Belgie do zástavy?

   Je to patrně první případ v dějinách EU, kdy se  tento konglomerát ústy svých nejvyšších představitelů a ústy představitelů jeho nejvýznamnějších zemí stará o nulový rozpočtový schodek. Pravda, dříve než by dal prostý občan malé členské země EU zelený palec nahoru, určitě by se zarazil, pokud by tuto informaci strávil kompletní a to včetně okolností, za jakých se tak výjimečně děje:

a) Naposledy (na první pohled vážně) tuto péči deficitům členských i kandidátních zemí věnoval aparát EU v rámci tzv. Maastrichtských kritérií, mj.:

-  Vládní deficit nesmí být vyšší než 3 % HDP.

-  Veřejný dluh nesmí přesahovat 60 % HDP (nebo se musí k této hranici přibližovat udržitelným tempem).

To však vzalo brzy za své a vytahuje se taková pověra pouze ve výjimečných případech, kdy cukr došel a lepší bič není k sehnání.

b) Nejde v daném případě o deficit členské země EU - jen kandidátské - ovšem o krytí deficitů u jiných zemí se nikdy EU nestarala, pouze vyžadovala splnění těchto kritérií. Je to snad první vlaštovka, že třeba i ostatním zemím, třeba ČR, se dostane podobné péče?

c) O deficity zemí se EU starala doposud  pouze v opačném smylsu , tj. ve smyslu jejich zvýšení tím, že je zavazovala k hrazení zvýšených nákladů, které by si sami dobrovolně nezvolili, cetou vnucen různých "politik" nulových emisí, absolutních migračních kvót atd. atd.

d) Jedná se v daném rozpočtovém případě o zemi, která si z nějakých záhadných důvodů nemůže půjčit na krytí rozpočtu jako všechny ostatní země a je třeba, aby si místo ní půjčily jiné země nebo aby pod rouškou kolektivního rozložení viny na co nejvíce jiných zemí se kdekoliv zabavily jakékoliv dostupné prostředky. To fakticky znamená, že takto opečovávaný rozpočet patří zemi, které nikdo přímo nepůjčí a která je tedy fakticky v bankrotu.  Shání se tedy prostředky pro zemi, která je v bankrotu, ale nechce ho vyhlásit veřejně. Opět je to možná první vlaštovka tohoto druhu.

e) Veřejně se přiznává, a to i na úrovni diplomatických špiček zemí EU, které se spolčily a zavázaly k sehnání peněz, že nezanedbatelná část finančních prostředků pro tuto zemi neodvratně končí v korupční síti. 

Ano, jde u Ukrajinu. 

[ srv. "...Diplomaté ale říkají, že zoufalé časy vyžadují zoufalé kroky. Ukrajina čelí v příštím roce rozpočtovému schodku 71,7 miliard eur ..."; https://eurozpravy.cz/zahranicni/tyden-do-klicoveho-jednani-o-pujcce-ukrajine-eu-hrozi-ze-belgii-odstavi-jako-madarsko.45yqrhi8 ]

Oproti výše řečenému strohému konstatování prvního dojmu ze zpráv, stojí na druhé straně pozitivně omlouvající fakt, že jde o válčící zemi, tedy o zemi, jejíž rozpočet už z podstaty těžko může být přebytkový a že válčící země může jak prohrát, tak vyhrát. O tom, že by Ukrajina prohrála, se v žádném materiálu ani v dokumentech o diplomatickém úsilí vůdčích zemí EU nedočteme. Citujme, byť volně, v zájmu objektivity, že ve vystoupeních představitelů EU i představitelů zemí tzv. "koalice ochotných" převládá stanovisko, že Ukrajina musí vyhrát.

     Ví se tedy přesně i to, kolik je každoroční náročnost Ukrajiny na cizí zdroje. Co se neví, je doba, po kterou toto každoroční shánění peněz potrvá.

     Ví se též, že už dobrovolné ani investiční finanční zdroje po dobu války nestačí. Co se neví, je to, jak znemožnit některým zemím vyhnout se nedobrovolným příspěvkům na krytí rozpočtu cozí země na úkor krytí potřeb svých vlastních občanů za cenu vyššího zadlužení vlastní země.

     Ví se též, kde všude jsou finanční prostředky, které by se při troše fantazie daly použít. Co se neví, je to, kdo všechno na to doplatí. A převládá přesvědčení, že pro většinu zemí zafunguje "klukovský syndrom" a pro zbývající "překážející" země je trocha těch výhružek a nátlaku ospravedlnitelná.

     A tak i vzorná země EU, jako je Belgie, může doplatit na "drzost" svého premiéra, s jakou ignoroval ukrajinskou mantru EU a drží se pošetile nutnosti jakýchsi záruk. Je jasné, že mu jde očividně jen o peníze, zatímco všem ostatním nejde vůbec o peníze, ale o morální principy.

     Nu uvidíme.

     Každopádně žijeme ve skvělé době. Mění se světový řád nejen vlivem ekonomického pnutí mezi globálními velmocemi a uskupeními, ale i vlivem myšlenkového pnutí volených či jen přizvaných a trpěných zástupců občanů, kteří mají plné právo na to zírat.

    Před jejich zraky se boří to, co bylo považováno dlouho za pevné a vzniká to, co slibuje vydržet, dokud nepřijdeme blíže. Fata morgana. 

    Za čerstvé paměti si musím osvěžit polozapomenuté příběhy z dob Divokého Západu, které jsem v dětství tak miloval.

Cynik by řekl: Prachy na stůl a tady máte Belgii do zástavy. 

P.S.: Bohužel, použít jako zástavu bruselské a jiné  budovy EU  zřejmě nelze. 

Protože (dle AI) přibližná hodnota vlastního majetku EU bez započtení majetku jejich členských a kandidátních zemí (Čistá finanční hodnota EU (assets – liabilities)) je kolem  mínus(sic!) 9 000 mld € (byť Aktiva EU jako instituce včetně budov  jsou prý kolem  518 mld €)