Zbyněk Fiala: Škoda nese

obrazek
6.5.2011 11:09
S kůrovcem na Šumavě je to stejně jako s chybějícími zdroji pro penzijní systém. Ne, že by problém neexistoval, ale napřed se musí vyhrotit, aby se řešení nahnalo do jediného správného chlívku. Tím je na Šumavě zrušení národního parku. U penzí, stejně jako u zdravotnictví a školství, je to zase privatizace systému. Škoda nese.

 

Vzpomeňte si, co se dělo na Šumavě v minulosti. Bezzásahová první zóna byla rozbita už za ředitele Národního parku Ivana Žlábka, kterého ustavil do funkce tehdejší ministr životního prostředí František Benda (ODS). Žlábek roztříštil nejchráněnější část národního parku do desítek ostrůvků, mezi kterými se plošně kácelo. Izolované zbytky nejpřísněji chráněné přírody na šumavských hřebenech tak byly vystaveny větru, který v nich způsoboval katastrofální polomy. Padlé stromy lákaly kůrovce a větrné volné plochy usnadňovaly let brouka na větší vzdálenosti. V lítém boji proti kůrovci se tak děly věci, které spíš působily dojmem, že někdo tu brouka přikrmuje.

 

Nyní přišlo finále. Vyholí se, co se dá, a ještě se to pokropí jedy, které víc než kůrovce ohrozí vzácné šumavské živočichy. Výsledné pařezy v chemicky čistém prostředí budou nepochybně vhodnější pro stavební využití na rezidence (první už má Zdeněk Bakala), než pro studium procesů v nedotčené přírodě. Nebo pro sjezdovky, které jsou na rakouské straně kopce, jak nikdy neopomene připomenout nynější ředitel národního parku Jan Stráský.

 

Také penzijní systém byl nejprve ošetřen šesti vlnami snižování a omezování plateb pojistného. V systému byl navíc udržován umělý chaos, aby peníze zaměstnanců odplývaly i jinudy, například záplatovaly díry po nedostatečných příspěvcích za OSVČ nebo státní pojištěnce. Pro jistotu budou pojištěnci z průběžného pilíře doplácet i některé benefity těm, kdo vyvedou část peněz v rámci opt-outu. A to by bylo, aby privatizace penzijního systému s dlouhodobým přesunem stovek miliard do rukou finančních skupin nebyla lepší než ohrožený státní pilíř.

 

Šumava je také dobrý příklad typického procesu, kdy se „národní“ hodnota obalí mlhou triků a lží, aby se jevila jako bezcenná. Bezcenná pro národ, nikoliv pro skryté dravce. Že to není jen bláznivý nápad komentátora, vyčteme z opatrných slov, kterými se pokouší sedm bývalých ministrů životního prostředí (s výjimkou Bendy, samozřejmě) v otevřeném dopise současnému ministru Tomáši Chalupovi (ODS) rozmluvit drastické zásahy v prvních zónách: „ … možná nechtěným důsledkem kácení v centrálních částech parku může být otevření těchto ploch ekologicky neudržitelným investičním projektům“.

 

Také Česká společnost pro ekologii se snažila jiným otevřeným dopisem vysvětlit, že to, co je současným vedením národního parku označováno za „záchranu“, může být ve skutečnosti nevratným ničením. „V dopise představitelům vlády a parlamentních stran protestujeme proti vyhlášení kalamitního stavu a zahájení velkoplošné těžby dřeva v bezzásahových oblastech, které může v těchto oblastech vést k nenávratným ztrátám,“ vysvětluje předsedkyně této společnosti Hana Šantrůčková v rozhovoru pro časopis Veronika. „Týká se to především vrcholové části Šumavy, kde jsou chudé a mělké půdy. Pokud dojde k jejich narušení, tak se budou ekosystémy těžko obnovovat. Krmě toho, velká část stromového patra v bezzásahových oblastech je dnes již uschlá a vylétání kůrovce nehrozí.“

 

Dalším prvkem destrukce „národní“ hodnoty je její přeměna na „místní národní“, kdy o věci celostátního a evropského významu začnou rozhodovat místní kmotři a jimi nastrčené osoby. Předseda Svazu šumavských obcí a starosta Horní Plané Jiří Hůlka dává plnou podporu „boji proti kůrovci“ a vyzývá Senát k podpoře proti „experimentu úzké skupiny vědců a nevládních organizací“. Nezmiňuje však, že plechové lapače, kam má být brouk lákán feromonem, se válejí nepoužité podél šumavských cest. Mate také veřejnost, že ekologové jsou proti zásahům. Ekologové žádají zásahy v nižším, druhém pásmu, a rychlou likvidaci individuálních napadených kmenů. Jenže to je pracné a nic z toho.

 

„Nechceme kácet lesy, chceme, aby se o ně řádně pečovalo a aby se postupně zlepšovala jejich přirozená druhová skladba,“ říká Hůlka. Ale to je totéž jako zrušení národního parku. Zájem je o plošnou těžbu, vývoz dřeva a vyčištění nejcennějších partií. Ano, nejcennějších.

 

Virtuózní úředník Jan Stráský vytáhl celý ohňostroj triků. Nejprve zasáhl do správního řízení, kterým žádal o chemický útok v bezzásahových zónách, aby rozhodnutí přišlo až potom, kdy brouk vyletí. Řekne pak, že vědomě porušil zákon, aby mohl zabránit větším škodám. Větším? Problém je v tom, že Stráský poukazuje jen na tržní hodnotu dřeva, ale popírá hodnotu biologické rozmanitosti a samoregulujících procesů v přírodě, kvůli kterým byl národní park zřízen. Les tam prochází přirozenou obnovou, uschlé dřevo nejprve zastiňuje semenáčky a usnadní jim start, jak už je to na mnoha místech vidět. Dřevo pak zetlí a vrátí půdě živiny.

 

Škoda naopak vznikne. „Když to vezmete po způsobu pana Stráského, do porostu vjede těžká mechanizace, všecko rozjezdí, odtáhnou se stromy a musí se vysázet semenáčky, které jsou mimochodem poměrně drahé,“ vysvětluje Hana Šantrůčková. „Nejlevnější stromky jsou řekněme kolem 10 Kč. V NPŠ se sází 1000 až 1500 stromků na hektar, takže jen stromečky stojí 10 tisíc až 15 tisíc korun. Přičtěte k tomu lidskou práci. Ještě se musí vzít v úvahu, že holiny se přehřívají a mnoho stromků nepřežije. To je prokázáno. Člověk musí často přijít ještě napřesrok a dosazovat. K tomu se musí přičíst náklady na ochranu a obnovu okolních ekosystémů.“

 

Jiný trik má podobu tvrzení, že nejde o nic nového, je to jako vždycky. Stráský přece chce udělat jen to, co se dělalo předtím… Ano, ale zejména pokud jde o použití jedů, chce to, co se dříve opatrně užívalo jen v druhé zóně, dělat v masívním měřítku a v první zóně. Podobně je to s kácením. Jeho rozhodnutí prostě ignorují odlišné režimy jednotlivých zón národního parku. On už žádný národní park nevidí, jen zbytky hospodářského lesa, který má patrně ustoupit jiným užitím.

 

„Kdysi zelená střecha Evropy je dnes už z jedné třetiny zcela suchá. Bude to mít vliv nejen na hydrometeorologické podmínky Šumavy, ale změní to i životní podmínky pro místní obyvatele, což se může odrazit i v návštěvnosti, která je tím hlavním, co místní obyvatele živí,“ říká dřívější předseda Svazu obcí národního parku František Nykles a myslí, že tím podporuje kácení. Kdyby mu šlo o národní park, byl by to argument proti kácení. Kácení ztíží obnovu lesa a holé plochy zhorší hydrogeologické poměry. Vltava dostane méně vody a zvýší se riziko prudkých splachů při bouřkách nebo tání. Pařezy turisty zapudí. Jenže o park nejspíš nejde.

 

Související informace najdete v tiskové zprávě Hnutí Duha.

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

  Kdysi šumné hvozdy, nyní samé klády.