Zbyněk Fiala: Konec Klause

obrazek
6.3.2013 16:55
Zkameněli jsme v průmyslovém pravěku, zůstali jsme ekonomikou s největší energetickou náročností na jednotku HDP. Zaostali jsme. Jak se mohlo stát, že naše země je směrována zaslepeně do zdi? Kdo vymyslel veřejnou debatu, která neuznává postupy seriózního bádání a mate veřejnost předstíraným poznáním a zneužitím vědy?

Český prezident Václav Klaus, autor roztržení Československa, uzavřel své funkční období a nejspíš i politickou kariéru s pocitem, že by se měl o své vysvědčení, kbelík ústavní žaloby pro velezradu, který po něm stéká od hlavy k patě, se Slovenskem podělit. Tuto sdílenou radost tedy bude navždy připomínat narychlo vyžouděný (před týdnem ještě nebyl k mání) Řád bílého dvojkříže I. třídy od slovenského prezidenta Ivana Gasparoviče.

Ústavní žaloba však může dopadnout všelijak, podívejme se raději na to, co tu po Klausovi bezpečně zůstane. Byl dominantní politickou figurou od roku 1989, a tak lze toto období charakterizovat tím, čím se na jeho konci od ostatních evropských zemí lišíme.

Není to jen absolutní beztrestnost největších hospodářských zločinů, které se mohou svobodně popásat na desetitisících poškozených. Úspory bezpočtu střádalů a stavebníků jsou fuč, protože občané musí z rozhodnutí Klause o amnestii hledět na ty, kdo je obrali, jako na nevinné. Ústavní právo na majetek ustoupilo soucitu s tuneláři.

Není to také jen soustavné sypání písku do soukolí evropské spolupráce, které se nám teď vrací při jednáních o evropských fondech. Ty příští budou zkráceny o třetinu a ty současné jsou oškubávány s poukazem na nebetyčnou korupci a neschopnost státu peníze uhlídat. Ilustrují to i počty mrtvých v aféře s metylalkoholem, nad nimiž se vznášejí hesla o svobodě podnikání a nepřípustnosti registračních pokladen, které by snížily drzost zločinců.

Zaostáváme

Tím nejhorším je hlavně politická a ekonomická cesta České republiky na jih. Recese u nás trvá stejně dlouho jako ve Španělsku nebo Portugalsku. Státní dluh roste stejným tempem. Přestože žijeme v sousedství Německa, kde je rekordně nízká nezaměstnanost, ta naše je rekordně vysoká.

Roztržení Československa, které prudce zmenšilo domácí trh a rozvrátilo kooperační vazby, na to mělo nepochybně velký vliv. Další ránu přinesla kuponová privatizace, která udeřila na český průmysl ještě tvrději, než by to dokázala planetka 2012 DA14 (kdyby těsně neminula Zemi). Domácí vlajkové lodi zanikly jako třída. Jak ukazuje čerstvá analýza ČSÚ, drtivou většinu našich podnikatelů představují jednomužné firmičky, které jsou zoufalým útěkem před nezaměstnaností.

Prudký pokles konkurenceschopnosti potvrzují mizivé investice do fixního kapitálu (není důvod, chybí odbyt), klesající směnné hodnoty v zahraničním obchodu (kupujeme dráž, ale ztratili jsme pozici finalisty exportních zakázek, proto prodáváme levněji) a klesající reálné mzdy.

Zkameněli jsme v průmyslovém pravěku, zůstali jsme ekonomikou s největší energetickou náročností na jednotku HDP. Zaostali jsme. Máme stejnou oborovou strukturu průmyslu jako sousední Německo, ale nepoměrně náročnější energetickou obsluhu. Z reforem se vyklubaly stejné nesmysly, jakými Václav Klaus perlí, když mluví o klimatu.

Klausovi se podařilo prosadit své podivínské názory aspoň doma, když už ho ve světě nikdo nebere vážně. Nemá cenu se s ním hádat. Docent Pavel Nováček z olomoucké Univerzity Palackého a předseda české pobočky Římského klubu sepsal celou knihu odborných komentářů k nejrůznějším tvrzením z knihy Modrá, nikoliv zelená planeta, ale jde o mimoběžný dialog. Principem odpíračů je ignorovat vědecký mainstream, kterému nedokážou konkurovat.

Finanční rizika uhlíku

To může mít tragické důsledky. Na serveru BusinesGreen.com se objevila nenápadná zpráva o riziku zhoršení ratingu kanadských ropných firem, které těží z ropných písků, ale studie ratingové společnosti Standard & Poors má obecnější význam (http://www.businessgreen.com/bg/news/2251879/standard-poors-warns-oil-firms-could-soon-be-facing-credit-downgrades). „Finanční modely, které se opírají jen o předchozí výkonnost a úvěruschopnost jsou nedostatečným vodítkem pro investory,“ varuje Michael Wilkins, šéf S&P pro životní prostředí. „Analýza potenciálních důsledků budoucích omezení uhlíku, které by vzešly z boje proti klimatickým změnám, ukazuje zvýšení finančního rizika pro menší ropné společnosti, vedoucí k negativnímu výhledu a snižování ratingu,“ konstatuje autor s opatrným dodatkem, že „efekt pro ty větší bude mírnější“. Možná. Uhlík je v každém případě riziko nejen klimatické, ale i finanční.

Jak se mohlo stát, že naše ekonomika je zaslepeně směrována do zdi? Kdo vymyslel veřejnou debatu, která neuznává postupy seriózního bádání a mate veřejnost předstíraným poznáním a zneužitím autority vědy? Kdo propojil politiky s lobbisty, kteří se snaží oslabit státní regulaci bránící práva a zdraví občanů?

Co ukázal tabák

Nejlepší látkou pro studium těchto procesů je souboj tabákových firem s ministerstvy zdravotnictví a jejich snahou omezovat nabídky a příležitosti ke kouření. Připomeňme, že ČR je jediná z EU 27, kde v restauracích neplatí ochrana před pasívním kouřením (http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/potvrzeno-cesko-jako-jedina-zeme-eu-vubec-nereguluje-koureni-v-restauracich ).

Naposledy v lednu letošního roku vyšla v mezinárodním odborném medicínském žurnálu krčních lékařů The Laryngoscope studie podniknutá na lékařské fakultě Stanfordovy univerzity. „Tabákové společnosti zneužívaly důvěry veřejnosti v lékařské povolání k ujišťování, že kouření neškodí zdraví,“ uvádějí autoři (http://med.stanford.edu/ism/2012/january/tobacco-0123.html). „Tabákové společnosti si nejprve vymyslely reklamní slogany, jako „Neznáme případ poškození krku cigaretou Camel“, a potom marketingová oddělení vyhledávala povolné doktory, aby za drahé peníze vedli pseudovědecký výzkum, který by ospravedlnil takovou reklamu,“ uvádí profesor Robert Jackler (http://scopeblog.stanford.edu/2012/01/23/throat-doctors-manipulated-by-big-tobacco/) a nabízí sbírku inzerátů na cigarety spolu se studiemi o jejich pozadí (http://tobacco.stanford.edu).

Nebyli to však jen lékaři, byli to i politici. Známý je zejména případ Margarety Thatcherové, která po skončení politické kariéry začala pracovat pro Philip Morris. Když se to dozvěděl poradce bývalé Železné lady, který měl tabákovou politiku na starosti, byl upřímně zděšen. Předtím pronesla nejsilnější z protitabákových projevů, jaký se kdy dal od premiéra slyšet, řekl britskému listu Independent v létě 1992. „Vím to, protože jsem ten projev psal,“ prohlásil Michael O´Connor, pracující pro baronku Thatcherovou v letech 1987 až 1989. Britská vláda jím v lednu 1989 zahájila kampaň za snížení počtu mladistvých kuřáků na polovinu. Otevřela také Evropský rok boje proti rakovině.

Svody Železné lady

Pak se tedy Železná lady přesunula na protější břeh. Podle Independentu v uvedené zprávě z roku 1992 ve službách Philip Morris měla působit na někdejší vládní kolegy, aby zabránila zákazu reklamy na tabákové výrobky, vedle dalších úkolů. Detaily jsem našel ve studii o vlivu tabákových firem na politiku v Evropě, kterou lze stáhnout z Virtuální knihovny o udržitelném rozvoji a zdravém životním prostředí BVSDE (http://www.bvsde.paho.org/bvsacd/cd51/tobacco-past/cap6.pdf).

Studie uvádí, že Philip Morris zahájil jednání s Margaretou Thatcherovou v roce 1991. Kontrakt za roční plat 250 tisíc dolarů plus hrazení všech výdajů uzavřel v listopadu 1992. „Nejcennější může být pomoc při vyhodnocování rizika v zemích, které zvažujeme pro naše investice, zejména ve východní Evropě, Rusku a Číně,“ píše se dokumentu pro vedení společnosti. Najdeme tam i konkrétnější zmínku, že může být užitečná při přesvědčování Československa, aby schválilo privatizaci státní tabákové firmy zahraniční společností, neboť tamější ministr financí je „obdivovatelem paní Thatcherové“.

Fakt je, že Tabák se objevil už v kuponové privatizaci. Pak jej převzal Philip Morris, který má v ČR podle stejného zdroje největší podíl na domácím trhu ze všech zemí EU (79,5 % podle tabulky na stránce 197). Tomáš Klvaňa, první mluvčí prezidenta Václava Klause, ve službách na Hradě dlouho nevydržel a přešel odtud k tabáku, dokonce i jako ředitel firemních a právních záležitostí British American Tobacco CR. Jak to souvisí s Klausem, nevím.

Pochyby, nejistota

Fakt však je, že Klaus brzy převzal techniky veřejného diskursu, které vyvinuly PR agentury pracující pro tabák. Jako kdyby ho tím někdo pravidelně zásoboval. Nejlépe tyto techniky popisuje Chris Mooney v knize The Republican War on Science (2005). Mnohého z toho, čím žijí Američané, jsme sice ušetřeni (například kreacionismu), ale hradní klimatologická škola užívala stejné nástroje, s jakými začali američtí Republikáni za Gingrichovy „smlouvy s Američany“. Jsou ze stejného popelníku, z jakého pocházejí argumenty o nedostatečných dokladech škodlivosti kouření.

Postup je jednoduchý. Nejprve se oslabí skutečný vědecký výzkum prostřednictvím škrtů, privatizací, reorganizací nebo přímým rušením, a pak lze výběrově sahat po najatých expertech, lobbujících za průmysl, kterým už nemá kdo oponovat. Iniciativu v jednostranné debatě přebírají firmy, které by mohly být omezeny státní regulací, snižující zdravotní nebo environmentální rizika.

Možná to s tím nesouvisí, ale v ČR neexistuje národní program energetického výzkumu, který by byl namířen proti energetické náročnosti české ekonomiky a držel krok s výzkumem alternativních zdrojů energie, který se odehrává ve světě.

Všelijací podivíni pak dostávají slovo na důkaz toho, že „diskuse ještě neskončila“ - proto nelze přijmout politické rozhodnutí. Požaduje se „jistota“ poznání, přestože smyslem vědy je vyvracet dosavadní poznání a nahrazovat jej novými poznatky. Věda nemůže nabídnout „jedinou pravdu“. Její poznatky však musí projít přísnou vědeckou oponenturou, obvykle formou publikací v recenzovaném odborném periodiku

Přesně to však lobbisté odmítají. Pro lobbisty jsou místo toho organizovány „spory“ na politické půdě, ve kterých jsou rozhodčími politici. Požaduje se „zdravá věda“, která bere v úvahu „všechny názory“. Vědecký konsensus je zesměšňován „společnými zájmy o granty“. Společné zájmy politiků a lobbistů jsou zřejmě menší.

Odejde s Václavem Klausem i pohrdavý přístup k vědě? Začneme si více vážit objektivních zjištění, která jsou doložitelná opakovanými experimenty a schopná obstát nejen v peer-review, ale i v pozdějších ohlédnutích, čeho země dosáhla?

Velice bych si to přál, i když devastace veřejné debaty tomu příliš nenapovídá. Uvidíme, co udělá automobil v močálu, když mu konečně povolily kouslé brzdy.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, Václav Klaus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Tato země bude krvácet díky drápům Klausů ještě dlouho po jejich fyzické smrti... Skvěle popsáno, super. Díky.