Zbyněk Fiala: Sami proti sobě

obrazek
21.1.2014 16:57
Obyvatelé obcí v Národním parku Šumava by byli sami proti sobě, kdyby dovolili poškodit evropsky výjimečnou divokou přírodu a pustili se do lanovek a sjezdovek v přímé konkurenci s mnohem lépe vybavenými rakouskými a bavorskými lyžařskými středisky. To je závěr studie renomované britské poradenské společnosti EFTEC, kterou v Praze představil její obchodní ředitel Ian Dickie. Detaily jsou na adrese www.sumava-kurovec.cz.

Nový pohled na oceňování hospodářského potenciálu šumavské divočiny nabídla průkopnická studie, která je v tuto chvíli určena především poslancům nad zákonem o Národním parku Šumava. Z podnětu Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) byly posuzovány tři různé alternativy správy a ekonomického využití šumavské přírody a krajiny.

Úkolu se ujali experti z renomované britské společnosti EFTEC (Economics for the Environment Consultancy -http://www.eftec.co.uk/). Předtím zpracovávali hodnocení ekonomických nákladů, přínosů a řešení při rozhodování o krajině a přírodních zdrojích pro britská ministerstva, pro americkou, nizozemskou, finskou, kanadskou nebo jihoafrickou vládu, pro OSN, pro Evropskou komisi, Světovou banku či Evropskou investiční banku. Zkrátka silný hlas z venku, neboť doma vše zanikne.

Tři cesty

Na stole je návrh zákona o národním parku Šumava, který připravil bývalý ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, a další návrh, údajně z podnětu šumavských obcí, který předložili dva hejtmani z tohoto regionu. Investoři a developeři si mnou nad těmito návrhy ruce, ochránci přírody se děsí. Debata je téměř nemožná, protože okamžitě přeroste do osobních útoků nebo rovnou facek na tváře ekologických „přivandrovalců“. Z veřejnosti jsou děláni idioti. Výmluvný je článek (inzerce) starosty Nové Pece Josefa Koželuha v místním tisku, který křičí napříč celé stránky, že „vědci podporující kůrovce dostávali dotace, zatímco obyvatelé Šumavy jsou bez práce“.

Jak dál? Planýrovat, nebo naopak rozšiřovat chráněné zóny? Kdo na čem vydělá? Kdo tratí?

Podívejme se tedy do studie EFTEC, která se samozřejmě vyhnula jakýmkoliv konfrontacím a suše porovnávala ekonomické výsledky tří scénářů:

· S I - pokračování současného stavu

· S II - návrh zákona, který loni předložil exministr životního prostředí Tomáš Chalupa,

· S III - návrh vědců a ekologických organizací, aby polovina parku byla ponechána divoké přírodě (a turistům) a na polovině se šetrně hospodařilo.

U všech tří možností hodnotila:

· vliv na turismus,

· vliv na služby, které poskytuje šumavská příroda takříkajíc celé republice (tzv. ekosystémové služby),

· vliv na atraktivitu Národního parku Šumava pro návštěvníky,

· vliv na místní ekonomiku v šumavských obcích a zaměstnanost,

· finanční životaschopnost celého záměru.

Co je bezkonkurenční

Výsledky prezentoval obchodní ředitel EFTEC Ian Dickie a přistoupil k nim jako kapitalista, který je živ z prodeje zboží. Snem každého podnikatele je monopol, obsazení místa, kam jiný nemůže a kde si mohu určovat podmínky. Běžně se toho dosáhne nalezením jedinečného produktu, který nedokáže nabídnout nikdo jiný.

Co je takovým unikátním prodejním artikem (unique selling point) na Šumavě?

Rozsáhlé oblasti dosud neporušené přírody, která je jedinečná v evropském měřítku a představuje nabídku pro nastupující trend zážitkové turistiky. Ian Dickie se pokusil tento trend vyčíslit globálními údaji. Zatímco roku 2010 pocházelo ze zážitkové turistiky asi 6 procent celkových tržeb v oblasti turismu, roku 2020 už by to mohlo být 25 procent. Globální čísla přitom mohou zaostávat za rychlejším vývojem v Evropě.

Zahřměly ještě dvě další cifry.

V současné době navštěvují NP Šumava asi dva miliony turistů ročně, kteří tam utratí necelé dvě miliardy korun. Hodnota šumavské přírody je však mnohem vyšší, dokonce i z ryze hmotařského hlediska, když posoudíme, kolik se tam vyprodukuje kyslíku nebo vláhy, která pak spadne daleko odsud, aby pokropila obilné pole nebo zchladila zapařená města.

Jedná se o systémové služby ekosystému. Jejich hodnota se pro názornost počítá tak, jako kdybychom měli kyslík, který poskytne les, vyrábět uměle elektrolýzou. A vodu – kolik by to stálo, kdybychom museli veškerou vodu ze srážek prohnat průmyslovou destilací. Nebo vyrovnávání teplot – kolik by stál pokus o náhradu snížení teploty, které poskytuje odpařování ze stromů a vlhké půdy, nějakým umělým chlazením. Tyto a další ekosystémové služby NP Šumava mají hodnotu 42 miliard korun ročně.

Z těchto čísel je zřejmé, že tržby za turismus na Šumavě mohou a měly by růst, ale nikoliv na úkor hodnoty ekosystémových služeb. Tržby za turismus budou – za určitých okolností – zvyšovat příjmy obyvatel Šumavy, avšak pokles ekosystémových služeb by snižoval komfort – když to zjednodušíme - obyvatel republiky.

Tři scénáře

S I – Pokračování beze změn by znamenalo, že management NP nadále nevyužívá biologický ani ekonomický potenciál území. Je to špatné pro park, pro obce, pro všechny. Chráněné zóny jsou tak malé, že se tam víc ekoturistů nevejde.

S II – Navržená zonace podle nového zákona má umožnit velké investiční záměry, které znamenají ztrátu hodnoty území. Navíc nebere ohledy na důsledky klimatických změn, na Šumavě může být bída o sníh stále častěji. Zmenšení chráněných území vyhrotí problémy s turistikou.

S III – Pokud by se nechala volná příroda na polovině národního parku, jak to navrhují vědci a ekologické organizace, znamenalo by to rozšíření příležitostí pro ekoturismus a ekonomiku regionu.

Vedle rozdílů ve využití šumavské přírody přitom vidíme rozdíly i v tom, kam směřuje případný výnos a jak by byl rozdělen.

Všímejme si jen změnových scénářů:

S II – Změna podle návrhu MŽP i krajů by sice vytvořila nějaká pracovní místa, zatímco jiná – hlavně v místě - by naopak ubyla. Práci by totiž dostali především lidé mimo region.

Pokud se bude s národním parkem zacházet jako s hospodářským lesem, přivede to velké lesnické firmy s těžkou technikou a lacinou vlastní obsluhou, třeba ze zahraničí. Místní lesáci zůstanou ze hry. Také výstavba velkých projektů přivede velké stavební firmy odjinud. Lyžařské areály pak nabídnou jen sezónní zaměstnanost, zčásti znovu pro zaměstnance odjinud. Výnosy odtečou z regionu pryč.

Region zaplatí tuto politiku nejen omezením pracovních příležitostí a odlivem výnosů, ale i ztrátou kvality území pro ekoturismus.

S III – Pokud by se v národním parku zvětšila rozloha chráněných oblastí, jak to navrhují vědci a ekologické organizace, rozšířily by se i příležitosti pro ekoturismus a zážitkovou turistiku. To zvýhodňuje menší místní podnikatelské subjekty, rozptýlené malé rodinné penziony s místní obsluhou a se zásobováním z regionu. V obcích pak zůstane i větší podíl zisku. Nabídka návštěvnických aktivit přitom bude pestřejší a nebude koncentrována jen na lyžařskou sezónu nebo dva měsíce letních prázdnin, ale bude rozložena do celého ročního období.

Už teď jsou velkým tahákem výpravy do divočiny s odborným doprovodem pracovníků národního parku, ale nabídka volných míst ve výpravě je rychle vyčerpaná. Proto přírodě i podnikání pomůže, pokud se chráněné území rozšíří.

Když to shrneme, kvalitní ochrana přírody a divočiny je podle studie EFTEC dobrá jak pro místní přírodu, místní lidi i ekonomiku.

Fakta ze studie

Ochrana divoké přírody podporuje poptávku po turistice

· Šumava má tři taháky pro turisty: populace ikonických druhů (např. ptáci jako tetřev, tetřívek, dravci nebo rys), pestrost lesních a mokřadních ekosystémů (orchideje, různé druhy hmyzu včetně brouků a motýlů) a zejména divokou krajinu

· turisté navštěvující Šumavu oceňují neporušenou přírodu v NP:

45 % respondentů v průzkumu podporovalo, aby 30 - 40 % území tvořily bezzásahové zóny,

36 % respondentů podporovalo, aby bezzásahové zóny tvořily více než 40 % území

68 % respondentů se nelíbily vykácené holiny

52 % respondentů nevadil pohled na mrtvé stromy

· 68 % návštěvníků řeklo, že existence národního parku je důležitá pro jejich rozhodnutí jet na Šumavu

· Regionální rozvojová agentura ve studii z roku 2007 uvedla, že

příležitost je v marketingu Šumavy jako oblasti s „unikátními přírodními a krajinnými hodnotami“

riziko pro krajinu tkví ve „špatně připravených stavebních aktivitách“

· NP Bavorský les (Bayerischer Wald) má 53 % území divočiny a silnou turistickou ekonomiku. Ta spočívá v ikonické hodnotě ‚značky‘ divočina, v přírodní krajině a pocitu odlehlosti, která se k ní váže.

Turistika vynahrazuje ztráty z lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu.

Větší podíl příjmů z turistiky [oproti dřevařství] zůstává v regionu.

· Výsledky průzkumu ze Šumavy a Bavorska ukazují, že návštěvníci podporují rozšíření bezzásahové zóny, přitahují je přírodní oblasti s divočinou.

Poptávky po divoké přírodě mezi turisty lze využít lépe

· Studie cituje Neila Birnieho, zakladatele společnosti Wilderness Journeys, kterou National Geographic oznámkoval jako největší evropskou cestovní kancelář zaměřenou na dobrodružství:

„Národní park Šumava má ideální pozici k tomu, aby vydělal na pozitivních trendech ve světové turistice, kde cestovatelé stále více hledají zážitky v divoké přírodě. Poloha parku v blízkosti zalidněných evropských oblastí mu dává konkurenční výhodu před jinými oblastmi…“

· „Zvětšení jádrové zóny na 52,2 % by Šumavě poskytlo uznání jako chráněnému území mezinárodního významu. Významná oblast divočiny v regionu by poskytla tahák pro návštěvníky.“

· NP Bavorský les na německé straně je často citován jako model bezzásahové péče, kterou by šlo použít v NP Šumava. Vybudovali tam úspěšnou turistickou ekonomiku založenou na zážitku divočiny.

· Cestou k posílení značky NP Šumava je oživení iniciativy ‘Divoké srdce Evropy‘.

· Cílová skupina zájemců o turistiku v divoké přírodě je obrovská: jenom organizace Birdlife má v Evropě 1,9 milionu členů, německý Svaz pro ochranu přírody a životního prostředí má 0,5 milionu členů

· Jediná pozorovatelna tetřevů Loch Garten ve Skotsku vydělává 100 000 eur (2,7 milionu korun) ročně, a to v době mimo hlavní turistickou sezónu.

· Národní park by učinila atraktivnějším i konkrétní opatření:

vylepšení turistických stezek, včetně nahrazení některých asfaltových silnic pěšinami,

pozorovací věže a turistická centra ke sledování divokých zvířat,

ohrady se vzácnými druhy zvířat (například vlci v Srní) a

větší nabídka vycházek s průvodci, které jsou nyní rychle vyprodány.

Zákon o národním parku, připravený exministrem Chalupou, by poškodil turistiku

· Pokračování v současném přístupu by poškodilo reputaci národního parku a mohlo by vést ke ztrátě investic a turistiky zaměřené na přírodu a krajinu.

· Návrhy zákona povedou k důsledkům, které podkopají obraz Šumavy na mezinárodním trhu.

· Stavební práce na výstavbě lanovky či dalších velkých developerských projektů v NP by přinesly dočasné zvýšení počtu pracovních míst. Ale tato pracovní místa by byla jen krátkodobá a stavební práce často zajišťují pracovníci odjinud.

· Stávající ubytovací kapacita hotelů a penzionů v parku je nevyužitá.

Lyžařský areál na Hraničníku je na hranici rentability

· Podle evropských pravidel by investor musel kompenzovat negativní vlivy na přírodní prostředí. Náklady na tuto kompenzaci by činily asi 35 milionů korun. Pokud se však zahrnou do plánovaného rozpočtu, projekt se rázem ocitne ve ztrátě 500 000 eur (13,75 milionu korun).

· Stejně tak pokud by se podařilo pokrýt z evropských fondů nebo státního rozpočtu jenom polovinu investičních nákladů a na druhou půli by byl potřeba komerční úvěr, který má vyšší úroky, areál bude rovněž ve ztrátě 500 000 eur.

· Pokud započítáme náklady na náhradní výsadbu stromů, předpokládáme krytí poloviny projektu komerčním úvěrem a dojde navíc k tomu, že lanovku každoročně použije pouze 120 000 lyžařů namísto plánovaných 130 000, ztráta bude činit 55 milionů korun.

Z debaty na tiskovce

Studie byla prezentována tiskovce, kterou uspořádalo Hnutí Duha a přivedlo tam i vědce ze zmíněného českého akademického centra, které je rovněž označováno jako CzechGlobe.

Michal Marek, ředitel CzechGlobe, na tiskovce upozornil na rozdíly ve vnímání hodnot přírody, které jsou patrné v různých částech republiky. Je strašné, že původní zájem o přírodu Národního parku Šumava se podařilo u místních lidí zvrátit v podporu developerských aktivit. Je to opačný jev než třeba v Beskydech, kde mají místní lidé o přírodu zájem. Na Šumavě jsou lidé obětí obrovské manipulace a podpásových tvrzení, že někomu záleží „víc na tetřevech než na místních lidech“.

Pavel Kindlmann z CzechGlobe upozornil, že místní obyvatelé měli dosud velice špatnou představu o ekonomických možnostech rozvoje. Například podle místního tisku v Horní Plané, jiný projekt než lanovka neexistuje. Zastánci lanovky přitom tvrdí, že vydělá 210 milionů ročně – ale to by musel každý návštěvních v sezóně utratit 4500 korun.

Zuzana Křenová z Czech Globe uvedla, že správa NP dělá nekalou konkurenci místním podnikatelům, protože v informačním středisku nabízí stejný upomínkový sortiment jako oni. Nebo má být časem toto informační středisko někomu prodáno? Komu se to připravuje? Nedávno byly deset let staré objekty správy NP rozprodávány.

Jakub Hruška z CzechGlobe doložil fakt, že na Šumavě se jedná o přírodu mezinárodního významu - každoročně se obracejí na českou vládu vědci a různé mezinárodní organizace s naléhavými výzvami, aby se to nezničilo. „Jako vědecká obec chystáme dopis předsedům českých politických stran, aby brali v potaz hodnotu přírody při jednání o novém zákonu,“ řekl.

Ian Dickie informoval, že v Británii je ochrana přírody spojována s podporou místních aktivit, je to nástroj oživení regionu.

Michal Marek projevil obavu, že za mnohými projekty, které teď Šumavu ohrožují, je nevhodná dotační politika. Mnohdy je tak podporována čirá spekulace - postaví se hotel, který se pak prodá někomu mimo region. Dopad regionálních dotačních titulů je často špatný. Soudí, že tato republika na víc Špindlů nemá. Nové adrenalinové sporty jsou vůči přírodě až brutální, jak třeba sjíždění lavinových svahů. Vstříc bychom měli vycházet těm, kdo se chtějí do přírody vracet, ne těm, kdo ji ničí.

Podle Křenové jsou na vrcholu sezóny, o Silvestru, využity jen tří čtvrtiny ubytovacích kapacit Šumavy. Přesná čísla však neznáme, mnozí ubytovatelé hosty nehlásí. Hruška dodává, že naprostá většina ubytovacích kapacit na Šumavě nepatří místním lidem.

Co s tím?

Dickie je přesvědčen, že rozšíření chráněných území rozšiřuje i podnikatelské příležitosti, ale na začátku musí být analýza, po jakém typu zážitkových pobytů je poptávka. Teprve pak můžeme rozvíjet nabídku.

Kindlmann nabízí kritérium pro rozšíření chráněných území – vyčleníme biotopy, kterým by turismus škodil, a zbytek může být využit k rozšíření divočiny, do které turisté mohou (případně s doprovodem).

Nakonec ještě trochu psychologie. Křenová, která dříve působila i jako náměstek ředitele NPŠ, vidí, že naprostá většina obyvatel je extrémně unavena z bojů o Šumavu. Tón debaty určují největší křiklouni, ale nejsou to vždycky ty nejreprezentativnější hlasy. Konflikty se snadno přesunou do osobní roviny – když se mnou nesouhlasíš, jsi hloupý. To je nevětší problém Šumavy, že to není o argumentech.

Jaromír Bláha z Hnutí Duha je přesvědčen, že přes tyto bariéry se můžeme přenést jen tak, že budeme tvořit nejzásadnější dokumenty, jako je plán péče nebo nový zákon o Národním parku Šumava, společně, u jednoho stolu.

K tomu dodejme, že životní podmínky obyvatel Šumavy je třeba zlepšovat, ale nelze předstírat, že o Národním parku Šumava rozhodují jenom oni, protože jim tento vzácný region patří. Nejenže jim nepatří (většina místních hotelů a penzionů patří někomu jinému a v lese pracují firmy, které si opatřují dělníky třeba z Mongolska, pokud jsou levnější). Místní lidé a místní obce nemají na takové rozhodující slovo ani nárok - podobně jako třeba Pražáci nemohou sami rozhodovat o tom, co bude s Národním divadlem.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Podotýkám, že zde neznám plno podrobností.

Mám v příbuzenstvu hajného (ne toho z TOP-ky), který to dělá celý život. Když se mluví o Šumavě, tak uplivuje nad slavnými ekology, kteří tam dopustili tu spoušť souší. Kterou kupodivu ani Rakušáci ani Němci nemají.  Nad teorií, že se to obnoví samo, kroutí hlavou.

Netuším, proč zběsilí ekologové jsou i proti feromonovým lapačům na kůrovce - je to přece nejedovaté zařízení, zacílené přesně proti jednomu škodlivému druhu. Od známých - architektů vím, že ekologové různých hnutí také radi něco do kapsy.