Zbyněk Fiala: Libye a rozpolcená levice

31.3.2011 18:25
Světová levice je rozpolcená v názoru na “bezletovou zónu” v Libyi a bombardování Kaddáfího jednotek. Juan Cole, profesor historie na Univerzitě v Michiganu, patří k těm, kdo intervenci obhajují a své argumenty naposledy shrnul do Otevřeného dopisu levici k událostem v Libyi. Pro českého čtenáře je tam zajímavá pasáž se vzpomínkou, jak za svých mladých let litoval, že žádná taková pomoc nepřišla – když roku 1968 vjížděly ruské tanky do Prahy.

Prudké pohyby fronty v Libyi na východ a na západ, dobývání a opouštění ropných terminálů, výpady a ústupy rebelů, to všechno možná působí jako válka s nejistým výsledkem, ale když Kaddáfího opustil ministr zahraničních věcí Músa Kúsa, bývalý zpravodajec, který je dokonale obeznámen jak se strukturou obrany, tak s rejstříkem šéfových triků, ubývá pochyb, že loď se potápí. Kaddáfí by možná taky rád zmizel, ale nemá volné ruce, silnější slovo mají bojechtiví synové. 

Blízký konec signalizuje také náhlá ochota NATO převzít velení leteckých operací. Budou jenom letecké? Přibývá zasvěcených hlasů, že pozemní intervence je nevyhnutelná, protože cesta zpátky už není a nelze dopustit prodlužování války. Navíc ryze letecké vedení bojů je neúčinné tam, kde se vládní jednotky snaží promíchat s liniemi povstalců, když třeba používají místo tanků stejnou africkou techniku, protiletecký kulomet na korbě náklaďáčku.

Podobné promíchání linií zaznamenáváme i v nelítostných argumentačních přestřelkách, které provázejí ostrou palbu z hrubých kusů.  Tady se pro změnu míchá krajní levice s krajní pravicí. Zejména americký president Barack Obama je napadán v Kongresu republikánskou opozicí jako bezuzdný válečník, který nemá dost bezvýchodných bojů v Iráku a Afghánistánu a rád by utopil další miliardy válečných výdajů v písku severoafrického pobřeží. Od opozice by taková tvrzení snesl, ale z levé strany to schytává také a je dokonce sesypáván s válečnickými republikány do jednoho pytle. Nejhorší však je, že by byl za bídáka, i kdyby neudělal nic.  Předtím se zase mezinárodnímu společenství vytýkalo otálení, když Kaddáfí začal protiofenzívu a naznačoval, že vzbouřenecké krysy v Benghází začne vyhlazovat dům od domu.

Právě tuto situaci připomíná Otevřený dopis levici na libyjské téma, který publikoval jako blog na webu democracynow.com americký historik Juan Cole a ve kterém navazuje na předchozí výklad, proč Libye 2011 není Irákem 2003. Cole vyvolal bouřlivou diskusi a argumenty obou stran najdeme i v obdobných českých debatách, z nichž nejzajímavější je příspěvek Oskara Krejčího na internetových stránkách Res Publica.

Proberme si Colův otevřený dopis. Pochází z konce minulého týdne a zachycuje ještě situaci, kdy Kaddáfího protiofenzíva uvázla, jak byly vládní tanky ničeny zahraničními leteckými nálety. Měl za to, že porážka vlády je víceméně zpečetěna. Tou dobou měli povstalci pod kontrolou 80 procent ropných polí. Mezitím se však karta začala obracet, a tak se ve středu v Londýně na zvláštním summitu k situaci v Libyi začaly zvažovat i přímé dodávky zbraní povstalcům, a mimo jednací sál i úvahy o pozemní intervenci nebo aspoň o rozšiřování skryté přítomnosti komand tajných služeb.

Cole přesto nehledá za Libyjským povstáním nějakou spikleneckou teorii, podle které velmoci zneužily neklidu v severní Africe k novému rozdělení ropného bohatství. Vidí spíše dominový efekt lidových povstání proti zkorumpovaným diktaturám a je rád, že tentokrát se mezinárodní společenství dokázalo dohodnout a zahraniční pomoc se odehrává na základě souhlasu Rady bezpečnosti. Když roku 1968 vtrhly tanky do Prahy a drtily socialismus s lidskou tváří, nic takového se nestalo. Teď už naštěstí svět není rozdělen na dva bloky a jejich sféry vlivu, a proto má víc možností, jak skoncovat s totalitarismem. Kdyby zahraniční pomoc nepřišla, libyjské povstání by bylo krvavě poraženo (už teď stálo tisíce životů) a mohlo by to zakonzervovat tyranské režimy na mnoho desetiletí.

Levicový pohled na události je podle Cola sevřen dvěma principy, které si teď protiřečí. Prvním je podpora obyčejných lidí, druhým odmítání zahraniční nadvlády. Sám považuje události v Libyi za skutečné povstání. Do čela se pochopitelně dostala městská elita, ale než se začalo střílet, stálo za ním 90 procent obyvatelstva a zapojila se i ta předměstí v Tripolisu, kde se žije za bídnou mzdu. První dva týdny protestů měly nenásilný charakter – střelba začala na vládní straně. Tvrzení o roli al-Kájdy je nesmyslné. Cole nabízí kouzelný příklad: „Kdyby vzniklo povstání proti Silvio Berlusconimu v Miláně, asi by spojilo podnikatele i dělníky v továrnách, katolíky i bezvěrce.  Byli by to prostě obyvatelé Milána. Pár obstarožních členů Rudých brigád by se tam možná také našlo, třeba i některé osobnosti organizovaného zločinu, ale pokoušet se tvrdit, že Milán jsou hlavně oni, to je zkrátka propaganda.“   

Rada bezpečnosti podpořila intervenci do Libye, protože hrozil masakr. Pokud se levice staví proti této intervenci, je de facto smířena s tím, že Kaddáfí rozpráší hnutí, do kterého vkládali naděje libyjští pracující a chudí stejně jako velké počty středostavovských bílých límečků. Kaddáfí obnoví svoji moc, zadupe osvobozenecké hnutí do země a vrátí se k vládě tajné policie. Připočtěte bezedný zdroj peněz z ropy v rukou rozzuřeného, mstivého a raněného šílence a demokratická hnutí v Libyi, v Tunisu či v Egyptě budou znovu pod ohrožením, varuje Cole.

Argumenty proti intervenci nepovažuje za triviální, ale vyplývá z nich, že světová komunita nemá problém, když Kaddáfí posílá tanky proti průvodům civilního obyvatelstva. V této souvislosti však vyslovuje předpoklad, který je možná posledním vývojem znejistěn: Pokud mise NATO se souhlasem OSN zůstane opravdu omezená (mluví se o 90 dnech) a vyhne se zahraniční vojenské okupaci, bude tato intervence pravděpodobně celkově v pořádku.

Proč však udeříme jen v Libyi, a strpíme útok na povstalce v Bahrajnu? Nad tím se Cole nepozastavuje. Tak to chodí, intervence bývá vždycky selektivní, je závislá na konstelaci politické vůle, vojenských možnostech, mezinárodním oprávnění a praktických omezeních. V Libyi byla unikátní situace – tankové jednotky se chystaly zaútočit na povstalce, byly odpovědné za tisíce obětí a rýsovala se perspektiva dalších tisíců mrtvých. V této situaci letecká intervence světového společenství mohla přinést rychlou a efektivní změnu.

Je to rvačka zahraničních zájemců o libyjské ropné zdroje? Je to spíš opačně, Kaddáfí preferoval americké ropné firmy, spolu s BP a italskou ENI. Nová vláda možná přestane uznávat staré závazky. Omezení těžby v důsledku bojů navíc zvedlo ceny ropy a společnosti si libují nad vyššími zisky. Nemá logiku spiknutí, kterým by si to chtěly zkazit. 

A nakonec ten Nicolas Sarkozy a jeho snaha strhnout pozornost na mezinárodní scénu, když je doma bit. Přísný Cole uvádí příklad z historie, na kterém dokládá, že někdy je jedno, kdo to je, neboť jde o to, co z toho vzejde: „Už se zapomíná, že z pohledu levice Winston Churchill zastával naprosto odporná stanoviska a byl nesnesitelným kolonialistou, který odmítal indickou samostatnost roku 1947. Jeho práce jsou plné rasistických stereotypů a dodnes mají hluboce urážlivý charakter. Přesto některé jeho intervence sledovaly vznešené cíle a měly prakticky jednotnou podporu levice. Spojené síly, které dnes odrážejí Kaddáfího, dělají správnou věc, bez ohledu na to, co si kdo myslí o některých individuálních představitelích.“  

Více informací najdete:

http://www.juancole.com/2011/03/an-open-letter-to-the-left-on-libya.html
http://www.juancole.com/2011/03/top-ten-ways-that-libya-2011-is-not-iraq-2003.html
http://www.democracynow.org/2011/3/29/a_debate_on_us_military_intervention
http://publica.cz/index.php/pdfpublica/pro-a-proti/166-pro-a-proti-co-ji-vylo.html

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach
Pane Očenášek,

píšete:

Mám vlastní úsudek a ten zní, všichni lidé na světě měli by žít v míru a na slušné životní úrovni. Pokud budou dva politické proudy typu levice a pravice, nebude to nikdy.

Podepisuji !všemi deseti" :)

Tato myšlenka je jedním z několika nosných myšlenek Reformy společnosti, o.s.
schlimbach
pane Očenášek, ten samozvaný vůdce udělal z nejchudší země Afriky jednu z nejbohatších zemí, kde materiální zabezpečení obyvatelstva bylo lepší než u nás například. Poměřovat tamější politickou realitu našima očima je zavádějící, protože v afrických zemích je běžný systém klanového uspořádání a demokratůra našeho typu pro ně není z mnoha důvodů přitažlivá ani realizovatelná. Není tedy na nás, abychom jim způsob naší demokratůry dováželi a nutili jim ji s pomocí tomahawků a leteckých pum, tím více, když v jiných zemích, kde probíhá reálný masakr občanů vládními vojsky, zůstáváme zdrženliví a neangažujeme se. Vždycky jde o to, že se angažujeme pouze tam, kde je ropa.
Nám většinou nezbývá nic jiného, než buď věřit nebo nevěřit médiím, která nám zprostředkovávají nějaké informace, pokud jsme v dané zemi nebyli sami a nemůžeme podat očité svědectví. Ovšem na základě historických zkušeností s těmito médii můžeme s jistotou blížící se 100% říci, že nám zase lžou, stejně jako o Afghánistánu a Iráku. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale EU a USA se chovají jako barbaři, ti, kteří zosnovali nálety a anexi Libye, stejně jako Iráku, jsou sprostí váleční zločinci a podle toho by s nimi mělo být také nakládáno. Podívejte se na Afghánistán, na Irák, jak se tam lidem vede, ty statisíce zabitých, zraněných civilistů a výsledek? A jaká byla příčina? Máme věřit tomu, že nějaký Usáma na velbloudu z afghánských jeskyní s tlupou svých věrných "přečůral" 40 tajných služeb a Pentagon "nejsilnější země světa", vybavené elektronickým zabezpečením, satelity na to či ono a shodil sám bez vnitřní pomoci dvojčata v N.Y.? Myslím, že na to, aby se něčemu takovému dalo uvěřit, bychom museli být hodně moc již zdegenerovaní. Naštěstí nejsou všichni na světě hlupáci a i vědci napříč světem se organizují a vznášejí argumenty k novému otevření vyšetřování těchto událostí. Žijeme v době temna a manipulace, kdy ti, kteří by měli být bojovníky za pravdu, sdělovat pravdu a osvětlovat skutečnost, kolaborují s tyrany a temnými silami ke společnému oblbnutí mas. Netvrdím, že jsou všichni v médiích takoví, je jich ale bohužel příliš mnoho. Jedním z důvodů tohoto stavu je to, že média jsou vlastněna soukromými osobami, jejichž světonázor samozřejmě vyjadřují, takže o nějaké objektivitě a nestrannosti si můžeme jen nechat zdát - z principu je nemožná. Pokud nám stačí pár fotek a obrázků v TV + pár slov těch, kteří již v minulosti opakovaně lhali k tomu, abychom začali nadšeně tleskat a hýkat nad tím, že zase jdeme někoho "zachránit" před totalitou nasazením naší demokratůry, potom nám jako západní civilizaci není pomoci, protože to znamená, že naše technologické možnosti daleko předčily naši duchovní úroveň a zákonitě jsme odsouzeni k vyhubení, na kterém se budeme samozřejmě díky své vlastní blbosti podílet sami -(
schlimbach
pan Matlas - kde berete tu jistotu, že EU a USA se postavily proti těm správným darebákům. Pokud ji čerpáte z médií a z prohlášení politiků, dovolím si jen poznamenat, že média i téměř stejní politici nám oznamovali skutečnosti o Iráku i Afghánistánu, které se ukázaly velmi účelové a vylhané. Pokud by vás to zajímalo, my sedíme doma u TV na prdeli a čumíme na zprávy o bojích v Libyi, které jsou nám předkládány jako neškodná počítačová hra. Pokud jste si nevšiml, umírají tam konkrétní lidé, váleční zločinci jim sypou na hlavy bomby a likvidují jejich zemi. Běžný občan se měl do té doby v Libyi ekonomicky lépe než většina našich občanů. Tak kde je vaše morálka a zdravá soudnost? Potřebujete válčit? Potřebujete zabíjet - jeďte tam, zcela jistě vás dobře vyzbrojí, stejně jako ty "Libyjce", které ukazují na fotkách a v TV s nejmodernějšími zbraněmi z USA, které údajně občané Libye ukradli Kaddáfímu. Jak se vám líbil Mnichov v 1938 a 1968 u nás? Takže morálka a zdravá soudnost? Jdu zvracet -(
schlimbach
Souhlasím s panem Sedláčkem i panem Řezníkem. Anexe Libye je protiprávní postavená na smyšlených důvodech a de facto reálná situace jasně ukazuje na čistou účelovost této anexe, kdy výsledkem nemá být ochrana (ani nemůže) civilistů, ale nezákonné svržení režimu a instalace loutkové vlády. Prakticky mohu potvrdit, že jsem zhnusen konáním členských zemí EU i USA, ale na základě zkušeností za poslední dekádu mne to již nepřekvapuje a jen doufám, že se všem válečným štváčům a válečným zločincům dostane spravedlivé odplaty.
rezjir10
"Nejprve povstal vlastní lid, pak si Kaddáfí vyztužil křeslo bodáky a proti tomu zasáhla zahraniční intervence".
Hezké, ale vy tu v podstatě obhajujete dopis 99 pragováků a 21. srpen 1968.
Jakmile Kaddafí krvavě potlačil jakoukoliv lidovou rebelii, tak zkrátka mohl začít odpočítávat hodiny bez jakékoliv zahraniční intervence. Zkrátka porušil fikci jednomyslného souhlasu lidu s jeho režimem.
Ty kytičky na hrob rebelantů by také udělaly stejnou službu, jako ta intervence, ale bylo by to čistější.
A co týče konce režimu, tak by ke stejnému výsledku vedl úplný bojkot. Absolutní přerušeení diplomatických styků, vylučení Libie z OSN, přerušení jakéhokoliv obchodávání. A za chvíli by mohl poslat celou armádu do šrotu, protože by mu začaly chybět jakékoliv náhradní díly.
1rytir
Nemohu se ztotožnnit s autorem, ani se závěry Coleho. Už ve chvíli, kdy mezinárod ní společenství (to je také nadsázka, protože o pravých důvodech zásahu byly informovány jen dvě, tři vybrané země a některé další se slepě přidaly) začalo vynucovat bezletovou zónu, jsem právě zde položil základní otázku, na kterou dodnes nikdo uspokojivě neodpověděl. Zněla - Víme komu v Libyi pomáháme? Navíc jak plyne čas je stálůe očividnější, že ona pomoc "povstalcům" do Libye přišla dávno před rezolucí OSN a vzniká tedy otázka, zda ono lidové vzedmutí přišlo přirozenou, či importovanou cestou. Samozřejmě je celá problematika mnohem, mnohem složitější a má mnoho aspektů (proč třeba pan Cole a autor neberou vůbec v potaz výši životní úrovně Libyjců atd.) Prostě v Libyi jde o docela něco jiného, než o všelidové vzedmutí typu Pražského jara roku osmašedesáitého, ale i o něco jiného, než například v Egyptě, či Tunisu. A zdůrazňovaná skutečnost, že jinde, v jiných a mnohem horšími diktátory řízených zemí, ve jterých dochází ke skutečné genocidě, nebyla vhodná konstalace politické vůle, vojenských možností a podobně je v podstatě uhozením hřebíčku na hlavičku - ano, nebyla politická vůle a ta je v podání velmocí selektivní a tedy z mravního hlediska oprávněně kritizovatelná.
rezjir10
Dejme tomu,že Kaddafi bude poražen. Ale otázka pak bude znít, kým vlastně, zda vlastním lidem, nebo zahraniční intervencí? A až se noví vůdcové domáknou moci, tak na nich vždy ulpí, že pouhými nástroji těch interventů. Že tedy reprezentují cizí zájmy. S bodáky lze dělat téměř vše, jenom na nich nejde sedět.
rezjir10
Myslím, že problém spočívá v tom, zda to, co přijde po Kadaffím, nemůže být horší. Byl snad Stalin lepší než Mikuláš?