Zbyněk Fiala: Uhlík a volby

obrazek
1.10.2012 11:37
Do amerických prezidentských voleb vstoupila témata životního prostředí a klimatických změn. Nejaktuálnější je spor o daňové kredity na podporu investic do obnovitelných zdrojů, které na konci roku doběhnou, pokud nebudou prodlouženy. Alternativou může být uhlíková daň, jak navrhují výzkumnici z MIT, s argumentací, že daňové kredity peníze spotřebovávají, zatímco daň je tvoří.

Doufejme, že by šlo o jiné řešení než chystaná česká daň z uhlíku (od roku 2014), která má daleko od podpory „třetí průmyslové revoluce“ (Jeremy Rifkin), ale spíš nás chce zakotvit hlouběji ve století páry. České ministerstvo financí totiž vychází z představy, že daň nebudou platit elektrárny, teplárny a velké firmy, které navíc dostávají většinu emisních povolenek zdarma. Bude to tedy ryze „vnitrozemská“ daň, snižující konkurenceschopnost zahraničních dodavatelů. Český občan nesmí dostat šanci využít jednotného energetického trhu v EU. Je to „daň z přidaného uhlíku“ pro spotřebitele, další rána typu vyšší DPH, daň výhradně rozpočtového zaměření, bez ekonomického smyslu. Ztrátu smyslu zajišťuje zákon o omezování alternativních zdrojů energie (v názvu uvedeného zákona sice mluví „o podpoře“, ale cílem je hlídat zamrznutí současného podílu těchto zdrojů).

Další pojistkou pokračování „století páry“ v ČR je vládní energetická koncepce, která je nepřátelská k nezávislé lokální energetice na bázi alternativních zdrojů a snaží se uchovat monopol centrálních dodavatelů elektřiny a tepla a pozici jednoho z největších vývozců elektřiny v Evropě. Pozoruhodný byl také odpor, se kterým u nás byla přijímána evropská směrnice o povinném označování energetické spotřeby budov (štítkování). Zákon byl vrácen prezidentem republiky do sněmovny, a tam vypuklo divné taktizování ČSSD. Snad chtěli využít toho, že směrnice je povinná, a tak stáli o to, ať vládní tábor učiní závazek, od kterého pak nebude moci cuknout. Férové bylo hlasování poslanců Jiřího Paroubka a Jiřího Šlégra za NS-LEV 21, kteří mají snižování energetické náročnosti v programu a jasně proto zákon podpořili.

Pokud by se však v ČR prosadily dlouhodobé vládní koncepce, které nejsou pod bezprostředním vlivem evropských směrnic, ještě chvíli vydržíme ve století páry, a to pak vystřídá století jádra, od kterého naši klíčoví sousedi (nikoliv bezvýznamné subjekty světové ekonomiky) jednoznačně ustupují. Navíc na jadernou elektrárnu nikdo u nás nemá a nedokáže ji vyrobit, takže to bude doplněno jadernou kolonizací ČR. Ceny elektřiny pak budou přizpůsobeny nákladům jaderné energetiky, bez možnosti uniknout. Když to nazveme vraždou české konkurenceschopnosti, nebudeme daleko od pravdy.

Ve Spojených státech se téma energetiky poprvé výrazně objevilo v prezidentské kampani na sklonku prázdnin, když republikánský kandidát, massachusettských guvernér Mitt Romney zveřejnil koncepci, která počítá s maximálním zvýšením využití domácích fosilních paliv a vůbec se nezabývá dopady na klimatické změny. Když pak o týden později proběhl výzkum veřejného mínění ve spolupráci deníku Washington Post a televize ABC News, vyplynulo z něj, že tato koncepce jasně sráží Romneyho vyhlídky. Prezident Barack Obama v oblasti energetické politiky vedl v očích respondentů nad Romneym v poměru 49:41.

Pokud jde o dobíhající americké daňové kredity pro obnovitelné zdroje, v tuto chvíli je nejzranitelnější investičně náročný sektor větrné energetiky. Podle American Wind Energy Association by jen tam způsobilo skončení těchto daňových stimulů ztrátu 37 tisíc pracovních míst. Prezident Barack Obama už uvedl, že má zájem na pokračování kreditů, zatímco republikánský kandidát Mitt Romney potvrdil, že v případě zvolení nechá kredity zaniknout.

Předtím intervenovaly v americkém Senátu ve prospěch větrné energetiky nejznámější americké firmy včetně Starbucks nebo Yahoo, jak informuje portál www.businessgreen.com. Také nevládní organizace jako Friends of Earth Action chtějí jasná stanoviska obou kandidátů k otázkám klimatických změn a sbírají petice proti „klimatickému mlčení“ (climatesilence.org) v době, kdy je země stále častěji sužována extrémními vedry, lesními požáry a povodněmi.

Další figurkou v předvolební hře je podpora energeticky úsporných datových úložišť, která začínají být stále významnějším spotřebitelem elektřiny v USA. Už v roce 2007 byl přijat zákon o energetické nezávislosti a bezpečnosti, který měl zavést dobrovolný úsporný program pro datacentra. Podstatou dobrovolných programů je ustavení nezávislého kontrolního orgánu, který zveřejňuje výsledky měření a porovnává ostatní s těmi nejlepšími firmami. O zbytek se postará tlak zákazníků, kteří kladou stále větší důraz na environmentální kritéria. Vedoucí představitelé Demokratické strany nyní poslali urgenci do Bílého domu, aby tento program uvedl do života.

Daňové kredity pochopitelně nejsou jediným možným řešením pro povzbuzení investic do technologií na ochranu klimatu a životního prostředí. Kdyby Spojené státy konečně přistoupily k zavedení daně z uhlíku s počáteční výší 20 dolarů za tunu (jak o tom uvažuje také US Congress Budget Office) a meziročním růstem o 4 procenta reálně (5,8 % nominálně), přineslo by to do roku 2050 jak 1,5 bilionu dolarů do federálního rozpočtu, tak snížení uhlíkových emisí o 20 procent, soudí výzkumníci vedoucí technické univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT). Dokládají to studií, podle které by zapojení uhlíkově daně mírně pomohlo i ekonomickému růstu (Sebastian Rausch a John Reilly: Carbon Tax Revenue and the Budget Deficit: A Win-Win-Win Solution? na http://globalchange.mit.edu/files/document/MITJPSPGC_Rpt228.pdf).

Autoři se snaží využít příležitosti, že končí platnost daňových úlev, které ve Spojených státech zaváděl předchozí prezident George W. Bush, takže lze uvažovat o něčem novém. Pokud by daň z uhlíku nahradila část jiných daní nebo zabránila v oklešťování sociálních programů, které jsou financovány z veřejných rozpočtů, mohlo by to mírně povzbudit ekonomiku. Zejména počáteční efekt snižování emisí by mohl být docela rychlý – roku 2020 by mohly být o 14 procent níže než roku 2006. Trh by se přesunul k většímu podílu obnovitelných zdrojů a snižování užití uhlíku. Povzbudilo by to také poptávku po úspornějších automobilech a biopalivech.

Ve Spojených státech je daň z uhlíku nabízena jako východisko z patové situace v americkém Kongresu, kde Republikáni bojují jak lvi o dodržení stropu deficitu a škodolibě pozorují vládnoucí Demokraty, jak si s tím poradí. Republikáni jsou zároveň proti jakémukoliv řešení, které by zahrnovalo zvyšování daní, zatímco Demokraté prosazují jak úspory, tak zvýšení daňových příjmů. Dodatečný zdroj v podobě uhlíkové daně vytvoří prostor pro takové úpravy daňového mixu, které povzbudí hospodářský růst a přesunou investice do oblasti čistých technologií. „Když snížíme daně nebo zachováme sociální programy, ekonomika na tom bude líp, než když daně zůstanou vysoké a sociální programy budou okleštěny,“ tvrdí John Reilly. Za klíčový je pak označen argument, že je lepší zdanit emise, než poskytovat daňové kredity na obnovitelné zdroje, protože to první rozpočtové zdroje tvoří, zatímco to druhé je spotřebovává.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.