Zbyněk Fiala: Rok úlevy (II)

obrazek
4.1.2013 12:31
Nejde ani tak o to, kdo bude českým prezidentem, jako spíš o to, kdo jím nebude. Pokud se na Hrad nedostane někdo, kdo by plynule navázal na Václava Klause, volbami se otevře rok velké úlevy. Mocenská základna českého parazitního kapitalismu se začne drolit. V první části jsme si probrali první tři cecíky (církevní, penzijní a daňové), ze kterých mocně prýští do vybraných úst veřejné zdroje. Podívejme se ještě na cecíky globalizační, bankovní a příjmové, než přenecháme téma někomu jinému, kdo přidá další (unijní, korupční, zdravotnický …).

(Předchozí část naleznete ZDE)

Globalizační

Malá otevřená ekonomika ČR je do globalizace zapojena víc než dost, ale efekt není jednoznačný. Od roku 1993 přišly do ČR asi 3 biliony korun přímých zahraničních investic. Ty mezitím dozrály a nyní vracejí zisk, dividendy a úrokové platby do zahraničí v rozsahu, který se nápadně podobá nějakým 10 procentům z této celkové investice ročně. Pokud to přepočítáváme na HDP, podle odhadu MF ČR bude tento odliv peněz jen v roce 2013 činit asi 8 procent HDP, to je asi 300 miliard korun. Příliv přímých zahraničních investic v roce 2011 činil 1,5 procenta HDP, odliv je tedy pětkrát vyšší. Ale zahraniční kapitál tu něco taky odevzdá. Kolik?

Když to zjednodušíme a řekneme, že daně z příjmů organizací dnes platí prakticky jen firmy se zahraničním vlastnictvím (ostatní jsou ve ztrátě nebo v nejlepším případě na nule), firmy se zahraničními vlastníky pošlou do státního rozpočtu 80 miliard korun. Daň z mezd však platí všichni, proto odpovídající daňový podíl z tvorby 30 procent české hrubé přidané hodnoty (při mírně vyšších mzdách) je přes palec 40 miliard korun. Připišme sem i stejný podíl na DPH, dejme tomu 60 miliard korun. Hnidopich by přidal i pojistné na sociální zabezpečení, řekněme 140 miliard korun. Asi jsem všude hodně nadsadil, ale když to sečteme, jsme zhruba na stejné částce, jako je ta, která odtéká. Dělíme se tedy férově. Nic moc navíc.

Charakter těchto investic lze vyčíst z faktu, že klesá postavení ČR v EU z hlediska podílu zaměstnaných v „aktivitách náročných na znalost“ ve vybraných odvětvích zpracovatelského průmyslu a služeb. Roku 2000, kdy boom přímých zahraničních investic začínal, jsme byli v těchto statistikách na 9. místě od konce žebříčku, ale nyní jsme o dvě místa níže. Čerstvé statistiky rovněž ukazují, že reálné mzdy klesají, protože mzdové přírůstky jsou menší než inflace. Růst zahraničního obchodu výrazně zvolňuje, směnné relace se dlouhodobě zhoršují. Ekonomika se zavrtala do recese, máme nejhorší vývoj ze všech sousedů ve středoevropském regionu.

Je zřejmé, že tohle je dobíhající perspektiva. Nejde jen o nesmyslně nízkou míru zdanění a omezení nelegálních forem vývozu zisku. Mimochodem, argument, že vyšší daně vyženou firmy ze země, porovnejme s počty firem, které v minulých letech odcházely do daňových rájů, přestože jim české daně šly extrémně na ruku. V minulých dnech prošel tiskem údaj, že ve třetím čtvrtletí vzrostl zájem o přesun vlastnictví do zahraničí o 15 procent, hlavně na Kypr a Seychely. Vzrušení vypukne, až Kypr, který se rychle sesouvá do řecké pasti, začne vážně uvažovat o potřebě unijní pomoci a bude muset nabídnout nějakou protihodnotu. Omezení daňových úniků ze zemí, které mu mají přispět, bude asi na prvním místě takového seznamu.

I kdybychom však nastavili zdanění firem lépe, dobíhající perspektivu představuje jednostranná orientace na zahraniční investice a export, zatímco domácí trh je považován za cosi druhořadého, záchovná dávka, aby hovádko úplně nezdechlo. Neobejdeme se bez investic z českých kapes, bez programů, které využívají domácího trhu a domácích přírodních zdrojů. Musíme lépe využívat celého území republiky, ne jen pár zamořených industriálních center. Musíme se orientovat na perspektivní obory, nikoliv na pravěk, ve kterém se uchytili tuneláři Klausovy éry. Lidé, kteří se prosadili účetními a finančními triky a budováním neprůstřelného krytu z přátel na všech úrovních státní správy, policie a justice, se budou vždycky houfovat u největší hrušky, jako je dostavba Temelína nebo prolomení uhelných limitů. Menší koncentrace příležitostí a větší nezávislost na centru je vyřazuje ze hry. O otevřené soutěži v perspektivních oborech vůbec nemohou uvažovat. Jejich jediný zájem spočívá v tom, jak to tady uzavřít, izolovat, vydojit, a zmizet.

Bankovní

Zaostřeme také na banky. Dalším číslem roku je zjištění vlády, že zahraniční kapitál ovládá 95 procent českého bankovního sektoru. Tady nám nepatří prakticky nic. Následující pláč ČNB, že zahraniční centrály by mohly ze svých českých dcer odčerpávat velké peníze, však zazněl, až když to proběhlo. Analytička České statistického úřadu Drahomíra Dubská upozorňuje v analýze ekonomiky ČR ve 3. čtvrtletí:

„Největší vliv na ztenčení přebytku finančního účtu měla položka ostatních investic s málokdy vídanou meziroční změnou o 171 mld. korun - kladné saldo z konce září 2011 značící příliv peněz do země (31,4 mld. korun) se změnilo za tři čtvrtletí 2012 v deficit ve výši 139 mld. korun značící čistý odliv peněz ze země. Dvěma třetinami se na tomto odlivu podílely peněžní operace obchodních bank. Pokračoval tak trend zaznamenaný již v pololetí 2012.“

Naše drahá vlast je naštěstí zvyklá, že jí tuhle nebo támhle chybí jednou 50, jindy 100 miliard. Tentokrát na to přišla řeč nad plánem Bankovní unie EU, jehož součástí mělo být podřízení unijních bank dozoru ECB. ČNB se bojí marginalizace, nechce přijít o agendu.

Předtím ČNB vystupovala aktivně proti euru (přišla by o měnovou politiku), kam jsme měli původně vstupovat souběžně se Slovenskem. Tvrzení, že je to ekonomicky nevýhodné a riskantní, vyvrátil život, Slovensku se daří líp. Slovenská ekonomika se zotavila z hluboké recese mnohem rychleji než jiné země a bude patřit k nejsilnějším v OECD, píše se v prosincové zprávě OECD věnované této zemi. Hospodářský růst Slovenska za rok 2012 je očekáván ve výši 2,6 %, zatímco Česko čeká pokles o 1,3 procenta. Slovensko tak na tom bude o 4 procentní body lépe než Česko.

Ale nebuďme na ČNB zbytečně přísní. Skoro bych vyhlásil guvernéra Miroslava Singera Mužem roku, protože byl jediný, kdo zachoval chladnou hlavu a převzal hospodářskou politiku místo chaotické vlády. Snížení základních sazeb na nulu při inflaci nad tři procenta je v rozporu s jediným cílem, který ČNB oficiálně sleduje, a sice stabilitou cen. Spíše jde o sledování jiného, nevysloveného cíle, kterým je podnět ekonomice. Ten v zákonu o ČNB uveden není, ale je naprosto namístě. Přestože se ČNB vymezuje vůči proměnám Evropské centrální banky, teď ji plně následuje. ECB chce formálně zakotvit tento cíl, který by byl definován podobně jako ve Fed, tedy „udržení zaměstnanosti“, a ČNB už se podle toho chová.

Guvernér Singer je vnímán jako euroskeptik, ale fakticky je jen antihujer, chová se korektně a upozorňuje na rizika. Možná dokáže změnit ve výhodu i situaci, kdy už nemá k dispozici další snižování úrokových sazeb, protože není kam (dokud nepřijdeme na to, jak pracovat s úrokovými sazbami pod nulou). Sáhne tedy o jiném nástroji, měnové intervenci. Pokud by se podařila, vytrhl by trn z paty ekonomice i sobě. Řešilo by to totiž i měnové ztráty ČNB z minulosti. Když máte na účtu miliardu dolarů a ta přejde z kurzu 20 korun na 19 korun za dolar, máte rázem miliardu korun fuč. Všichni kolem mají radost, že asijské počítače jsou o pět procent levnější, ale vám se hodnota účtu o tu miliardu snížila. Úplně cítím, jak si oddechl každý, kdo tu miliardu dolarů nemá, ale Miroslav Singer mezi těmito šťastlivci není. Proto by se mu líbilo, kdyby prodej dolarů a eur z devizových rezerv ČNB trochu oslabil kurz koruny. Pomohlo by to exportérům, kterým začíná docházet dech, a jemu by ubyl kus těch obrovitých devizových ztrát.

Hlad zahraničních centrál po příspěvcích od českých dcer by však nejspíš vzrostl, protože zalepení stejné díry v eurech by vyžadovalo další miliardy korun navíc. Před tím se můžeme bránit jen tím, že budeme mít české banky. Není to situace nová, už naši pradědečkové byli v podobné situaci, když začali sdružovat kampeličky a záložny, aby bylo čím financovat zakladatelské období českého průmyslu a rozvoje venkova. Jiná cesta asi není. Jak to bude konkrétně vypadat, těžko odhadnout. Určitě půjde o rozrůstání rozvojových jader decentralizované ekonomiky, která využije prostor v opuštěných venkovských oblastech.

Na možnosti decentralizace upozorňuje i čerstvá zpráva CIA (konkrétně její civilní složky NIC) jako na jeden z faktorů, který může zásadně ovlivnit některý ze základních trendů. Mluví obecně o vlivu nových technologií, ale vnímá jejich převratný charakter. Jedná se především o „aditivní obrábění“ (prostorové tiskárny) a roboty, které mají potenciál změnit základy průmyslové výroby v rozvojovém i rozvinutém světě. „V rozvinutých zemích mohou tyto technologie zvýšit produktivitu, řešit chybějící pracovní síly a snížit potřebu převádění výrob do zahraničí, zejména pokud lze využít výhody zkrácení dodavatelských řetězců.“ Lapidárněji – i složité věci bude možné dělat v malém a s nízkými náklady v místě.

Na stejné téma se objevil obsáhlý článek ve Foreign Affairs a shrnuje to, co čtu v knize Chrise Andersona, novináře z Wired, pod titulem Makers (Výrobci). Americký týdeník Bloomberg Busionessweek zase měl reportáž o mladých inženýrech, kteří se pokoušejí na venkově státu Missouri vyvinout sadu základních výrobních zařízení (počítají do toho i malou domácí hliníkárnu), se kterými by se dalo v malé skupině nezávisle přežít. Má tedy smysl uvažovat i o místním financování.

V poště mi přistála prezentace firmy Altercredit, která se chce věnovat mikropůjčkám pro nízkopříjmové podnikatele a zemědělce, řekl bych biozemědělce. To by snad nebylo až tak převratné, zajímavější je zaměření a složení firmy. Chce se orientovat na zvyšování místní ekonomické autonomie a skládá se převážně ze zkušených ekonomů a finančníků kolem České zemědělské univerzity v pražském Suchdole. Zasvěcení lidé s vizí, to je ono.

Příjmové

Nakonec pár řádek, o co se tu vlastně hraje. Připomnělo mi to pár grafů, které se znovu objevily v New York Times, aby se vrátily k bitvám uplynulého roku. U nás to bude podobné, ale česká čísla většinou nemám. Tak tedy také v USA se snižuje reálná mzda a je už 9 % pod úrovní roku 2000! Většina přírůstků příjmů totiž jde onomu jednomu procentu nahoře. Jak moc? V USA to činilo roku 2010 (oživení) neuvěřitelných 93 procent veškerého přírůstku, ale i z toho dvě pětiny ukousla horní jedna setina procenta!! Ta, která nechce ani za boha zvýšení daní. Státní zadlužení USA vzrostlo od roku 2007 na dvojnásobek vzhledem k podílu z HDP (z 36 na 73), u nás skoro taky, jen z nižší úrovně. Výmluvný je graf, který ukazuje politické rozdělení země. Zatímco ještě v 60. a 70. letech bylo možné v Kongresu prosadit většinu návrhů, po nástupu Ronalda Reagana se začala situace polarizovat, a teď už nelze získat politického protivníka k podpoře prakticky ničeho. I z toho fiskálního útesu se chystali do poslední chvíle skákat po hlavě.

Naděje tedy spočívá v tom, že nepustíme na Hrad nějakého ideologického zarytce. Že tam zvolíme člověka, který bude otevírat – nikoliv uzavírat – příležitosti pro obyčejné lidi. Představte si tu úlevu, kdyby se to podařilo!

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

.   Nakonec si stejně ulevíme v komůrce zvané Water Closed,

klokan

  Nezbývá než dodat, že světélka na konci četných zlodějských, korupčních a jiných tunelů ekonomické povahy, stále nejsou k zahlédnutí, natož pro neprivilegované obyvatele ČR. Lze však již mít za prokázané, že současná Kalouskovsko Nečasovsko Peakovská vláda, vytvořila již i příznivé podmínky pro tunelování demokracie, práva a vlastně i státu. O té skutečnosti, že krtkům se letos bude dařit se lze přesvědčit i procházkou po táním právě odsněžených lukách, na nichž ční četné pahorky, jako pozůstatky po jejich úspěšné činnosti. Lze tedy pochválit ČT 2, že svobodným obyvatelům ČR, promítla při večerníčcích příslušný seriál vzdělávacích filmu, včetně pojednáni o metodách a prostředcích regulace počtu přemnožených hrabavců. V jakoby svobodně a demokraticky zvoleném dalším našem spasiteli, skutečně světélko nevidím. Po včerejším dalším šalamounském rozhodnutí US ve stylu rozpůlení nemluvněte, budu TV besídky kandidátů spíše považovat za dobrý šláftruňk.

antoninsebek

Taktika některých přispivatelů (v tomto směru jste se k nim dnes bohužel přiřadil i Vy) je zhruba tato: Zaplníme stránku tolika "argumenty a fakty", že na ně nebude ani technicky možno reagovat. Takže mohu učinit pouze to, že  si vyberu jen tu pověstnou třešničku na dortu.

Cituji Vás, pane: "Hnidopich by přidal i pojistné na sociální zabezpečení, řekněme 140 miliard korun."  Moje stanovisko zní: Zkuste se mrknout na roční rozpočet VZP, tj. pouze jedné (byť největší) ze ZDRAVOTNÍCH pojišťoven. A zkuste si zjistit, kolik nás stojí ta sluneční a větrná elektřina. Tyto "cecíky" jste nějak minul.

Možná to pro Vás bude překvapení.... I když, jak jste zmínil, to berete "přes palec".

Já, na rozdíl od Vás, mám na Slovensku blízké příbuzné. A pamatuji si, jak se  Slováci ubezpečovali, že chtějí být samostatní, "aj keby by mali mať na obed iba zemiaky a kapustu". Ubezpečuji Vás, že to dodrželi. Za 1. republiky i v české končině chodili ministři v záplatovaném obleku. Ach, kdeže tyto sněhy jsou.

Váš hnidopich, p. P. (pane Přespalec)

P.S. Končíte takovým přáním: "... Naděje tedy spočívá v tom, že nepustíme na Hrad nějakého ideologického zarytce. Že tam zvolíme člověka, který bude otevírat – nikoliv uzavírat – příležitosti pro obyčejné lidi."

Odhlédnu od toho, že "vším lidem volený" prezident je bohužel proti nedávné minulosti ještě o něco více okleštěný kladeč věnců. Na rozhazování je ministr financí. Funkci Rovnátka II může vyplnit pan Mládek. Což se stane. Nějací "Obyčejní lidé" (opravdu nevím, kdo to je, moji sousedi jsou všichni neopakovatelní) jej budou plácat po ramenou. Pak přejdou i na jiné části těla. Nebudou ho šetřit. Protože ani on nešetřil.

klokan

  Při rešeržích dnešního tisku si pochopitelně značím k podrobnějšímu pročtení, tuto II. část výstižného a aktuálního ekonomického pojednání pana Fialy. Stranou ohledně přemýšlení ohledně nejen mafiánsky zmutované  zdejší odnože kapitalismu, vlastně spíš podstaty kapitalismu sui generis pochopitelně nezůstané dnešní počteníčko  od paní Švihlíkové na dnešních BL s příznačným názvem Demokracie jako překážka rozvoje kapitalismu. Dodávám toliko, jako v přímém přenosu ze současné ČEZké kotliny. Nebylo by již od věci řádně si došlápnout na zdejší pofiderní stavitele mantinelů křivých a děravých.

 ,,Neoliberální kapitalismus DEMOKRACII, kterou můžeme v nejširším pojetí chápat jako právo volby, nepotřebuje. Ba co víc, demokracie ohrožuje jeho hegemonii a jeho infrastrukturu, kterou si pracně během posledních cca třech dekád vytvořil.

Současný neoliberální kapitalismus má totalitní povahu a je proto s demokracií nekompatibilní a bude se ji snažit (i za pomoci autoritářských fašizoidních režimů) odstranit, jako poslední překážku svého nekonečného rozvoje."

   Tady si dovoluji přetisknout závěrečné resume tohoto rovněž vynikajícího článku jako malou upoutávku.