Zbyněk Fiala: Lidi žene klima

léto
26.11.2015 10:10
Je to horší a bude to dražší. Představa, že omezení růstu globálních teplot na dva stupně Celsia (vědci použijí výraz dva Kelviny) nás uchrání extrémních klimatických jevů, je iluzí, varuje Jan Holan z Akademie věd ČR: „Letos v létě jsme měli největší počet případů rekordně vysokých teplot na největším počtu míst v ČR, a to růst průměrné globální teploty dosáhl jen jednoho Kelvina.“ Uprchlíci opouštějí regiony, ve kterých se pro pokračující sucho nedá žit. Musíme radikálně zrychlit opatření proti klimatickým změnám a pro přizpůsobování, ale peníze, které to bude stát, mají ještě další funkci – je to nejužitečnější výdaj pro naši bezpečnost.

Největší hurikány všech dob, katastrofální vedra i mrazy, povodně, to všechno lze najít v letošním zpravodajství ze světa, a to globální teplota stoupla teprve o jednoho Kelvina. Můžeme si dovolit dva Kelviny, o kterých se má dohodnout světová klimatická konference OSN, která zahájí už za pár dní v Paříži?

Nejchudší a ostrovní státy se právem obávají, že v takovém případě se jejich území stane neobyvatelným (pokud úplně nemizí pod hladinou) a žádají omezení oteplování na 1,5 Kelvina.

Klimatická opatření by proto měla postupovat mnohem rychleji než dnes. Světová konference COP21 v Paříži (21. „setkání smluvních stran“), která má začít příští týden, tak může být docela dramatická nejen kvůli teroristickým hrozbám. Závazky, se kterými jednotlivé národní delegace přijedou, prostě nestačí, protože při dnešním tempu jsou i ty dva Kelviny iluzí

Rozumně zní názor amerického ministra zahraničních věcí Johna Kerryho, že Paříž je jen začátek. Sám to říká proto, že snaha prezidenta Baracka Obamy využít exekutivní pravomoci narazila na neústupnost Kongresu. Spojené státy potřebují jiný Kongres, aby mohly dát jiné sliby. Ale i bez toho je zřejmé, že důležitější než okamžité závazky je spuštění trvalého procesu.

Především jde o to, aby vznikl koordinační orgán OSN, který bude přijaté závazky posuzovat a kontrolovat. Samotné národní závazky se pak musí přizpůsobovat novým vědeckým poznatkům a technologiím. Zadarmo to nebude, a tak se musíme dohodnout taky na tom, kolik to má stát. A kdo to dá.

Víme, kdo potřebuje. Obecně se uznává, že nejvíc utrpí ti, kdo ovlivnili klima nejméně, tedy chudší regiony v teplém pásu mezi obratníky. Klimatický fond (Zelený fond), který už odstartoval, by měl dostávat roční příspěvky 100 miliard dolarů od roku 2020, a ty by dával z poloviny na přizpůsobování a z poloviny na opatření ke snižování emisí v chudých a rozvojových zemích. Existuje už dohoda, že přispívat budou hlavně vyspělé země.

Pro ČR to znamená dávat 10 miliard korun ročně (nějakých 400 milionů dolarů). Ale současné české příspěvky mají hodnotu jen mezi jednou as dvěma stovkami milionů korun (6 – 7 milionů dolarů). Na druhou stanu, nejsou připraveny ani projekty, které by se financovaly. Loni bylo z tohoto globálního fondu využito méně než 200 milionů dolarů, jak zaznělo na nedávné tiskovce Klimatické koalice ČR a informačního centra OSN v Praze.

Projekty možná připraveny nejsou, ale problémy ano. Reprezentují je války a sílící vlny uprchlíků ze zemí, ve kterých se už nedá žít. Peníze na klima jsou proto penězi na naši bezpečnost.

Typický je případ Sýrie, upozorňuje fyzik Jan Holan z vědeckého ústavu CzechGlobe, Akademie věd ČR. Někdejší zemědělská území tam postihlo takové sucho, že přestala být obyvatelná. Lidé z vesnic proto začali hledat štěstí na předměstích velkých měst a brzy i vyjadřovat nespokojenost s vládou. Ta odpověděla represemi. Rozjel se tak řetěz událostí, které vyústily do dnešní války. Avšak i když válka skončí, lidé se nemají kam vrátit, to sucho už tam zůstane.

Také arabské jaro – podle stejného autora – má klimatické pozadí. Katastrofální vedra v Rusku v letech 2008 – 2010 způsobila výpadek úrody a zvedla světové ceny obilí. (Dorazil to nápad bohatých zemí použít další část úrody obilí na biopaliva.) Lidé z chudých afrických a arabských zemí se dostali do neřešitelné situace, proto se začali bouřit. Ve zhroucených státech se pak nejrychleji zorientovali ti nejmilitantnější. Tenhle scénář však neskončil, podobný výpadek úrody bude nastávat stále častěji.

Drtivé sucho postupuje dál. Somálsko, Súdán, Eritrea, Afghánistán, přibývá zemí, ve kterých se lidé už nemohou uživit. To je hlavní problém pro Evropu, vysvětluje Holan, jdou sem. Záměr přispívat 100 miliardami dolarů ročně na nějaká zmírňující opatření je pokusem, jak tyto lidi udržet doma.

Jenže i těch 100 miliard dolarů může být málo, jestli se má zmírňování klimatických změn zrychlit. Kde na to vzít? Jsou dvě možné metody. Ta první, obrat ty, kdo se nedokážou bránit (řekli bychom „Kalouskův model“) je ošidná. Problém vzniká, i když miliony hladových přicházejí v míru, a jejich počty se budou každoročně násobit. Vhodnější je druhý model, obrat ty, kdo na to mají. Znamená to progresívní platby podle nějakého vzorce, který by zároveň zohlednil, kdo za to může.

Tento druhý přístup nyní propracovali dva francouzští ekonomové, Lucas Chancel a Thomas Piketty z pařížské ekonomické univerzity PSE-Ecole d´économie de Paris.

http://piketty.pse.ens.fr/files/ChancelPiketty2015.pdf

Přistoupili k tomu v duchu Pikettyho světového bestselleru Kapitál ve 21. století, detailní analýzy trendu stálého navyšování obrovských sociálních nerovností. Piketty vidí příčinu v tom, že výnos kapitálu soustavně převyšuje hospodářský růst.

Kapitál totiž mají jen někteří, proto čert kadí soustavně jen na tu větší hromádku. Dělá to nikoliv ze zlomyslnosti, ale zcela zákonitě, když tomu ponecháme volný průběh. Pokud však chceme tyto hromádky nějak přerovnat, nevyhneme se opačnému postupu, tedy že bohatší zatížíme relativně víc. Nikoliv však tím, že zaberou více prostoru v televizi a tisku, aby víc jejich zástupců mohlo poučovat zbytek světa z parlamentu, ale že budeme požadovat vyšší procento peněz z jejich příjmu a z jejich majetku.

Příjem se stal pro Chancela a Pikettyho centrálním pojmem i pro výpočet odpovědnosti za uhlíkové emise. Postavili to na předpokladu, že emise uhlíku jsou osobnímu příjmu přímo úměrné. Kdo má peníze, ten nakupuje. Přitom je mu obvykle jedno, jestli jde o zboží domácího nebo zahraničního původu. Národní statistiky podle výroby jsou proto zkreslující. Zboží z dovozu je přece zároveň dovozem emisí, které byly vypuštěny do atmosféry při výrobě v zahraničí.

Přístup „podle dovážených emisí“ lze obzvlášť názorně ukázat na Číně. Podle Global Carbon Project měla Čína roku 2013 dvakrát víc uhlíkových emisí (28 procent globálu) než USA (14 procent). A skoro třikrát víc než EU (10 procent).

http://dotearth.blogs.nytimes.com/2014/09/23/new-co2-emissions-report-shows-chinas-central-role-in-shaping-worlds-climate-path/?_r=0

Pokud však čínskou výrobu, která se vyveze, nepočítáme Číně, ale zemi dovozu, tento podíl dramaticky klesne. I s příslušným navýšením čínských statistik o použití dovezených výrobků vyjde na Čínu 6 tun oxidu uhlíku na osobu ročně, což je globální průměr. (Česko má 13 tun „hrubých“ emisí oxidu uhlíku na obyvatele ročně. Očištěné číslo „podle dovážených emisí“ neznám, ale když odhlédneme od důvodu, proč smrdíme, smrdíme opravdu zdatně.)

Postup podle dovážených emisí a velikosti příjmu je podle zmíněných autorů spravedlivější i proto, že se oba procesy prolínají – globalizace se závody ke dnu přenáší ty nejšpinavější výroby do rozvojových zemí s nejnižšími mzdami. To musíme vzít do úvahy, pokud chceme problém řešit, nikoliv jen odkopnout.

Avšak osobní příjem je ještě důležitější než průměrný příjem zemí. Průměrné příjmy zemí se mírně sbližují, ale za celostátními průměry se skrývá fakt, že nerovnosti uvnitř těchto zemí narůstají. I v chudých zemích narůstá střední a vyšší třída, jejíž příjmy se odtrhávají od drtivé většiny obyvatelstva. Požadavek, aby nápravu zaplatili ti, kdo na to mají, je tedy spravedlivý.

Chancel a Piketty zpracovali tři modely podle toho, zda by povinnost přispět do Zeleného fondu dopadla na ty, kdo mají příjem buď jenom nadprůměrný, případně hodně vysoký (horních 10 procent) nebo úplně nejvyšší (horní jedno procento). Alternativně promysleli i jednoduchou progresívní daň z letecké přepravy (k lepší letence rázně přirazit, což by asi letadla přilepilo k zemi).

Když to tedy shrneme, odpovědnost za platby by sice nesly jednotlivé země, ale výpočet by se odvíjel od vlastních i dovezených emisí a soustředil se na podíl osob s nadprůměrnými, případně vysokými nebo úplně nejvyššími příjmy. Počítejme i se zvýšením absolutní ho příspěvku do Zeleného fondu na 150 miliard dolarů ročně, v zájmu rychlejšího snižování emisí a většího tempa přizpůsobování.

Jak by to na jednotlivé části světa dopadlo?

Třeba v Severní Americe jsou nyní evidovány uhlíkové emise, které činí v přepočtu 20 tun C02 na osobu ročně. Když však přičteme dovozy (například z Číny) a odečteme vývozy, musíme tuto statistiku navýšit na 22,5 tuny. Řekněme, že na boj proti klimatickým změnám budou přispívat osoby z vysokými příjmy, to je horních 10 procent. Tato skupina produkuje 2,3 násobek světového průměru uhlíkových emisí. Takových osob je v Severní Americe 46,2 procenta z celkového počtu ve světě. Na zmíněný region by tak připadl dvakrát vyšší podíl plateb než z mechanického rozdělení podle národních průměrů (21,2 procenta světových emisí).

Podívejme se také na Evropskou unii. Kdyby platila jen podle svého celkového podílu na globálních emisích (proporčně), připadne na ni 16,4 procenta příspěvku. Ale když se soustředíme jen na ty, kdo mají nadprůměrný podíl na současném stavu (progresívní platby), poplyne z EU příspěvek 20 procent.

Zkusme přitvrdit. Půjdeme tak jako v Severní Americe po horních 10 procentech globálních příjmů. Těch je však v EU méně, vybrali bychom jenom 15,6 procenta. A kdybychom, udeřili na nejvyšší procento, za kterým je 9,1 násobek průměrných globálních emisí? Ze Severní Ameriky bychom tak dostali 57,3 procenta celkového ročního příspěvku, zatímco z EU skromných 14,8 procenta.

Třeba pro Indii je jakýkoliv jiný vzorec než národní průměr (7,2 procenta) propastně výhodný, protože srazí její příspěvek na hodnoty kolem jednoho procenta, podobně jako v subsaharské Africe. Rusku to může být jedno (hodnoty 6 % podílu se mění jen o fous). V Číně znamená každé přitvrzení pro bohaté pokles celkového příspěvku o čtvrtinu z dnešní hodnoty 21,5 procenta.

Nečekám, že Pikettyho výpočty v Paříži vyhrají, ale jsem přesvědčen, že nezapadnou. Naznačují, jak nerovnoměrně je rozložena odpovědnost za současný stav, a to bude stále aktuálnější, jak se bude situace s klimatem a uprchlíky vyhrocovat.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  Zkrátka a jasně. Dobře jiř bylo a bude toliko hůře. Snad se již jedná o sucho přímo apokalyptické.

Václav Semerád

Vážený pane,
nepobavil jste mě. Začnu citátem "o ojedinělosti":
"Kvantita neznamená kvalitu a sto vědců tvrdících ANO nemusí mít pravdu proti jednomu, kdo říká NE!" (Akademik František Běhounek)

Běhounek, známý svou účastí ve třicátých letech na výpravě italské vzducholodi "Italia" k severnímu pólu, proslulé především katastrofou, po níž část posádky zůstala na kře ledové (odmítli opustit raněné a ponechat je svému osudu - doporučuji jeho knihu "Trosečníci polárního moře"). Tenkrát z nedostatku jiného zaměstnání měřil na té kře radioaktivitu. Žádná tam být neměla, jenže Běhounek ji nečekaně naměřil. A znatelnou!

Naštěstí je zachránili a po návratu do civilizace to publikoval.

Tehdejší vědci se ale na něho sesypali jako vosy (veřejnost ne, k té se to nedostalo). Běhounku, Běhounku, cos tam, proboha, naměřil? Vždyť je to kardinální nesmysl! Voda radioaktivní není, led tudíž také ne, nejbližší pevnina dva kilometry daleko, jenže směrem kolmo dolů, přičemž stačí čtyři metry vody a nic neprozáří... (radioaktivní spad z atomových pokusů tenkrát nebyl, na Černobyl ani na Fukušimu se to také svalovat nedalo)... a když se do těch míst později dostala další výprava, nic nenaměřila a bylo zdánlivě vymalováno. Běhounek je prostě vůl! Akorát jako šašek vážené vědce pobavil! (Poznáváte se?)

Po třiceti letech ale začaly létat družice, objevily tzv. Van Allenovy radiační pásy a zmapovaly je - mají tvar podobný tvaru magnetických silokřivek a při zvýšené sluneční činnosti mohou (ne vždy!) v polární oblasti sahat až k mořské hladině. Stačilo pohledět na hvězdářské záznamy, v době letu vzducholodi Itálie byla zvýšená sluneční aktivita, takže Běhounek vlastně objevil Van Allenovy pásy. Jen je tenkrát nedokázal vysvětlit.

Atomoví vědci v šedesátých letech byli naštěstí džentlmeni a poslali Běhounkovi omluvný dopis za těch třicet let pošklebování. Podpisy 162 amerických vědců - to byla tedy síla! Smekám před nimi! Ti vědci byli fakt džentlmeni! (Od Vás to ani nečekám.)

No a ten citát? Najdete ho i v Běhounkových knihách, ale nám, svým žákům, ho opakoval dost často. Tak jako další:

"Když naměříte něco, co je v rozporu s oficiální teorií, nejprve zkuste vyloučit vlastní chyby (jsou nejčastější), změřte to ještě stokrát, ale když jste si jistí, zveřejněte to. Jsou-li fakta v rozporu s teorií, bude chyba na straně teorie. Nevadí, když to sami nevysvětlíte, on už se někdo najde. Ale možná někoho k hledání popostrčíte!"

Teorii o jednoznačném vlivu skleníkových plynů na oteplování odporuje fakt, že se podobně oteplují i ostatní objekty sluneční soustavy podobného charakteru (Jupiter a Saturn to vlastním vnitřním teplem přebíjejí). Mám obrázky z NASA ukazující tání polárních čepiček Marsu i měsíců Saturnu a Jupitera. (Tohle je z Titanu)Tání polárních čepiček na Titanu

To jsou prostě fakta odporující teorii čistě antropogenního oteplování skleníkovými plyny. Ta teorie je tedy vadná! QED

(Zas nějaký trouba poroučí větru, dešti?)

Pokud nevíte, jak se měří teplota ve vesmíru, nepošklebujte se tomu nejapně, řadíte se tím k Hurvínkům posuzujícím válku. Pokud to považujete za scifi, ustrnul jste sto let za opicemi. NASA to má zmáknuté už hodně dávno. Dá se orientačně měřit i teplota planet u vzdálených hvězd a to už dneska není scifi. Tady jen dokazujete vlastní neznalost a tím pošklebováním i vlastní hloupost. Jako sladké tajemství Vám prozradím, že se měří globální teplota těchto těles a je to podstatně přesnější než měření na povrchu planet, kde to (zejména na Zemi) spousta "hot-islands" znehodnocuje. Nesmyslným zprůměrováním měřicích míst včetně "hot islands" totiž vznikla i ona "hokejka". NASA ji zpochybňuje, protože právě v poslední době množství "hot islands" velice roste, zatímco družicové měření, pokud se dá vůbec smysluplně aproximovat, má podstatně blíž k té sinusoidě (neříkám, že je to čistá sinusoida, spíš sinusoida "ježatá jako ježek", ale ta "ještě rozježenější hokejka" má k pravdě podstatně dál).Takže nějaký důkaz, ne?

Horní křivka je spočítaný vliv globální rezonance gravitace planet na sluneční aktivitu (měřítkem je letopočet), spodní křivka je průběh teplot na Zemi, získaný analýzou z hlubinné sondy do antarktického ledu. Není to ale "hokejka", ale má to opravdu blíž nějakému periodickému průběhu. Dolní křivku zjistili v Antarktidě, horní si můžete spočítat sám, máte-li PC a víte-li jak (pozn: potřebujete znát jen dráhy a hmoty planet a slunce a gravitační konstantu), u dolní křivky nezbývá než věřit těm, co ji naměřili (předpokládám, že opakovat hlubinný vrt do antarktického ledu nesvedete). Křivky jsou otočené proti sobě, aby vynikly.

Vaše poznámka o prodejnosti vědců mě jediná opravdu rozesmála. Samozřejmě se najdou prostitutky, jako třeba ti, kdo "vědecky dokazovali" prospěšnost kouření, protože je platil Philip Morris. Jenže totéž ve větším platí o IPCC - bandě prodejných vědců, existečně závislých na co největším strašení! To jste si tedy naběhl na vlastní hrábě!

Je ovšem otázka, kdo je nebezpečnější. Jestli atomoví vědci ve třicátých letech, kteří se posmívali Běhounkovi, nebo hlasitě vykřikující paraziti z IPCC, kde jde o těžké miliardy a je to zpolitizované tisíckrát víc. Ve vědě opravdu neplatí, že má pravdu ten, kdo hlasitěji křičí! A co se týče odpustků (pardon,  "povolenek"), to je moderní varianta "odpustků" katolické církve, jen jsou dnes podstatně dražší. Už Jan Hus ale proti nim kázal! Tudy cesta nepovede, nepovede a nepovede! Dějí se totiž i takové očividné nesmysly, jako "likvidace CO2 napumpováním do hlubin oceánů", což je drahá a přitom zcela marná práce (ten CO2 tam způsobí krátkodobé přesycení a nakonec vyšumí, až se jeho parciální tlak v kapalině opět stabilizuje podle teplotních poměrů - jen to v nejbližším okolí vyhubí mořský život). Vivat! Místo abychom se zcela vážně soustředili na opatření, jak ten zbytek oteplování přečkat s co nejmenšími ztrátami. Protože ono to bude ještě chvilku stoupat (viz grafy) i kdybychom nalezli zpátky na stromy! (Kterých nebude dost, protože je marnotratně kácíme). A pak to asi půjde zase dolů, protože to řídí sluníčko (ne sluníčkáři).

Dnes se ve jménu ekologie páchají doslova zločinná zvěrstva, proti kterým je naše kůrovcová epizoda selankou. Klasickým příkladem je nezávislost Brazílie na dovozu ropy přechodem na lihové palivo. Ano, dosáhli toho. Za cenu vykácení obrovských ploch deštných pralesů, aby měli místo na plantáže cukrové třtiny. Výsledkem je zločin tisíciletí. Proboha, neomlouvejte je! Druhým největším "úspěchem" parazitů z IPCC jsou odpustky a obrovský transfer peněz jejich jménem. Pokud se i Vy soustřeďujete jen na prachy, pak Vás tak trochu lituji.

Ale už mě opravdu unavujete.

Václav Semerád

Trvalo mi skoro měsíc, než jsem to vydoloval z NASA. Jednalo se o záznamy měření teplot za prvních 30 let, co se měří teplota planet z družic (neovlivněná hot-islandy, jako na Zemi). To znamená léta 1970-2000. NASA považuji za velice důvěryhodnou organizaci, a zejména - není nijak zainteresovaná na tom, co řekne, takže je spíš zainteresovaná na pravdě. Zatímco panel IPCC je životně závislý na strašení, protože kdyby řekl pravdu, byl by jako nepotřebný rozpuštěný a vypuštěný. Ten úřad se podle Parkinsona živí strašením a proto straší. Vaše tvrzení se opírají pouze o tento panel (resp. o jeho deriváty). Kdyby někdo založil úřad pro výzkum nebezpečí Yetti, vsadím se, že bychom měli brzy doloženo několik vesnic lidožravých Yetti nejen v Himalájích, ale možná i v Krkonoších. :-)

To, že se teplota zvyšuje na všech objektech sluneční soustavy, je doloženo na stránkách NASA. Podívejte se tam! Ty teploty prakticky lezou vzhůru po vzestupné části sinusoidy již od roku 1700, jenže ta už se pomalu začíná překlápět a kolem roku 2100 by měla být ve stejně strmém pádu. Výzkum teplot z družic ale sleduje křivky interakce planet a slunce (asi to nevíte, nedávno byly všechny velké planety v jedné čáře a slunce přitom dost trojčilo). Mimochodem, sondážní výzkum ledu v Antarktidě to potvrzuje také (tam jde zase o výzkum ledu z posledních cca 2000 let) a shodují se na tom i Rusové (ve vědě se s NASA shodují, v politice naopak).

Co se týče CO2 - v oceánech ho je rozpuštěno několikanásobně víc než kolik ho uvolňuje člověk. S oteplováním se pochopitelně uvolňuje. No tak porostou rostliny rychleji, tím lépe. Oteplování je hodně složitý jev a CO2 je jeho nepatrná část. Ale dobře se tím straší a především - ukládají se "carbon tax" (uhlíkové daně). Dnes se v tzv. "povolenkách" točí obrovské peníze a vlastně není proč. Ve světle výzkumů NASA to považuji za nebezpečnou šaškárnu, určenou především k nekontrolovatelnému přelévání peněz do správných kapes.

Nejnovější (dnešní!) ruský článek (rovněž se opírající o NASA) najdete na

http://www.pravda.ru/world/30-11-2015/1284345-climat-0/

Přečtěte si to a chyťte se za nos!

A přestaňte už s tím strašením!

Václav Semerád

O oteplování klimatu nemá cenu pochybovat. Má však cenu pochybovat, že poručíme větru a dešti. To už tady bylo a děláme si z těch slov právem legraci.

Teplota stoupá. Stoupá nejen na Zemi, ale na všech objektech Sluneční soustavy. Polární čepičky pozvolna tají, ale nejen na Zemi, ale i na Marsu a měsících Jupitera. Průměrná teplota stoupá, ale za dobu, kdy na Zemi stoupla o 0,5°C, stoupla na Marsu o 0,6°C a na Venuši o 2,8°C [NASA]. Jenom my, pyšné lidstvo, neustále blábolíme o tom, že za to můžeme my. To by ovšem předpokládalo existenci stejně bezohledných Martťanů, Venušanů i Jupiteřanů, neboť tam stoupá teplota relativně víc než na Zemi.

Takže z toho naopak vyplývá otázka: proč vlastně teplota Země stoupá tak málo? Ale vysvětlení je prosté. Mars nemá mraky, atmosféra Venuše je naopak mraky úplně nasycená. To jen na Zemi mohou mraky teplotu trochu přiregulovat. Stoupá teplota - zvýší se pokrytí mraky - zvýší se albedo (odrazivost) - odrazí se větší část paprsků a teplota stoupá méně než na Marsu a Venuši, kde tento samoregulační prvek chybí.

A co z toho vyplývá? Nejspíš to, že i kdybychom se stavěli na hlavu a odstrkovali se ušima, teplota bude stoupat podle toho, jak hřeje slunce. Teď jsme ve stoupající fázi cyklu, tak teplota stoupá. Ještě jsme nedosáhli stavu, aby se jako ve středověku dalo pěstovat obilí v Grónsku, ale i to už tu bylo. No a pak se cyklus přehoupne a teplota začne klesat. Je to přírodní cyklus, na který nemáme nejmenší vliv, protože na Slunce nedosáhneme.

Je pravda, musíme se připravit na vyšší teploty. Ale to už tu bylo a zase to odezní. Bez ohledu na šaškárnu s povolenkovými odpustky, které slouží jen k přelévání peněz do těch "správných" kapes.  Už to přestaňte podporovat, vždyť je to trapné!

Vladimír Štingl

Pane Bokšayi, PRECIZNÍ KOMENTÁŘ S NEZPOCHYBNITELNÝM DOPLNĚNÍM A ARGUMENTACÍ. Že lidstvu "něco" hrozí je zřejmé. Nejhorší ze všeho je, že my sami sobě NEJVÍCE. A naprosto neřešený problém populace - tak jak jste na to již dříve upozornil - nechává naše "vůdce", alespoň veřejně, naprosto klidnými. A je to existenční problém této planety, stejně jako voda, vzduch, suroviny .........atd.

Novináři to mají zjevně  jednoduché , prostě sáhnou do šuplíku a ejhle další ze souvislostí vystřižený "extrahovaný problém" je na světě....... A dokola.....

Bohužel, pro nás všechny, vše souvisí se vším a odděleně "řešené" (resp. "distribuované") problémy nepovedou nikdy k ničemu, než k fatalizmu a netečnosti. Vždyť nás přece "nic dobrého nečeká".

Zdravím Vás. Perfektní komentář.

 

jan-vysocina

Tak prý "Uprchlíci opouštějí regiony, ve kterých se pro pokračující sucho nedá žit". To je pouze jeden úhel pohledu. Ten druhý upřesňuje, že za posledních 30 let se počty obyvatel zemí odkud proudí do Evropy tzv. uprchlíci (spíše přesněji ekonomičtí migranti) minimálně zdvojnásobily.

Typický je případ Sýrie, kde se počet obyvatel zvýšil více než dvojnásobně. Pak je jasné, že obyvatele tohoto státu i mnoha dalších se nemohou pouze zemědělstvím uživit. Nemá to však téměř žádné souvislosti se změnou klimatu.

Oproti klimatologickým strašitelům existují i jiné studie, které tvrdí, že se do pěti let dočkáme malé doby ledové, která příjde v souvislosti s dramatickým poklesem erupcí na Slunci.