Zbyněk Fiala: Potraviny jsou zdarma (3)

obrazek
14.4.2013 11:57
Kdyby lidé kolem farmy v severoněmeckém Buschberghofu četli ekonomické učebnice, dávno by dostali rozum, farmu pronajali investorům, a ti by pak zaměstnali tři traktoristy. Ti ostatní by se museli spokojit s nějakou tou sociální podporu a s dováženými potravinami z hypermarketu. Jelikož však ekonomii nestudovali, zaměstnávají čtyři desítky lidí za cenu mírného poklesu produktivity, vyrábějí přitom nejkvalitnější potraviny, přestože trh by dal přednost něčemu výnosnějšímu, a k tomu drze tvrdí, že už jim to takhle dvacet let vyhovuje. Snad abychom za nimi vyslali nějakého věrozvěsta liberalismu, který by jim to vysvětlil.

Předchozí část textu naleznete ZDE.

Není pochyb o tom, že liberalismus můžeme vyučovat. V minulých dnech zaujala zpráva, že jihočeská velkomlékárna Madeta odmítla odebírat mléko od menších dodavatelů, protože se jí nevyplatí objíždění malých statků. Přitom právě Madeta vznikla před válkou jako regionální mlékárenské družstvo rolníků, aby vykupovala jejich dodávky a zpracovávala je na množství kvalitních produktů. Nenajdete ve světě sýry jako v Madetě, stávalo nad hlavní budovou mlékárny v Táboře. Po válce Madeta zakládala i své mléčné bary, novinku odkoukanou od Američanů. Měla tedy vlastní prvovýrobu, zpracování i distribuci. Jak vím od táty, který tam v 50. letech pracoval, dělala hodně z toho, co dnes obdivuju třeba v severním Německu.

Bude zajímavé sledovat, jak jihočeští farmáři zareagují. Nouze naučila Dalibora housti. Třeba si znovu vzpomenou, co už jsme v Čechách dávno uměli. Byť dějiny CSA, které sepsalo Centrum pro agroekologii a udržitelné systémy výroby potravin na University of California, s českými družstevníky nepočítají.

Mimochodem, zmíněné kalifornské centrum, kde se historii CSA s takovým nasazením věnují, je součástí fakulty sociálních věd. Vedle běžné pedagogické činnosti spolupracuje také s nevládními organizacemi, rolníky a obyvateli obcí. Krom toho hostí stážisty, zapojuje se do cizích výzkumných projektů, napomáhá státním a federálním úřadům, podílí se na futuristických projektech experimentálního zemědělského družstva při University of California a je v úzkém kontaktu s ministerstvem zemědělství USA.

S potěšením lze zaznamenat, že aktivity podobného typu nacházíme i na Zemědělské univerzitě v pražském Suchdole a na dalších místech ČR, takže udržitelné zemědělství s ohledy na místní společenství začalo pronikat i do české zemědělské strategie, o které jsme se zmínili v prvním dílu tohoto seriálu.

Kde se CSA zrodilo?

V Kalifornii definují CSA jako „direct marketing s partnerstvím mezi farmáři a sítí angažovaných podporovatelů, kteří zajišťují část farmářova provozního rozpočtu nákupem podílů z úrody formou příspěvků před začátkem sezóny“. Dějiny CSA pak ukazují, že jde o výsledek vývoje, který se odehrával na více místech současně.

http://63.249.122.224/wp-content/uploads/2010/05/4.1_CSA_History.pdf

Nezačalo to už v Japonsku? Tam byl rozhodujícím hybatelem strach z kontaminovaných potravin, z tisíců případů vážných onemocnění v zálivu Minamata, způsobených desetiletími bezohledného zacházejí se rtuťovými odpady. Místní ženy se spojily v iniciativě pro „potraviny s tváří pěstitele“, potraviny ze známého a bezpečného prostředí, bez pesticidů, bez neprůhledných zpracovatelů a dovozců.

Roku 1965 tak vznikl systém „tekei“, ve kterém spotřebitelé podporovali rolníky pravidelným ročním předplatným. Přidávali se i ti, kdo nechtěli dopustit zánik tradičních hospodářství. Opírali se o družstevní tradici, která se v Japonsku datuje od roku 1897. Pak se propojili s Japonskou asociací organického zemědělství (1971), která sdružuje čtyřikrát víc spotřebitelů než farmářů a funguje rovněž na principech vzájemné podpory.

Podle jiných hledejme začátky spíš ve Spojených státech, kde sehrál důležitou roli časopis Organic Farming and Gardening, který od roku 1942 vydával J. I. Rodale. Sledoval narůstající rizika velkovýroby užívající pesticidy, zejména organofosfáty, dále antibiotika a později také anabolika, růstové hormony a GMO. Pro obnovu zdraví půdy časopis doporučoval co nejširší užití symbiotických kořenových hub mykorhiza, jak čtu v Organic Manifesto, který napsala Rodalova vnučka Maria. Lidé se zároveň začali sdružovat do spotřebitelských družstev, aby získali kontrolu nad zdroji a dosáhli na množstevní slevy.

„Atlantická vazba“

Evropský model má kořeny v abstraktních ideálech. Na začátku byla představa rakouského filosofa Rudolfa Steinera o harmonickém životě, jehož součástí je i organické (biodynamické) zemědělství. Učení zahrnuje také waldorfské školy a filosofické základy antroposofie. Je neseno touhou uplatnit myšlenku volnosti, rovnosti a bratrství, kterou přinesla francouzské revoluce, v klidném životě obce. Na to navázal E. F. Schumacher kultovní prací Malé je krásné (Small is Beautifull), která se zasazuje o obnovu lokálních ekonomik a návrat potravin, vypěstovaných v místě. Nakonec se přidal i ten strach - po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu roku 1986 lidé hledali způsob, jak vyhnout neznámým potravinám s možnou radioaktivní kontaminací.

Jiskra mezi USA a Evropou přeskočila v 80. letech, kdy se jeden z amerických fandů organického zemědělství Vander Tuin potuloval po Švýcarsku a našel (pomohl založit) v Ženevě spotřebitelské potravinářské družstvo, které bylo inspirováno družstevním hnutím v Chile z časů Salvatora Allendeho. Když se Vander Tuin vrátil domů a mluvil o tom se svými biodynamickými přáteli, rozhodli se, že zkusí zkombinovat Steinerovu vizi (vzájemnost) s tou Schumacherovou (místní potraviny).

První CSA farma (Indian Line Farm) tak vznikla roku 1986 v New Hampshire. Idea CSA byla formulována tak, že „spotřebitelé aktivně převezmou odpovědnost za udržení rolnického hospodářství a za dlouhodobou využitelnost a dostupnost půdy pro farmáře“.

„Atlantická vazba“ se upevňovala i v další takové skupince, v Temple Wilton Community Farm. Z Německa tam doputoval Trauger Groh, který do Ameriky vyrazil z Buschberghofu. Přivezl sebou úvahu, že všichni nemají stejný příjem, a tak ani nemohou stejně přispívat na chod farmy. Traugher Groh nadále udržoval kontakty i s biodynamiky doma, takže jeho němečtí spolupracovníci měli dokonalou informaci o společenské inovaci, která se rodila za Velkou louží.

Evropský start

V samotném Buschberghofu obdělávali půdu biodynamicky od roku 1955. Farma však přežívala velmi obtížně, a protože Steinerovy myšlenky jsou v kraji velice živé, po úmrtí majitelky roku 1968 byla farma vložena do komunitního pozemkového spolku (Gemeinnutzige Landbau-Forschunggesellschaft – LFB).

Trojice farmářů, kteří si ji pronajali (jedním byl i Trauger Groh), však nemohla ručit za úvěr, půda nebyla jejich. Řešením byl vznik alternativní banky (Landwirtschaftliche Arbeitsgemeinschaft – LBA), dnes bychom řekli družstva. Spojovalo aktivní členy (farmáře) s neaktivními členy. Ti napřed pouze finančně podporovali farmu, která se živila „prodejem ze dvora“. Později také začali z farmy odebírat produkci, aby ji udrželi v chodu. Uplatňovali přitom solidární princip, že každý dá, kolik může.

Když pak Trauger Groh odjel do Ameriky a roku 1987 ohlásil, co se děje v Temple Wilton Community Farm, přátele v Buschberghofu to velice zaujalo a roku 1988 to převzali také. Od té doby sdružení spotřebitelé v Buschberghofu začali plně financovat svoji vlastní zemědělskou výrobu a brzy měli jako první v Evropě „potraviny zdarma“.

Desatero systému „teikei“

Japonská tradice komunitou podporovaného zemědělství přinesla vklad do společné studnice zkušeností v podobě desatera základních principů, kterým se jejich systém řídí.

1. Princip vzájemné pomoci

Výrobci i spotřebitelé mají držet pohromadě, pomáhat si a snažit se pochopit potřeby a přání těch druhých.

2. Princip cílevědomé produkce

Vede rolníky k udržování maximální biodiverzity a nejvyšší dosažitelné kvality.

3. Princip přijetí sklizně

Povzbuzuje spotřebitele, aby dávali přednost sezónní produkci a spokojili se s tím, co se urodilo.

4. Princip vzájemných cenových ústupků

Jednání o cenách podílů z úrody vycházejí z otevřeného, pravdivého a úplného výčtu nákladů a výnosů na straně rolníků i spotřebitelů.

5. Princip prohlubování přátelství

Časté kontakty mezi členy pomáhají přeměnit trvalé partnerství v opravdové přátelství.

6. Princip vlastní distribuce

Spoléhejme na vlastní systém distribuce, nesvěřujme to profesionálním dopravcům.

7. Princip demokratického řízení

Uplatňujme demokratické postupy při přijímání společných rozhodnutí v jednáních výrobců se spotřebiteli.

8. Princip vzájemného poznání

Rozvíjejme přátelství a kulturu, která není závislá na hmotných statcích, a snažme se, aby náš CSA nezplaněl do pouhého dodavatelsko-odběratelského vztahu.

9. Princip přiměřené velikosti

Žádná skupina by neměla přerůst do rozměrů, ve kterých je dodržování uvedených principů nemožné.

10. Princip nepřetržitého rozvoje

Nikdy nesmí ustat snaha o drobná vylepšení vzájemné kooperace a uspokojování potřeb skupin výrobců i spotřebitelů.

Další - závěrečnou část textu naleznete ZDE.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.