Zbyněk Fiala: Zač se žije v podzámčí

obrazek
21.6.2013 18:45
Je to trochu historický paradox – teprve policie umožnila lidem, aby pochopili, že ti nahoře je neprávem utiskují. V jiných zemích se k takovému poznání dochází spíše cestou strkanice s policií v ulicích. Teprve když si policie došla pro první várku poslanců ODS, volební preference této strany spadly na 8 procent (SANEP) a předčasné volby chtělo 55 procent dotázaných (Median). Kdyby se však občané pracující za běžnou mzdu podívali do vlastní kapsy, došli by ke stejnému závěru. Lze to vyčíst i z čerstvé statistiky rodinných účtů z 1. čtvrtletí 2013 a z analýzy mzdového vývoje v publikaci Statistika & My (obojí ČSÚ).

Na první pohled to nevypadá tak zle – podle oficiálních statistik průměrné hrubé peněžní příjmy na jednoho člena české domácnosti činily v prvním čtvrtletí letošního roku 13 730 korun hrubého a 12 235 korun čistého.

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/3005-13

Ve skutečnosti se jedná o údaj typu chlácholivých. Tato statistika nepracuje s lidmi, ale s redukovanými „spotřebními jednotkami“. Těch je míň (v průměru 1,81) než skutečných členů domácnosti (2,25). A pokud se příjmy domácnosti přepočtou na menší počet jednotek, číslo naroste a radost se zvětší. Do chvíle, než si to přepočteme zpátky a případně se podíváme na detaily jednotlivých skupin.

To není kritika českých statistiků, drží se jednotné metodiky OECD. Ve statistikách rodinných účtů se totiž má za to, že na společných nákladech domácnosti lze hodně ušetřit, proto se členové domácnosti přepočítávají na „spotřební jednotky“. Jako jedna celá „spotřební jednotka“ se počítá jen hlava rodiny („přednosta domácnosti“), u ostatních se trochu ubere – druhý dospělý je za 0,8 a dítě je za 0,5 (přestože dětské boty stojí šest stovek a vydrží jen pár měsíců, ani bunda se neliší od dospělácké, nemluvě o účtech za mobil a internet nebo nárocích velkého hladu dorostenců).

Data se zjišťují průzkumem v necelých třech tisících domácností, u kterých se počítá celkový průměr a v dalším členění pak průměry domácností zaměstnanců celkem, zaměstnanců bez dětí, zaměstnanců s dětmi, OSVČ, nezaměstnaných a domácností důchodců bez ekonomicky aktivního člena.

Začněme s celkem všech domácností. Průměrná česká domácnost má 2,25 členů (řekněme, každá čtvrtá dvojice má doma dítě nebo babičku), ale v přepočtu na spotřební jednotky už je to jen 1,81. Pokud tedy chceme vědět, jaké má průměrná česká domácnost příjmy, vynásobíme si příjem na jednotku počtem jednotek a dospějeme ke 24 851 korunám měsíčně hrubého. Stejnou cestou zjistíme, že čistého mají k dispozici 22 145 korun. Kolik je to na reálnou, živou osobu? Příjem domácnosti vydělíme 2,25 a dojdeme tak k 9 842 korunám měsíčně. Člověk tedy musí vyjít s částkou o 2,5 tisíce nižší než spotřební jednotka, která se navíc živí jen čísly.

Neberme ty údaje moc katolicky, je to ze vzorku, který se přizpůsoboval možnostem jednoduchého třídění. Nicméně určitý obrázek to dává.

Matoucí je samozřejmě samotný průměr. Tady sáhnu po údajích, které začal ČSÚ zařazovat do svých zpráv pravidelně až v posledních letech. Důležitější je středová mzda (medián). Ta činila v prvním čtvrtletí 20 051 korun měsíčně a byla o čtyři tisíce korun nižší než průměrná mzda 24 061 korun měsíčně. Medián tedy byl na 83 procentech průměru. Pokud bychom úměrně zmenšili i námi spočítaný čistý příjem na jednoho člena střední české domácnosti (mediánové domácnosti), zjišťujeme, že pro českou domácnost je typičtější příjem 8 200 korun měsíčně na osobu.

Rodiny zaměstnanců s dětmi jsou však na tom hůř. Ve výběru ČSÚ bylo něco přes 800 domácností zaměstnanců s dětmi, jejichž průměrný čistý příjem na spotřební jednotku činil 10 382 korun. Když to přepočteme na celou domácnost, průměrné čisté příjmy domácností zaměstnanců bez dětí (26 215) a s dětmi (26 163) se prakticky neliší. Jenže máme tam různý počet osob, takže děti znamenají pád příjmů připadajících na jednu osobu na polovinu.

Konkrétně má průměrná česká domácnost zaměstnanců 1,6 dětí (určitě je měly celé, zlomek pouze napovídá, že dvě děti jsou častější než jedno). Průměrný počet všech členů domácnosti byl 3,45, ale spotřebních jednotek jenom 2,52. Když si přestaneme hrát na jednotky a začneme počítat s lidmi, vyjde nám 7 583 korun na osobu. Pokud bychom k tomu ještě bezstarostně použili koeficient pro přechod z průměru na medián, spadneme pod 6 300 korun na osobu měsíčně. Pak se divme, že porodnost je v ČR tragicky nízká.

Ani tyhle peníze nebudou všude. Zhruba stejný rozdíl, jaký je mezi průměrem a mediánem, je také mezi městem a menší obcí. Na venkově se bere méně. Ve městě jsou zase vyšší nájmy. V rodinném domku se zase více protopí, pokud jede na zemní plyn. Ať to obracíme z jakékoliv strany, obyčejní lidé si nemohou moc vyskakovat.

Dalo by se to snést, kdyby se situace lepšila a lidé měli naději, že se z dnešní bídy nakonec vyhrabou. Skutečnost je bohužel přesně opačná. Horší se to.

V časopise ČSÚ Statistika & My analyzuje mzdový vývoj v uplynulém období Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí.

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/c/870031FD3C

Upozorňuje, že v loňském roce poprvé reálná mzda poklesla o 0,6 procenta. Poklesla, protože přírůstek průměrné mzdy byl o tento rozdíl nižší než inflace. Předcházelo tomu zpomalování růstu reálných mezd. Zatímco v roce 2002 se zvýšily o 6,1 %, v roce 2011 již jen o 0,6 %. V prvním čtvrtletí letošního roku – to už zmíněný článek nepostihuje – pak průměrné reálné mzdy klesly o drsných 2,2 procenta.

Dalibor Holý v článku varuje před ošidnostmi průměrů a doporučuje detailnější pohled na strukturu mezd. Ale i v průměrech jsou velké rozdíly. Nízké hodnoty jsou v ubytování, stravování a pohostinství , kde byl v roce 2012 průměr mezd jen 13 451 Kč, podobně v administrativních a podpůrných činnostech 16 831 Kč. Zato v peněžnictví a pojišťovnictví se bralo třikrát víc - 51 351 Kč. V průměru, ne všichni.

Jak autor dále uvádí, asi jedno procento českých zaměstnanců pobíralo mzdu vyšší než 100 tisíc hrubého a zhruba 0,2 % brala dokonce více než 200 tisíc korun. Neméně zajímavý je jiný pohled - podíl zaměstnanců s průměrným výdělkem nad 60 tisíc korun vzrostl na 3,6 % celkově, avšak v peněžnictví a pojišťovnictví a v informačních a komunikačních činnostech byla více než pětina mezd nad touto úrovní. Pět procent nejhůř placených zaměstnanců v národním hospodářství dostává průměrně 10 207 korun hrubého, zatímco pět procent nejlépe placených má v průměru 52 691 korun.

Kdybychom zavedli progresívní zdanění, byl by to trest za vzdělání, jak se snaží tvrdit pravice? Vysokoškoláci jsou placeni nejlépe, ale ne vždycky. Stačí se podívat na mzdy učitelů. Holý uvádí, že pět procent těch nejhůře placených vysokoškoláků bralo méně než 15 812 Kč.

Vzdělání je však pro mzdový postup rozhodně užitečné. V roce 2012 pobírali ti, kdo nesložili maturitní zkoušku, mediánovou mzdu 18 789 Kč. Ti, kteří odmaturovali, měli 23 311 Kč. Maturita má tedy celoživotní hodnotu v dnešních penězích nějakých dvou milionů korun (35 x 12 x 5 tisíc). A u ministrů s pouhou maturitou dokonce ještě mnohem větší. Mládeži, nekašlete na to! Na druhou stranu, špatné je propadnout, ale úspěchem se nic nezíská. Maturitu má z dnešních generací skoro každý.

Lepší pomůcku k odpovědi na otázku, zda by si neměli bohatí trochu připlatit, nabízí graf (viz odkaz článku na internetu), který vyjadřuje rozložení příjmů podle jednotlivých percentilů (každé procento zvlášť). Je to plynulá čára se dvěma extrémy. Ten první u nejnižších příjmů ukazuje poněkud rychlejší snižování průměrných mezd úplně dole, do dvacátého percentilu, kde jsou špatně placené ženy ve službách, zemědělští dělníci a cizinci na stavbách. Zato vývoj nejvyšších příjmů je opravdu drsný. Nestačíme se divit, jak se příjmy těch, co dřou jak koně, tlačí vzhůru. Horní konec křivky má sklon, kterým by se nevyškrábal ani nejsilnější hummer. A to jsou jen přiznané příjmy.

Kdykoliv uslyšíte výklad, že konkurenceschopnost ekonomiky klesá neboť jednotkové náklady práce jsou příliš vysoké, a proto je třeba sebrat prachy těm dole, podívejte se na tu křivku. Možná vás napadne to, co spoustu lidí v průzkumech - že teď už nevystačíme s pouhou změnou premiéra.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

 

    Ve zmiňovaném podzámčí občas nezbylo než konzumovat vrány či veverky. Při momentální nedostupnosti, těchto tvorů k nasycení všežravce, však rozvoj dietologie v ČR Absurdistánu, zřejmě umožní co nejefektivněji, konzumovat i stravu rostlinného původu přímo na pasekách. Jedincům, kteří neúměrně nabývají hmotnost, se mimo jiné metody hubnutí, vnucuje i možnost, nechat si podvázat žaludek. Čistě teoreticky by bylo lze lidem žaludek rozšířit, aby bylo lze potravu předžvýkávat. Tedy operovávat lidem tzv. předžaludek, tedy ke slezu ještě, bachor, čepec a knihu . Louky čezké pak nabízejí ke konzumaci vskutku  široký sortiment nejrůznějších travin, mezi nimi i léčivých.

schlimbach

Pane Fialo, smekám, opět vynikající blog :)