Arabské jaro pokračuje americkým podzimem

Španělští „indignados“ našli své pokračovatele i na druhém břehu Atlantiku. V USA se demonstrace lidí nespokojených s globálním kapitalismem již rožšířily z newyorské Wall Street do mnoha dalších měst, kde vyrostla stanová městečka. Poté, co se hnutí Occupy Wall Street značně rozrostlo a zasáhlo celé Spojené státy, už jej i média musela přestat ignorovat. Toto hnutí má v každém významném městě svou odnož – např. v Chicagu je to skupina Occupy Chicago. Protesty proti vysoké nezaměstnanosti a moci bank trvají bez přerušení již od 17. září.

Američané se probouzí z letargie a oprávněně dávají v ulicích najevo rozhořčení z toho, že největší objem bohatství je soustředěn v rukou 1 % populace. V reakci na to demonstranti přijali heslo „My jsme 99 %.“ Chtějí upozornit především na fakt, že velké banky dostaly od federální vlády během recese obrovské částky, aby se zachránily, a nyní opět mají velké zisky. Obyčejní Američané naproti tomu jen těžko hledají zaměstnání a nikdo jim v jejich složité situaci nepomáhá. Zatímco republikáni obvinili demonstranty z „rozdmýchávání třídního boje“, prezident Obama volil smířlivější slova a vyjádřil pochopení nad jejich frustrací.

Banksteři se protestům zpočátku vysmívali a opovržlivě je přehlíželi, domnívaje se, že tento fenomén rychle pomine. Spoléhají na to, že až začne mrznout, stanová městečka rychle zmizí. Nyní už ale začínají mít strach o své peníze, protože by jim vláda pod tlakem ulice mohla zvýšit daně. Demonstranty už podpořila i nejsilnější americká odborová centrála a řada významných osobností a celebrit – dokumentaristou Michaelem Moorem a filozofem Slavojem Žižkem počínaje a polským exprezidentem Lechem Wałęsou konče. Bývalý vůdce odborového svazu Solidarita a laureát Nobelovy ceny míru prohlásil, že kapitalismus není schopen řešit existující problémy a je potřeba socialismu 21. století. Domnívá se, že globální kapitalismus spěje ke svému pádu. Stejný názor zastává íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Podle něj mohou protesty v USA vést ke zhroucení kapitalistického systému, který se na Západě dostal do slepé uličky. Lidstvo se nachází na dějinné křižovatce a je zákonité, že svět takto dál pokračovat nemůže.

V USA jsou všichni zadluženi kvůli lékařským účtům, studentským půjčkám nebo úvěrům. Lidé už toho mají dost a začíná jim docházet trpělivost. Nezaměstnanost ve skutečnosti dokonce překračuje 22 %, neboť statistické průzkumy v Americe nepovažují za nezaměstnané lidi, kteří zanechali aktivního hledání práce. Bohatí dál nezřízeně bohatnou, banky ždímají lidi do posledního centu a bankéři si pak slavnostně vyplácí milionové bonusy. Obyčejný pracující si nemůže dovolit onemocnět, protože nákladná léčba a hospitalizace by ho mohla snadno připravit o střechu nad hlavou. To je ten americký sen?

Otázkou je, může-li se hnutí Occupy Wall Street přetavit v politickou stranu a zásadním způsobem ovlivnit poměry v USA. Ve Španělsku ani v žádné jiné zemi se tak dosud nestalo. Zatímco extremistickému hnutí Tea Party se podařilo penetrovat v rámci Republikánské strany a jeho stoupenci se dostávají na přední místa kandidátek, američtí „indignados“ kritizují obě státostrany a ačkoliv politicky mají blíže k demokratům, jejich navázání na struktury této strany není pravděpodobné. Ostatně systém bipartismu nemusí být v USA navěky. Pokud budou chtít nespokojení Američané, neztotožňující se ani s jednou z hlavních stran, které navíc nenaslouchají jejich požadavkům, ovlivňovat směřování země, nezbyde jiná možnost než se zformovat a oslovit občany svým programem ve volbách.