Zbyněk Fiala: Stav politické nouze

27.10.2010 10:07
Rozhodnutí vlády Petra Nečase, že zákony, kterými chce prosadit sadu rozpočtových škrtů, projedná ve stavu legislativní nouze, vypovídá celkem výstižně o zoufalé situaci, ve které se trojkoalice ocitla. Nouze, na kterou se odvolává, je ve skutečnosti politická, protože vlast neohrožuje nějaká přírodní pohroma nebo nepřítel v zahraničí, ale pouze vlastní neschopnost najít pro své záměry podporu ve společnosti. Vláda není ochotná realisticky vyjednávat o kompromisu, který získal podporu v parlamentu. Nebere vážně, že předpoklady, na kterých postavila návrh státního rozpočtu, to znamená všechny výhody těm nahoře, všechny náklady těm dole, jsou většinově nepřijatelné.

To, že je lidé prohlédli, potvrdily nejen takové projevy vůle veřejnosti, jako byla zářijová masová demonstrace nebo pokračující stávková pohotovost odborů (tu lze počítat jen do té míry, nakolik ovlivní volené zákonodárce a ministry), ale zejména ty projevy její vůle, které představují nejjistější čísla demokracie, tedy výsledky právě ukončených voleb. Kam jsme to dospěli? Stav politické nouze nejlépe dokládá fakt, že vláda chce obejít rozhodnutí voličů hlasujících pro nové složení Senátu. Chce jednat – ve stavu nouze – ještě s tím starým, takříkajíc svrženým. Co to má společného s demokracií? Skutečně nemá smysl, aby lidé spoléhali na nepřímé formy společenského dialogu, jako je parlamentní vyjednávání, a byli dohnáni k přímým akcím v ulicích?

Vítr se obrací a lidé si začínají uvědomovat, co se na ně chystá. Většina lidí nemá nic z toho, že si ti nahoře snížili daně.
Úvod do stavu nouze se odehrával nad předlohou zákona, který má snížit podporu stavebního spoření na polovinu formou zpětného zdanění. Kdybychom se drželi jen podstaty věci, můžeme o správném nastavení této státní podpory – a jejím případném propojení s dalšími nástroji a dalšími podmínkami – dlouze diskutovat. Je to téma, které je živé už dobrých deset let. Uvedená podpora se také už jednou snižovala. Avšak snižovala se jen u nových smluv, nesnižovala se zpětně. A nynější návrh zpětného snížení navíc přišel jako blesk z čistého nebe, jako okamžitý nápad, kterými tato vláda jen prší. Někdy je zase rychle vezme zpět, jako byl přídavek mladým učitelům, o kterém bájil nerozkoukaný ministr školství, tenhle chce prosazovat ze zoufalství a nouze. Jediná dobrá věc, která se dá říci o této chaotické vládě, je ta, že je dobrým testem odolnosti naší republiky.
Celou debatu, která se odehrávala nad vstupními tématy pro jednání o státním rozpočtu na rok 2011, najdete ve stenoprotokolech, které jsou na sněmovním webu www.psp.cz, v rubrice Jednání (vyhledáváme podle data schůze) nebo v rubrice Dokumenty (vyhledáváme podle tématu nebo označení předlohy).
 
Vyberme si alespoň pár hlavních sporů. Jeden z nich se točil kolem toho, zda může ČSSD na jedné straně odmítat zpětné snížení podpory stavebního spoření formou 50 procentní daně, když na druhé straně sama navrhuje stejnou technikou, tedy 50 procentní daní, zpětné snížení veřejné podpory pro fotovoltaiku. To srovnání je však nesmyslné. Podpora fotovoltaiky je definována zákonem, zaručujícím 15letou návratnost. To je legitimní očekávání investorů do fotovoltaiky. Teď měli příjmy takové, že se návratnost zkrátila na polovinu předpokládaného období. Pokud se jejich příjem upraví na nižší úroveň, která však stále zaručuje stanovenou 15 letou návratnost, nic se neporušilo, nic se nemění zpětně. Naopak se vracíme k tomu, co bylo původně dohodnuto.
 
U stavebního spoření smlouva hovoří pouze o podmínkách, za kterých je vyplacena pevná částka státní podpory. Tuto částku jistě snížit lze, je to suverénní rozhodnutí státu, ale jen dopředu, u nových smluv. V opačném případě stát poruší své slovo podobným způsobem a jednostranně naředí své závazky. Legitimní očekávání 4,5 milionu občanů, kteří stavební spoření využívají, bude popřeno. A když stát svůj závazek jednostranně změní, musí lidé ve spoření pokračovat až do konce šestileté smlouvy? Nebo budou mít také volné ruce? Dnes by to možná nic neudělalo, úrokové sazby bank jsou historicky nízké, není kam jít, ale to se může změnit. Pomůže někdo stavebním spořitelnám pokrýt toto riziko, když se jednorázově, z vládního rozhodnutí, drsně rozkývá investiční rozhodování poloviny obyvatelstva?
 
A to se bavíme o dobrovolném spoření. Co když vládě stejnou silovou technikou – za stavu politického zoufalství – projde povinné spoření na důchod do soukromých fondů, kde budou u těch nejmladších ročníků peníze ležet přes 40 let? Stačí se podívat do Francie, jak to vypadá, když lidé přestanou vládu považovat za někoho, kdo opravdu myslí na jejich budoucnost.
zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

jiri-dolejs
Podstatná souvislost je i ta, že vláda nechtěla připustit parlamentní diskusi nad těmito zákony před podzimními volbami. Jinak samozřejmě ovládá Sněmovnu a přehlasuje klidně i nový Senát. Proto odkládala i DPH na jaro. To že si nechá na začátku jednání o rozpočtu schválit objem příjmů a výdajů bez opory v platných zákonech je opakovaný problém českých rozpočtových pravidel.
alex
Nehledě na to, že Kalouskovo řešení (zdanění) jest způsob zaplevelující legislativu - není to normální standardní řešení a hlavně usvědčuje samotného Kalouska nejen z diletantismu, ale i z pokrytectví, mluví-li obecně o zjednodušení či vyčištění čehokoliv - legislativy nebo výjimek u daní. Kalousek podle mého názoru není standardním politikem a už vůbec ne dobrým politikem. Dle mého soudu jde jen o dalšího malého diktátora bez jakékoli politické kultury. Ostatně onu svou politickou kulturu neukázal a neukazuje tu poprvé. Klasickou ukázkou bylo gesto knížepána ohledně předsednického křesla sněmovny, které Kalousek autoritativně zazdil. Už tam bylo zřejmé, že knížepán Kalouska nezkultivuje, naopak zdá se, že Kalousek kultivuje knížepána i v kultuře politického projevu.