Zbyněk Fiala: V Bruselu to kvasí

obrazek
20.6.2012 09:52
Dvoudenní schůzka v mexickém letovisku San José del Cabo zahájila jarní finále horečnatého vyjednávání o dalším vývoji klíčových hospodářských vztahů ve světě, kde je momentálně nejbolavějším místem eurozóna. Ale jen do příštího úterý, kdy má být zveřejněna dlouho očekávaná zpráva OECD o hospodářské situaci Spojených států. Pak se to všechno semele dohromady na zřejmě historickém summitu Evropské unie v Bruselu 28. června, kde budou předloženy plány federalizace – možná jen eurozóny.

Ve zpravodajství ze schůzky G-20 nenajdeme moc podrobností. Potvrdilo se to, co uniklo už předtím z návrhů komuniké. Vedle specifické situace Řecka a akutní bankovní krize ve Španělsku, která vyžaduje mobilizaci další nepředstavitelné palebné síly proti finančním spekulantům (mluví se o 600 miliardách euro), se objevila také obecná shoda na zásazích ve prospěch hospodářského oživení – řekli bychom, přesně v Keynesově duchu. Znamená to povzbudit poptávku veřejnými zakázkami, rozhýbat pracovní trhy a podpořit inovace, vzdělání a rozvoj infrastruktury ve prospěch hospodářského růstu.

Efekt setkání G-20 byl tedy spíše psychologický, k vytvoření dojmu, že to myslíme vážně a opravdu s tím chceme něco udělat. Americký prezident Barack Obama se k jednání připojil až v úterý ráno, aby si evropští účastníci, zejména německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Francios Hollande, stihli ujasnit, na čem se shodnou sami mezi sebou. Největší riziko mezitím zažehnali občané. V Řecku vyzněly volby ve smyslu odevzdaného očekávání, že vyjednané koloniální pokoření země není konečná, i když o tom tak všichni mluví. A ve Francii zase padla obava, že země se bude utápět ve vnitropolitických sporech podobného charakteru, jakým čelí Obama, tedy mezi prezidentem a zákonodárnými sbory.

Pokud jde o Evropskou unii, na stole jsou plány k urychlení integrace, a možná i ke vzniku dvourychlostní Evropy, kde by jádro, tvořené dnes eurozónou, směřovalo jednoznačně k politické, ekonomické, fiskální, bankovní a bůhvíjaké další unii. Fakticky tedy k federaci. Hlavní směry by měly být dohodnuty na summitu EU 28. června, který bude nepochybně velice konfliktní a s velkou pravděpodobností i historický.

V náznacích lze nalézt předpokládanou agendu dokonce i na webu českého ministerstva financí, protože první kolo vyjednávání nad konkretizovanými plány se odehraje už v pátek v Lucemburku na ECOFIN ( rady ministrů financí), kam pojede za ČR Miroslav Kalousek. Ministerstvo zveřejnilo program jednání ECOFIN, ze kterého je přitom zřejmé, že už teď se klíčové věci projednávají na zasedání Euroskupiny, která vždy jednání všech ministrů předchází, a ECOFIN je informován až o závěrech.

Z toho, co obsahuje oficiální program, se tedy dozvídáme, že v pátek se bude v Lucemburku jednat o aktuální situaci v bankovním sektoru EU a situaci ve vybraných členských zemích jako je Španělsko či Řecko na základě závěrů ze čtvrtečního zasedání Euroskupiny.

Pokud jde o strategický program, o aktuální přípravy „bankovní unie“, nalezneme v programu pasáž, která se takovému výrazu vyhýbá. Zde se dočteme, že Evropská komise ministrům představí nový legislativní návrh vytvářející evropský rámec pro obnovu a řešení krizových situací úvěrových institucí a investičních společností (tzv. rámec EU pro krizové řízení). Cílem navržené směrnice je zabránit opakování finančně neúnosné záchrany bank z veřejných prostředků a přesunout tyto náklady na jejich majitele a věřitele.

EK navrhuje posílení orgánů dohledu a zejména možnost zasáhnout v případě hrozícího nebo faktického úpadku finanční instituce. Nucená správa by zasáhla za pomoci předem definovaných nástrojů jako je prodej celé banky nebo její části jinému subjektu, nebo vytvoření překlenovací instituce, která převezme dobrá aktiva, či odepsání pohledávek a zajistí pokračování v plnění základních funkcí banky.

Následuje to, o co bude rvačka – „Klíčovými aspekty návrhu bude mimo jiné otázka financování a skupinová podpora, kdy EK navrhuje určitá společná řešení problémů na úrovni finanční skupiny.“

To se teď týká hlavně Španělska, které odmítá státní pomoc – ale jen španělskou. Fakticky požaduje pomoc z veřejných prostředků celé unie.

Na stole se vrší také návrhy na nové zdroje. Vedle daně z finančních transakcí navrhuje dánské předsednictví zdanění energií v produktech – jak podle energetické náročnosti, tak podle obsahu oxidu uhlíku, který byl spálen v energetickém zdroji. I tady lze očekávat duření lící reprezentantů ČEZka.

České rozčílení však lze očekávat hlavně nad vyhodnocením druhého cyklu evropského semestru, což je obecný rámec pro koordinaci hospodářských a fiskálních politik členských zemí EU.

V pátek budou ECOFINu předložena Doporučení k Národním programům reforem 2012 a Stanoviska Rady k aktualizovaným Konvergenčním programům/Programům stability jednotlivých členských zemí, která jsou k českému zmatenému postupu velice kritická.

Když se návrh poprvé objevil v zemi, vláda mimořádně hlasitě zdůrazňovala, že jde o „pouhý návrh“, který jetě dojde značných úprav. To je možné, a bude jistě stát za analýzu, která porovná návrh a výsledný dokument, aby bylo zřejmé, co všechno potřebovala Nečasova vláda zamlčet nebo aspoň zamlžit.

Na summitu se pak schválí závěrečná verze.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: ekonomika, EU, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.