Zpověď advokáta solárníků

Solární panely - ilustrační foto.
28.7.2011 10:52
Často slyším, že zákonná podpora výroby elektřiny ze Slunce i ostatních obnovitelných zdrojů byla chyba. Dovoluji si k tomuto názoru, jakožto spoluautor tohoto zákona, zaujmout své stanovisko.

Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů schválila a prosadila Paroubkova vláda, čímž jej uvedla v život v určitých ekonomických a společenských podmínkách. Tehdy obnovitelné zdroje (stejně jako dnes) byly hitem EU a sám zákon byl vyladěn a zněl harmonicky. Během doby však klesly investiční náklady na pořízení FVE na polovic a pak ještě více. Zapomnělo se ovšem, že jako každý nástroj i zákon má být dolaďován podle toho, jak se mění prostředí, v němž působí. K tomu ale bohužel v roce 2008, kdy si situace vyžadovala, aby vláda pana Topolánka předložila novelu, nedošlo.

Zákon změnila až současná vláda v loňském roce, což bylo za prvé neskutečně pozdě a za druhé to provedla legislativně a procesně špatným, neústavním způsobem. Nástroj, který užívali mnozí, tím zničila, a zelenou energii zdiskreditovala.  Není divu, že nám dnes zní podpora obnovitelných zdrojů poněkud falešně. Věřte mi, že osobně považuji současný tímto vyvolaný odpor k obnovitelným zdrojům za ohrožení zájmů ČR, konkurenceschopnosti našeho hospodářství a především ohrožení právní jistot a budoucích investic.

Solárním elektrárnám pak konkrétně je vyčítáno, že místo, aby byly umísťovány především na střechy, popř. na brownfieldy, zabírají kvalitní půdu. Jde o oprávněnou kritiku, nicméně pokud jde o masívní umisťování FVE na zemědělskou půdu, jde především o selhání stavebních úřadů a orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, nikoliv zákona. Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů tuto problematiku neřešil a ani řešit nemohl. 

Energetický regulační úřad při stanovování pevných výkupních cen a zelených bonusů nemohl diferencovat jednotlivé FVE podle záboru. K tomu slouží jiný ekonomický nástroj, kterým jsou odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu, které donedávna byly žalostně nízké.

Shodou okolností dnes, kdy působím jako advokát, řeším i kauzy několika klientů, kteří jsou postiženi náhlým zavedením 26%, resp. 28 % odvodu za elektřinu ze slunečního záření. Dospěli jsme k závěru, že zavedením této tzv. srážkové daně došlo k zásahu do ústavně zaručených práv, práva podnikat a soukromého vlastnictví. Jedná se o porušení principu legitimního očekávání, jenž se odvíjí od stavu zákona v době instalace elektráren. V daném případě se jedná o tzv. nepravou retroaktivitu, tedy změnu pravidel v průběhu hry. Ústavní soud se k tomuto problému již dříve vyjadřoval.

Například v nálezu týkajícím se stavebních spořitelen, na kterém mimo jiné také stavíme, sice nepřípustnost v konkrétním případě neuznal, stanovil však podmínky, za kterých se dostane do rozporu s ústavním pořádkem. Domníváme se, že v kombinaci s další judikaturou Ústavního soudu, jsou tyto podmínky splněny právě v tomto případě. Důležitá je zde i extrémní nepřiměřenost zásahu provedenou změnou zákona. Zvláště pro střední a menší provozovatele je to v zásadě likvidační. Dopady posuzované změny mají totiž prakticky konfiskační charakter. Jako právník a zastánce "vlády práva" (rool of law) vím, že pravidla musí být stanovena jasně a tak, aby podporovala víru v jistotu, kterou poskytuje zákon. V případě předmětných poplatníků srážkové daně jde o investory, kteří v letech 2009 a 2010 zprovoznili solární elektrárny na základě tehdy platné legislativy. Spočítali si míru rizika a návratnost investic. Přijetím srážkové daně se jejich podnikatelský záměr rozpadl jako domeček z karet. Někteří se dostávají do velkých potíží, popř. bankrotují.

Jsem rád, že Městský soud v Praze na základě naší žádosti přerušil řízení a že podal u Ústavního soudu návrh na zrušení předmětných ustanovení, protože stejně jako my dospěl k závěru, že zákon v napadeném ustanovení, které zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, je v rozporu s ústavním pořádkem. Je třeba si ale uvědomit, že předmětné rozhodnutí je průlomové především v akademické rovině, když i obecný soud využívá svého práva na ochranu základních práv a svobod, které doposud bylo spíše přisuzováno Ústavnímu soudu. Z hlediska mých klientů bude klíčový až nález Ústavního soudu. Nicméně právní názor Městského soudu v Praze, který se ztotožňuje s naší argumentací o neústavnosti zavedení tzv. srážkové daně, je nejen v zájmu provozovatelů zelených elektráren, ale jde především o princip a celospolečenský problém, kdy pravidla, která byla předem stanovena, se záhy ruší s dopady na základní lidská práva. Ostatně ke stejnému názoru dospěla i skupina senátorů.

V tomto obecném smyslu každé řešení sporu o zásazích do základních práv a svobod, do pravidel daných Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, což je i předmětem sporu mezi provozovateli FVE a státem, by mělo být zájmem široké veřejnosti a vyřešení těchto sporů ve veřejném zájmu. Příště bychom se mohli nadát např. toho, že na místo odvodů ze slunečního záření by nám byly 28% zdaněny starobní důchody.

A pokud jde o námitku, že v případě zrušení srážkové daně Ústavním soudem buď skokově poroste cena elektřiny, nebo bude stát ze společných peněz výrazně dorovnávat příspěvek na financování obnovitelných zdrojů, pak je třeba uvést, že v arbitrážních sporech by stát tratil mnohem více.  Protože naše ústavní právo vychází ze stejných principů jako většina z více jak 80 dohod o ochraně investic, je pravděpodobné, že pro strategii vedení arbitrážních sporů bude názor Ústavního soudu důležitý, resp. že se arbitrážní řízení zastaví.

Osobně zastávám názor, že pokud se podaří věc úspěšně dokončit v rámci naší soudní soustavy, nebude třeba se dále dovolávat ochrany podle mezinárodních smluv a vícenáklady, které s těmito arbitrážemi souvisejí, platit nebudeme. Přesto tím není vyvrácena námitka nezbytného navýšení příspěvku na obnovitelné zdroje. Podle mého názoru by vláda měla najít jiný zdroj spolufinancování příspěvku na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, např. tam, kde výroba energie způsobuje vysoké negativní externality.

Představme si, jaká situace by nastala, kdyby Ústavní soud srážkovou daň nezrušil. Krom přímých škod na arbitrážích by vznikly mnohem zásadnější škody nepřímé. Podlomení důvěry v českou legislativu, ve vládu práva u nás, by dozajista odradilo všechny investory, nejen ty do slunečních elektráren. Dopady jsou signifikantní. Zatímco celý svět a zvláště Německo bude obnovitelné zdroje rozvíjet a na jejich základě prosperovat, Česká republika bude rychle ztrácet svou konkurenceschopnost, a to také kvůli obnovitelným zdrojům - ne proto, že by je v budoucnu nechtěla, ale proto, že je nechce nyní.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.