Zbyněk Fiala: Škrty jsou horší než krize

obrazek
14.1.2013 12:15
Dosavadní řešení krize eura bylo horší než problém sám. Upozornil na to odstupující šéf eurozóny, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker před hospodářským a finančním výborem Evropského parlamentu. Vyslovil se také proti závodům ke dnu - vyzval k dohodě o minimální mzdě a základních sociálních standardech. Jeho řeč byla podrobně zachycena španělským listem Cinco Dias a upozorňuje na ni server Eurointelligence.com.

Značný poprask způsobilo vystoupení lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera v Evropské parlamentu, když se v minulých dnech loučil se svou funkcí šéfa eurozóny. Využil příležitosti říci otevřeně, co si myslí o tom, jak se šéfové států se společnou měnou slepě podřizují příkazům Evropské komise, ECB a MMF a neberou ohled na politické důsledky krize. Chyba je přitom jak v nepřiměřeném tempu úspor, tak v jejich nerovnoměrném rozložení. Fakticky bylo rozhodnuto, že všechna tíha krize dopadne jen na ty nejslabší. Navíc země, které vydělávaly na úniku kapitálu z Řecka, nedělaly nic pro to, aby jej zastavily.

Mimochodem, analýzy ukazují, že řada zemí se nemůže dostat z dluhů ne proto, že by tolik utrácely, ale že jim přerostly přes hlavu úrokové platby. Nemusí je to bavit věčně. Podle předběžných odhadů, Řecko už loni dosáhlo primárního přebytku státního rozpočtu do dvou procent HDP (stav účtů bez obsluhy státního dluhu). To znamená, že Řecko už dokáže financovat činnost státu z vlastních daňových výnosů. Jinými slovy - kdyby Řecko přestalo splácet a nedostalo už žádné další půjčky, je možné, že to ustojí. Katastrofu však představuje řecká rekordní nezaměstnanost, kterou už předstihlo i Španělsko.

Místo diktátu solidarita

Právě „v podcenění dramatu nezaměstnanosti“ spatřuje Juncker největší chybu. Vznikl dojem, že Evropa je tu jen od toho, aby někoho trestala. Lepší by bylo, kdyby naopak země, které realizují přijatý program přizpůsobení, dostávaly odměnu. Svého následníka pak Juncker vyzval, aby nedělal rozdíly mezi členskými státy (později dokonce reprodukoval slova lucemburských Zelených o „německém diktátu“). Vyslovil varování, že pokud nedojde k potřebné změně, „poznáme to do šesti měsíců“. Za klíčové považuje otevřenou debatu o politických důsledcích strukturálních reforem – a to i v zemích, na které to pak dopadne zprostředkovaně.

V Junckerově projevu se objevila také řada důrazů na solidaritu. Vyslovil se zejména pro dohodu o minimální mzdě, která by respektovala určitou sociální potřebu („minimální sociální mzda“), a k tomu ještě o „minimálních sociálních právech pracujících“, protože jinak hrozí ztráta podpory pracující třídy. Nezbytné je domluvit se také na „elementární míře solidarity“ při řešení bankovních problémů a ochraně vkladů.

Španělsko chce odbrzdit

Španělský tisk se intenzívně rozhlíží po nových idejích, protože dosavadní recepty zhoršují zadluženost i sociální situaci v zemi, kde je nezaměstnanost nad 20 procenty. Začíná být jasné, že bez obnovy růstu, který je zablokován finanční krizí, to nepůjde. Jenže španělské malé a střední firmy, kde by mohlo být pracovních míst nejvíc, mají problémy s úvěrem. Je to tak zásadní problém, že zazněl jako podstatné téma v novoročním projevu premiéra Mariana Rajoye. Hledají se náhradní zdroje, které by snížily závislost na bankách. Píše o tom španělský internetový deník El Confidencial.

Jedním z alternativních nástrojů jsou obchodovatelné směnky, které jsou u nás spíše postrachem. Španělská vláda však uvažuje o tom, že by se s nimi obchodovalo na regulovaném veřejném trhu. Jednání se společností pro Trhy a burzy Španělska (MBE) už začala. Vedle toho chce vláda vytvořit nové nástroje, které nabídnou malým a středním firmám státní záruky.

V ČR poskytuje některé takové funkce polostátní Českomoravská záruční a rozvojová banka. Její základní kapitál je však malý (něco přes dvě miliardy korun). ČMZRB nabízí bankovní záruky, zvýhodněné úvěry a další služby nejen firmám, ale také třeba společenstvím vlastníků bytových jednotek nebo územním samosprávám a státu. Je tedy ručitelem, zdrojem i prostředníkem.

Ve Španělsku se uvažuje o roli samospráv zvlášť. Větší roli mají hrát společnosti vzájemného ručení na úrovni obcí, tedy instituce vzájemnostního typu. Také ministerstvo hospodářství může úvěrovat malé a střední firmy, ale jen pár drobnými. Má na to v přepočtu půl miliardy korun, které jsou určeny především na podporu inovačních projektů „ve fázi ideje“.

Pokud jde o vzájemnostní finance, podobný problém řeší i ve Francii. Tam vznikají regionální investiční banky pro malé a střední firmy a k tomu také profesionální „územní platformy“. To jsou poradenské instituce, které se budou pokoušet koordinovat činnost místních hráčů a podporovat rekvalifikaci a restrukturalizaci.

Banky sobě

Španělsku se vymstila přílišná závislost na bankách v situaci, kdy banky se musí vyrovnat se zátěží krize, s vlastními ztrátami a s požadavky na zvyšování kapitálové přiměřenosti. K tomu ještě musí přednostně vykupovat státní dluhopisy. Španělské banky jsou na tom možná ještě hůř, než si kdo myslí, protože na přelomu roku se dostal pod kritickou palbu i bankovní dohled samotné centrální banky Banco de Espaňa, který podle zprávy komise Asociace inspektorů úvěrových institucí zatajoval doklady o zjištěných nedostatcích. Píše o tom deník El Público. Je to asi hodně vážné, protože španělský nejvyšší veřejný žalobce zahájil kriminální vyšetřování a samotná Banco de Espaňa ohlásila zpřísnění a větší transparentnost dohledu.

Jak je vidět, španělský bankovní systém má dost starostí sám se sebou, takže reálná ekonomika je mimo jeho pozornost. Nehledě na to, že reálná ekonomika je také v kleštích, protože poptávka domácností je na úrovni roku 2008 a vládní výdaje jsou ještě níž (jako u nás). Export se trochu vzpamatoval, ale to není případ malých a středních firem, jak potvrzuje i rekordní nezaměstnanost. Do tohohle rizika se bankám prostě nechce. Potom se ale nelze divit, že Španělé přestávají chápat, k čemu jsou takové banky dobré. Mluví se o potřebě snížení míry finančního zprostředkování (desintermediación financiera).

Jiné zprostředkování

Přesnější je mluvit o potřebě mimobankovního zprostředkování. Jedná se o projekt systémového charakteru. Základem je standardizace podmínek pro emise dluhu nefinančních podniků, zjednodušení prospektu dluhopisu, které však musí provázet – zdánlivý protiklad – zvýšení jeho transparentnosti. To jsou základní podmínky, aby tyto papíry mohly být kótovány na burzovních trzích. Hlavní překážkou však zůstává obrovské riziko, a to by chtěl stát zmírnit tím, že zvýší veřejnou podporu avalováním (slibem případného odkupu) a garantováním (v dohodnutých mezích) takového dluhu. Vznikne tak alternativní veřejný trh s pevným výnosem.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Fialo, výtečně popsané dění v EU. Že by konečně někdo "zjistil", že je problém "také" v nezaměstnanosti....., samozřejmě mj.? Banky nikdy skutečně nezajímal, nezajímá a zajímat nebude tzv. stav "reálné ekonomiky", protože banky jako soukromý "sektor" jsou postavené "de facto" systémem "letadla"..... Jsem velice potěšen, že zmiňujete řeckou schopnost financovat existenci státu z vlastních výnosů.....

Do tzv. "zadluženosti" je poslal CÍLENĚ A SYSTÉMOVĚ bankovní "sektor" a nehorázné úroky z půjček, které BYLY A JSOU DIREKTIVNĚ "NAŘIZOVÁNY" - otevřeně, nebo skrytě (třeba prostřednictvím "povinné modernizace armády"......).  Drancování nezávislosti států II. a III. kategorie, životů stovek miliónů lidí..... Vše je to o manipulacích bankovního "sektoru" a jeho profitu za každou cenu - jednoduchým "ukazatelem" jsou neustálé meziroční  zisky bank a to s neskutečnou progresivitou právě v období "krize"....... viz ČR..... Dívám se na to "zjednodušeně", protože dnes už to nemá smysl zaobírat se tím do hloubky. Jsme ve vleku, jako ten poslední "dobytčák"..... Celá tzv. "východní" Evropa.

Zdravím Vás.