Zbyněk Fiala: Řecko na pár dní trochu zkrachuje

obrazek
22.7.2011 19:37
Ani chytrá horákyně, napůl oblečená, napůl nahá, by nevymyslela lepší trik, než s jakým přišli při řešení řecké krize bankéři pod křídly Mezinárodního finančního institutu IIF. Řecko na pár dní trochu zkrachuje. Utrpí „selektivní default“, když připraví výměnu svých stávajících dluhopisů za jiné, ve kterých investoři Řecku pomohou tím, že dobrovolně odepíšou 21 procent celkového výnosu. Po pár dnech bude zase všechno v pořádku a Evropská centrální banka, bez jejíchž peněz by Řecko kleklo definitivně, bude dělat, jako že se nic nestalo.

Čtvrteční summit eurozóně, který měl na stole odkládanou reakci na hrozící státní bankrot Řecka, nepřekvapil ty, kdo čekali, že vlk se nažere a koza zůstane celá. Překvapil jen ty – jako byl třeba náš ministr financí Miroslav Kalousek, kdo sázel na to, že koza vlka sežere. Malé Řecko, jehož dluh je astronomický v poměru k možnostem této prosluněné země s turistickou monokulturou, tvoří problémy v rozsahu dvou procent HDP eurozóny. Představa, že členské země se nedokážou dohodnout, co s tím, a dají přednost tomu, aby Řecko strhlo do víru finančních spekulací všechny, tedy i zbylých 98 procent, byla opravdu z jiného světa. Kalouskova varování, že Řecká krize sáhne i po České republice, měla logiku jen v tom, že něco se lidem nakecat musí, když se znovu hroutí příjmy státního rozpočtu ČR a v lidech by mohl vzniknout dojem, že skutečné strašidlo se narodilo doma a zjevuje se při mičurinském mrzačení ekonomiky.

Ve čtvrtek byla k dispozici celá sada řešení, některá více strategická, jiná více taktická. Ke strategickým patřila přeměna stávajícího stabilizačního finančního mechanismu, tedy případ od případu vyjednávaných záruk za ohrožené země, na jakýsi Evropský měnový fond, instituci federálního charakteru. Stejného rodu byly úvahy o evropském ministerstvu financí, které by disponovalo i určitým objemem vlastních příjmů. Jeden zdroj měla představovat bankovní daň.

Tyto návrhy se vynořovaly v uplynulých týdnech v různých obměnách, ale potvrdilo se, že se o nich mluví hlavně proto, aby si na ně lidé zvykli. Nejreálnější se zdála být bankovní daň, která měla vynést v nejbližších letech asi 50 miliard euro a představovala by příspěvek finančního sektoru pro krytí té části řeckého dluhu, která je zjevně nesplatitelná. V tom okamžiku však finanční sektor zbystřil, protože pochopil, že také na řeči o bankovní dani si mohou lidé zvyknout, a pak se může vyhlásit kdykoliv znovu, až tu bude pořád. Proto začala intenzívní jednání na půdě Mezinárodního bankovního institutu IIF, jak se podílet na úhradě řecké krize takovým způsobem, aby to bylo opravdu jednorázové a jen ve vztahu k Řecku.

Nakonec tedy byl přijat plán IIF o dobrovolných ztrátách bankovních institucí. Tyto ztráty byly eurozónou vyčísleny na 21 procent z čisté současné hodnoty řeckých státních dluhopisů v oběhu, ale součet toho, co banky nabízejí je možná ještě větší a drží se oněch uvažovaných 50 miliard euro.

Jak Řecko na pár dní trochu zkrachuje? Oním trikem bude dobrovolná výměna stávajících řeckých dluhopisů s kratší splatností za dluhopisy, které bude možné splácet za 15 až 30 let. Další možností je dobrovolný závazek, že po vypršení splatnosti investoři znovu koupí řecké státní dluhopisy s předem dohodnutým nižším výnosem, tedy pod úrovní trhu. Všechny tyto kroky budou ratingové agentury i ECB považovat za „selektivní default“. Avšak tyto dobrovolně nevýhodné kroky bude možné učinit jen v předem stanovené dny. Řecko pak za část získaných peněz nakoupí nejlepší evropské dluhopisy a dá tak najevo, že má rezervy. Tím „selektivní default“ skončí a ECB zase začne Řecku půjčovat.

Hrůza bank z bankovní daně tedy přinesla rychlé taktické řešení, které se obešlo bez strategického vyústění. To neznamená, že samotná existence eurozóny, unijní měnové federace, nevolá i po dalších federálních ekonomických institucích. Nicméně proběhly aspoň dílčí kroky v tomto směru. Irsko na summitu opustilo svůj odpor vůči sjednocení základu daně z příjmu výměnou za rozšíření unijních garancí této krizí postižené zemi. Tím se opět zúžil tábor odpůrců tohoto zásahu do daňové suverenity členských zemí. K hrstce odpůrců patří – jak jinak i ČR. Ale pozor. Už předtím EU přistoupila na značnou míru koordinace nepřímých daní, DPH. A tam je český ministr financí Miroslav Kalousek – když obhajuje pionýrské sjednocování české nDPH na vysoké úrovni – úhlavním eurohujerem.  

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.