lidé mohli zůstat doma a nemuseli se nikam stěhovat, nabízí velký potenciál úspor. Studie dokládají, že rozšíření nabídky bezbariérového bydlení může snížit podíl občanů, kteří potřebují péči a jsou dlouhodobě umístěni v pečovatelských domovech, ze 32 procent na 27 procent. To znamená úsporu po roce 2025 téměř 3 miliard eur ročně. Dosavadní dotační programy, jako například dotační program německé KfW Přestavět přiměřeně věku, často troskotají na tom, že podmínky nebývají příliš atraktivní, programy jsou prakticky neznámé a chybí poradenství a transparentnost, konstatuje DGB.

Potřeba bydlení přiměřeného věku v celé Evropě dokonce výrazně převyšuje celkovou potřebu nové výstavby. Proto „Marshallův plán“ navrhuje podporu investic do přizpůsobení infrastruktury potřebám různých věkových skupin, včetně invalidů, do nových bytů a sanace staré zástavby s úrokově zvýhodněnými úvěry, investičními dotacemi a daňovými pobídkami. Dodatečné náklady, které z toho plynou, jsou odhadovány na 7 miliard euro ročně.

Neskončeme na suchu

Poslední z velkých programů, se kterými „Marshallův plán“ přichází, se zaměřuje na udržitelné hospodaření s vodními zdroji, které se pochopitelně musí přizpůsobit lokálním podmínkám a vyžaduje podněty místních samospráv. Jde o hrozící nedostatek vody i o její kvalitu.

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí z roku 2009 potvrzuje, že využívání vody v mnoha částech Evropy není udržitelné, připomíná DGB. V Evropě se používá 44 procenta vody na výrobu energie, 24 procenta na zemědělství, 21 procento na veřejné zásobování vodou a 11 procent na průmysl. V jižní Evropě spotřebovává 60 procent celkového objemu vody zemědělství – v některých územích dokonce až 80 procent. Potřebujeme hospodářství, které bude šetřit nejen energií, ale i vodou. Přitom udržitelná výroba elektřiny v budoucnosti – v německém pojetí bez jádra a s poklesem užití fosilních zdrojů - by spotřebu vody masivně snížila.

Jak dále autoři upozorňují, v některých částech Evropy činí ztráta vody způsobená netěsností potrubí více než 40 procent celkové spotřeby vody. Těmto ztrátám lze zabránit používáním moderních elektronických přístrojů s efektivní detekcí netěsnosti. Také zavlažování v zemědělství skýtá vysoký potenciál úspor, například širším využíváním kapénkového zavlažování. V domácnostech a podnicích lze navíc používáním elektronických přístrojů provádět lepší kontrolu spotřeby vody. Alternativou pro průmyslové využití může být využívání dešťové vody. Pro soukromé domácnosti však tento krok vyžaduje komplexní a spolehlivé oddělení potrubí užitkové a pitné vody. Řešením je i recyklace odpadních vod. Na vodní program autoři počítají se dvěma miliardami eur ročně.

Shrnutí

Navržené investice a investiční dotace ve výši 260 mld. eur ročně se skládají ze 160 mld. eur přímých investic a investičních příspěvků a 100 mld. eur desetiletých výhodných úvěrů pro soukromé investory. To by mělo přitáhnout další soukromé investice a roční impuls růstu ve výši celkem 400 mld. eur (více než 3 procenta HDP EU).

Investiční ofenziva do energetické sanace evropských ekonomik by v dlouhodobém horizontu přinesla 9 až 11 milionů plných pracovních úvazků, protože dlouhodobé efekty investic do nízkoemisního zásobování energií pro zaměstnanost jsou šestkrát až sedmkrát vyšší než výdaje na dovoz ropy a plynu.

Vysoký růst a vysoká úroveň zaměstnanosti jsou také nejlepším základem pro odbourávání dluhů a udržitelné hospodaření s rozpočtem. Z uvedených 400 mld. eur dodatečného HDP by plynuly dodatečné daňové příjmy 104 mld. eur. K tomu 56 mld. eur dodatečných příjmů z příspěvků na sociální zabezpečení a úspora 20 mld. eur z důvodu nižších nákladů spojených s nezaměstnaností. Celkově by bylo dosaženo 180 mld. eur dodatečných příjmů a úspor ve prospěch zemí EU, jsou přesvědčeni tvůrci „Marshallova plánu“ z podnětu DGB.

A dodávají:

Dodatečný růst a daňové příjmy sníží kvótu zadlužení zemí EU za předpokladu, že dodatečné příjmy z daní nebudou použity na snížení daní pro bohaté a majetné. K tomu se mohou země EU smluvně zavázat.

Vedle „dluhové brzdy“ by tedy měla být i „brzda přeplácení“.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.