Zbyněk Fiala: Opilec, podvodník, idiot

Republikáni útočí, Demokraté se brání. Demokratická menšina se pokusila vyvrátit zprávu republikánské většiny výboru pro kontrolu zpravodajských služeb, že povolení k odposlouchávání štábu Donalda Trumpa uprostřed nejvyšší volební vřavy bylo vylákáno u příslušného soudu na základě smyšlenek o ruském spiknutí, které nechal vyrobit a zaplatil štáb Hillary Clintonové. Ale na jejich odpověď vzápětí přichází další odpověď od republikánského předsedy výboru Devina Nunese.

Demokratická menšina zkusila vyvracet obvinění Republikánů odstavec po odstavci v desetistránkovém dokumentu, jehož čtení není snadné, protože klíčové pasáže jsou začerněny, aby se neprozradily metody práce FBI. Nicméně rozčílený republikánský předseda zmíněného výboru Devin Nunes okamžitě nabídl něco světla baterkou, když – opět bod po bodu – začal rozebírat to, co vnímá jako plané výmluvy Demokratů. Tam tedy najdeme souhrnně argumenty obou stran.

http://www.washingtonexaminer.com/read-devin-nunes-shares-point-by-point-refutation-of-democratic-memo/article/2649969

Spor se v podstatě vede o podíl Národního výboru Demokratické strany se štábem Hillary Clintonové na tom, že bylo na vrcholu volební kampaně 2016 povoleno odposlouchávání osob z Trumpova štábu. Odposlechy měly zjistit – co jiného – ruské vměšování do amerických voleb. A když už jednou někoho napíchnete, ono se něco najde.

Republikáni ve své zprávě sněmovního výboru poukázali na to, že FBI podstrčila soudu pamflet, o kterém neřekla, že byl pořízen jako zbraň volebního boje za peníze Trumpova protivníka. FBI tak byla zapojena do operace, která měla přímo pomoci Hilary Clintonové. Demokraté se teď brání a říkají, že nějaká podezření o ruské spojce měla FBI už dříve, před tímto pamfletem. Měla? Proč tedy čekala na pamflet, než požádala soud o povolení odposlechu, diví se republikánský předseda výboru Nunes.

Podle Nunese je klíčové, že na celých deseti stránkách odpovědi Demokratů marně hledal reakci na svědectví, které se objevilo v prosincovém výslechu někdejšího náměstka ředitele FBI McCaba. Ten potvrdil, že bez oné zprávy vysloužilého britského špiona Christophera Steeleho by FBI nepřišla s žádostí o odposlech prvního Trumpova spolupracovníka Pagea. Právě tohle Nunes považuje za jasný doklad zneužití FBI ve volebním boji, protože FBI věděla, jak pamflet vznikl, ale soud o tom informován nebyl.

Je to nepěkné čtení o nepěkných lidech s nečistými úmysly. Opozice reprezentovaná Demokratickou stranou tvrdí, že existuje tajné spolčení štábu Donalda Trumpa s úhlavním ruským nepřítelem, a Republikáni zase varují veřejnost, že vedení Demokratů spolu s kampaní Hillary Clintonové zneužilo všechny prostředky státní moci, aby na Trumpa upletlo bič ze zcela nevhodné materie.

Americká zaujatost ruským vlivem ohrožuje stále širší okruh lidí washingtonské bubliny. Trumpovi lidé padají jako kuželky. Kam se člověk podívá, tam je ruská spojka. Kde se to zastaví? Ostatně, špína, kterou si objednali soupeři Donalda Trumpa byla utvářena také v ruském prostředí…

Vzájemná korespondence dvou stran v jednom zpravodajském výboru se soustřeďuje na tři osoby, které jsem si dovolil charakterizovat v titulku.

První je 28 letý George Papadopoulos, který krátce působil jako zahraničně politický pomocník Trumpova volebního štábu. Jeho smůla začala roku 2016 v Londýně, kde se ošklivě opil, možná dokonce ožral, s parťákem, ze kterého se vyklubal australský diplomat. A v oné těžké chvíli života lidského George blábolil něco o tisících mailů, které byly ukradeny a mohly by poškodit Hillary Clintonovou. Špína na soupeře, to je zlatý grál každé kampaně, o který se snaží všechny volební štáby. Je to jako když plž žere zelí, to jim nemůžeme mít za zlé.

Jednalo se o maily, které byly vyneseny někým z členů volebního štábu Hillary, protože podle odborníků  to muselo být na flešce, vzhledem k obrovskému objemu a rychlosti přesunu dat. Role Papadopoulose prokázána nebyla, ani jakékoliv jiné ruské spojky, o které měl v této souvislosti blábolit. Dokonce se nezjistilo, zda se mladý mezi svými vůbec o tom zmínil.

https://www.nytimes.com/2017/12/30/us/politics/how-fbi-russia-investigation-began-george-papadopoulos.html

Maily, které vylezly na světlo boží o dva měsíce později, však prokázaly spiknutí uvnitř vedení Demokratické strany. Toto vedení nebylo nestranné, jak by mělo, ale během primárek dělalo vše pro to, aby vyhrála Clintonová a upozaděn byl Bernie Sanders. To však předbíháme, vraťme se do situace pod vlivem. Po návratu z hospody Australan okamžitě splnil svoji občanskou povinnost a předal zprávu americkým orgánům.

Takhle tedy vznikla ruská spojka. Bylo to FBI k něčemu? Dnes ano, ale tehdy ne. Lidé se občas opijí a říkají všelijaké věci. Ostatně, dalo se čekat, že Sandersovi stoupenci v Demokratické straně se mohou bránit proti neférovému postupu celostátního vedení. Samotný Papadopoulos byl podle kolegů v Trumpově štábu hlavně od toho, aby tam vařil kafe. Jenže on sám se hrnul do dobrovolnické práce, protože toužil po startu kariéry.

A teď pozor, jak to chtěl udělat. Při návštěvě Itálie se setkal s Malťanem, který měl v minulosti fungovat jako profesor Misfud na jakési zkrachovalé škole v Londýně, a tihle dva si tak padli do oka, že se rozhodli vyjednat schůzku mezi Putinem a Trumpem v Moskvě. A máme ho, Putina! Je jedno, že k žádné takové schůzce nedošlo. Nicméně v Londýně Misfud přivedl Papadopoulosovi do kavárny slečnu, která tvrdila, že pochází z Petrohradu a je Putinovou neteří.

A pak přišlo to nejhorší, setkání s ředitelem prestižního Valdajského diskusního klubu, který prý Putina potkává. Natěšený Papadopoulos proto na poradě Trumpova štábu rovnou nabídl zmíněnou schůzku s Putinem. Nikdo to nebral vážně. Tak se ubíjí mladická iniciativa… Nicméně Demokraté nyní tvrdí, že tohle – londýnský prásk na mladého ožralu – je základ, na kterém FBI začala budovat ruskou katedrálu.

Věnujme se dalšímu nešťastníku. Bývalý britský zpravodajec Christopher Steele byl nejprve najat republikánským konzervativním vydavatelem, aby sbíral investigativní informace o republikánských kandidátech v primárkách. Když Trump vyhrál, operace skončila. Ale pak se probudila Fusion GPS, firma pracující pro kampaň Hillary Clintonové, a nabídla Steelemu další kontrakt, tentokrát aby našel Trumpovy vazby na Rusko. Vycházela z toho, že Steele předtím poskytoval služby ruským oligarchům v Londýně a psal jim zprávy o vývoji v Rusku a na Ukrajině.

Co z toho vzniklo, víme. Ale jak to vzniklo? Nejzajímavější posudek pochází od bývalého výkonného ředitele CIA Michaela Morella, který sice věří v ruské vměšování do voleb, ale nikoliv kvůli informacím od Steeleho. Říká, že Steele zaplatil prostředníky a ti si zase najímali zdroje. On sám tedy neměl proces sběru informací pod přímou kontrolou. A informaci, kde neznám zdroje a nevím, jak byla získána, nelze podle Morella vyhodnotit. Informace tedy podle Morella vyhodnotit nelze, ale Stelleho naopak ano. Poskytl, co zadavatel chtěl vidět, a moc si s tím hlavu nelámal.

Z jiných zdrojů pak pochází podezření, že Steele získával informace především od ukrajinských zpravodajců, které znal z předchozí činnosti. Spolupracoval také s americkým ministerstvem zahraničí za Kerryho, a zejména s Patricií Nulandovou, která se Ukrajině pečlivě věnovala. Jednou dokonce nešťastně plácla, že USA vložily do ukrajinského převratu 5 miliard dolarů. (Ale do voleb ne, to by bylo svinstvo.) Názory Trumpa na ukrajinské dobrodružství byly známy, proto si lze představit, s jakou pílí by se ukrajinští zpravodajci snažili Trumpa zapudit.

Nakonec věnujme pozornost poslednímu nešťastníkovi. Jmenuje se Carter Page, a je vlastně tím, kvůli kterému si teď píší znesvářené strany ve sněmovním výboru pro zpravodajské služby. On byl prvním, u kterého FBI dosáhla souhlasu s odposloucháváním.

Byl v Moskvě, a na to dojel. Původně vystudoval námořní akademii a odsloužil si pět let na palubě, ale pak se začal věnovat kariéře investičního bankéře. V této pozici se vypracoval na zástupce ředitele moskevské kanceláře globální investiční banky Merrill Lynch. S tím skončil roku 2008.

Pak změnil obor a začal se věnovat společenskovědnímu výzkumu, přechodu asijských zemí od komunismu ke kapitalismu. Bylo jasné, že na tohohle chlapa je třeba dávat pozor. Navíc měl výdrž. Když poprvé zkoušel odevzdat svou disertaci na toto téma, oponent napsal, že o tom nic neví. Také s publikací knihy na podobné téma narazil, byla odmítnuta jako motanice, kde jsou splácána fakta bez souvislosti. Přesto to nevzdal. Nakonec se uchytil studiem vztahů energetiky a politiky.

Začal být známý svojí proruskou orientací. Ruské tajné služby vycítily šanci a pokusily se ho najmout. Nechaly toho, když zjistily, že to je „idiot“. Tak se o něm vyjádřil ruský operativec Viktor Podobny, který se kolem něj chvíli motal v New Yorku.

Když dával Trup dohromady svůj volební štáb, zpočátku neměl kam sáhnout a Page se mu nabídl jako znalec energetiky. Byl přece zakladatelem společnosti Global Energy Capital v sídle na Manhattanu. Z globálního názvu společnosti však není zřejmé, že je to prťka, která nemá skutečné sídlo, jen právo obsadit volný stůl v tlačenici podobných ve společném sále pro „co-working“. Nelze se divit, že Page byl první, kdo byl napíchnut. Ale byl taky mezi prvními, koho Trump vyhodil. Lze proto pochybovat, že by se z toho dalo něco vyvařit.

Jak vidíme, máme krásný příběh a malebné postavy, a teď už jen čekáme, kdo se toho ujme a nejlépe obsadí, aby nahnal miliony platících diváků do kin. Protože teprve tam může tahle látka ukázat svůj skutečný potenciál.