Zbyněk Fiala: Nemáme na to

21.11.2010 12:09
Summit NATO v Lisabonu byl předem ohlášen jako historický, a možná i byl, pokud mu to, co se dohodlo, vydrží. Především byla definitivně pohřbena koncepce amerického diktátu pod útočným protiraketovým deštníkem, namířeným proti Rusku. NATO také dalo na naléhání afghánského prezidenta Hamída Kárzáího a stanovilo termín odchodu svých sil z tohoto bezvýchodného bojiště.

Hlavním úkolem, který stál před NATO na summitu v Lisabonu, bylo hledat řešení, jak ušetřit peníze, protože klíčové členské země mají na rozdíl od nás opravdu tragické rozpočtové problémy. Nejviditelnějším krokem v tomto směru je rušení čtyř amerických velitelství v Evropě, ale to jsou drobné. Podobně krátkodechá je představa, že generální štáby a ministři obrany se na nějaký čas zabaví čtením nové strategie NATO, takže nebudou chtít nějaké to málo teď, když mají vyhlídku na hodně v zasněné budoucnosti.

Podstatně větší radost by měl Obamův tým, kdyby se mu podařilo najít způsob, jak vycouvat se ctí z Afgánistánu. Tam je to opravdu drahé, a nikam to nevede. Původní představa amerického prezidenta, že je to práce na rok a půl, se zřejmě rozplynula v nenávratnu. NATO si stanovilo termín odchodu na rok 2014, ale stále jde o pokusy plánovat žádoucí výsledek v nepředvídatelném prostředí. Generální sekretář NATO Anders Fogh Rasmussen si pohrával s rozdílem mezi přítomností zahraničních vojsk a jejich bojovým nasazením. Z toho, co řekl, vyplývalo, že kdyby záleželo na něm, ani rok 2014 nebude termínem skutečného odchodu. „Neočekávám, že síly ISAF budou v bojovém nasazení po roce 2014, samozřejmě za předpokladu, že nám situace dovolí přechod ke spíše podpůrné roli,“ řekl Rasmussen podle agentury AP. Jisté je, že plány prodlužování pobytu vojenských misí v Afghánistánu mají v Evropě minimální podporu. Budou pokračovat případy národních misí, které se nejpozději roku 2014 prostě stáhnou domů samy.
 
Další rozpočtová hrozba, budování nákladného protiraketového štítu, byla také víceméně zažehnána. Především byl slavnostně odpískán konec ryze útočného protiruského konceptu, který prosazoval George W. Bush jako součást globální jednostranné americké kontroly. Praha se snažila do tohoto Bushova konceptu mimořádně trapně vetřít, a tak není divu, že nový americký prezident Barack Obama právě na pražské půdě hned dvakrát ukázal - zády ke Strakovce a Hradu a tváří k světu - , že otočil kormidlem a s našimi raketčíky prostě nepočítá. Pak jim to ještě pro jistotu sdělil nočním vzkazem. Bylo to jak podle známého doporučení telefonisty Chodounského z Haškova Švejka: „Telefonní rozhovory mají být stručné a jasné.“
Ale taky šlo o ty peníze, byť byly až v prvé řadě. Nakonec se tedy pro raketovou nepohodu našel deštník, který je prakticky zadarmo. Páteř systému budou tvořit stávající válečné lodě s raketami Aegis, které budou bloumat Středozemním mořem. Byly ostatně v záloze, když se hroutilo vyjednávání o brdském radaru na mimořádně silném odporu české veřejnosti. Použijí se tedy radary, které už jsou v Anglii. Do systému se zapojí i Turecko, když prosadilo podmínku, že Írán nebude výslovně jmenován jako cíl. Z toho je zřejmé, že celý úkol nepatří k těm nejnaléhavějším. V příštích letech se doplní jen pár prvků a pozornost se soustředí hlavně na propojení existujících zbraní a velitelských systémů. Potřebujeme především počítače a dráty. Téma „štítu“ je tak na nějaký čas z krku.
 
Pokud se ani tohle české veřejnosti nelíbí, může být v klidu. Uklidňuje už dnešní česká spoluúčast na americkém protiraketovém řídicím systému, kdy dva chlapi sedí v Dejvicích na generálním štábu u obrazovky a říkají si: „To jsou věci!“ Má to podobný význam, jako kdybychom dostali heslo na pár zamčených stránek internetu.
 
A bylo by divné, kdybychom dostali aktivnější příležitost. Je tu vážnější důvod než ten, že to naši chlapci rádi přehánějí. Zejména v oblasti velitelských a informačních systémů máme bezpečného ochránce před zatažením do něčeho kritického. Tímto ochráncem je česká korupční minulost. Na vojenských akademiích celého světa by se měla učit případová studie, jak si česká armáda pořizovala štábní informační systém. Vypsala se soutěž a opakovala se tak dlouho, až ministerstvo rozhodlo, že nevyhraje firma UNISYS, která uspěla u odborné výběrové komise, ale firma EDS, která uspěla u politiků na ministerstvu. Systém pak nebyl plně funkční nikdy.
 
Proč to tak dopadlo, nikdo neví. Zpráva Ministerstva vnitra o korupci v ČR z roku 1998 uvádí, že „v červenci 1998 bývalý spolupracovník firmy EDS Jan Březovský obvinil tuto firmu a zároveň i stranu KDU - ČSL z korupce. Podle něho dostala lidová strana od EDS padesát milionů korun za to, že lidovci řízený resort přidělí EDS zakázku na štábní informační systém.“ Nic se však nedokázalo. Možná ani nevyšetřovalo. Kdo uhodne organizátora soutěže, má bod (ale je to příliš snadné).
 
NATO tedy prochází historickou změnou, kterou charakterizuje to, že došly peníze. Dejme tomu, že by se daly během času znovu našetřit nebo by se zkusilo nasypat ekonomice anabolika v podobě zbrojních zakázek. Ale je tu další problém, který Barack Obama musel řešit o pár dní dříve na setkání skupiny G-20 v Soulu. Mezitím nastoupí nové velmoci a bude se s nimi muset počítat. Budou muset dostat zastoupení také v Radě bezpečnosti. Pro Obamu je nejbližším kandidátem Indie. Pak by zřejmě aspirovala i Brazílie. Také evropské zastoupení bude třeba změnit na integrované, unijní, a pokud se nezmění, nelze se vyhnout úvaze, že by tam mělo být zastoupeno i Německo. Debata pak bude vyrovnanější. Strategie se ještě budou vyvíjet.
zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

germanicus
Hezký blog, svižný a nevtíravě vtipný a také (bohužel) pravdivý. Mimochodem ten nejmenovaný náměstek ministra obrany z druhé poloviny 90. let (říkejme mu třeba úředník K.), uplatńoval *spravedlivou* zásadu, která ho dodnes spolehlivě chrání - z každé *provize* a úplatku 50% pro sebe a 50% pro partaj (KDU-ČSL). Takže, tehdejší partajní předáci (řada z nich je dodnes v politice) mlčí jako hrob...