Zbyněk Fiala: Divokým Kurdistánem

kurd old
19.3.2016 15:40
Bruselská dohoda s Tureckem o výměně našich uprchlíků s těmi jejich nabízí představu řešení, které nemáme. Odkládat se však taky nedá. Jestli to uzavře kohouty pašeráckého byznysu s migranty, nebo jen nakopne mnohem vydatnější kurdskou žílu, na to se politiků neptejte. Znovu řeknou, jen to, co nevědí. Všechno vědí leda komentátoři.

Dohodli se, že se dohodli, a teď už se bude jednat jen o tom, o čem to vlastně bylo. Evropská unie je přesvědčena, že od nedělní půlnoci už nikdo, kdo přepluje z tureckého břehu na nejbližší řecký ostrov, nemá právo na nic jiného než na návrat na tureckou půdu. Turecko je přece bezpečná země, deklarovalo se v pátek v Bruselu jako ze Shakespeara („Brutus je přece čestný muž!“). A tak od nedělní půlnoci je Turecko rozhodnutím Evropské rady bezpečnou zemí a osoba, která by z této bezpečné země odešla, už nemá právo na azyl v EU. Ledaže by ta osoba dokázala, že v zemi, ze které prchá, byla základní lidská práva porušována.

Je možné, že vypálení nebo vybombardování nějaké té kurdské vesnice na tureckém území nelze považovat za porušování lidských práv. Nemluvě o nějakém tom redaktorovi trápeném v tureckém vězení, protože o novináři se dá snadno říct, že si to všechno vymyslel. To však neznamená, že o to nemůže vzniknout hádka. A že by se našel i evropský soudce, který nečte noviny a rozhoduje podle práva.

Pokud se však najdou soudci, kteří potvrdí opakující se turecké případy porušování, trápení a ohrožování existence, bruselská dohoda pouze přesměruje zájem pašeráckých gangů z nebohých Syřanů, kterým se teď doporučuje, aby raději doma vyhráli válku, na pronásledované Kurdy. Určitě už je to napadlo, když to napadlo v deníku.cz Lídu Rakušanovou. Jak ona, tak další komentátoři vidí ještě o krůček dál a předpokládají, že Kurdům to usnadní nadcházející zrušení vízové povinnosti pro turecké turisty. Už se nemusí ráchat v neklidném Egejském moři a mohou si opatřit mnohem bezpečnější letenku rovnou do srdce Evropy.

Pokud jde o mne, rád je uvidím. Jsou to nádherní stateční lidé, všechny je znám z filmového zpracování románu Karla May Divokým Kurdistánem.

Není pochyb, že podobné legrácky perlily i v nudících se delegacích, které musely v Bruselu prosedět a prožvanit další noc, místo aby ji propařily, když už se má jednou zabít. O tom, že nakopnutá plechovka nebyla uklizena, jen letí dopředu, svědčí čísla, se kterým se tam hauzírovalo. Dohoda neřeší celek uprchlické povodně, ale formálně se týká 76 000 uprchlíků, obsloužených podle modelu, z řeckého tábora na konec fronty v Turecku, z Turecka ze začátku fronty do Evropy. Pak by se mělo jednat o dalších počtech, ale pak je až pak.

Řeší se tedy zaprvé hrozba, že odteď už se po moři do Evropy nikdo nedostane. Kdo to zkusí, koleduje si o vyčerpání úspor, které odevzdá pašerákům, a pak už přijde jen rychlý návrat do Turecka a nejistá budoucnost ve stanu. A zadruhé, začneme stany v Řecku, kde co nejrychleji vyprázdníme ty nejzoufalejší.

Co naváže? Nejspíš hádka, zda Turci plní dohody s dlouhým seznamem domácích úkolů. Ty je třeba zvládnout, než se opravdu zavede bezvízový turistický styk (pobyty do tří měsíců) a obnoví jednání v některé z kapitol o přístupu do EU. Turci řeknou, že ano, Evropa řekne, že ne, pašerácké lodě z tureckých břehů se rozjedou znovu, válečné lodě NATO v Egejském moři je začnou vracet a budou chtít lidi vyklopit zpátky na břeh, tam však bude nebezpečno, břehy budou bránit vznikající útvary domobrany, turecká vláda bude dělat, že to nemá pod kontrolou… Jistě, maluju čerta na zeď.

Věnujme se raději banalitám, penězům. Největší číslo, které se tam probíralo, se samozřejmě týkalo peněz. V Evropě je přes milion migrantů jako ilustrace toho, co znamená fakt, že v Turecku jsou rozesety po táborech další tři miliony vykořeněných lidí. Proto částka, která je v souhrnu vyčleněna – 6 miliard euro Turkům plus 300 milionů euro Řekům, není až tak vysoká.

Pro srovnání, skoro 6 miliard euro dostala z EU Česká republika jen v loňském roce, kdy jsme přijali v řádném azylovém řízení asi 116 uprchlíků. Nebyly to však peníze na ně, ale hlavně na stavbu betonových pyramid s horizontální konstrukcí připomínající dálnice. Ta má tu výhodu, že se na ní dá dobře natáčet, jak politici před volbami přestřihávají pásku. Něco z těch peněz možná posloužilo i na užitečnější věci, když se to napřed ukradlo, ale jistě ne všechno. Poučili jsme se z leknutí, které vyvolala za Kalouska zpráva evropských auditorů, kdy se začalo mluvit o tom, že vykazované číslo čtyři (4 procenta chyb v žádostech o dotaci) je hrubým podceněním problému. Správné je číslo dvacet (20 procent žádostí je dobře).

Film Divokým Kurdistánem se může mýlit, ale všude jsou jak lidé hrdí a stateční, tak ti zbabělí a hnusní. Jen podle pasu si nevyberete, proto až tolik nevadí, když ho náhodou někdo nemá. Také u nás doma najdeme vzdělané, kterými nadšeně látáme díry v konkurenceschopnosti, tak ty, co za to nemohou, že se neučili a vrtají se v jednodušší práci. Nelze z toho vyčíst, zda banksteři s diplomy z nejlepší univerzity jsou vždycky ku všeobecnému prospěchu, zatímco bezmocně lopatující prostý lid je jen na přítěž a obtíž, protože furt něco chce, když mu platíme tak málo. Kravaťáky brát, bosé vyhnat, křičí se na náměstích a píše se v tichosti v interních analýzách. Život však může nabízet i něco jiného.

Zatímco v Bruselu se radili státníci, my prostí dobroseři jsme se sešli na semináři o bio potravinách, který se konal u příležitosti Festivalu Evolution na Holešovickém výstavišti. Ve festivalových stáncích se daly koupit lahodné ovčí sýry, špaldový koláč s malinami nebo vynalézavé ptákoviny, jako byl „pytlík úspěchů“, které tam nasáčkovala majitelka Prvního čarodějnického obchodu, když viděla tolik potřebných. V secesní hale výstaviště byla semináři vyhrazena kóje mezi dvěma sloupy za hadrovým předělem, takže přednášející vědci, pozvaní Českou technologickou platformou pro ekologické zemědělství, museli překřikovat dorážející lomoz z ptákovin. Ale zvykli jsme si a prožili to v míru.

Seminář byl skvělý, ale v tomto příspěvku o peripetiích uprchlické krize mám příležitost hlavně k tomu, abych upozornil na informace prof. Jana Moudrého z Jihočeské univerzity, že se připravuje mezioborové studium sociálního zemědělství. Jedná se o hospodářskou činnost, která má naplnit víc cílů, neboť sleduje jak hospodářský výsledek, tak sociální inkluzi a péči o prostředí, a nakonec i uspokojování vnitřních potřeb těch, kdo možná dávají víc, než berou. Proto se bude obor utvářet ve spolupráci pěti fakult – zemědělské, ekonomické, sociálně zdravotní, pedagogické a teologické.

Příklady ze světa ukazují, že tato kombinace může mít daleko větší přínos, než vypadá na první pohled. V zahraničí běžně slouží k terapeutickým účelům, u nás se s tím začíná také. Lékař uzdravuje, příroda léčí, připomněl staré moudro profesor. Lidé, kteří jsou ve společnosti nešťastní, mohou omýt duši mezi kravičkami nebo bio prasaty ve volném výběhu. Slyšeli jsme o projektu, ve kterém jsou potřeba pasáčci slepic, aby byla bio vajíčka do bio pekárny a cukrárny. Tam, kde se peče, už je chráněná dílna, tohle by se k tomu přifařilo a lidi se mohou v obou provozech střídat. Dá se to utáhnout s nárokem na dotace. Tyhle peníze pak opravdu slouží a rozjíždějí multiplikaci. Je z toho víc nejen zdravých potravin, ale i samotného zdraví, dobra, inkluze a komunálního rozvoje, než by se dalo běžně koupit izolovanými dávkami z rozpočtu.

Zahraniční příklady ukazují, že také zapojení uprchlíků, kteří pocházejí z venkova, do takovýchto komunitních projektů vede k rychlé integraci. Lidé jsou spokojení životem, kterému rozumí, a ve společnosti je to promíchané, nevytvářejí se ghetta. Svět ostatně spěje k decentralizaci, a ta takové modely usnadňuje.

Český přístup k uprchlické krizi byl zatím postaven na modelu, kdo se bojí, nezlobí. Strach, který je vyvoláván, je většinou iracionální, proto také rozčílená náměstí vyvolávají iracionální odpovědi vzrušených dobroserů. Nahoře pak může uklidňovat představa, že dokud všichni jenom blbnou, máme to pod kontrolou. Můžeme si to dovolit, iIluze je nic, a nic nás nic nestojí.

Pokud ovšem nepočítáme budoucnost, které jsme se tak obratně vyhnuli. Mám na mysli budoucnost, která někam vede, nikoliv tu, která se zaplašuje na rituálních shromážděních, jejichž účastníci sedí ve čtvercích na konferenčních židlích a odhánějí dotírající změny magickou formulí. Tato formule je mocná, a přitom docela prostá. Brzy někdo nasáčkuje taky odklad budoucnosti na trh ptákovin. Stačí přitom mumlat: „Strategie, strategie, strategie…“

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek

Zmršil jsem to heslo, správně:

Lékař léčí, příroda uzdravuje. Lékař provádí odbornou činnost, příroda obnovuje zdraví. 

zbynek

Pane Sedláčku, raděj svoji představu shrnu, aby bylo jasné, zda máme na mysli stejné. Naše průmyslové zemědělství postupně vyčerpává půdu, na které funguje. Když se podíváte na statistiku vstupů, vidíte prudký růst, zatímco výnosy stagnují. Navíc vyrábíme komodity, které se prodávají za nízké ceny s minimem zpracování a neobejdou se bez masívních dotací, peněz, které by bylo vhodněji investovat jinam.

Venkov se vybydluje, produkce komodit bez zvířat lidi nepotřebuje, zaměstnáno je jen pár traktoristů. Veškerý hospodářský výnos jde mimo vesnici, která nemá šanci rozvíjet nějakou smysluplnou hospodářskou aktivitu.

To, co tady píšu, nejsou nějaké ulítlé názory pražského zeleného, ale najdete je v náznacích i v úvodech oficiálních výročních zpráv ministerstva zemědělství.

Stali jsme se obětí naivity, kdy na začátku 90. let řeči o tržním konkurenceschopném zemědělství a o návratu půdy vlastníkům vytvořily jedinečnou příležitost pro pár osob, jak se zmocnit obrovského bohatství. Ti ostatní utřeli a ztratili dlouhodobě příležitost do věci vstoupit.

Navíc se prosazovalo jako alternativa jen rodinné faremní hospodaření, čili velké zemědělství v malém, bez výhody úspory z množství a bez dostupné techniky. Moderní zemědělství je technologicky vyspělé, ale staví na organických základech, komunitním rozvoji a "krátkém okruhu", to znamená maximum produkce užít ve vzdálenosti do 30 km u zeleniny a 90 km u obilí a dalších plodin. Nikoliv všechno, ale co možná nejvíc.

Jinak problém potravin nespočívá v jejich nedostatku, ale v nadměrné spotřebě a obrovských zbytcích, které se vyhazují. Je tu obrovská nadprodukce, ale nevyrovnaná, proto nejsme v řadě komodit soběstační.

Rozhodně bych nepovažoval zemědělství za něco, kde musím brát nějaké velké ohledy na export. Když se na to podíváte konkrétněji, vidíte, že z něj nikdo moc nemá. Je to stejná iluze jako to, co nazýváme konkurenceschopností a znamená spíš ochotu lidí dostávat za více práce méně peněz, místo aby práci směřovali přímo k naplnění potřeb svého okolí a doahovali vyšší přidané hodnoty bez účasti zbytečných prostředníků. Ve Francii se nyní finalizuje zákon, který by měl vést zemědělskou politiku k maximálnímu využití "krátkého okruhu", například tím, že vysoký podíl (možná 40 %) potravin využitých ve školách, nemocnicích, restauracích a dalších zařízeních hromadného stravování, bude organického původu a z místa a s místním zpracováním. Něco podobného už zařídila městská radnice ve Vídni.

paysan

Pane Fialo, ekologické zemědělství samozřejmě ano. Ale mluvil bych o ekologických farmách, které v žádném případě nezajistí potravinovou soběstačnost a nezabydlí vesnice, které nabídnou práci. To je to, co jsem měl na mysli svou poznámkou.

Vimmer Petr

Dle mého názoru bude dohoda s Tureckem fungovat takto:

 

1 - například početná rodina ze Somálska se dostane do Turecka

2 - otec rodiny se dohodne s pašerákem lidí, že pošle syna nelegálně do Řecka. Tam výletníka zachytí policie a přivezou zpět. Otec dostane od pašeráka finanční odměnu za tento reflux

3 - pašerák lidí ve spolupráci se zkorumpovanými tureckými úředníky spáruje tento proběhlý reflux a vybere peníze od vybraného cestovatele do EU

4 - somálský otec vyšle dalšího syna na reflux

 závěr: na toto mohou přistoupit jen vyložení blázni. 

zbynek

Pane Sedláčku, rád bych reagoval na Vaši obavu, že ekologické zemědělství (jiné by se do sociálních projektů nepouštělo), je neproduktivní. Viděl jsem to v Německu, není tomu tak. Tíhu provozu samozřejmě nenesou ti chudáci, ale mohou se tam uplatnit, a radost z toho měli i ti, kdo jim to umožnili. Dobrovolně. Bez dotací. Steinerovci, jsou už takoví. 

 

paysan

Milý pane Fialo, díky za komentář k aktuálním věcem. Není to zde pravidlem. Ti co se dohodli, že se dohodli onu dohodu vysvětlili i nevysvětlili. Jak také vysvětlit nevysvětitelné, že? Nicméně, pasáže, týkající se oné výměny "syrských duší" jsem přečetl několikrát a z různých zdrojů a ujistil se, že na logiku mohu zapomenout. Ale možná jsem jen nechápavý a pánové Sobotka, či Zaorálek to vysvětlí snáze. Však k tomu výměnnému obchodu. Každý Syřan, který po neděli nasedne do člunu a vystoupí z něj na řecký břeh se stane ilegálem a bude tedy dle ujednání vrácen. Místo něj nastoupí jeho krajan třeba do letadla a stane se z něj legální migrant. Ten nelegál ostrouhá, přinejlepším se postaví na konec fronty. A teď, co udělá Syřan, který tolik touží za lepším kdesi v Německu a se znalostí výše uvedeného použije rozum? Prostě do toho člunu nenastoupí a místo uvolní třebanějakému Afghánci. Znamená to, že Syřan nelegál v Řecku nepřistane, tamní policisté ho nezachytí a tudíž ho ani nemohou vrátit. Jenže nebude-li vracet koho, nebude také koho do EU poslat legálně? Geniální, že? Obávám se však, že takto evropští lídři nepřemýšleli, oni jen hráli hru na dohodu...

A ještě malou poznámku k té pasáži, ve které píšete o tzv.sociálním zemědělství. Vskutku milá představa. Lidé budou zemědělčit na naší půdě z terapeutických důvodů a potraviny budeme dál dovážet ze zahraničí, byť u opravdu fungujícího zemědělství bychom dokázali být alespoň v nejdůležitějších komoditách soběstační, dali lidem práci a oživili zmírající vesnice.