Zbyněk Fiala: Tahle země není pro vás (II)

obrazek
5.4.2012 08:52
Pozoruhodné tvrzení ministra práce Jaromíra Drábka (TOP), že na domácí poptávce tu až tak moc nezáleží, vévodilo konferenci o české ekonomice, která se pokusila porovnávat pravicová a levicová řešení. Pořádala ji iniciativa ProAlt společně s předsedou Senátu Milanem Štěchem (ČSSD), a proto se také konala v hlavním sále naší druhé parlamentní komory. Podívejme se také na názory experta, opozice a zástupce iniciativ.

Předchozí část naleznete ZDE.

EU očima Františka Palackého

Naše budoucnost je ve větší integraci Evropy, řekl investiční bankéř Ondřej Jonáš. Ale jaké je vlastně naše postavení v Evropské unii? Na jednoduchou otázku zkusil jednoduchou odpověď. Český HDP činí 3,6 bilionu korun (bez šedé ekonomiky, která by to možná přifoukla od dalších 15 až 20 procent). Když to přepočteme na 10,5 milionu obyvatel a vydělíme počtem dní v roce, vyjde nám asi 1000 korun na osobu a na den. Naše každodenní postavení ve světě tedy reprezentuje bankovka, ze které nás přísně pozoruje „otec národa“ František Palacký. Je to průměrná hodnota, Bakala i bezdomovci, a v regionech je zlomek toho, co v Praze.

Ve směnárně za to dostaneme 40 euro. Průměr EU 27 však činí 100 euro. Když tedy porovnáme postavení České republiky přes běžnou měnu, „očima Palackého“, jsme na 40 procentech EU 27, i poté, co je do tohoto průměru započteno Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Polsko a další země, které jsou na tom ještě hůř než my. A jsme na tom možná ještě hůř. Když vyrazíme do Německa nebo Rakouska, vidíme, že ceny tam jsou spíše nižší než v Čechách, alespoň pokud jde o pohonné hmoty, oblečení, jídlo.

Dohromady - nic moc. Proto se to také srovnání ve směnném kurzu moc nepoužívá. Statistiky obyčejně nabízejí mezinárodní srovnání podle „parity kupní síly“ (purchasing power parity - PPP), kde je německá košile proti české košili nebo rakouská houska proti české housce, kus za kus. Životní úroveň nebo vyspělost ekonomiky se prostě porovnává podle toho, co si kdo koupí za svůj příjem doma. Tam vychází, že jsme na 70 procentech průměru EU 27. Kdy se posuneme výš?

Jednu teorii dohánění, která je odvozena třeba z historického tempa snižování rozdílu mezi jihem a severem USA nebo mezi jihem a severem Německa, formuloval americký ekonom Larry Summers (působil také ve vládě Billa Clintona), a ta říká, že rozdíl se dá stáhnout maximálně o dvě procenta ročně. Na polovinu se sníží za 35 let.

I kdybychom tedy vyšli z onoho srovnání v PPP, kde jsme na 70 procentech, tak tímto maximálním tempem bychom dospěli za 35 let na 85 procent unijního průměru. Jenže nyní dotahujeme jen o 1,4 % ročně.

Jaké jsou brzdy růstu?

Inu, je jich celý seznam: korupce, kmotři, stát v zajetí největších firem, politika vydírání, kultura beztrestnosti, nefungující nezávislá justice, policie a média, nedostatečná kapacita institucí, nízká profesionalita a kompetentnost úředníků, neboť stále nefunguje zákon o státní službě, nízké výdaje na vědu a výzkum a nakonec i zjevné sebepoškozování liberálně-konzervativní pravice, které teď vidíme v přímém přenosu.

Obklopuje nás kapitalismus bez puritánských ctností.

Kam se svět posouvá? Dneska si lze na výsledek voleb vsadit podobně jako na fotbal („prediktivní trhy“), jen tam bude jiné publikum. Tyto trhy hodnotí pravděpodobnost znovuzvolení pravicového Nicolase Sarkozyho na úrovni 36 %, zatímco pravděpodobnost znovuzvolení liberálního Baracka Obamy je na 61 % a roste. To stojí za pozornost.

Dvě důležité diskuse, které mohou ovlivnit další vývoj, vedou dvě blízké přítelkyně – šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde (zastánkyně prorůstových stimulů a posílení eurovalu na jeden bilion euro) a německá kancléřka Angela Merkelová (má obavu z morálního hazardu, kdyby se všichni spoléhali na euroval, věří ve stabilitu přes střídmost).

Ondřej Jonáš je přesvědčen, že zatím si Merkelová vedla v krizi eurozóny dobře.

Brzdou je nerovnost

Jan Mládek z Fontes rerum (a stínový ministr financí ČSSD) říká, že krize neskončila a má stejný význam, jako měla před válkou Velká krize z 30. let. Jednou z příčin vzrůstající nerovnost příjmů a majetků.

Na tom není nic divného. Bohatství se kupí u jednoho procenta světové populace (pokud to není jen zlomeček procenta), a tato skupina má stále menší sklon ke spotřebě. Marná sláva, víc než jeden oběd do sebe nikdo nenasouká. Zbylých 99,9 procenta obyvatel světa, na které toho vychází stále méně, má větší sklon ke spotřebě, ale nemá na to. Nějaký čas probíhal pokus řešit to zadlužováním, ale když to začala provázet i deregulace finančních trhů a banky si začaly hrát s dluhy na kapitálovém trhu jak v kasínu, mělo to devastační vliv na ekonomiku.

(Mimochodem – zaznělo na nedávném semináři SPaS od ekonoma ČMKOS Jaroslava Ungermana – v Česku už je zadluženost domácností větší než zadluženost firem. Když k tomu přičteme i dluhy od nebankovních subjektů a co si lidé napůjčují od přátel a příbuzných, je dluh domácností stejně velký jako státní dluh ČR – asi 1,4 bilionu korun.)

Dalším vlivem je globalizace, čínské dovozy a odsouvání výrob kamsi do Asie. Způsobuje to destrukci střední třídy. Firma se odsune za levnější prací a místní manažeři a technici najednou nejsou zapotřebí. S odstupem se ukázalo, že je tu ještě další problém, který snižuje konkurenceschopnost, protože když výrobu odsunete tisíce kilometrů jinam, těžko se dá na tu vzdálenost také inovovat.

Česká politická reprezentace je riziko navíc. Značně pokročila v destrukci státu, z ideologických příčin („menší stát je lepší“). Je tu také tlak kapitálových skupin privatizovat veřejné služby.

Zadrhl příliv přímých zahraničních investic, od roku 2006 znovu probíhá destrukce CzechInvestu a dalších agentur, které měly tyto investice získávat. Kapitál spíš odplouvá jinam. Odešel textilní a oděvní průmysl, a až Číňani začnou vyrábět levná auta v Bulharsku, začne být v ohrožení i ten automobilový.

Naše budoucnost je v eurozóně, v krizi bychom měli partnerům pomáhat, ne na tom parazitovat. Problémy na české politické scéně způsobují radikalizaci společnosti. Měli bychom usilovat o návrat sociální tržní ekonomiky - vyrábí, nespekuluje a je doprovázena silným sociálním státem.

Nechceme německý vzor

Ekonomka Ilona Švihlíková z Alternativy zdola odmítá německý vzor – považuje jejich hospodářskou strategii za neudržitelnou a ani nevěří, že je aplikovatelná na jiné. Spočívá v soustředění na export, který provází mzdová deflace – německé mzdy 11 let reálně stagnují nebo poklesly. Vysoké přebytky běžného účtu Německa byly recyklované přes finanční účet, když německé banky nakupovaly dluhopisy Řecka, Španělska a Portugalska – a proto tam mají také největší problémy s dlužnickou krizí na jižní periferii.

Ovšem příčiny jižní krize jsou jiné, než se nám snaží namluvit „řecká lež“, že Řekové si žili nad poměry a že škrty i u nás jsou nezbytné, protože „nesmíme zadlužovat příští generace“. Ve skutečnosti je to všechno nastaveno tak, že dluhy splácejí jen ti nejslabší, protože ti silnější je přesunou na někoho jiného.

Řecko je přinuceno k drastické fiskální konsolidaci, která je však kontraproduktivní, jak potvrdila na konci minulého roku tajná zpráva „trojky“. My to děláme „preventivně“ taky a dobrovolně se ženeme do smrtící spirály.

Jdeme německou cestou totálního podvázání domácí poptávky a orientace jen na export. Česká ekonomika je příliš koncentrována na EU a Německo a na automobily. Český průmysl přitom nabízí jen střední přidanou hodnotu. Nejsme finalisté, proto také neurčujeme konečnou cenu. Výsledkem je to, že jednotková hodnota českého vývozu klesá, už dlouho máme záporné směnné relace. A k tomu zavíráme zahraniční obchodní zastoupení ve světě, takže sami vytváříme překážky pro vstup na jiné než unijní trhy.

Závěrečná otázka Švihlíkové zůstává bez odpovědi: Probíhá destrukce státu, bez úvah, jaké to bude mít důsledky na reálnou ekonomiku, a agresivita daňového mixu zvyšuje tlak na nejchudší - je to hloupost, nebo záměr??

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Pochopila jsem to tak, že nic jiného než bláboly tm stejně ani padnout nemohlo.

schlimbach

Hodnotit něco podle růstu HDP je o ničem, stejně jako srovnávat nějaká průměrná čísla - zase je to o ničem. Vždy je třeba pečlivě hodnotit strukturu všech ukazatelů.

Pro Ilonu Švihlíkovou - u tupounů je to hloupost, kterou zdatně využívají nikým nevolení poradci Tupounů, pro než je to záměr.

rku

Myslím, že důležitější než dohánět europský průměr je zastavit rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a zajistit aby nikdo nemusel žít pod hranici chudoby. Puritánská cnosti jsou především střídmost a pracovitost.

Pokud podle HDP jsme na 40% a podle PPP na 70%, znamená to, že si žijeme nad poměry. A pokud jde o návrat sociální tržní ekonomiky- ona u nás někdy existovala?