Zbytečná hysterie kolem poslance Grebeníčka

obrazek
17.2.2013 12:56
Minulý týden jednala Poslanecká sněmovna o návrhu zákona, který by zavedl 16. leden, den upálení studenta filozofické fakulty Jana Palacha, mezi významný den jako Den památky Jana Palacha. K návrhu vystoupil poslanec KSČM M. Grebeníček a označil návrh za nedostatečný, historicky nepřesný a neodpovídající tehdejší realitě. Na jeho konto pak jako vždy spustila pravicová média cílenou ostrostřelbu. M. Němcová a K. Schwarzenberg označili Grebeníčkův projev jako drzost, neboť nemá právo se k těmto věcem vůbec vyjadřovat.

Grebeníčkovi přitom šlo především o jeden sporný pasus či větu v zákoně, která zní: ,,Palach se stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci". Taková sentence je ale nepřesná a zavádějící, zvlášť když přihlédnéme k dobové realitě a faktům.

Na tomto příkladě je názorně vidět, jak si obecně pravice ,,přivlastňuje" historické postavy či hrdiny a chce si je vždy přizpůsobit svému pokřivenému vidění světa. J. Palach se tak stává další jejich ,,obětí" jednoduše proto, že jsou skrz něho překrucována historická fakta. Předně, Palach nebyl symbolem boje proti totalitní moci a KSČ, usiloval o bezprostřední probuzení Čechů a Slováků z letargie, kdy po srpnové invazi Varšavské pětky vládlo obrovské zklamání společnosti, že reformní proces byl násilně přerušen a že již není možno se vrátit ke statu quo ante. Ostatně to je známo z Palachových dopisů, které psal a jež máme k dispozici.

Jeho protest nesměřoval proti vedoucí úloze komunistické strany. Pravice jako celek si jeho čin nadneseně heroizuje, skutečných bojovníků proti totalitě totiž bylo velmi málo (je zajímavé, že ještě nyní stále údajných bojovníků přibývá jako houby po dešti) a obvykle prošli očistcem vězení či nápravných táborů, pokud tedy neskončili rovnou na šibenici.

Za druhé Grebeníček nezpochybnil každoroční pietu za J. Palacha a nutnost si jeho oběť připomínat. Jde o historické souvislosti, které jsou vždy složitější a je proto nutné je zkoumat s kritickým odstupem, čehož není naše pravice bohužel schopná. O to více mě mrzí, že nastupující prezident M. Zeman označil Grebeníčka za neostalinistu, i když komunistický poslanec žádnou neostalinistickou větu nepronesl. Je třeba přistupovat k hodnocení historických událostí a osobností maximálně kriticky a nenechat se strhnout lacinou emoční eskamotáží, jak ji přiživuje česká pravice. Palach je bohužel další obětí, jehož se vládní koalice ve své snaze překrucovat historická fakta ,,zmocnila".


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Podpisuji. 

antoninsebek

Jsem přesvědčen, že velmi dobře to vystihl na svém blogu zde pan Štván. Cituji:

" .. Protest poslanců, kterým se vystoupení poslance Grebeníčka nelíbilo, byl tak naprosto logický a dal bych ruku do ohně, že s ním poslanec Grebeníček počítal. Možná to byl jeho hlavní cíl.

Oni si totiž protestující politici zřejmě neuvědomili, že si svým zásadovým postojem na sebe upletli bič v podobě povinnosti považovat každou demonstrativní sebevraždu zoufalého člověka, který svým činem bude chtít vyjádřit svůj poslední politický protest, jako zoufalý boj proti politickým stranám, jimiž realizovaná politika ho k zoufalému činu dovedla. ..."

Doporučuji si ten jeho citát přečíst ještě jednou. Prostě, někteří poslanci (a není jich tak málo) ztrácejí nervy a někteří potřebují stylem z filmu "Vrtěti psem" odvést pozornost od jiných průšvihů.

Mám hodně zdrojů, které svědčí o tom, že Palach chtěl tímto nešťastným způsobem mobilizovat lidi k tzv. pasivní rezistenci a ke klidným protestům stylu "máme holé ruce". V takových demonstracích jsou nezbytné především tyto dva faktory: 1/musí protestovat opravdu hodně lidí, a to opakovaně (horní část Václaváku můžete vyklidit, celý už nikoliv. Brutální zásah by si nedovolili ani Sověti) a 2/protest musí být organizovaný hlavně v tom smyslu, aby nebyl zneužit provokatéry, např. z řad STB.

To se nikdy neuskutečnilo a když jsme v r. 1989 porazili CCCP v hokeji, tak poškození kanceláře Aeroflotu (ať již byl na vině kdokoliv) bylo vodou na mlýn "obrozeneckým skupinám" ve vedení KSČ. Takže, pokud Palach protestoval proti partajjníkům, tak to byli ti, kteří se "vyznamenali" v počátcích onoho "obrodného procesu". A nepodceňoval bych zcela ojedinělý "fenomén Husák". Ale to by bylo na celou knihu, protože Husák dokázal "ukecat takřka celý národ". Bylo to hodně nečekané od dlouholetého komunistického vězně. On vytušil, že právě přišla jeho chvíle a ... ostatní asi znáte.

novotny

Velice pěkně a pravdivě napsáno. Snad to už jednou někdo pochopí, jak to tenkrát bylo.