Zbyněk Fiala: Národní park nepatří šumavským obcím

obrazek
1.8.2011 17:14
Nespokojenost šumavských obcí s protesty ekologických aktivistů, kteří chtějí zastavit ilegální kácení v bezzásahových zónách národního parku, působí nevěrohodně. Z výkřiků, že je třeba kácet, protože „chceme Šumavu zelenou“, i z jednostranné orientace lesnických aktivit správy národního parku na nejcennější území, čouhá snaha vytvořit takovou situaci, aby Šumavu zbrázdilo tolik holin, že zmizí důvod pro ochranu přírody. Pak by nastoupila ochrana developerů, sjezdovek a hotelů. Místo divoké přírody v národním parku budeme obdivovat divoké sazby na placeném parkovišti.

Proč by se měl šumavský boj s kůrovcem vyhrát zrovna u Ptačího potoka? Profesor Pavel Kindlmann z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK, který je vnímán jako mluvčí rozzlobených odborníků, se pozastavuje nad faktem, že ředitel Jan Stráský soustřeďuje tolik úsilí na souboje s ekologickými aktivisty v nejcennější části Národního parku Šumava, zatímco hlavní riziko je jinde. Ředitel Stráský říká, že chce v národním parku pokácet celkem 68 tisíc stromů, než brouk vyletí. Na to by ale potřeboval tisíc dřevorubců, které nemá. Proč se tedy nesoustředí tam, kde zásahům nic nestojí v cestě, v nárazníkovém pásmu, kde je třeba zabránit šíření kůrovce do okolních hospodářských lesů?

Profesor Kindlmann hovořil o Šumavě na tiskové konferenci, kterou v pondělí připravilo odborné sdružení Zelený kruh. Tlumočil názor přírodovědců, kterých jsou – jak řekl – stovky, zatímco postoj správy národního parku hájí jen 5 – 7 vysokoškolsky vzdělaných osob. Pokud použijeme pro srovnání odborného potenciálu počty odborných publikací mezinárodního významu a citací v mezinárodním prostředí, vyjde převaha odpůrců kácení v centrální části národního parku ještě dramatičtěji. Rozzlobení přírodovědci se soustřeďují kolem petice Šumavská výzva (www.sumavskavyzva.cz) a její odborné jádro tvoří Stínová vědecká rada NPŠ (kolem lidí, kteří při nástupu Stráského z vědecké rady NPŠ odešli).

Platí to, co Kindlmann řekl už v dubnu, když se předávala ministru životního prostředí Tomáši Chalupovi první letošní petice biologů za záchranu Šumavy: „Mezi všemi českými vědci, publikujícími na mezinárodní úrovni v oborech majících co do činění s ochranou přírody, panuje jednoznačná shoda v tom, že ekosystémy horských smrčin a rašelinišť, které jsou podstatnou součástí bezzásahových území Národního parku Šumava, jsou zcela unikátní v rámci celé Evropy a patří mezi několik málo posledních zbytků relativně neporušené a člověkem téměř nedotčené přírody na tomto kontinentu.“

Proč se tedy v centru národního parku v rozporu s odbornými doporučeními kácí? Jaký to má smysl? Třeba na Severní Moravě je situace s kůrovcem daleko horší a nedaří se ji zvládnout už řadu let, přestože tam nejsou lesní zásahy omezeny nějakým národním parkem, bezzásadovými zónami nebo protesty ekologických aktivistů.

Pozoruhodné je také srovnání dvou tatranských národních parků, jednoho slovenského a druhého polského. Na Slovensku se proti kůrovci zasahovalo, v Polsku ne, ale průběh to mělo zhruba stejný – prudký vzestup počtu brouků, krátké trvání, prudký pokles. Další srovnání vidíme na rakouské a bavorské straně šumavských hor. Rakušané se pustili do rozsáhlých zásahů, a pak se pokoušeli holiny zalesňovat, bez valného výsledku. Bavoři ponechali převážnou část národního parku bezzásahovou a po letech mají rozsáhlé plochy zmlazené přirozeným náletem.

„Přírodní procesy jsou často překvapivě schopnější, než jsme ochotni připustit,“ říká docent Jan Frouz, další odborník z Ústavu pro životní prostředí, když komentuje vývoj v bavorském národním parku. Jistě, přirozeně zmlazený les není tak hustý jako smrková plantáž. Semenáčky se uchytí ve shlucích a z každého shluku pak vyroste přirozeným výběrem jen několik nejsilnějších stromů. Tak to bylo od nepaměti. Změnilo se jen to, že žijeme převážně ve městech a tak jsme si odvykli přírodním procesům věřit.

Národní parky jsou místem, kde se ponechává přírodním procesům volný prostor, včetně věcí, které by byly v hospodářském lese nepřijatelné. V národním parku nejde jen o ochranu jednotlivých druhů, pokračuje Frouz. Na to by stačily zoologické a botanické zahrady. Chráníme komplex celého systému vztahů přírodních procesů a organismů.

Kůrovec je součástí přírody. Třeba v Yellowstonském národním parku je zase součástí přírody oheň. V loňském roce se tímto americkým národním parkem šířily rozsáhlé lesní požáry, ale správa parku se je nepokoušela zastavit a nedělala ani žádné zásahy na území, které bylo požáry postiženo. Má v tom podporu veřejnosti. Přesněji, lidé by to nedovolili. V 80. letech tam probíhaly nějaké ozdravné zásahy legalizované správou parku, ale byly odmítány návštěvníky. Nakonec toho dělníci museli nechat.

Také na Šumavě najdeme přirozené zmlazení na několika málo místech, které se podařilo uhájit před pilou, zatímco pokusy znovu zalesnit rozsáhlé plochy pařezů mají – i při heroickém úsilí lesních dělníků – mizivý efekt. Co bude s holinami, kde se les nechytá? V tom je zřejmě jádro pudla.

Kácení na šumavských hřebech není jen marné, není ani legální. Správa národního parku má závažné právní problémy. Národní park je chráněn zákonem, který určité zásahy prostě nedovoluje. Jsou tam zvláště chráněné druhy, na které se navíc vztahuje zákon o ochraně přírody. A konečně je tam evropsky významná lokalita Natura 2000, chráněná mezinárodně. Správa národního parku dodnes nemá v ruce povolení ke kácení, povolení, které by se vyrovnalo s kterýmkoliv z těchto omezení. Předběžné opatření klatovského soudu, kterým byly ukončeny protesty Hnutí Duha, nelze vykládat jako povolení kácet, ale jen jako zákaz organizovat protesty. Klatovský soud se však nezabýval tím, že správa NPŠ příslušná povolení nemá. Porušením evropských pravidel se už zabývá Evropská komise.

Návrh novely zákona o Národním parku Šumava, který má rozlohu parku drasticky omezit, je přírodovědci označován za likvidační, za ústupek developerům. Park nahradí parkoviště pod sjezdovkami. Kdybychom brali do úvahy jen neuvěřitelné ceny, které se teď platí za pozemky na Modravě a v dalších šumavských obcích (jsou dražší než v Praze), měli bychom za to, že developeři už vyhráli. Budoucnost už je diskontována, řekli by finančníci. Ale bez souboje s Evropskou komisí to neskončí. Je zajímavé číst seznam těch, kdo se tak rozhorleně vyslovili proti tomu, aby někdo kontroloval, zda dodržujeme naše mezinárodní závazky. Jako by měli obavu, zda svou budoucnost nediskontovali špatně.

Národní park Šumava nepatří šumavským obcím. Patří i lidem ze Sokolovska a Mostecka, kteří museli oželet zase své životní prostředí, aby se na Šumavě svítilo. Šumava je jedním z míst, kde si mohou, podobně jako uzení Pražáci, vypláchnout plíce. A taky uvědomit, že s tou likvidací přírody dělají chybu.  

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: životní prostředí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Pane Fiala, dnešní výšlap na Poledník z obce Prášily mě opět fascinoval. Po poslední bouři je tady tisíce polámaných stromů (nenapadených kůrovcem), nouzově jsou zpřístupněny jen některé turistické trasy. Navíc je situace komplikována tím, že polomy leží v oblasti, kde se podle výstražných cedulí nachází nevybuchlá munice z bývalé tankové střelnice (i to je v národním parku, což je absurdní vizitka ministerstva obrany, že po tolika letech není schopno zabezpečit její odstranění). V těchto nebezpečných prostorech se přesto pohybují dřevorubci a snaží se pohromu zlikvidovat. Možná bude brzy v novinách titulek o dřevorubci, který vyletěl do povětří při těžení dřeva. Vrchol Poledníku je zničený kůrovcem a jsou zde zrůdné ekologické tabule, které vybízejí turisty k možnosti projít si zničený les a prohlédnout si následky lidské tuposti! S velkou depresí jsem slezl dolů a v rádiu jsem pak poslouchal informace rádia Plzeň o dalších blokádách hnutí Duha proti těžbě. Dřevorubci statečně bojují s časem, kůrovec má nyní vegetační období a pokud nebude potlačen, vzlétnou miliony motýlků na další zdravé stromy.

Na Šumavě je veliké bohatství a ten kdo ho nechá zničit, by měl nést zodpovědnost. Důsledky jsou už nyní tak masové, že jen tupec muže zůstat chladný při jejich zhlédnutí. Označit Národní park v takto postižených oblastech je vrchol stupidity. Za prvé je to ostuda, mít takový bordel v Národním parku a vrcholem je nemožnost tento bordel zlikvidovat. Následky jsou viditelné nejen pro naše turisty, ale i pro zahraniční (zejména ty německé), kteří naši tupost nechápou.

novotny

Pane Fiala, ano, kácí se, ale jen stromy napadené kůrovcem, přičemž se v národním parku musí nechat ležet na zemi, aby zetlely a aby to tam vypadalo jako v Kocourkově. Mimo park se těží také převážně kůrovcem napadené stromy, jsou suché a zdravé, zničená je jen kůra, takže se dají upotřebit. Myslím, že se kácí stromy v celé republice a lesníci tomu zřejmě rozumí.
Na Šumavě je bohatství cca 3 miliardy za dřevo, přál bych zdejším lidem, aby měli práci a na dřevě vydělávali. Les se může obnovovat stejně jako v jiných částech naší země, lidé na tom mohou také pracovat.
To že chce někdo (jednotlivci - politici a mafiáni) na tom neoprávněně vydělat - nechť řeší policie, to nemá s obživou zdejších pracujících lidí nic společného. Zatím jsem nic oficiálního neslyšel, pokud o tom máte informace, bylo by dobré je tady zveřejnit.

Jinak na německé straně jsem byl také, tam žádné zetlelé stromy ve velkém rozsahu jako u nás nenajdete a když se tam omylem vyskytne kůrovec, rychle s ním zatočí, ovšem ale ne pomocí tlejících strom.

adamicek

Dřevolobby se zaměřilo na Šumavu, která nabízí snadné zisky v rámci boje proti kůrovci. Není se co divit ceny energií rostou a dřevo je jednou z nich, dřevorubci dostanou zaplaceno 2x jednou za akci proti kůrovci od státu a pak za dřevo v teplárnách.  Až bude Šumava úplně holá tak vyrazí dál třeba na Jeseníky.

novotny

Pane Fiala, jsem nyní na Šumavě na dovolené a zrovna dnes jsem mluvil s lesníky i s obyvateli vesnic (např.obec Prášily).
Rozezlení nezná mezí, babička, která si chce donést z lesa klestí zaplatí 3000 Kč pokutu, lesníci jsou nuceni z důvodu bezpečnosti kácet stromy napadené kůrovcem a musejí je nechat ležet na místě. Dnes jsem byl na výšlapu na jezero Laka, turisté, kteří tam byli v minulosti užasle zírali, co je tam za pohromu, všude jen stojící rezavé smrky a spousta pokácených, které podle přání ekologů musí přirozeně zetlít. Dřevo, které se z míst nenárodního parku může odvážet ku spálení do teplárny v Plzni je nejdražším palivem na světě - náklady na různé operace, které se musí realizovat, než se dostane na místo spálení jsou nesmírné a jsou prý dotované státem - vlastně obdobná pitomost jako česká fotovoltaika.

Jen pro zajímavost - z jednoho kůrovcem napadeného stromu po jeho vyžrání odletí cca 40 tisíc rozmnožených kůrovců na další náhodné místo, kde začínají nyní žrát dokonce i mladé stromy. 500 let se průběžným kácením napadených stromů dařilo udržet rovnováhu, nyní již nikoliv, politici způsobili debilním rozhodnutím přírodní katastrofu, která za chvíli (odhad 5 let) zničí Šumavu celou, počínaje profláklým národním parkem. Turisté  zmizí, lidé budou bez práce, kraj bude ještě chudší než je nyní jen díky lidské blbosti.
Doporučuji se sem přijet osobně podívat, názory různých vědátorů a lidí z paneláků mohou být dost zkreslené, také jsem sem jel plný ideálů a odvážných myšlenek.