Zbyněk Fiala: Nasvícená historie

21.4.2011 11:08
Někomu se může zdát přehnané vkládat naděje v jeden velký mezinárodní vědecký projekt na principu mohutného paprsku koordinovaného světla, který byl ve středu konečně schválen v Bruselu. Znechucení občané spíše uvažují, jak koordinovaným zapínáním výkonných spotřebičů uvařit vládu...

Zatímco na Žofíně zaznívají oslavy dvacátého výročí strany, která se nejvíce podepsala na podobě naši nejčerstvějších dějin, za okrajem Prahy v Dolních Břežanech obhlíží pár fyziků zvlhlým zrakem areál, na kterém má vyrůst „extrémní světelná infrastruktura“, čili špičkové mezinárodní vědecké pracoviště ELI s nejvýkonnějším laserem světa. Český izolacionismus a uctívání jediné pravdy šplouchne o ostrůvek vědecké skepse, konfrontace s nejlepšími v oboru a nespoutaného poznávání s otevřeným koncem.

Centrum v Dolních Břežanech bude součástí evropského projektu Extrémní světelná infrastruktura ELI, která společně s dalšími pracovišti v Maďarsku a Rumunsku zkoncentruje výzkum laserové a techniky (http://www.eli-beams.eu/). I kdyby mělo ambice, jaké má třeba CERN v oblasti fyziky částic, může ovlivnit i prostředí, ve kterém se odehrává? Může změnit zapouzdřené české myšlení? Co když vzniká hlavně proto, že by bylo trapné, kdyby se veškeré evropské fondy v Česku nalily jen do betonu?

Ať už je to jakkoliv, najdeme i další známky toho, že věda se v Česku probrala z letité letargie a je v opravdovém nástupu. Svědčí o tom jak narůstající počet českých jmen pod příspěvky v nejprestižnějších žurnálech Science a Nature, tak úspěchy týmů, které nejsou založeny jen na spolupráci v zahraniční laboratoři, ale dokázaly vyrůst doma.

Není divu, že velké projekty se připravují také v dalších regionálních centrech. Jak informuje ČTK, v Bruselu čeká na schválení dalších pět obřích vědeckých projektů. V Brně má vyrůst za 6,5 miliardy korun Středoevropský technologický institut (CEITEC) pro biomateriály a robotické systémy využitelné při náročných lékařských operacích. Ve stejném městě vzniká ještě Mezinárodní centrum klinického výzkumu (FNUSA-ICRC) za dalších pět miliard korun. V okolí Prahy by mohly vyrůst také Biotechnologické a biomedicínské centrum Biocev ve Vestci a Udržitelná energetika Centra výzkumu ŘEŽ v Řeži za 2,45 miliardy. V Ostravě je pak uvažováno superpočítačové centrum IT4Innovations za 1,8 miliardy.

Plody vědy, to není jen míza ekonomiky, která vyžene nové výhonky namísto uschlých větví. Nejsou to jen tržby uživatelů poznatků. Historie potvrzuje, že přítomnost vědy skutečně může mít ozdravný vliv na celou společnost. Třeba když se probouzela příští občanská elita v monarchistické Francii, soustředila se kolem vzdělávacího projektu, encyklopedie. Hlavním úkolem bylo rozbít mýtus nezpochybnitelné podřízenosti parazitní aristokracii, ale toto sdělení bylo předáváno nepřímo, jako metoda kritického poznání a systematické skepse. Svoboda se nevynořovala jen z toho, co víme, ale také z vědomí, že o něčem zdánlivě daném lze s úspěchem pochybovat.

Proto největší individuální historickou chybou, kterou za sebou zanechá Václav Klaus, jistě nebude to, že se nechal chytit, jak nenápadně přesouval do kapsy chilské vládní pero, ale možná ani to, že přetrhl republiku, za kterou předtím tolik našich spoluobčanů neváhalo položit život. Byl to především jeho nepřátelský vztah k vědecké obci a volnému intelektuálnímu úsilí, který se projevil hned na začátku 90. let odmítnutím uvažované Středoevropské univerzity a zběsilou privatizací výzkumu, která rozprášila výzkumníky, aby mohla zaostřit na nemovitosti. Začala se prosazovat představa, že věda je drahá a zbytečná hračka. Kritické myšlení a vědecká skepse získaly nádech překážky občanské bezúhonnosti, postavené na jediné správné cestě. Souhrnnou bilanci lze nyní spatřovat v celkovém poklesu gramotnosti české populace, jak ji naznačují mezinárodní srovnávací testy školní mládeže PISA.

Z jistého hlediska jsou nevzdělaní a zastrašení občané úspěchem, protože jsou živnou půdou pro politické a finanční parazity jako hovězí vývar pro množení bakterií v Petriho misce. Ale z hlediska občanů a demokracie je taková bilance mnohem smutnější. Občané zpočátku chápali utahování opasků jako odloženou spotřebu, investici, kterou teď uspoří, aby ji později zhodnotili a užili. Netušili, že dírky na opasku se budou trvale obsazovat jen jedním směrem. Bylo to jak s žábou v zahřívané lázni, která nedokáže reagovat na pomalou změnu teploty, až se uvaří. Teprve teď se probouzejí lidé, zejména v řadách odborů, kteří uvažují, jak raději uvařit vládu. Třeba koordinovaným zapínáním výkonných elektrických spotřebičů.

Trvalo celou jednu generaci, než se podařilo zahájit nový seriózní pokus o vznik významného mezinárodního intelektuálního centra. Snad se jím stanou špičkové laserové laboratoře ELI v Dolních Břežanech a v rychlém sledu čtyři další mezinárodní vědecká pracoviště v jiných perspektivních oborech, která mají být založena z evropských peněz. Možná dají vyrůst nové intelektuální elitě a dokážou odolávat vládnoucímu českému primitivismu, který sám sebe označuje za premiantství.

Pohled zpátky nesmí být jednostranný, ČSSD má také svůj podíl na tom, čemu dnes ekonomové říkají „závody ke dnu“, na zaměňování produktivity s cenovým podbízením. Ale socani naskakovali do rozjetého vlaku, ODS to začala a dokázala se rychleji ekonomicky a mocensky opevnit. Udržela si iniciativu, protože ovládla podstatnou část médií. Pomáhal jí scholastický charakter našeho vzdělávacího systému jako výdejny jediné pravdy. Je to systém, ve kterém je školství odtržené od kultury vědy. O podstatných věcech nepochybuje, diskutovat lze nanejvýš o počtu andělů na špičce jehly.

Věda, která má peníze, může dojet na to, že nemá lidi. V české ekonomice, založené na montovnách pro zahraniční odběratele, je mizivá poptávka po nových poznatcích. Tím ubyly i příležitosti pro efektivní výzkumnické kariéry. Paradoxně to zvýšilo přitažlivost základního bádání, kde je zákazníkem stát, jehož vrtkavost má pozvolnější cykly. Ale reálná konkurenceschopnost, nikoliv cenové podbízení, ve kterém na Bangladéš nemáme, se opírá o překvapivé výsledky vědy. Vědy, která jde za tím, co se neví, ne co nese. Zatímco mechanické součásti zařízení se mění jen nepatrně, o fyzikálních základech procesů, které nás dnes obklopují, měla před padesáti lety i vědecká elita jen tušení. A kdyby tato elita neměla povahu nekonečně zvídavých hračičků (pravda, vysokonapěťové mozky jsou další podmínkou), nebylo by z dnešního bohatství nic.

Je-li historie učitelkou, nikoliv zapomnětlivou stařenkou, které se musí všechno pakovat znovu, dává nám dost důvodů, abychom návrat velké vědy do české společnosti uvítali s nadějí. A abychom si taky znovu promítli, co nás všestranné zanedbání vědy a kritického myšlení stálo.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: věda, vláda Petra Nečase

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zdobinsky
Když se budeme přivařovat postupně, nikdo si toho ani nevšimne (jak jste psal s tou žábou). Když to ale vyšroubujeme záměrně již teď, snad to někoho trkne.
zdobinsky
"Teprve teď se probouzejí lidé, zejména v řadách odborů, kteří uvažují, jak raději uvařit vládu. Třeba koordinovaným zapínáním výkonných elektrických spotřebičů."
Už mne to, pane Fialo, také párkrát napadlo, když vidím ten kontrast s nedávnou minulostí, kdy bylo na každém pracovišti upozornění "Nesvítí někde zbytečně?", přičemž dnes jsme vybízení k ničím a nikým neomezené spotřebě. Osobně jsem se podle toho již zařídil a nikde nezhasínám.