Zklamání z Trumpa

trump 1204
12.4.2017 08:32
Rétorika Donalda Trumpa během předvolební kampaně vzbuzovala po celém světě naději, že americká zahraniční politika se po jeho vítězství změní k lepšímu. Z mnoha výroků bylo patrné, že nehodlá rozpoutávat další války, svrhávat režimy v libovolných zemích a spíše se zaměří na vnitřní problémy USA. Tato očekávání razantně ukončil raketový útok na základnu syrské armády nedaleko Idlíbu.

Hillary Clintonová byla v zahraniční politice od počátku předvídatelná, neboť má za sebou nepříliš úspěšné působení v roli ministryně zahraničí, kdy došlo k velkému rozmachu terorismu ve světě. S Barackem Obamou nese významný podíl viny na rozvratu Libye a vzestupu Islámského státu. Vědělo se o ní, že je jestřáb, a proto byla pro pacifisty nepřijatelná. Oproti tomu D. Trump působil dojmem politika, který chce nový přístup v mezinárodních vztazích a v duchu republikánského izolacionismu se nehodlá vojensky angažovat s výjimkou proklamované likvidace Islámského státu. Svými odpůrci byl obviňován z přílišné afinity vůči Rusku, shovívavosti k autoritářským režimům a opomíjením lidských práv. Pro skeptiky není až takovým překvapením, že po volbách začal provozovat diametrálně odlišnou politiku, která je navíc poměrně nevyzpytatelná, emocionálně laděná a těžko předvídatelná.

D. Trump sliboval razantní boj proti terorismu a skoncování s Islámským státem, avšak jeho první vojenská akce způsobila oslabení syrské armády, která s terorismem tvrdě bojuje již od roku 2011, a povzbudila povstalecké skupiny napojené na al-Káidu. Idlíb a okolí totiž dlouhodobě ovládá bývalá Fronta an-Nusra. Z raketového útoku na základnu syrské armády se radovali islamisté všeho druhu, kterým tento akt vlil novou krev do žil v dalším boji proti sekulárnímu režimu prezidenta Asada. Není náhodou, že Trumpa za „výchovný pohlavek“ B. Asadovi pochválily Saúdská Arábie a Turecko, největší sponzoři a podporovatelé džihádu v Sýrii. Tímto aktem agrese vůči svrchovanému státu a porušením mezinárodního práva byla zmařena naděje na rusko-americkou spolupráci v boji proti terorismu, což jen povede k dalšímu prodloužení syrského konfliktu.

Kdo použil chemické zbraně přitom nelze spolehlivě určit, žádné vyšetřování neproběhlo a viník byl určen intuitivně na dálku, bez důkazů. USA by měly být obzvlášť opatrné v takovém souzení, poté co před čtrnácti lety napadly Irák na základě vylhaných důkazů o zbraních hromadného ničení. Nicméně se jednalo o útok jednorázový a z vojenského hlediska neefektivní, jehož primárním cílem bylo nového prezidenta ukázat jako suverénního hráče a muže činu, který umí pohotově reagovat. Trump tak potěšil nejen islamisty, ale získal i dočasné sympatie svých domácích odpůrců, médií, zbrojní lobby, Bruselu, Ankary a Rijádu – ti všichni mu zatleskali. Důkazem nekoncepčnosti a improvizace americké diplomacie je opětovné trvání na odchodu B. Asada z funkce, aniž by existoval konkrétní plán, kým bude nahrazen. Pád syrského prezidenta by vedl k libyjskému scénáři, což ve Washingtonu zřejmě nejsou schopni analyzovat. Potvrdilo se, že Trump se od svých předchůdců nijak zásadně neliší a americká zahraniční politika zůstane ve starých kolejích. Rusko-americké détente nelze po tomto aktu agrese očekávat.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Trump je koněm globálních elit. Útok v Sýrii i atentáty v Petzrohradu a jkinde v Ruzsku spolku souvisí. Globální elita "tlačí" na Putina, aby "omezil" suverenizaci ruska a jeho osvobození z tzenat globální elity. Věřím, že se to nepodaří, protože globální elita se na jedné straně musí zbavit těch válkychtivých idiotů v USA, kteří se domnívají, že budou i nadále diktovat celému světu své psychopatické vize. Toto má výhodu, že v tomto procesu budou eliminováni od koryt i i válkychtiví idioti v Evropě, tzn i u nás.

Trump tančí mezi mnoha mlýnskými kameny. Průběh útoku v Sýrii ukazuje, že výše uvedené může být s vysokou pravděpodobností pravdivé. USA vystřelily přžes 50 tomahavků, dolétlo jich jen cca 20 - kde jsou ty ostatní? Že by vzkaz S 300 a S400 Putina globální elitě? :-) :-)