Zbyněk Fiala: Studenti se bouří

obrazek
20.1.2012 11:47
Devadesát melounů v luftě a otevřené volání, že ministr školství Josef Dobeš by měl letět taky. Univerzita Karlova v Praze se probudila a vyzývá akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby zastavily nebezpečnou hru s budoucností české společnosti.

„Dobeše do koše!“ volali studenti, kteří prošli ve čtvrtek večer v protestním průvodu Prahou od míst, kde předtím létaly melouny vzduchem nazdařbůh, aby všichni viděli, co tam ten ministr dělá. To však bylo čajíčkem proti nevídané bouři akademického shromáždění Univerzity Karlovy v nabité hale Collegia Maxima na právnické fakultě, která připomínala listopad 1989.

Výjimečnost události potvrzoval fakt, že podobné shromáždění se sešlo naposledy před osmi lety. Závěr pak připomínal výbuch sopky. Profesoři i studenti všech fakult hřměli a tleskali ve stoje nad přijatou výzvou, která se obrací k akademickým obcím všech vysokých škol v České republice, aby se přidaly. Aby zastavily nebezpečnou hru s budoucností české společnosti. Vzpoura!

Tu hru představují věcné záměry dvou zákonů. Lze je najít na vládním „eklepu“, což je jediná služba této vlády demokracii, neboť tam si lze připravované hrůzy aspoň včas přečíst:

http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?pid=RACK8NND62GW

http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?pid=RACK8NNDC7K8

Akademici se děsí, že oba zákony mají udělat ze staleté akademické tradice univerzit banální firmy, ve kterých jsou studenti klienty, učí se podle pokynů nadiktovaného manažerského vedení a v životě škol se prosazují podnikatelské zájmy spjaté s momentálním politickým krytím. Studenti a absolventi přitom budou podstupovat obrovské riziko zadluženosti, zatímco banky, pro které je to všechno ušito, mají za zády státní záruky.

Paskvil, zní shrnující hodnocení. Neliší se to od kvalit ministrovy diplomky.

Těsně před hlasováním o bojové rezoluci se v akademickém shromáždění vedla debata nad poslední větou, která označuje obranu univerzitních práv a svobod za morální povinnost každého člena akademické obce. A co každého občana republiky? Oni podpoří nás, my podpoříme je! To byl okamžik, kdy se lámal chleba. Zatím tedy zůstal jen v jedné ruce. Převládl pocit – nepřehánějme to. Na bitvu máme. Ale na válku…?

Jenže válka už běží. K propojení protestů předtím vyzval také profesor Martin Potůček z fakulty sociálních věd, když připomněl, že vysoké školy v tom nejsou samy. Až půjde do tuhého, uvědomme si, že něco podobného se odehrává také ve zdravotnictví, kultuře, výzkumu, sociální péči, v politice zaměstnanosti nebo jak se zachází s veřejnou správou. Vláda přitom důsledně plní své programového prohlášení. Tam je přece uvedeno, že jedině podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství v této společnosti.

Ale učitelé? Policisté? Sestry?

Bezprostředně před hlasováním, které uzavřelo dlouhou debatu (ještě se k ní vrátíme), pak zazněla studentská poznámka s poukazem na Listinu práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Ta v článku 33 stanovuje, že každý má právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání „podle schopností občana a možností společnosti“. Možnosti došly? Nastala situace, že na to společnost nemá? Tomu nenasvědčují obrovské odměny, které se rozdávají ve vedení ministerstva školství. To množství melounů, které tam vyhazují z oken.

Když došlo na hlasování, mělo smysl počítat jen hlasy proti – bylo jich méně než deset. V prostředí, které tak dlouho kráčelo po modré!

Rezoluce členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze

„My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, konstatujeme, že návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům byly připravovány v neadekvátním spěchu a nesplňují ani základní požadavky kladené na dokumenty tohoto druhu. Oběma materiálům chybí přesvědčivá východiska, jakož i pádné argumenty pro nezbytnost kompletního nahrazení stávající úpravy. Navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům. To by v důsledku vedlo k omezení svobody vědeckého bádání, svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace a práva na vzdělání zaručených Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.

Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.“

Ministerský paskvil

„Poslouchám řadu obav a stesků, ale text předložený vládě tyto problémy neobsahuje,“ bránil se večer v ČT na Hamplovy výtky emeritní rektor UK, nynější náměstek ministra školství profesor Ivan Wilhelm. Předloha je prý výrazně předělaná.

Ministr sám nenašel odvahu do televize přijít, přestože odpoledne přísně káral rektora Václava Hampla, že nezodpovědně vyvolává sociální bouře. Ministerskou roli v tom, co akademici vnímají jako profesionální i existenční hrozbu, skromně zamlčel.

Nastrkování náměstka Wilhelma za fakticky poslední záchranný kruh ovšem funguje jen do chvíle, kdy se náměstek vrátí do úřadu a tam plní jinou okrouhlou funkci, funkci pátého kola u vozu. Hlavní slovo mají nejrůznější vnější dodavatelé zákonné předlohy, pro které bylo vyhrazeno oněch 90 milionů, jejichž efekt je srovnatelný melouny, které se ve čtvrtek symbolicky rozcákly o chodník před právnickou fakultou. A K-9. Pak také nastoupí poslanecká lidová umělecká tvořivost.

Zoufalý boj akademiků o zachování rozumu pro vysokoškolské prostředí zachycuje portál i-forum pod tématem Reforma VŠ (http://tarantula.ruk.cuni.cz/IFORUM-4.html).

Snad se tam brzy objeví i Kritický průvodce „reformou“ vysokých škol, který se rozdával před shromážděním a kde je chaotický vývoj reforem zachycen s akademickou přesností.

Popisuje například, jak se postupně měnila role akademických senátů do jakýchsi rad, ve kterých je omezována nebo úplně potlačena role studentů. Napadlo mne, že poukazy na omezenou svéprávnost studentů se neliší od názoru Miroslava Štěpána, že „děti nám přece nebudou říkat, co máme dělat“.

Vzpomněl jsem si také na jiný případ přerozdělení akademických kurií, který se odehrál roku 1409, kdy Univerzitu Karlovu vedl Mistr Jan Hus a vstoupil tak na dráhu, která nakonec ovlivnila dějiny celé Evropy mocným reformačním impulzem. Nyní se do podobného reformačního úkolu pouští vězeňský psycholog. Jeho přínos lidstvu spočívá hlavně v tom, že osobně mimořádně odvážně prozkoumal ostrou hranu mezi tím, kdy lze dostat na vysoké škole diplom a takříkajíc odejít po svých, a prostorem o milimetr níž, kdy už se zvednou mocné síly a vyrazí uchazeče velkým obloukem ven.

Shromáždění Univerzity Karlovy se sešlo poté, co 21 z 26 akademických senátů univerzit vyjádřilo nesouhlas s věcným záměrem obou návrhů, zní strohá zpráva. Popis toho, proč to udělali, však vnucuje neodbytný dojem, že nám vládnou pologramotní diletanti.

Předseda Akademického senátu UK prof. Jan Hála popsal soustavnou snahu legislativní dílny ministerstva školství o redukci autonomie vysokých škol, omezení podílu studentů v akademických senátech, zavedení nějaké formy školného, a přitom nikoliv přesvědčivou snahu o zlepšení výuky. V mezinárodním srovnání si však české VŠ, za ty peníze, které dostávají, vedou docela dobře. UK je v mezinárodním srovnání zhruba 250. z 18 000 univerzit a vysokých škol. Když se podíváme na ty, které s UK v žebříčku sousedí, mají výrazně lepší, i několikanásobně vyšší financování.

Rektor UK Václav Hampl shrnul výhrady a zvlášť kriticky mluvil o zákonu o finanční pomoci studentům. Označil jej za paskvil. „Konference rektorů se shodla na tom, že by v praxi nepomohl ani školám, ani studentům, jen bankám.“

Máme počkat s protesty na okamžik, až to bude ve sněmovně? Lepší by bylo přimět vládu, aby nechala přepracovat už věcné záměry. Pak se tedy musí reprezentace akademické obce shodnout na argumentaci, se kterou má vystupovat.

Předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek poukázal na to, že v případě školného tyto reprezentace nikdy nedostaly věcný návrh k projednání, ale až hotový návrh do připomínkového řízení, kdy už prakticky nic nelze měnit.

Varoval před dluhovou spirálou, kterou to vyvolá. Vláda zavede školné a úměrně sníží státní příspěvky školám. Studenti se zadluží. Mění se však i struktura pracovního trhu a začíná být víc absolventů nezaměstnaných nebo s nejistými či kratšími úvazky. Nebudou schopni splácet, školám budou chybět peníze – a zvedne se tedy výše školného, o to se sníží příspěvky školám, o to víc se studenti zadluží…

Princip „odloženého školného“, který se odvíjel od představy, že absolventi vysokých škol mají vyšší platy, je opuštěn. Splácet má absolvent už od okamžiku, kdy dosáhne dvou třetin průměrné mzdy. Student si tedy vezme půjčku, stát hradí během studia úroky a absolvent bezprostředně po skončení začne splácet úroky a z platu nad dvojnásobek minimální mzdy i jistinu. Nikde však není žádný propočet, jaké dopady to bude mít na rodiny studentů, studenty, absolventy, rozpočty. Vláda se zbavuje odpovědnosti za vzdělání, jako by to byl jen soukromý statek.

Kancléř UK Tomáš Jelínek si položil otázku, zda reformy představují úsvit, nebo soumrak vysokých škol. O úsvitu není řeči, je to soumrak, nebo tma. Reformy představují relikt Rakouska Uherska kopírující základní rysy předlistopadové úpravy. Změna postavení správní rady, fakult, profesorů, „jednoleté studium magisterské“, hodnocení vysokých škol agenturou. „Obsahuje to okamžitě nebo dlouhodobě působící jedy, které nelze doporučit k jakémukoliv kontaktu s poslaneckým kvašením,“ shrnul.

Další výhrady legislativců - ne vždy je zcela patrné, co je o čem. Samosprávnost, výzkumné univerzity, pojmy se objevují ve vnitřně rozporných pasážích. Proč? Je to zásadní systémová změna. Ale připravuje se v klidu, ne v revoluci. Pak by měla být zralá.

Prorektor Stanislav Štěch poukázal na širší kontext návrhu. Je to dílo neschopných, amorálních lidí? Ne, tento koncept je už přítomen 15 až 25 let a můžeme ho vysledovat ve Francii, v USA, v Británii. Zdrojem změn byla situace v půli 70. let minulého století, kdy hory volných peněz už nebylo čím zhodnocovat, a tak se začaly hledat příležitosti v privatizaci veřejných služeb. Vyžadovalo to udělat z veřejné služby zboží, dále zajištění kritické masy konzumentů a nakonec i nová pravidla – volný pohyb služeb, zavedení konkurence. Nakonec se začalo tvrdit, že to hrozně spěchá a už to mělo dávno být.

Reforma měla teoreticky snížit výdaje ze státního rozpočtu prostřednictvím nové „trojčlenky“ - školné, spolupráce s podniky a inovační služby.

Co přinesla vzdělávání konkurence? Po letech proběhly nezávislé výzkumy, které podnikly samy univerzity. Ukázaly, že prvek konkurenceschopnosti nezvýšil kvalitu vzdělání, jen zvýšil počet hráčů, kteří se perou o stejné peníze.

Proděkan právnické fakulty Jan Kuklík pak vystavil ministerským návrhům vysvědčení. Vědecká rada fakulty se shodla, že návrh věcného záměru reformy vysokých škol a finanční pomoci studentům je třeba důrazně odmítnout. Jeden z významných členů rady konstatoval, že to je jeden z nejslabších návrhů, který „kdy v životě viděl“. Kuloárně padala daleko ostřejší prohlášení, ale ta se do zápisu nedostala. Neodpovídá požadavkům po věcné ani formální stránce, použitá terminologie je nejednotná, což pozná každý student druhého nebo třetího ročníku. Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod však nelze o vysoké škole mluvit.

Proč byl ve spěchu předložen nezpůsobilý návrh?

„Římští právníci se ptali – v čí prospěch? Myslím, že to z tohoto návrhu čouhá jako sláma z bot,“ konstatoval Jan Kuklík.

Bývalý rektor UK Karel Malý (sloužil před Wilhelmem) vzpomínal, jak po listopadu 1989 ve stejných prostorách začal vznikat nový vysokoškolský zákon. Vytvářela ho vysokoškolská obec. „Měli jsme za cíl vnést do trosky univerzitních svobod ideu univerzity – samosprávu, autonomii, svobodu, humboltovskou jednotu vědy, vzdělání a výchovy.“

„Dozor, to je to hlavní slovo, které charakterizuje dnešní návrh. To musí akademická obec odmítnout.“

A nakonec věcný dotaz, který vznesla Anna Novotná z Ústavu židovských studií Husitské teologické fakulty: Jak reagovat, když nás politici nebudou schopni slyšet??

Informovanost, rezoluce, petice, demonstrace, stávka, zazněla neméně věcná odpověď.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Nemyslím tím opravdu svoji odpověď zle: Oboje jsou peníze, které pomohou financovat školství. Ale trvám na tom, že hlavním rozhazováním je ta přemíra vysokých škol. Ani jedno ani druhé není žádný geniální objev, to vím. Problém vidím v tom, že si to nechceme z nějakých (zřejmě skupinových) důvodů přiznat. A hlavně na to reagovat už nyní. Ale zákony matematiky, demografie a statistiky budou působit i nadále.  

adamicek

Ono spíš jde o privatizaci lukrativních míst na Praze 6 a centru Prahy kde mají sídla naše nejlepší univerzity, časem je vytlačí do okrajových kampusů na okraji velkých měst jak velí ekonomika a původní sídla se přemění na kanceláře, byty a obchody, ekonom technokrat jen radostí zatleská, podívejme se na Klausův Hrad, tam začínají tyto myšlenky, jehož krytí ministr Dobeš neúměrně požívá. Ze školství se stane suchý byznys, který už provozuje Klausův synátor nebo pan Kelner. Staleté dějiny našich univerzit jsou pro ně zbytečná zátěž.

oleg-gubin

O akademickém shromáždění UK jsem nevěděl. Ani kdybych věděl, zúčastnit bych se nemohl. Zbyňku, dík za přehledný otvírák! Včera večer jsem však sledoval televizní Hydepark, kde byl hostem prorektor UK Stanislav Štech. Divácké dotazy i celkové hodnocení svědčí o tom, že veřejnost problematiku vysokého školství vnímá stále víc. Troufám si odhadnout, že případné protesty v závěru února budou mít u veřejnosti větší ohlas než demonstrace v průběhu roku 2011. Studenti vysokých škol už nejednou akcelerovali společnost, naposledy v  listopadu 1989. Mám pocit, že se možná probudili blaničtí rytíři.

Přečetl jsem si také poznámky pana Šebka. Za nejpozoruhodnější považuji přebujelost soukromých vysokých škol. Jejich majitelé, přes pochybnou kvalitu výuky, kromě inkasa školného ještě troufale požadují dotace od státu. 

zbynek

Pane Šebku, témat nadhazujete víc, ale zaměřím se jen na jedno - kde vidíte souvislost mezi půjčkami studentům a školným? 

antoninsebek

Předem zdůrazňuji, že k návrhu tzv. vysokoškolského zákona stanovisko nemám. Nečetl jsem jej a čísti nebudu.

Nejen u mne, ale u dalšího lidu obecného se  tato problematika zužuje na placení tzv. školného. Pan předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek však nemá pravdu. Přiznám se bez mučení, že také já jsem vystudoval za dělnické a rolnické peníze. Zřejmě i za peníze pracující inteligence. Neskromně jsem přesvědčen, že jsem to naší socialistické i později kapitalistické společnosti dávno vráti. Ale k argumentům: V Česku, pokud to nevíte, je nejnižší podíl rodin s podprůměrným příjmem z celé Evropské unie. Rodiny s nižšími příjmy právě díkyk půjčkám budou moci svého dospělého 19-letého nadějného studenta pustit ke studiu na vysoké škole. To jde nyní těžko nebo vůbec ne. Výborný absolvent kvalitní vysoké školy najde vždy uplatnění s dobrým finančním zabezpečením, ať již v tu- nebo cizo-zemsku. A splácení půjčky bude odpočitatelná položka.

Je tady problém. Díky skupině spekulantů máme na všelijakých tzv. vysokých školách více míst než je absolventů škol středních. Netuším také, kde se vzalo tolik kvalitních vysokoškolských profesorů za krátký čas od tz. sametové tzv. revoluce. Právníků - to ano, ti mají zdroj od Prazdroje. A protože v žádné populaci na Zemi se nevyskytuje 99 procent lidí, kteří mohou vystudovat kvalitní (znovu opakuji: kvalitní) vysokou školu, budou mít někteří absolventi pseudovysokých škol problém s dobrým uplatněním. Takže současný stav jim vlastně škodí, je-liž pravda? 

Nevím pouze jedno: Kdo najde politickou odvahu, aby počet vysokých škol zredukoval. Trh to nebude. A v zemi, kde je dlouhodobou tradicí, že "náš kluk (dívka) MUSÍ mít maturitu",  tím hůře. Jenom se místo slova maturita dosadí slovo "vejška".

Vzpomínáme nyní 150 let od smrti Boženy Němcové. V její "Babičce" se mj. píše: "Není na světě člověk ten, co by se zalíbil lidem všem". Ani mně se to dnes nepodařilo, že?

antoninsebek

Chtěl bych sám sebe podpořit: Zkuste si můj zřejmě kontroverzní článek přečíst ještě jednou, pokud to jde tak s chladnou žlučí. Jednak jsem to nemyslel zle a jednak to stejně neovlivním. Děkuji všem za pochopení.