Zbyněk Fiala: Nexit nebude

nizozemi elec
16.3.2017 12:11
Nizozemské volby hluboce zklamaly euroskeptiky, kteří očekávali, že po Brexitu přijde i Nexit. Už předběžné výsledky po ručním sečtení devíti desetin hlasů ukázaly, že vládní strana obhájila vedoucí postavení, Wilders nepotvrdil roli favorita, zloba voličů se snesla na koaliční socialisty PvdA a nastupuje nová zelená levice.

Sekera, která měla rozštípnout pevninskou část Evropské unie, se zastavila v letu. Peroxidový Geert Wilders, který burcoval voliče slibem zákazu koránu a referendem o následování Brexitu, si trochu pomohl a posílil své postavení v parlamentu o pět křesel, ale není mu to nic platné. Šanci by měl, jen kdyby vyhrál. Pak by mohl zkoušet – nejspíš marně – splácat nějakou vládu. To se mu nepodařilo, a tak zůstane izolován v opozici, protože všechny strany už prohlásily, že s ním nebudou spolupracovat.

Ve středečních nizozemských volbách tak nakonec vyhrála vládní strana liberálů VVD premiéra Marka Rutteho. Je docela možné, že voličům imponovala civilizovanou neústupností běsnícímu tureckému premiéru Erdoganovi. Občané pochopili, že je o co bojovat, a přišli k urnám v rekordním počtu. Účast byla 80 procentní.

Rutteho VVD získala podle předběžných výsledků 33 křesel, o osm méně, než zatím měla, ale pořád je to ona, kdo bude sestavovat koalici. Nebude to snadné, ale je to hratelné. Proevropské postoje a přátelské domácí prostředí vystoupily jako stmelující téma.

Je tak možné, že místo ruského vlivu, kterým se teď všude módně vyhrožuje, byly nizozemské volby v turecké režii. Jen dopadly jinak, než by si Turci přáli, neboť neobratný Erdogan obrátil atmosféru v zemi - Rutte dostal o polovinu víc hlasů, než slibovaly týden staré průzkumy. Vhodný zahraniční nepřítel tak začíná být povinnou složkou volebních strategií.

Vládní strana vyhrála, ale drama nevystřídala nuda. Když schováme Wilderse do skříně ke sbírce papírových tygrů, můžeme se věnovat drsnějším překvapením. Jsou dvě. Tím prvním je naprostý masakr nizozemské Strany práce, vládního koaličního partnera a někdejšího vůdce politického středu. Zbylo z ní jen devět křesel, dostačujících leda na kroužek šití. PvdA je tak hlavní poražený voleb. Tady se eurozóna otřásla doopravdy, protože ji vede nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem, předseda voliči odmítnuté PvdA.

Socialisty přerostla dokonce i Zelená levice, někdejší prťka, která náhle urvala 9 procent hlasů a se čtrnácti křesly patří mezi silnější složky parlamentu. Lze ji považovat za druhého vítěze voleb. Strana práce byla rozkradena zprava i zleva. Její snaha být tak trochu pro všechny vyzněla spíše tak, že sama o nic až tak moc nestojí, takže je tak trochu k ničemu. Byli to i leví zelení, kdo nasál část jejich voličů a teď by se mohli vecpat do některé z možných koalic.

Budou to mít pestřejší než v Česku, protože případná pravicová koalice tří stran by byla menšinová, takže nejspíš bude třeba poskládat čtyři strany. Se zelenými by byla většina nejpohodlnější, s 85 křesly. Zelení by však museli dýchat společný vzduch s liberály, což by jim sebralo dosavadní drajv. Předseda zelených, 30 letý Jesse Klaver, snil o levicové koalici. Z toho se tedy musí probudit.

Nizozemští Leví Zelení mají vedle tradiční a environmentální agendy také rázná stanoviska k uprchlíkům (evropské kvóty) nebo k daním (udeřit na daňové úniky). Snižování emisí skleníkových plynů chtějí uzákonit (jako v Británii). Ve vztahu k Evropě podporují některé federativní prvky, jako je sdílení části státního zadlužení.

Detaily neznám, ale mezi ekonomy koluje představa, že sdílena by byla část zadlužení nad určitý limit, aby snížila zátěž splátek v zadlužené zemi a obnovil růst. Z toho by se to pak případně mohlo částečně uhradit o něco později. Je to reakce na extrémně tvrdý – a neproduktivní - přístup eurozóny vedené Dijsselbloemem k Řecku, kde jediným výsledkem škrcení je to, že hospodářství klesá a naděje na splacení dluhu také. Eurozóna se odchodem nizozemského předsedy možná otřese, ale úlevně.

Financial Times upozorňují na radostnou reakci trhů, že žádné štěpení jádra EU nehrozí. Stačí Brexit, postavený na falešných slibech, ze kterého se rýsuje drahé fiasko. Odchod austerity Dijsselbloema by měl ulevit i nizozemské ekonomice. Marieke Blom, hlavní ekonom ING Bank, očekává mírné fiskální uvolnění – zdanění domácností trochu dolů, lehce vyšší vládní výdaje. A taky nějaké ty zásahy do pracovního trhu a penzí (to si žádný bankéř nedokáže odpustit).

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.