Zbyněk Fiala: Dohoda s Íránem vítaná i odmítaná

obrazek
25.11.2013 15:53
Předběžná dohoda mezi vyjednavači Íránu a skupinou P5+1, složenou z pěti stálých členů Rady bezpečnosti a Německa, která byla překvapivě ohlášena v neděli, může snížit světové ceny ropy (v pondělí o 2,29 dolaru), ale může mít i ambice vymazat z mapy světa jedno ohnisko konfliktů. Pokud uspěje, jinak to může dopadnout i velmi špatně.

Írán dohodu oslavuje jako diplomatické vítězství prezidenta Hasana Ruháního a východisko z obtížné hospodářské situace. Členové týmů amerických a evropských vyjednavačů vidí zase šanci širší snahy o stabilizaci Blízkého východu a ukončení konfliktů v Sýrii a mezi Izraelem a Palestinci, kde Teherán aktivně podporuje ozbrojené skupiny, informuje Wall Street Journal. Pokud by se dohodu skutečně podařilo uzavřít, znamenalo by to zásadní obrat ve vzájemných vztazích mezi USA a Íránem, které jsou od dob islámské revoluce v roce 1979 otevřeně nepřátelské.

Tato dohoda je tedy skutečně průlomová, ale tomu odpovídá i okamžitý odpor, na který narazila. Izrael a arabské státy vidí hrozbu v tom, že Západ poprvé otevřeně uznal právo Íránu na obohacování uranu na svém území (podle íránské interpretace) a používání jaderných zdrojů pro civilní účely. V minulosti přitom byl Írán opakovaně vyzýván Spojenými státy a Radou bezpečnosti, aby veškeré obohacování uranu zastavil. Vzniká otázka, co se stane, když po 6 měsících konečná dohoda nebude uzavřena, ale Írán využije půl roku klidného jaderného rozvoje a odejde v lepší kondici než předtím.

Izraelský premiér už prohlásil, že se dohodou necítí vázán. Saúdskoarabští představitelé v soukromých hovorech naznačují, že případná „slabá dohoda“ skupiny P5+1 s Íránem by je mohla přinutit k tomu, aby i oni usilovali o jaderné vyzbrojení.

Americký prezident Barrack Obama se musí připravit na potíže i doma. Až se Kongres v prosinci znovu sejde, prezident se bude muset utkat nejen s republikánskou opozicí, ale i s částí vlivných Demokratů. Považují dohodu nevyrovnanou, protože „Íránu nabízí příliš mnoho, zatímco požadavky USA byly minimální“. Vyhrožují proto novými sankcemi, které by tuto dohodu zmařily.

Konflikty mohou vzniknout i při projednávání detailů. Podle předběžné dohody by měl Írán upustit od obohacování uranu na 20 procentní koncentraci, která jej přibližuje výrobě atomové bomby a měl by se zbavit veškerých zásob takového štěpného materiálu. Povoleno je – zatím – obohacování na 5 procent. Írán také zastaví dostavbu těžkovodního reaktoru u Araku s chystanou produkcí plutonia, kde měla údajně do 18 měsíců vzniknout jaderná bomba. Avšak Washingtonu zastavení nestačí, rád by tento těžkovodní reaktor úplně zlikvidoval, stejně jako všechna zařízení na obohacování uranu, což Teherán zatím odmítá, píše Wall Street Journal.

Dohoda zatím pokrývá jen šestiměsíční období „upevňování důvěry“, během kterého poběží rozhovory o konečném ujednání. O půl roku se prodlouží také pobyt inspekčního týmu OSN, který bude posilněn a lépe vybaven, aby mohl kontrolovat, zda se Írán neokouší o „jaderný průlom“ v utajení.

Uvolnění sankcí má hodnotu exportních příjmů za 6 až 7 miliard dolarů během nadcházejících šesti měsíců, z toho 4,2 miliardy dolarů bude uvolněno ze zmražených íránských účtů v zahraničních bankách. Většina sankcí však zůstává v platnosti, a tak Írán přijde jen během nadcházejícího půl roku o ropné příjmy za 25 miliard dolarů a zůstane mu zablokováno na zahraničních účtech mezi 14 až 16 miliardami dolarů, odhaduje Wall Street Journal.

List New York Times, který je liberálněji nakloněn, oceňuje, že po sérii špatných zpráv z druhého funkčního období Baracka Obamy, jako bylo chaotické spuštění zdravotnické reformy nebo pokračující konflikt o státní rozpočet, přišlo také něco pozitivního. Důležitý je i fakt, že zahraničně politická témata zatlačí do pozadí domácí zmatky a Obama dostane šanci být prvním prezidentem po více než třiceti letech, komu se podaří zlepšit vztahy na Blízkém východě.

„Již pouhý fakt, že po 34 letech nepřátelství Spojené státy a Írán podepsaly diplomatickou dohodu – byť jen taktickou a prozatímní – otevírá prostor rozsáhlým geopolitickým změnám, jakých od časů Jimmyho Cartera nedosáhl žádný americký prezident,“ poznamenávají NYT.

Citují dokonce ještě nadšenější hlas. „Ať si o tom myslíte cokoliv, je to historický krok,“ prohlašuje Valí R. Nasr, šéf Školy vyšších mezinárodních studii na elitní Johns Hopkins University v Baltimore. „je to obrovský seismický posun v tomto regionu. Zcela přestaví celou šachovnici.“

Nasr vidí dopady dohody například v Syrii, kde Íránem podporovaný Hizbuláh bojuje na straně prezidenta Asáda, nebo v Afghánistánu, kde by Íránci mohli pomoci vyjednat poválečné uspořádání s Tálibánem. Na druhou stranu, vyhlídka takových strategických přesunů velmi zneklidňuje americké spojence Saúdskou Arábii, emiráty Perského zálivu a Izrael.

Je to výsledek dlouhodobého úsilí, protože už jako prezidentský kandidát roku 2007 Obama sliboval, že se pustí do „agresivní osobní diplomacie“ s íránskými vůdci a vyloučil pokus vnitřní převrat, o kterém se tou dobou hodně debatovalo. Šlo také o to, uvolnit si ruce na Blízkém východě (jehož zdroje už nejsou pro USA zdaleka tak zajímavé - po nástupu břidlicového plynu) a věnovat se více partnerům na Dálném východě, připomínají NYT.

Cena ropy Brent, která je indikátorem evropského ropného trhu, okamžitě klesla o 2,229 dolaru na 108,76 dolaru za barel, ale analytici mají za to, že jde jen o okamžitý výkyv, protože dokud nebude uzavřena konečná dohoda, zákaz exportu íránské ropy do EU trvá, upozorňují britské Financial Times. Sankce snížily íránský export z 2,5 milionu barelů denně v posledních letech na 1 mb/d. Cenu ropy zvedá také riziko izraelského leteckého úderu na íránská jaderná zařízení.

Ale trhy to zatím vidí z té lepší stránky, a tak se zvedly i kurzy akcií společností s velkou spotřebou pohonných hmot, jako jsou letecké společnosti nebo petrochemie. Uvolnění sankcí v oblasti dopravy a pojištění okamžitě zpřístupní zvýšení íránských ropných dodávek o 200 až 400 tisíc barelů denně, vypočítává konzultační firma FACTS Global Energy. Zmírní se tak omezení, která dopadala hlavně na Čínu, Indii, Jižní Koreu a Japonsko.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: Írán, USA, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.