Zbyněk Fiala: Stav politické nouze

Vítr se obrací a lidé si začínají uvědomovat, co se na ně chystá. Většina lidí nemá nic z toho, že si ti nahoře snížili daně.

Úvod do stavu nouze se odehrával nad předlohou zákona, který má snížit podporu stavebního spoření na polovinu formou zpětného zdanění. Kdybychom se drželi jen podstaty věci, můžeme o správném nastavení této státní podpory – a jejím případném propojení s dalšími nástroji a dalšími podmínkami – dlouze diskutovat. Je to téma, které je živé už dobrých deset let. Uvedená podpora se také už jednou snižovala. Avšak snižovala se jen u nových smluv, nesnižovala se zpětně. A nynější návrh zpětného snížení navíc přišel jako blesk z čistého nebe, jako okamžitý nápad, kterými tato vláda jen prší. Někdy je zase rychle vezme zpět, jako byl přídavek mladým učitelům, o kterém bájil nerozkoukaný ministr školství, tenhle chce prosazovat ze zoufalství a nouze. Jediná dobrá věc, která se dá říci o této chaotické vládě, je ta, že je dobrým testem odolnosti naší republiky.

Celou debatu, která se odehrávala nad vstupními tématy pro jednání o státním rozpočtu na rok 2011, najdete ve stenoprotokolech, které jsou na sněmovním webu www.psp.cz, v rubrice Jednání (vyhledáváme podle data schůze) nebo v rubrice Dokumenty (vyhledáváme podle tématu nebo označení předlohy).

 

Vyberme si alespoň pár hlavních sporů. Jeden z nich se točil kolem toho, zda může ČSSD na jedné straně odmítat zpětné snížení podpory stavebního spoření formou 50 procentní daně, když na druhé straně sama navrhuje stejnou technikou, tedy 50 procentní daní, zpětné snížení veřejné podpory pro fotovoltaiku. To srovnání je však nesmyslné. Podpora fotovoltaiky je definována zákonem, zaručujícím 15letou návratnost. To je legitimní očekávání investorů do fotovoltaiky. Teď měli příjmy takové, že se návratnost zkrátila na polovinu předpokládaného období. Pokud se jejich příjem upraví na nižší úroveň, která však stále zaručuje stanovenou 15 letou návratnost, nic se neporušilo, nic se nemění zpětně. Naopak se vracíme k tomu, co bylo původně dohodnuto.

 

U stavebního spoření smlouva hovoří pouze o podmínkách, za kterých je vyplacena pevná částka státní podpory. Tuto částku jistě snížit lze, je to suverénní rozhodnutí státu, ale jen dopředu, u nových smluv. V opačném případě stát poruší své slovo podobným způsobem a jednostranně naředí své závazky. Legitimní očekávání 4,5 milionu občanů, kteří stavební spoření využívají, bude popřeno. A když stát svůj závazek jednostranně změní, musí lidé ve spoření pokračovat až do konce šestileté smlouvy? Nebo budou mít také volné ruce? Dnes by to možná nic neudělalo, úrokové sazby bank jsou historicky nízké, není kam jít, ale to se může změnit. Pomůže někdo stavebním spořitelnám pokrýt toto riziko, když se jednorázově, z vládního rozhodnutí, drsně rozkývá investiční rozhodování poloviny obyvatelstva?

 

A to se bavíme o dobrovolném spoření. Co když vládě stejnou silovou technikou – za stavu politického zoufalství – projde povinné spoření na důchod do soukromých fondů, kde budou u těch nejmladších ročníků peníze ležet přes 40 let? Stačí se podívat do Francie, jak to vypadá, když lidé přestanou vládu považovat za někoho, kdo opravdu myslí na jejich budoucnost.