Zbyněk Fiala: Žumpa asfaltérů

obrazek
26.4.2012 13:39
Jaký povrch mají cesty ke světlým zítřkům? Nečasova vláda se teď stmelila společným zájmem na kořisti z majetku, který se pohrne směrem k církvi a vyždímá z penzijních fondů. Má pocit, že to má na beton, protože klíčové poslance jí nadhání i policie. Ale neklid osobností podnikatelského světa naznačuje, že vládu v klinické smrti, která je ohrožená vyhlídkou generální stávky, považují za „asfaltéry cesty ke komunismu“.

Mimořádně přesnou definici současného stavu nabídl jeden ze zakladatelů ProAltu, religionista Ivan Štampach v příspěvku v Deníku Referendum, který je nepřímou odpovědí kardinálovi Dukovi. Kardinál Duka se polekal zaplněného Václavského náměstí a vyjádřil obavy z vlády lůzy. Štampach se ohradil proti kardinálově okázalému velkopanskému opovrhování českými občany, kteří si uvědomili, že „už není možné dál trpět propad české demokracie do oligarchické a plutokratické žumpy“. (http://www.denikreferendum.cz/clanek/13033-pane-kardinale-nejsme-luza)

Když do té žumpy nahlédneme, vidíme, že je tam dost plno. Zřejmě se ten smrad dá chvilku vydržet. Ještě chvilku, nejspíš naposled. Naznačuje to vývoj názorů českého premiéra na řešení vládní krize, který už pozapomněl na silácká vyhrožování předčasnými volbami, a teď má hlavně starost, aby se o vydání poslanců, o které má zájem policie (nejnověji Otto Chaloupka, Miroslav Petráň, a pak by mohl následovat známý seznam dalších), jednalo až po hlasování o důvěře vlády, a případně i po hlasování o církevních restitucích a penzijní reformě.

Hlasité reakce pana kardinála jsou tedy podstatné, protože demokracie uvázla na vidině církevní kořisti. I to dokazuje, jak se církev a demokracie historicky míjejí. Ale protože jsou ve hře i penzijní fondy, lze totéž říci o vztahu demokracie a zbytnělých finančních trhů. A když přidáme Temelín a dálnice nikam, rýsuje se tu podobný vztah u přecentralizovaných veřejných služeb a zakázek. Nebo u zdravotnictví, které se má změnit v supermarket s regály plnými různých značek strachu ze smrti. Nebo … Svoboda občanů je obkličována ze všech stran a není divu, že ti, kdo na ni líčí, se dokážou domluvit.

Páteční poměr sil ve sněmovně rozhodne o tom, zda hlasování o důvěře vládě bude mít charakter rutinního natřásání peří, nebo opravdového historického účtování. Účtování lze o pár dní odložit, a možná bude i lepší, když se odehraje raději v ulicích při generální stávce než v naprosto nevěrohodné sněmovně, ale shrnující pocit si lze dopřát už teď – režim, který tu vznikl, je horší než Jakešovi komunisti.

Klausovy výzvy k likvidaci sociálního státu, vyhlídka exekutorů bez dohledu soudu, pokus rekonstruovat zaniklou církevní moc, past feudálních lén na principu kmotrů nebo politika mocná jako švehol kolibříků, kdy je jedno, co se řekne, ale důležité je to, co není vidět, to je morální stránka věci. Tam se naši velikáni pasují s idejemi a Bohem, co má kdo zrovna po ruce, a obojí shledávají lehkým. Ale pak tu jsou tvrdší fakta ze světa hmatatelna, která tak snadno neustoupí.

Třeba to, že v této zemi se už skoro nic nevyrábí. Nebo dvojí stisk šílené hospodářské politiky - zvyšujeme ceny prostřednictvím daní a souběžně omezujeme poptávku prostřednictvím škrtů. Co to asi může způsobit? Inflace zvedne náklady splácení dluhu a recese omezí možnosti dluh splácet. To je cesta do Řecka zkratkou. Ale na každý hledá na Řecku jenom to špatné. Země, která je na lopatkách, přece nabízí bezpočet jedinečných nákupních příležitostí. Ceny jsou jako „ze spáleniště“ a lidé jsou vděční za každý pětník. Máte? Máte příležitost. Nemáte? Máte smůlu.

Informace o tom, jak rychle ze země mizí nejrůznější výroby, zachytil článek Ondřeje Šťovíčka, který však hojně čerpá z Ekonoma a děsí čtenáře na webu Czech Free Press. (http://www.czechfreepress.cz/ekonomika/made-in-czechoslovakia-tohle-by-melo-zajimat-kazdeho-obcana-cr.html)

Není divu, že na konci loňského roku byla ČR ve statistikách OECD jednou z nejpesimističtějších zemí světa podle očekávaného vývoje nezaměstnanosti.

Smysl škrtů zase osvětluje velice názorně Petr Holub na Aktuálně, když se pokouší spočítat stovky miliard, které se rozdaly zájmovým skupinám. To jsou ty prachy, které se teď mají doplňovat tupými škrty. (http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=741712)

Množí se také komentáře, které popisují rizika růstu úrokových sazeb na náklady českého státního dluhu. Po překročení určité úrovně inflace se cena dluhopisů na trhu snadno propadne, protože reálný úrok spadne do mínusu a pro zahraniční držitele navíc vyskočí měnové riziko. Racionalita finančních trhů přitom obyčejně postřehnutím rizika končí, pak už je krátká cesta k přestřelování a od přestřelování k panice. Papír musí z domu, protože klesá, a čím víc se jich na trh nahrne, tím víc klesá. Zvlášť když chybí věrohodná historka, že pokles ceny je náhodný a tak nám falešně zakrývá zářivé zítřky.

Vláda tuší riziko a už podnikla pokus převést část těchto investic domů formou dluhopisů pro „domácnosti“. Dopadlo to jako vždycky – využily to firmy hazardu jako přesun nasyslených peněz pod neomezenou státní garanci (zatímco v bankách je státní garance jen pro nízké vklady). A k tomu mají bonus zrušení daně z úrokového výnosu (korunový nominál dluhopisů prý nejde zdanit).

Nemenší strašidlo je však krach vládní politiky vůči Evropě, který má také hodnotu stamiliard. jako vždy pečlivý Petr Holub nastudoval jak bezprostřední zjištění, že 33 miliard především za dopravní stavby už je ztraceno, tak vyhlídku, že jen letos půjde o 125,2 miliardy korun, které se prostaví, ale evropský příspěvek nepřijde. (http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=739997)

Proč se to nechalo dojít tak daleko? Kde jsou všechny ty řeči o rozpočtové odpovědnosti? Kdo to napraví, když základním požadavkem na ministerskou funkci je naprostá nekompetentnost v oboru? Není i tady úmysl, aby to usnadnilo odchod naší „oligarchické a plutokratické žumpy“ ze svazující EU?

A pak je tu šílený nápad, který má otřást naším bankovním systémem formou pokusu převést stavební spoření do běžných komerčních bank. Neklid vyvolává velký podíl stavebních účtů, které nejsou vázány žádnými termíny, protože dávno překročily nasmlouvanou částku a mohou se kdykoliv (během tří měsíců) vybrat. Ponechme stranou státní podporu, ta má smysl jen u bezpečného uložení peněz a staveno bylo nejkonzervativnější úložkou krytou realitami. Jestliže zrušení stávajících podmínek zvýší riziko a růst inflace zase sníží reálný výnos, začnou v bankách starosti.

Není divu, že do veřejného prostoru seskakují odkudsi shůry velcí podnikatelé a dávají najevo, jak jsou nervózní. Babiš útočí na Kalouska, Bakala na Nečase, Jančura na všechny. Mají strach z radikálních řešení, které se vymknou z kontroly. Mají strach z neodpovědných bláznů, kteří se chovají jak „asfaltér cest ke komunismu“.

Pokud nás čeká změna, ať je radikální. Ať skoncuje s parazitním systémem, kde se ti dole skládají na kaviár a šampaňské pro pár vyvolených. Ať odbočí z cesty do otroctví. Svobodu nelze hledat v žumpě.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Páteční poměr sil se zdá, již vybarvil na 105 poslanců, kteří odhlasovali důvěru této pseudovládě. Nezbývá než vzpomenout neblahého Žalmu čís. 105 s žabí havětí, mouchami, komáry, krupobitím, ohnivými plameny, potlučenými vinicemi, kobylkami, žravým hmyzem, sežranou úrodou a jinými 2 + 1 koaličními ranami, které budou zasazeny občanům. 

rku

Pane Fialo,

já jsem se učil, že inflace náklady dluhů snižuje. Už to neplatí? Také nerozumím jak ohrozí bankovní systém převedení stavebních spořitelen.  Stavební spořitelny patří vesměs bankám. Již dnes při naspoření cca 200 tisíc je výnos menší než 3% a je tedy pod výnos ročního terminovaného vkladu. A státní příspěvek by měl být opravdu jen pro získání bydlení. Připlácet někomu na spoření je nesmysl.(i když přiznávám, že ho využívám už asi 20 let). A radikální změny po kterých voláte se nedají prosadit cinkáním klíčů.